Odlišnosti mezi českým a nizozemským...

           Nejdříve bych se ráda zmínila o zvyklostech, které jsou velmi odlišné a mohou nejednoho člověka-návštěvníka uvést v omyl nebo mu tzv. vyrazit dech. Na jednu stranu si říkáme, že Nizozemci jsou skoro stejní jako my, jsou také sousedy Němců  a ti je, tak jako nás, nemálo ovlivňují. Historicky jsou zemědělci převychovaní na obchodníky, my Češi jsme zase zemědělci změnění na průmyslníky. Oba dva národy jsou relativně malé a politicky nevýznamné, a proto se musí skoro vždy podřizovat nějakému velkému bratrovi. My, Češi podléhali po staletí rakouským Habsburkům  a Nizozemci podléhali dlouhá staletí španělským Habsburkům a poté Francouzům. Ale to je historie!

Dnes je Nizozemské království více než 200 samostatným a suverenním státem, takže se rozhodují sami za sebe a jejich ekonomika stojí především na obchodě. Model koupím a se ziskem prodám je v jejich genech dostatečně zakotven a skoro každý Holanďan přepočítává své štěstí a radost z žítí na peníze. Jednou jsem slyšela, že my Češi jsme velmi šikovní a podnikaví, ale štěstí pro „západ“, že jsme marniví. Takže nikdy nebudeme bohatí, protože všechny své výdobytky „rozfofrujeme“. Prostě se držíme hesla „Parte diem“, což Nizozemci neumí. Kdy a kde se zrodil tento rozdíl nevím, ale lze to částečně přičítat náboženství.

Nizozemci jsou převážně protestanti a ti žijí velmi střídmý život. Protestant si nemůže odčinit svoje hříchy odpůstky nebo zpovědí, ten si je nese celý život a budou nakonec na nebesích hodnoceny a zvažovány. Tak si průměrný Nizozemec  nese od raného dětství nějaký ten hřích a doufá, že mu to nakonec nějak projde. Když už píši o náboženství, musím zmínit jeden významný rozdíl – chování společnosti v neděli. Jako Češka jsem zvyklá, že není problém jít v neděli nakupovat. Tady v Holandsku to neplatí. Neděle je věnována návštěvě kostela a rodině, a proto jsou obchody (supermarkety i hypermarkety) zavřeny.  To platí i pro velké nadnárodní obchodní řetezce jako je např.Ikea V tomto případě zvítězila víra nad obchodem. Mnohokrát zde proběla diskuse, zda by nebylo vhodné otevřít obchody třeba v neděli odpoledne, ale zatím to neprošlo. Neděle je prostě od slova „nedělat“.

Jsou zde  i příslušníci striktního církevního směru – Nederlandse Gereformeerde kerk, a ti nesmí v neděli dokonce ani cestovat žádným dopravním prostředkem. Mohou jít pouze pěšky do kostela a zpět. Ale to je obšírněji zmíněno v jiné kapitole této brožury.

K dalším odlišnostem patří stravovací návyky. Samozřejmě se detailněji rozepisuji o národních jídlech v jiné kapitole, ale pro zjednodušení a vyvarování se nepříjemných překvapení, musím zmínit jednu odlišnost. Nizozemci k obědu jedí pouze chléb s něčím a zapíjí to nejčastěji mlékem. Do práce nebo školy si svůj „boterham – BH“ nosí ve speciálních krabičkách. V poledne i ředitel velké firmy sáhne do tašky a vyndá si na stůl svůj obložený chléb a jablko nebo banán. Další odlišností je pití kávy. Pokud přijdete k někomu na návštěvu, zeptá se vás, zda si dáte kávu a sušenku. Pokud podle českých pravidel poprvé odmítnete, zbytek návštěvy již nic nedostanete. Navíc sušenky jsou v dóze s víčkem. Ta se otvírá pouze jednou! Nechceš, nebude! Musíte si vzít ihned nebo později budete litovat, že jste tak neučinili.

Ale teď k něčemu slavnostnějšímu. Dárky v prosinci nenosí ani Jéžíšek, ani Santa nebo Kerstman, ale Sinterklaas. Ten připlouvá do království již koncem listopadu z dalekého Španělska, aby měl dostatek času nakouknout do každé domácnosti a posbírat dopisy s přáními. Pozor, dopis musíte dát koncem listopadu večer do boty, přidat mrkev pro Sintaklaasova bělouše a věřit, že v danou noc pojede okolo. Dárky, jež jste si přáli, pak dostanete na den sv.Mikuláše, t.j. 5.prosince večer.

Poslední velkou odlišností je vztah Nizozemcům ke svým domácím mazlíčkům. Netuším, jak moc se vztah Čechů a domících mazánků za posledních deset let změnil, ale tady je pejsek nebo kočička tím nejváženějším členem rodiny. To, že jim kupují jejich páníčkové všelijaké dobrůtky, to není nic tak zvláštního, ale že můžete zvířeti uzavřít speciální zdravotní pojištění, to už jiné je! Svému pejskovi nebo kočičce můžete u většiny pojišťoven uzavřít nejen zdravotní pojištění, ale i cestovní a spoření na pohřeb. Ano, čtete dobře. Pohřeb domácího mazlíčka není levná záležitost – představte si pronájem rozlučkové síně, profesionální řečník, květinová výzdoba, rakev, hrob. To něco stojí.  Jako majitel se můžete samozřejmě rozhodnout, zde preferujete pohřeb do hrobu nebo kremaci. Vše je možné a záleží jen a jen na vás. Bohužel ne každý hřbitov nabízí prostor pro hroby mazlíčků, takže ještě musíte léta na hrob svého Rexíka dojíždět 50 a více kilometrů. Ale, co byste pro lásku k němé tváři neudělali! Nebo se pletu?

 

A jaké nás mohou potkat úskalí v jazyce? Slov je spousta a některá zní skoro stejně, ale významem se často velmi liší. To, že se skupina Holanďanů bude celý večer bavit o spoustě věcí a mezi větami zaslechneme slovo pinda, nás nemusí vykolejit. V první moment, když vám pindu nabídnou, pod vlivem češtiny zaváháte, přeci jen sedíte ve slušné společnosti, ale později vám dojde, že toto slovo znamená burský oříšek. Ten je jednou z nejpopulárnějších dobrůtek na party. Pak už vám zbývá jen se nad těmito false-friends zasmát.

Jaké další jazokově záludné dvojice můžete v Nizozemí a Vlandrech potkat?

Čeština                                                nizozemština                    překlad do češtiny

Bít/být                                                 bit                                          morda, tlama

Blázen                                                 blazen                                  foukat

Bod                                                       bod                                       nabídka

Bol                                                        bol                                         koule, kulička

Den                                                      den                                       smrk

Rám                                                      raam                                     okno

Drát                                                      draat                                    nit

Stůl                                                       stoel                                     židle

Pád                                                       pad                                       cesta, cestička

Bio-                                                       bio                                         kino

 

Určitě bychom společně našli další a další rozdíly, ale ty už nechám na vás. Pokud vyrazíte do Nizozemska, buďte připraveni na milá i nemilá překvapení. Tady určitě platí: „Jiný kraj, jiný mrav.“

Korunovace nizozemského krále nebo královny

             Jelikož se pomalu blíží 30.duben 2013 a s ním i uvedení do úřadu nového nizozemského krále Willema Alexandra, musím se zmínit o několika historických faktech s tímto ceremoniálem spojených.

           V roce 2013 bude Nizozemské království slavit 200 let  samostatného a nezávislého království , pod jehož správu dnes spadá nejen území 12 provincií v západní Evropě, ale i ostrovy Bonaire, Saba a Sv.Eustacha, dále historická území v karibské oblasti jako je  Curacao, Sv.Martin a Aruba. V roce 1813 byl historicky prvním Nizozemských králem korunován Vilém I.  van Oranje-Nassou.  Tento král si u Amsterdamského obchodníka objednal i korunovační klenoty. Jelikož objednávka byla učiněna narychlo a státní pokladna nebyla zrovna přeplněná, nechal budoucí král Vilém I. královské korunovační klenoty vyrobit z mědi, stříbra a polodrahokamů. V pohledu evropské historie monarchií jsou tyto klenoty velmi mladé a ne tak „ výstavné“ jako mají nebo měla jiná království. V roce 1840 je nechal budoucí král Vilém II. vyrobit ze zlata a poněkud dražších kamenů.

Nizomská společnost má vždy něco extra, a tak i korunovace není v pravém slova smyslu korunovací, ale pouhým uvedením krále do úřadu – INHULDIGING.  Ceremonál se v letošním případě bude odehrávat 30. dubna 2013 v Amsterdamu v kostele Nieuwe kerk, jež je ke královským ceremoniálům ze zákona určen. Zde se odehrávají královské svatby a korunovace/uvedení do úřadu ( Královské pohřby se ale konají ve městě Delfty v kostele Oude Kerk, kde je i královská hrobka). V tomto případě abdikující královna Beatrix musí podepsat v paláci De Dam svoji abdikaci a poté  bude její syn Willem-Alexander, Z.K.H.de Prince van Orajne-Nassou slavnostně uveden do úřadu krále. Před zraky všech členů parlamentu ( de Eeste a Tweede kamer/ senát  a sněmovna lidu) slíbí lidu, že bude spravedlivě vládnout a udělá maximum pro rozkvět království. Po slavnostním slibu krále, který sedí na trůně v čele kostela Nieuwe Kerk a má přes ramena královský hermelín, mu slíbí všichni členové parlamentu svoji poslušnost a on je opětovně jmenuje do úřadu.

 

Nizozemský král nemá nikdy na hlavě korunu, proto se také tento ceremoniál nejmenuje korunovace. Královská koruna, jež byla vyrobena v roce 1815 z mědi a stříbra v Amsterdamu, leší na královské podušce a nikdy není umístěna na hlavu monarchy. Na stole před králem leží také královské žezlo – symbol královské moci nad královstvím, královské jablko – vazba krále k zemi/ suvenerita státu, královský meč – královská moc, schopnost panovníka vládnout zemi a výtisk Grondwet (ústavy), na který král přísahá. Podle ústavy se jedná o článek 32.

Jelikož je Nizozemské království zemí s demokratickým zřízením, musí monarcha slíbit poslušnost a povinnost tzv. Staat-Generaal, reprezentantům správní moci. Tento ceremoniál je pouze občanským ceremoniálem, de jure, a nikoliv církevním pomazáním panovníka. Z tohoto důvodu nemá panovník nikdy korunu na hlavě. Zlý jazykové říkají, že je příliš těžká, aby ji někdo nosil na hlavě, ale v to se znalostmi o Svatovítské koruně nevěřím.

A proč byla královna Beatrix bez krále? Její manžel byl pouhým pricem Clausem, nikoli králem. Je pro to jednoduché vysvětlení – král znamená de jure mnohem více než královna. Takže když království dědí dcera, bude královnou a její, přiženěný, manžel bude celý život pouhým princem. Pokud království dědí princ, případ Willema Alexandra, jeho žena může být na základě rozhodnutí Staat-Generaal královnou. A tak se z prince Willema Alexandra stane posledního dubna 2013 král a z jeho ženy, argentincké dívky Máximy, královna. Z jejich nejstarší dcery poté  bude korunní princezna Cathrina-Amelia van Oranje-Nassou. Toto přijmení má oficiálně vždy jen přímý dědic trůnu.

 



A co se stane z královny Beatrix? Z ní od 1.května 2013 bude princezna. Odevzdá své paláce svému synovi a odstěhuje se na zámeček Draakenstein, kousek od paláce ´t Loo. Vždy se o královně říkalo, že tento zámeček má nejraději a že dokonce od něj má i vlastní klíče. Od ostatních paláců nikoliv. Tam je vždy někdo, kdo ji dveře odemkne a otevře. I Willem Alexander pude sídlit v Den Haagu a pouze oficiální státní návstěvy bude přijímat v Amsterdamu v paláci De Dam, tak jak bylo až dopusud zvykem.

A co se říká a šušká o nadcházející korunovaci? Lid je potěšen královniným prohlášením, jež pronesla v pondělí 28.1.2013 v 19:00hodin.Kdy všem svým poddaným dpoděkovala za dlouhá léta (1980-2013), jež mohla strávit jako jejich královna. Dále uvedla, že cítí, že je čas uvolnit místo nové mladší generaci a že její nejstarší syn je na tuto důležitou funkci plně připraven. Předseda vlády Mark Rutte o královně prohlásil, že je ikonou své doby – „ Icoon van Nederland“, což je v očích prostého lidu velký kompliment.  Královna vyzvala občany, aby pokojně a bez zbytečných komplikací přijali i malou změnu v systému státních svátků a od roku 2014 místo Koninginnedag (Den královny, 30.4.) slavili o pár dní dříve de Koningsdag (Den krále, narozeniny Willema Alexandra, 27.4.). Systém oslav zůstává pro rok 2014 nezměněn. V roce 2013 se žádný Den královny nebo krále slavit nebude, jelikož na tento den připadá ceremoniál uvedení krále do úřadu – tzv. Inhuldiging.

Společně se teď přenesme do úterý  30. dubna 2013. Princ Willem Alexander je prohlášen králem a jeho žena Máxima královnou, společně s ex-královnou Beatrix se objeví po oficiálním ceremoniálu v kostele Nieuwe Kerk v Amsterdamu na balkóně paláce de Dam a zamávají davu. Ex-královna Beatrix se oficiálně rozloučí se svými poddanými a dav může provolat slávu novému králi Willemu-Alexanderovi. Umíte si to představit? Já docela ano, jen doufám, že i počasí bude na straně Z.K.M. (Zijne Koninglijke Majesteit) a nebude příliš foukat a pršet. Snad jen jediný mráček bude na tváři princezny Máximy, jelikož její rodiče z politických důvodů nemohou být přítomni tomuto významnému dni a nesmí přijet do Nizozemí. S největší poravděpodobností se bude opakovat situace z jejich svatby dne 2.2.2002, kdy rodiče Máximy sledovali vše v televizi v Londýně. Podle nizozemských politiků je politicky nepřípustné, aby její rodiče byli osobně přítomni na tak důležitém politicko-společenském ceremoniálu.

Co nás čeká? Uvidíme, ale určitě to budou změny a nový vítr v Nizozemském království.

Čas pro mladou generaci – nečekaná abdikace nizozemské královny

                V pondělí dne 28.ledna 2013 v 19:00 hodin přerušilo vysílání nizozemské televize NOS nalehávé sdělení královny Beatrix.  V den, kdy oslaví své 75.narozeniny ( 31.1.1938), celému království oznámila, že se ke dni 30. dubna 2013 vzdává trůnu ve prospěch svého nejstaršího syna Willema Alexandra van Oranje-Nassou.

                Ve svém projevu, který byl tak trochu v letošním roce očekávan, zaskočila většinu obyvatel Nizozemského království,když uvedla, že je již ve věku, kdy má nárok na zasloužilý odpočinek a že její nejstarší syn je plně připraven převzít  vládu nad zemí. Královna uvedla, že je čas na novou generaci, která zemi bude vládnout a že moc  děkuje svým poddaným, že ji umožnili tolik let být jejich královnou. Tyto dvě věty, získaly srdce národa i politiků.  Všichni jsme se cítili být součástí jejiho prohlášení a mladší generace plně souhlasila, že je čas na novou krev a někoho mladšího, kdo se ujme vlády.

 

                Pokud bych se vrátila k historickým faktům, tak „to samé udělala“ královna Juliána (matka královny Beatrix), kdy v den dceřiných narozenin zveřejnila svoje přání abdikovat  a oznámila národu, že slavnostní uvedení do úřadu se bude konat v den jejich narozenin, t.j. 30. dubna 1980. Královna Beatrix jde ve šlépějích své matky  a dodrží dokonce i data. Po 33 letech vlády nad Nizozemských královstvím a dalšími zeměmi, jež pod korunu patří, předá dobrovolně vládu svému synovi. Pro svoji abdikaci si vybrala rok, kdy Nizozemsko slaví 200. výročí nezávislého království. V roce 1813 se král Vilém Frederik ujal vlády nad Nizozemských královstvím a stal se historicky prvním  nizozemským králem.

                Pokud bychom šli zpátky do nizozemské historie, objevili bychom jména jako Willem Oranžský, který se zasloužil o nizozemskou nezávislost na Španělsku, ale tehdy nebyl prohlášen králem, ale pouze Stadshouderem. Později Nizozemí bylo okupováno Napoleonem a patřilo pod správu Napoleonova bratra Ludovika. Až po roce 1813 se nizozemské stavy dohodly a vyhlásily nezávislé království. Tou dobou také ztácí Nizozemí území dnešní Belgie  a později, když nastoupila na trůn královna (nikoli král) zrácí dnešní Lucembursko. Pokud mi dovolíte trochu odbočit, tak v Lucemburské ústavě je zakotveno, že trůn může trůn dědit pouze muž. Když na trůn nastoupila královna-regentka, stalo se Lucemburské velkoknížectví na Nizozemsku nezavislým. Proto se dodnes podobají jejich národní vlajky, rozdíl je jen v odstínu modré barvy.

Ale zpět k nizozemským  králům a královnám. Všichni z hodin dějepisu známe něco málo ze života jednoho z Vilémů van Oranje-Nassou. Ale od roku 1890 vládne Nizozemskému království žena. Nejdříve to byla královna-regentka Emma, poté její dcera královna Vilemína, jež byla striktní v dodržovaná všech nařízení a královského protokolu.  Občas ji lidé nazývali „mužem v sukni“. Byla prý velmi strikní a plně oddaná vládě. Její dcera, královna Juliána, byla úplně jiná. Lidem byla nazývána „matkou národa“ a celý život měla velmi silné socialně-ekonomické cítění. Nikdy nevyžadovala složité španělské královské protokoly a byla prostě jednou z „nizozemců“. V roce 1980 nastoupila na trůn její dcera Beatrix a stala se královnou-businessmankou. Všichni její poddaní o ní hovoří jako o dokonalé obchodnici a profesionálce. Svoji rodinu v  jednom ze svých projevů povýšila na firmu van Oranje-Nassou, kde má každý svoji funkci a své pevně dané úkoly. Vše tam musí dokonale klapat, pak bude dokonale fungovat i nizozemská společnost. Není jistě neznámým faktem, že sama královna je vlastníkem několika desítek akcií firmy Heiniken nebo dalších prosperujících nizozemských firem. V devadesátých letech 20.století byla agenturou Forbes prohlášena za nejbohatší ženu Evropy a ve světovém měřítku byla v první desítce. A proč? Kde vzala tolik majetku a peněz? Pokud odečteme hodnotu jejích nemovitostí a děl Rembrandta a van Gogha, zůstává stále úctihodný kapitál, který vznikl díky jejím obchodním zájmům. Jejím stínovým poradcem byl mimo jiné její manžel princ Claus.

 

Ale zpět ke změnám v Nizozemském království. 30.dubna 2013 bude oficiálně do úřadu uveden nový král Willem-Aexander. V novinách se spekulovalo o králi Willemu IV., ale sám princ Willem-Alexander Claus George Ferdinand (*27.4.1967) prohlásil, že nechce být žádným číslem v pořadí, a proto bude králem Willemem-Alexandrem. Jeho zákonnitá manželka Máxima Zorreguieta (*17.5.1971) se spolu s ním stane nizozemskou královnou. Jejich nejstarší dcera Catharine-Amelia Beatrix Carmen Victoria (*7.12.2003) se od 30.dubna 2013 oficiálně stane korunní princeznou H.K.H. de Princes van Oranje-Nassou (Její Královská Výsost princezna Oranžsko-Nassauská), první dědička trůnu. Samozřejmě  ten den princ Willem-Alexander ztrácí svůj současný oficiální titul Z.K.H. de Princ van Oranje-Nassou a stane se Z.K.H. de Koning van het Koninkrijk der Nederlanden (Jeho Královská Výsost, král Nizozemského království).

Ve svých 46 lechtech se Willem-Alexander stane jedním z nejmladších monarchů světa. Nizozemská politická platforma to vítá a říká, že král a premiér Mark Rutten jsou vrstevníci a vidí svět určitě jinak, než generace jejich rodičů. Willem-Alexander je také léta členem Olympijského výboru IOC, kde bude muset svou činnost ukončit. Spolu s Máximou a dcerami jsou velkými fandy nizozemských národních týmů a nevynechají jediné mistroství světa či olympijské hry. Na V.I.P. tribuně jsou vždy plni optimismu, sportovního elánu a vždy v oranžovém.

Dalším z Alexandrových specifik je jeho aktivní zapojení do  projektů spojených s water-managementem (managementem vody) a projektů v rámci Oranjefond-microfinancering (Mikro-ekonomické projekty, doména především jeho ženy princezny Máximy).

Co se v nizozemské kultuře od 30.dubna 2013 změní? Až do roku 2012 jsme slavili 30.dubna Koninginnedag (Den královny, oficiálně narozeniny královny Juliány), od roku 2014 budeme slavit de Koningsdag 27.dubna, narozeniny Willema-Alexandra. První dvě obce, kde se Den krále bude slavit, jsou  Amstelveen a de Rijp. Zde se měl slavit Koninginnedag v roce 2013, ale tento rok se žádný Den královny neslaví. V daný den bude „pouze“ oficiální abdikace královny Beatrix a uvedení nového krále Willema-Alexandra a jeho ženy do úřadu. Obě obce jsou s tímto faktem smířeny a těší se na historický fakt, že budou historicky prvnými v přehledu svátků Dne krále. Pro upřesnění, každý rok byly vybrány vždy dvě obce/města, kam královna Beatrix s Princem van Oranje dorazila, v jedné strávili dopoledne a v druhé odpoledne. V roce 2013 se žádný svátek slavit nebude a obě obce/gemeente jsou automaticky nominovány na rok 2014.

A jak se změní pořadí „čekatelů na trůn“ po 30.4.2013? Od 1. května 2013 je první v pořadí H.K.H. Princezna Catharine-Amelia(*2003), princezna van Oranje-Nassau, poté její sestry princezna Alexia(*2005) a Ariane (*2007). Po nich by následoval bratr Willema-Alexandra princ Constantijn a nakonec jeho děti. Kdyby celá tato rodinná větev vymřela, přišla by na řadu sestra stávající královny Beatrix, princezna Margariet. Bohužel její děti se v následnictví trůnu už  neuvádí. Jen  tak na okraj, princezna Amelia je také 827. v pořadníku na anglický královský trůn.

Takže „ Long life the Queen!“ ( do 30.4.2013)     a       „ Long life the King!“ (po 30.4.2013)

 

 

 

Neklid na hraně Evropy

„ Het is Chinees voor mij.“ ( To je pro mne španělská vesnice)

Je vědecky dokázáno se lidstvo po zeměkouli pohybuje vždy směrem na západ. Tak jednoho dne přijde skupinka dobrodruhů až na kraj kontinentu. Tento pomyslný kraj světa najdeme i v Nizozemí, kde končí Evropa a začíná nekonečné moře. Tady se naši dobrodruzi a zlatokopové zastaví a hledají možnost, jak efektivně a suchou nohou pokračovat dál.

Tento historický fakt má vliv i na charakter obyvatelstva v dané lokalitě. Pokud budeme mluvit o Češích, tak určitě řekneme, že jsou to klidní a trpěliví lidé a hlavně mají vždy času dost. O Holanďanech toto neplatí. Ti jsou neklidní, věčně s něčím nespokojení, neurotičtí. Tady jsou potomci  těch, co došli až na kraj kontinentu a nemohli dál, i když by rádi šli dál. Vnitřní hlas je nabádá k dalším krokům, pohybu, ale okolní svět je brzdí a nenabízí jim dostatečnou šanci pokračovat. Jsou tady všichni pohromadě. Všichni, co opustili svoji „rodnou hroudu“, protože měli jiné názory, jiný pohled na svět, hledali lepší život.  Tady jsou ti, co museli ze své země prchnout a skrýt se na nehostinných blatech delty řek Maasy a Rýna. Tady je nikdo nehledal. O tenhle blátivý kus země historicky nikdo z velkých vladařáů moc nestál.

I velký Gaius Julius Caesar došel až k dnešnímu Maastrichtu (ten jeho vojáci založili), tam naznal, že dál jsou jen močály a písek, to nemá žádnou cenu dobývat, otočil se a šel domů. O pár století se pokusili si zem podmanit Habsburkové. Po místních potyčkách naznali, že jižní část (až po řeku Maasu) jim bude stačit a zbytek... deltu řek nechali být. Tam nic není, jen voda a bláto. Později přišli španělští Habsburkové. Ti viděli, že holanďani mezitím postavili pár hrází, zúrodnili několik polderů, a tak zabrali Holandsko až po Amsterdam. Dál to nemělo cenu... vítr, bláto a voda. Až Vilém Oranžský a jeho potomci si vymohli svou rodnou zemi zpět a přesvědčili zbytek Evropy, že Nizozemské království má určitou cenu a stojí za to, s ním v Evropě počítat. Přestože je ve stínu dvou velkých bratrů Francie a Německa, něco znamená a bude znamenat.

Pokud bych hodnotila místní obyvatelstvo a jeho ekonomický vývoj, tak musím říci, že Nizozemci jsou zemědělci, co se postupně stali obchodníky. Úrodné zemědělské půdy v Nizozemí příliš není, půda je zde buď jílovitá nebo písčitá, navíc neustále nasáklá vodou. Místní zemědělci se věnují spíše chovu dobytka – ovcí a krav. Ten se volně popásá venku a farmář je chodí jen přikrmovat a dojit. Tento fakt má vliv i na holandský jídelníček. V celé zemi nenajdete snad jediného „domorodce“, který by nejedl sýr alespoň 2krát denně, nepil mléko a neuměl jezdit na kole. To je opravdu  typicky holandské – kus tvrdého sýra v lednici a sklenice mléka k obědu.

Ale jak se z nich stali obchodníci? Jednoho dne objevili kouzlo mořeplavby, vystavěli přístavy a začali s obchodem pro zbytek Evropy. Došlo jim, že nemají žádné nerostné bohatství, takže něco vyrábět bude hodně těžké. Lesy spotřebovali na stavbu lodí, a tak už jim zbyl jen exotický náklad z Orientu. Proto se pokusili všechno prodat a ono to fungovalo! Od těch dob je nizozemská ekonomika postavena na modelu „koupím-prodám-vydělám“. Časem se natolik zdokonalili, že jsou opravdu schopni super výhodně prodat i svou matku a ještě se tvářit, že je to „kšeft“ století. Obchodovat s Holanďanem, to je není vůbec jednoduché! Každý cent otočí alespoň třikrát, všechno finančně promyslí a cenu stanoví tak, že vás málem omyjou a on se tváří, že je to minimum z minima.

V Holandsku se také zrodilo rčení „sedět na penězích“. To bylo v hlubokých dobách středověku, kdy Holanďani začínali s obchodem a banky ještě nefungovali. Každý obchodník měl doma křeslo s tajnou schránkou. Ta se otevírala zvednutím sedáku. Když přišel zákazník, obchodník seděl na své židli a byl si jist, že mu peníze nikdo v nestřežený okamžik neukradne. Tato židle byla v každé obchodnické domácnosti jen jedna a na ni mohl sedávat jen pán domu. Nikdo jiný. Byl to takový domácí trůn.

Dnes mají Nizozemci své banky a obchod funguje na jiné bázi než ve středověku. Přesto se snaží udržet si svoji prioritu nejen v Evropě. Aby se výrobky rychleji dostali k zákozníkovi, postavili Nizozemci Batavulijn, železniční trať pro nákladní rychlovlaky z Europoortu až k německým hranicím. Podle mezinárodního ujednání měli Němci pokračovat, aby vlaky z přístavu dojely do Porýní-Vestfálska v minimálním čase. Bohužel Německo tento gigantický projekt zatím odložilo, a tak vlak na hranicích zpomalí a jede po obyčejné železnici. Dalším dopravním prostředkem jsou letadla a nizozemský Schiphol je jedním z největších letišť Evropy. V jeho okolí se usídlily mezinárodní firmy, pro něž je výhodné mít svoji filiálku na evropském kontinentě a Nizozemí je díky svému daňovému systému ideální. Poslední obchodní tepnou jsou dálnice. Ty vytvořily po celém království hustou síť s „oky“ 25km na 25km. To je strategie úniku a plynulosti provozu. Pokud je jedna dálnice uzavřena, dá se to objet po další a není to až tak velká zajížďka. Ekonomické myšlení! Navíc se hlavní dálnice kříží v pomyslném středobodu Nizozemí, v Utrechtu. Tak se vám, jako turistovi může zdát, že na každé křižovatce je vždy směrovka na Utrecht. Ať jedete, kam a kudy chcete.

Nizozemí není jen zemí, kde se lidé loučí, ale i kam přicházejí. Díky velkému přístavu, do Rotterdamu připlouvají i nezvaní hosté z Afriky a Asie. Ti se postupně usazují v Rotterdamu a okolí. Našetří peníze na letenku pro zbývající rodinné příšlušníky a všechny je pozvou do „země zaslíbené“. Tak se z Rotterdamu stává tzv. melting-pot, kde žije na 83 národností a původní (opravdoví) Holanďané jsou v menšině (48%). Před několika lety zde byl uveden do úřadu první starosta království neholandského původů. Velká změna a nekonečné diskuse. Skupina obyvatel tomuto trendu fandí a cítí satifakci za všechny cizince, co se pokouší integrovat a v Nizozemí nalezli druhý domov. Druhá skupina je silně proti. Bojuje za znovunalezení národní identity a vyhoštění cizinců. Oba směry mají své dobré i špatné názory. Pokud se jejich aktivity drží v mírumilovných hranicích, je to ku prospěchu celé společnosti. Pokud to někdo  vyhrotí, je to  problém. Asi nejextremnějším je hnutí PVV(Partij voor vrijheid - Strana svobody) G.Wilderse. Upřímně řečeno, trochu mi připomíná M.Sládka, ale to jen můj subjektivní názor.

Pro cizince tady mají jasná pravidla integrace. Každý cizinec musí složit během 15 let zkoušku z holandštiny a dějin Nizozemí. V každém městě je večerní jazykový kurz. Ten je skoro bezplatný a funguje pod ministerstvem školství. Jen obyvatele zemí EU musí za své jazykové vzdělání platit. Ti totiž nemají onu povinnost, jelikož v rámci Eu jsme si všichni rovni. Pro získání holandského pasu musíte složit jazykovou zkoušku nebo jako občan Eu se provdat za Nizozemce a žít zde alespoň 4 roky. Ale většina z euroobyvatel netouží po holandském pase, jelikož je úplně stejný jako český nebo německý. Člověk má stejná práva a povinnosti po celé Unii.

Příliv cizinců má samozřejmě negativní vliv na jazyk. Podle filologů se holanština mění a krajový dialekt nese slyšitelné známky vlivu jiných jazyků. V okolí Rotterdamu je v holandštině slyšet čím dál tím více arabských slov. V Den Haagu mají zase slova z jazyků Indonesie. Každé město nebo obec má svoje jazykové specifikum. O vlivu angličtiny se snad ani nemusím zmiňovat... poholandšťování anglických slov a tvorba vlastních sloves je kouzelná. Slovesa jako googelen, esemesen a pingen, není třeba ani překládat. Sama čeština má svá skoro stejná čengliš slova. Občas Holanďani jsou tak daleko, že změní výslovnost a zamění „G“ za „CH“ . (např. hrát golf – golfen , výslovnost CHOLFEN). Hrůza!

Od jazyka se vraťme zpátky k obchodu. Díky přistěhovalcům, kteří chtějí jíst ty samé potraviny, na které byli zvyklí doma, obchody a hlavně tržistě ve velkých městech nabízí skoro všechno. Od pravé turecké pizzy, ještě teplé z turecké pekárny až po ovoce Jackie (myslím, že to je ovoce) a další, jejichž jména neznám a ani nevím, jak bych je měla jíst. Možné je koupit skoro všechno, ale český chléb a knedlíky(ani ingredience na ně) nikoli. Česká menšina je tady miniaturní a Češi nejsou asi takoví obchodníci. Tak nám nezbývá než žádat známé o zásilky z Čech.

Přestěhovalci mají vliv i na místní kulturu a náboženství. Není výjimkou, když vedle kostela stojí mešita. Když v pátek je muslimský svátek, v sobotu hindu a v neděli pak křesťanský. Vše dohromady, a přesto tak nějak samostatně. Tady jsou křehké hranice mezi rasismem a tolerancí, mezi oer-holandským a allochtonen (cizinci), mezi křesťanstvím a dalšími náboženskými směry. Vše se vzájemně ovlivňuje, doplňuje i vyzývá k diskusím.

To je to známé holandské koloniální myšlení a obchodování v jednom.

Kontrolní otázka: znáte alespoň 5 Holanďanů?

Víte, že historickým vlivem, nizozemská hymna má pořád slova, kde lid slibuje poslušnost španělskému králi? Dodnes to nějak nestihli opravit. Inu chybička se vloudí.

*

Slavní Holanďané: Erasmus Rotterdamský (filosof), Abel Tasman (mořeplavec a objevitel), Rembrandt van Rijn (malíř), Vincent van Gogch (malíř), P.J.H. Cuypers (architekt), Willem van Oranje  - Vilém I. Mlčenlivý (panovník), Anthony Fokker (letecký konstruktér), Huge de Groot (filosof), Albert Heijn (obchodník), otec Abrahám (šmoulové), Anna Frank ( deník židovské dívky).

Záchranný ekonomický balíček pro Řecko

Představte si klidnou řeckou vesnici. Sobotní odpoledne. Slunce svítí, teploměr ve stínu ukazuje příjemných 32°C,  na ulici nikdo není. Všude klid a pohoda. Najednou přijede do vesnice velké auto s nizozemskou poznávací značkou. Projíždí křivolakými uličkami až k malebnému hotýlku u pláže.

Hotelová hala je prázdná, a tak pomocí malého zvonečku přivolá holandský pár majitele. Zeptají se, zda zde mají volný pokoj a zda si jej mohou na jednu nebo dvě noci pronajmout. Odpověď zní: „Ano, samozřejmě, máme krásný pokoj s vyhlídkou na moře.....první patro.“

Holandský turista položí na recepci stoeurovou bankovku a jde si se ženou prohlédnout pokoj v patře. Hoteliér vezme peníze a běží k řezníkovi, kterému už delší čas dlužil. Zaplatí 100 euro a dluh je smazán. Řezník vezme onu bankovku a běží k pekaři, kterému už přes měsíc dlužil. Zaplatí a dluh je smazán. Pekař usmívajíce se zastrčí bankovku do kapsy u kalhot a pospíchá do autodílny. Tam vyhledá mechanika, kterému dluží za poslední opravu své stařičké pekařské dodávky. Šťasten a bez dluhu se vrací domů.

Mechanik, místní alkoholik, popadne peníze a vykročí  směrem na náves, do hospody. Hospodský udiveně sebere peníze a dluh smaže. Mechanik si radostně poručí jednu malou rakii a pak se zvesela vrací do své dílny. Hned , co se za ním zavřely dveře, hospodský popadne onu stoeurovku a podá ji decentně prostitutce, co sedí na baru a jež ještě trochu dluží za její služby. Ta, celá štastná, zastrčí peníze do výstřihu a slíbí hospodskému, že se může zase někdy stavit. Sama pak seskočí z barové stoličky a běží do hotelu, kde dluží za pronájem pokojíku v podkroví. Hoteliér zrovna není  přítomen, asi ve skladu rovná zboží, tak položí zelenou bankovku se vzkazem na recepci vedle telefonu a vrací se zpátky do hospody, aby nepropásla nějakého potencionálního zákazníka.
 

V tom schází ze schodů onen holandský pár. Zvonkem přivolá hoteliéra a sdělí mu, že pokoj je malý, má špatný výhled a vesnice je bohem zapomenutá, takže bohužel se rozhodli pokračovat dále na jih. Vyžádá si svou stoeurovku, kterou prve zaplatil zálohu a s omluvou odchází k autu.

Vesnice je stále zalita sluncem, pohodou a teď i radostí ze splacených dluhů. Není nad zahraniční pomoc!

I takhle nezištně pomáhá Nizozemí členům EU.

Náboženství a Holanďané

„Help uzelf, zo helpt u God“ (udělej svoji práci sám. Pomož si sám, tak pomůžeš Bohu)

Přestože je tato brožura věnována Čechům, nemohu se nezmínit o náboženství v Nizozemí. Může se nám zdát, že to není třeba, že si každý najde ten svůj kostel nebo se zařídí pohodlně jako ateista. Bohužel církev má nemalý, byť relativně nenápadný, vliv na zdejší každodenní život.

Nizozemí je rozděleno zhruba v polovině (řeka Maasa) na katolický jih a protestantský sever. Tato pomyslná čára má vliv i na způsob života v jednotlivých provinciích. Jih je převážně katolický, tedy přesně řečeno římsko-katolický. Toto je pozůstatek ještě z dob Habsburků, kdy jih Holandska patřil pod jejich nadvládu a ti byli, jak z hodin dějepisu víme, katolíci. Katolická víra nabízí systém odpůstků a jiných „vymazání“ nebo zmírnění hříchů, takže jih žije. Lidé se chodí bavit, tancují, slaví karneval. Užívají si života, jak jen to jde. V neděli ráno navštíví kostel a urovnají své případné prohřešky.

Sever je protestantský. Tam není žádná možnost, aby člověk smazal nebo zjemnil svůj hříh. Ten si každý nese s sebou celý život. Proto i život zde je mnohem střízlivější a v našich očích i nudnější. Tady se nechodí tancovat, do hospody se také jen tak jít nedá a užívat si opulentně života, to už teprve ne. Tady lidé zasvětili život práci, rodině a církvi. Nemrhají svými prostředky na nějakou plytkou zábavu nebo zbytečně nevyhazují své těžce vydělaná eura ze večeři v restauraci, když se o hodně levněji mohou najíst doma. Tady není moc příležitostí se pobavit a zatančit si, na to zapomeňte úplně!

Ačkoliv Holanďané tvrdí, že jsou nábožensky tolerantní, měli byste jako jejich hosté dodržovat pár pravidel. Když se večer sejde rodina ke společné večeři, je třeba věnovat 2-3 minuty ticha motlitbě. Kdo se modlit nemusí (ateisté), je potichu a počká, až zbytek spoluhodovníků vysloví buť slovo „Amen“ nebo „ Eet smakelijk“ (Dobrou chuť), potom začneme společně jíst. V některých rodinách mají ještě krátký rituál po jídle – poděkování za jídlo.

Dalším nestandardním momentem je nedělní ráno – Den páně. V neděli dopoledne je nepsanými zákony zakázáno pracovat a dělat jakýkoli hluk. Takže jako cizinec zapomeňte na sekání trávy, mytí auta a podobně. To jste měli udělat v sobotu nebo jiný den! V neděli je dopoledne zasvědceno návštěvě kostela nebo sportu, v žádném případě práci nebo nakupování. To není ve většině měst ani možné. Většina obchodů je v neděli zavřená. I takové nákupní giganty jako je Ikea nebo Mark&Spencer musí mít v Nizozemí v neděli zavřeno. Tento zvyk má i svou  druhou positivní stránku, v neděli se můžete dolibosti vyspat a neruší vás žádné sekačky na trávu, ždímající pračka sousedů nebo křičící děti na ulici. Do 12:00 je všude klid.

Až doposud jsem nezmínila o jaké církve se vlastně jedná. Nizozemí se rádo chlubí, že je tolerantní zemí a že je zde na 300 různých náboženských organizací, uskupení a směrů. Každý, kdo má potřebu, založit vlastní náboženský směr, tak může učinit. Přesto jsou v království tři základní církve – Římsko-katolická 30%, Nederlandse Hervormde Kerk 14% a Gereformeerde kerken 7% (poslední dvě jsou protestantské).  Poslední zmíněná je velmi striktní a nutí své věřící v neděli nepoužívat dopravní prostředky (do kostela se dá dojít pěšky), nežít si luxusně, zbytečně neutrácet za holiče (ženy nosí vlasy sepnuté do drdolu), jsou nevýrazné a trvale  žijí ve stínu svého manžela. V těchto rodinách není výjimkou ani 8 dětí. Všichni žijí velmi skromně. Také by neměli mít televizi –tu ďáblovu bedýnku. Někteří ji mají schovanou tajně na půdě v TV-skříňce s neprůhlednými dvířky.

Přes veškerou snahu církví se modernizovat a otevřít dveře přistěhovalcům či mladší generaci, návštěvníků kostela – tzv. kerkgangers, ubývá. Ještě v roce 2001 šest z deseti chodilo pravidelně na bohoslužby. Dnes se číslo otočilo a do kostela pravidelně zavítají jen čtyři z deseti dospělých. Přesto se církve nevzdávají a mají stále spoje politické strany zastoupené ve vládě, TV a radiostanice, noviny.

 

 

Zde je krátký přehled:

                                protestanti                        řím.katolíci

Pol.strana           ARP, CDA                            KVP -) CDA  

TV/radio             NCRV, VPRO                     KRO

Odbory               CNV                                      NKV -) FNV

Noviny                 Trouw                                  Volkskrant

                               Friesch Dagblad

Universita          Vrije Universiteit             Kath.Universiteit Nijmegen*

                               Amsterdam

*Pokud katolík chce studovat na protestantské universitě, musí požádat církev o svolení. V zemi jsou samozřejmě i státní university bez náboženské orientace. I některé základní a střední školy jsou nábožensky orientované. V těchto školách je i po učitelých požadováno dané náboženské vyznání a den se obyčejně zahajuje čtením z bible a krátkým komentářem. Finta pro nás ateisty: neříkejte, že jste ateista, ale že jste humanista. Je to skoro to samé, ale humanisté mají k náboženství blíž.

Pokud bych hledala dál, čím je náboženství pro holandskou společnost přínosné, musím se zmínit o hluboce zakořeněném pocitu viny. Nizozemí je celosvětově známo svými fondy a dobročinnými akcemi na podporu čehokoli. Od fondu na ochranu ohrožených zvířat až po organizaci na pomoc utečencům na konci světa. V ústavě je zaneseno, že každý týden může jedna organizace vybírat „dům-od-domu“ peníze. Takhle se ročně vybere 5,2 miliard euro. Stinnou stránkou věci je, že vám skoro každý týden někdo zazvoní u dveří s kasičkou. I kdybyste každémudal jen jedno euro, je to 52 euro ročně. Plus akce v církevní obci a v rámci vašeho sportovního klubu, zaměstnání, školy. Ony se ty peníze v našich kapsách najdou!

V dnešním Nizozemí najdeme i silnou komunitu muslimů (především v Rotterdamu), židovskou obec (Amsterdam) a Hindu náboženské směry (Dordrecht).

Ptáte se, zda i královna má povinnost být členem nějaké církve? Samozřejmě. Všichni členové královské rodiny musí být členy protestantské církve. Pokud někdo z nich chce přestoupit na katolickou či jinou víru, není již členem  královské rodiny (např. bývalá princezna Irene, sestra královny Beatrix, která se vdala za španělského prince carlos de Bourbon de Parma a přestoupila na římsko-katolickou víru). I obrácený postup je znám – princezna Maxima byla původně katolička a před sňatkem s princem Willemem Alexanderem přestoupila na protestantskou víru.

Pokud si někdo z vás ve volných chvílích čte v turistických průvodcích, najde zde výraz BIBLE-BELT (pás bible). Jedná se o pomyslné rozdělení Nizozemí na dvě různá náboženství. Pás se táhne od provincie Zeeland až po provincii Overijssel. Severně jsou protestanti (gereformeerden kerken, tzv.zwartekauzen kerk – církev černých punčoch) a jižně katolíci. Tato pomyslná hranice vznikla kolem roku 1867, kdy se vyhrotila politická situace v zemi a naplno propuklo hnutí za politickou a církevní identitu. Města Biblebeltu mají největší církevní komunity a nejstriktněji dodržují daná církevní pravidla. Jedním z nich je i Barendrecht (partnerské město Loun).

Ale hlavu vzůru, nikdo vás v Nizozemí do ničeho nutit nebude a záleží jen a jen na vás, jak se přizpůsobíte místním pravidlům.

 

Sinterklaas

Dnes je přesně 5.prosince a to nelze se nezmínit o holandském Mikuláši. Dnes večer skoro každý dostane nějaký ten dárek a čokoládu, dnes večer vrcholí tradice obdarovávání svých přátel a rodinných příslušníků.

Podle statistik v Sinterklaase věří 65% obyvatel a každý obchod nebo organizace tento svátek samozřejmě podporuje. Sinterklaas se velice podobá českému  Mikuláši a americkému Santa Clausovi. Historicky je samozřejmě spojován s Mikulášem z Myry, tak jako u nás v Čechách. Nizozemí pravidelně navštěvuje od roku 1850. Sinterklaas není na všechnu práci sám, to by samozřejmě nezvládl. Na pomoc má alespoň jednoho Zwarte Pieta (Černého Petra).

A jak se tento pakjesdag (Den dárků) v Nizozemí slaví? V polovině listopadu připlouvá Sinterklaas s partou svých pomocníků na parníku ze Španělska, kde bydlí přes rok. V každém městě a vesnici zakotví, sedne na svého bělouše a jede se přivítat se starostou města a jeho obyvateli. Ten den, kdy Sinterklaas do města důstojně vstoupí se všechny děti začínají chovat o 100% lépe, plní své úkoly, pomáhají rodičům, uklízí si své hračky.

Od tohoto dne může každý napsat svůj seznam přání a dát jej do boty přede dveře. Pozor musí ke svému seznamu přidat ještě mrkev! V noci pak Sinterklaas objíždí město na svém koni (proto ta mrkev), a sbírá seznamy. Jednotlivá přání pak zapisuje do své knihy, kde má každý svoji stránku. Tam se také dopisuje, co člověk udělal dobrého a co špatného. V mezičase pošle své pomocníky, aby okny nahlíželi do domácností a kontrolovali chovaní dětí i dospělých. Své informace předávají samozřejmě ihned Sinterklaasovi a ten je dopisuje do knihy. Zwarte Piet je ale také pěkné kvítko. Nic nenechá na pokoji a vyvádí vám tajně všelijaké lumpárny. Nejčastějším jeho vtipem jsou ráno svázané tkaničky od bot. Ale může vám klidně potiskat celý pokoj svými obrázky, sníst nějakou dobrůtku nebo schovat tašku do školy. Prostě Zwarte Piet může dělat, co si zamane. Když už je to příliš, Sinterklaas ho usměrní a napomene. V ten moment se Piet tváří zkroušeně a slibuje nápravu. Ale už za minutku divoce tancuje s dětmi. Je prostě nepolepšitelný!

Večer 5.prosince se ale přeci jen trochu polepší a kráčí vedle Sinterklaase a jeho bělouše. Nese těžký pytel plný dárků a pomáhá Sinterklaasovi hledat v jeho knize. Když Sintaklaas přijde na návštěvu, většinou se důstojně usadí do křesla, pozdraví všechny přítomné a začně listovat ve své knize. Pak  postupně volá všechny děti, později i dospělé, a ptá se, co za uplynulý rok udělali a čeho případně litují. Tyto informace kontroluje ve své knize a ptá se na nápravu. Nakonec, po dohodě se Zwarte Pietem rozhodne, kolik dárků a jaké dostanete. Pokud někho hoooooodně moc zlobil, vezmou ho s sebou, aby se polepšil. To ho potom musí Zwarte Piet strčit do pytle a odnést na loď.

Následující den Sinterklaas slavnostně odplouvá zpátky do Španělska a všichni ho vyprovázejí písničkou. Už teď se těší na jeho návštěvu zase za rok. Zpívání písniček je vůbec v tomto období důležité, protože jednotlivými písničkami přilákáte pozornost buď Zwarte Pieta nebo samotného Sinterklaase.

Kromě tradičních dárků se dávají velká čokoládová písmena, každému podle jeho jména. Nejtěžší je sehnat písmeno A a M (nejčastější holandská jména). Zwarte Piet zase rozhazuje tzv.Strooigoed (malé Kruidennoten – perníčky a jiné bombóny), na stole je v každé domácnosti napečený Speculaas různé velkosti a tvaru (varianta perníku, ale o hodně tvrdšího).

Aby i k vám přišel Sinterklaas, tak tady jsou slova jedné z písniček:  „Koukni, támhle připlouvá parník“

 Zie ginds komt de stoomboot,                                 Koukni, támhle připlouvá parník,
uit Spanje weer aan.                                                    až z dalekého Španělska.
Hij brengt ons Sint Nicolaas,                                      Přiváží nám sv.Mikuláše,
ik zie hem al staan.                                                        už ho vídím, jak tam stojí.
Hoe huppelt zijn paardje                                            Jak se po palubě pohupuje
het dek op en neer.                                                      sem a tam jeho kůň.
Hoe waaien de wimpels,                                            Jak vlajou sem a tam
al heen en al weer.                                                       vlajky.
Zijn knecht staat te lachen                                         Jeho pomocník stojí a směje se,
en roept ons reeds toe:                                                              pořád na nás volá:
‘‘Wie zoet is krijgt lekkers,                                         “Kdo je hodný, dostane něco dobrého,
wie stout is de roe!’’                                                    kdo zlobil, dostane rákoskou.”
Oh, lieve Sint Nicolaas,                                                 Oh, milý Sv.Mikuláši
kom ook eens bij mij.                                                   přijď také k nám
En rijd toch niet stilletjes                                            a neprojeď tajně kolem našeho domu.
ons huisje voorbij!

A písničku, kterou vyprovázíme Sinterkaase na jeho cestě do rodného Španělska:

Dag Sinterklaasje,                                                         Ahoj Sinterklaasi,
dáág, dáág, dáág, dáág Zwarte Piet.                       Ahoooj,ahoooj Zwarte Piet,
Dag Sinterklaasje,                                                          Ahoj Sinterklaasi,
dáág, dáág, luister naar ons afscheidslied.          ahoooj, ahooj poslechni si naši píseň na rozloučenou.

(opakuje se alespoň 4x, dokud loď nezmizí za obzorem)

Tyto dva týdny plné napětí a očekávání máme v televizi speciální program o Sinterklaasovi a jeho pomocnících. Co dělají, co kde provedli a jak střádají dárky a informace do své knihy. Děti je každý den napjatě sledují a věří, že opravdu existují. Nádhera! Když na ulici slyšíte, co všechno Zwarte Piet ve škole provedl. A co teprve doma!

 

*Zwarte Piet, je původně Maur/černoch v tradičním španělském oděvu ze 17.století. Obdoba českého čerta. Anděla bohužel s sebou nemají. V loňském roce bohužel zachvátila Nizozemí diskuse na téma rasismus – zda Zwarte Piet není rasistická postava a znevažování černochů. Naštěstí nápad s xenofobním řešením neprošel.

**Pokud si chcete poslechnout Sinterklaasovské písničky, najdete je na www.sinterklaasliedjes.nl  i s textem.