šmoulové a jejich Otec Abraham

   Abych neustále nepsala  o seriozních a „dospěláckých“ tématech, tak tady je malá změna. Šmoulové a jejich šmoulí historie. Asi je nemusím zdlouhavě představovat, všichni je z televize a časopisů známe. Jsou to malí modří mužíčkové, jen 2 palce vysocí, nosí bílé kalhoty, z nichž jim kouká jejich bílý ocásek. Na hlavě mají bílou, šmouláckou čepičku. Jen Taťka Šmoula má všechno červené, inu šéf se musí trochu odlišovat. Pokud se ptáte, kde bydlí, tak odpověď je jednoduchá – ve šmoulí vesnici, kdesi v lese, kde je normální člověk bez jejich pomoci není schopen najít. Jakýsi odborník tvrdí, že bydlí v Irsku, ale tomu zas tolik nevěřím. Jedním z jejich otců je Otec Abraham – Vader Abraham (civilním jménem Pier Kartner), který strávil celý svůj život v holandském Brabandu ve městě Breda. Proč by tedy své šmouly stěhoval někam za moře? Jen jim pohádkově přidal to, čeho je v Nizozemí málo – hluboké lesy a kopce.

   Šmoulové si v klidu bydlí ve své vesnici a celé dny šmoulují. Staví šmoulí domečky, chodí na šmoulí výpravy a vymýšlí šmoulí vynálezy. Prostě všechno je se slovem šmoulí nebo jeho jazykovou variantou. V holandštině je to pak dlouhý seznam slov, jež všechny začínají na slovo Smurf.dyž dáme všechna slova dohromady, to se pak už jedná o celý šmoulí jazyk – smurfentaal, který obsahuje speciální přídavná a podstatná jména a smurfí slovesa.

   Asi největším literárním počinem je ve šmoulím světě jejich Smurfenlied (šmoulí písnička). Dalo by se říci skoro šmoulí hymna. Tu složil Otec Abraham v roce 1977 a okamžitě se stala, i přes zkrytý boj Gargamela a Azraëla, hitem číslo jedna. Jen v Nizozemí se držely celých 17 týdnů na předních místech národní hitparády a v daném roce se prodalo na 450.000 SP desek. Záhy byla písnička přeložena do desítek světových jazyků, a tak si Němci mohou broukat svoji „Lied der Schlümpfe“ a Angličani zase „The Smurf song“. Samozřejmě došlo i menšinové či exotické jazyky, jako je čeština, švědština, islandština nebo čínština. Prostě a jednoduše, brabandské šmouly zná celý svět a jejich písnička se nedá ani ve stáří zapomenout.

   My Češi je známe od roku 1988, kdy se prvně objevili v české televizi, tehdy v dětském pořadu Magion. Kdo by je každé úterý nehltal a neznal celý detailní životopis Taťky Šmouly (holandsky Grote Smurf), Šmoulinky (Smurfin), Mrzouta (Moppersmurf), Nešiky (Klungelsmurf) anebo dalších 97 Šmoulů. Tak jako české děti museli na srandovně-hrdinské příběhy pár let čekat, čekali i holandské. Nizozemská media shledala sérii Smurfen nevhodnou, a tak Otec Abraham prodal své příběhy do Belgie a do Francie a až s odstupem let, přišli modří mužíčkové konečně i do Nizozemí.

   Od té doby už uplynulo hodně vody ve šmoulí řece, ale Smurfen-Šmoulové na své popularitě nezrácejí. Občas se v televizi nebo na koncertě objeví Otec Abraham a společně s celým sálem si zazpívá Smurfenlied. A nejen tu. Vždy přidá i další ze šmoulácké hitparády.

   Kdo je tedy ten Otec Abraham? Jedná se holandského zpěváka, skladatele a vydavatele populárních písniček, které slouží k pobaví obecenstva a vždy vypráví nějaký ten příběh. Dal by se možná přirovnat k českému skladatelskému duu Uhlíř-Svěrák. Otec Abraham, správně Pier Kartner se narodil v Bredě, Severní Braband, 11.dubna 1935 a od padesátých let je znám po celém nizozemském království díky svému image – buřinka a plnovous, a písničkám. Svět jej možná jménem nezná, ale děti si zpívají jeho Smurfenlied a dospěláci si pobrukují lokální jazykovou variantu písně „Het kleine café aan de haven“, v Čechách známou jako „Hospůdko má...“.. Takže jedna, dva, tři, všichni sborem:

„Umí se smát i prát
a každý má je rád,
i vy je račte znát - Šmouly!“

nebo v originále

„Waar komen jullie toch vandaan?              Odkud přicházíte?
Waar de smurfenhuisjes staan                     Tam,  kde stojí šmoulí domečky
Hebben jullie ook een eigen taal?                 Máte vlastní jazyk?

Ja, die spreken wij allemaal!”                                   Ano, tím všichni mluvíme

Protože se text musel vždy pro děti přizpůsobit místnímu jazyku, slova se trochu liší, ale obsah celé písničky nakonec vyzní stejně.

Svět dívky a ženy v Nizozemí.

„ Stuivertjes wisselen“  (výměna mědáků. Výměna názorů a zkušeností– v pozitivním slova smyslu).

Dlouho jsem hledala, co obsahuje svět holandských dívek a žen. Prolistovala jsem spousty „holčičích“ časopisů, vypila litry kávy se svými kamarádkami a sousedkami, abych se dozvěděla, o čem bych měla správně psát. ... bohužel moc toho není. Myslím toho „echt“ holandského.

Začnu tím, co hýbe světem dívek. Když pominu kluky a ICT techniku, tak zbývá už jen móda a diety. Móda je v Nizozemí tak volná a lze tu nosit opravdu skoro všechno, co po tmě najdete ve skříni. Přestože je zde několik designerských škol a asi nejznámnějšími designery je tvůrčí duo Viktor &Rolf, nelze o typickém holandském módním stylu ani mluvit, ani psát... tady se sází na pohodlí.

Jak přemýšlí náctiletá studentka po ránu u své přeplněné skříně? Venku fouká, jako ostatně kadý den, takže kalhoty – jeansy. Co k tomu? Tričko s potiskem nebo halenku? Hmm, halenku ne, ta není vyžehlená. Přes triko se dá dát také pásek a nějaká mikina...super, do větru a deště je to OK. Do uší pár náušnic, pořádně blyštivých a pěkně velkých, aby je bylo vidět, když do nich investovala celé své týdenní kapesné. Tašku s učivem přes ruku. Nějaký ten voděodolný make-up, vlasy do culíku a hurá (brr) do školy.

Tento styl ovlivňuje samozřejmě několik dalších faktorů. Kromě počasí, je to ještě jízda do školy na kole a tělocvik společně s klukama. Možná i výše kapesného a roční období. Samozřejmě po období „výprodeje - uitverkoop“, kdy je šatník bohatší o pár kousků, se slečny oblékají jinak. Dočasná kreativita, oblouznění výkladními skříněmi a touha předvést se v něčem novém hraje svou roli. Po pár týdnech tenhle stav pomíjí a slečny se pomalu vrací ke své uniformě – jeansy a tričko. Až do léta holčičí módu pak ovlivňují už jen malé detaily, jako nové náušnice nebo nová taška.

Když mladé dámy chodí do školy, mají sny o super zaměstnání, o managerské pozici a pracovním úspěchu. Když je jim přes dvacet, začnou přemýšlet o krásném vlastním domě nebo alespoň bytě, který si zařídí nábytkem z IKEAi a určitě jinak než jejich „trapná a staromódní“ matka. Sní o tom, jak jednoho dne půjdou nakupovat ten skvělý nábytek, co viděly v posledním katalogu, plus (podle jejich lásky) potřebné audio-soupravy a hi-tech televize. Na tu trapně malou, co mají doma, se nedá už dívat!

Když je jim kolem třicítky, začnou snít o dětech a rodině. Nějaký ten šikovný kolega, co vydělá víc než ony, by byl skoro ideální. Dům nebo byt už mají, malé autíčko přede dveřmi, takže akce – otec mých dětí. Tady je holandské specifikum... když se vdáte, můžete v klidu  zůstat doma jako žena v domácnosti nebo pracovat pár hodin týdně. Řekněme tak 2 a půl dne, aby zbyl čas i na ostatní věci.

Manžel vydělává peníze na chod domácnosti, na hypotéku, na povinné platby a školní poplatky. Vy se staráte o děti a domácnost. Vozíte děti do školy. To je zodpovědná práce... ráno v 8:15 do školy a odpoledne asi tak ve 14:30 je vyzvednout. Mezitím musíte stihnout další důležité věci, jako je káva u kamarádky nebo sousedky, nákup a návštěva fitness-centra. Na úklid domu máte po čase „paní na úklid“ . Přeci nebudete uklízet sama! Žádná vaše kamarádka to nedělá, tak vy nebudete přeci jediná. Jen zlehka přejedete byt prachovkou a vysavačem, pár minut před tím, než přijde vaše hospodyně... to aby vás nepomluvila u dalších, že jste rodina špindírů. A pak úsměv číslo jedna a otevřít dveře své „thuishulp“.

Tady se musím vrátit k módě. Občas totiž máte podnikový večírek nebo jdete s manželem na večeři. Co na sebe? Doba jeansů a trička už pominula. I kdepak! Když k naší staré módě přidáme kozačky, vyměníme velké náušnice za menší a školní brašnu za kabelku, tak můžeme směle vyrazit do ulic. Občas najdeme na dně skříně sukni a někde i lodičky, ale to už musí být.... třeba svatba někoho z rodiny.  Protože skoro denně musíme vozit a vyzvedávat děti ze školy, kde na ně venku a za každého počasí dlouho čekáme, nelze chodit za dámu a designového oblečení je škoda. Zbytek dne trávíme nákupy a sportem či společenskou konverzací. Tam se dá něco „in“ vzít na sebe, ale nesmíme to přehánět! Jinak nás ostatní za zády pomluví.

Když je mladé dámě kolem čtyřiceti. Má skoro všechno: manžela, děti, bydlení, auto. Co více si přát? Je čas začít řešit exotickou dovolenou, aby bylo u kávy o čem vyprávět. Když se blíží padesátka, začíná dáma přemýšlet o nějakém koníčku, který by se dal možná spojit i s nějakou užitečnou dobrovolnickou prací. A tak dnes již matka teenagerů chodí na pár hodin pomáhat do domova důchodců nebo prodávat do krámku UNICEF, aby měla klid a cítila se společensky potřebná.  Peníze na domácnost vydělává manžel a jí její kapesné bohatě stačí. Každá z jejích kamarádek dělá něco „užitečného“, tak nemůže být pozadu. Domácnost ji stále uklízí její Karin, děti už do školy jezdí sami a doma je nuda. Pořádné zaměstnání už v tomhle věku nenajde, takže škoda sil a papíru na CV (životopis). Byt je zařízen, jen ta kuchyňská linka by chtěla pomalu už vyměnit.

Když už mladá dáma není mladá a na posledním dortu bylo 50 svíček, má skoro všechen čas pro sebe. Děti už bydlí sami a zastaví se maximálně jednou týdně na večeři. Dál pokračuje v práci a hledá další hobby. Už se těší, jak mažel ve svých 65 letech půjde do důchodu a pojedou spolu někam do ciziny nebo si koupí „stacaravan“ (velký karavan zaparkovaný na trvalo v kempu, obdoba české chatky v zahrádkářské kolonii). Na ten tajně šetřila a teď  nastal ten správný moment. K 55-sátinám si pořídí společně s manželem karavan a jako dárky posbírá fin.poukázky do Ikei, aby si mohla karavan zařídit podle svého. Mezitím si stěžuje na zastarou kuchyň, která už dávno dosloužila. A tak jednoho dne manžel svolí k velké investici... nová kuchyň značky Bruynzeel, s maximálním počtem moderních spotřebičů je na dohled. Velká akce, pár týdnů se vaří jako o dovolené v kempu, ale ta kuchyň bude super a „helemaal in“! Po 4 až 5 týdnech je vše hotové. Kamarádky přijdou na kávu a nestačí žasnout!

Pomalu se blíží šedesátka a čas důchodu. I ty dva pracovní dny dámu pomalu zmáhají a tak nenápadně sníží svůj úvazek na jeden a půl dne, později na dvakrát půl dne a pak... už je doma. Spolu se svým mužem si užívají důchodu, plánují cesty a sní o všem možném i nemožném.  Najednou telefon, jeden z jejich potomků má miminko a kdo bude hlídat? Jesle jsou drahé, člověk by půl měsíčního platu zaplatil jen za ně. „Mami ty máš přeci čas, budeš nám hlídat, že jo?“ V takovém momentě nelze říci NE. Nyní se váš týden dělí na dvakrát týdně hlídaní, dvakrát pomoc v domově pro seniory, pak káva a hobby. Už nemáte žádný volný den, abyste se vypravili na venkov do stylově zařízeného karavanu. Na dovolenou... to už se přeci nebudete štvát na letiště a pak někde v tropech trpět vedrem a nepohodlím.

Tak to jde rok za rokem, až se vám blíží osmdesátka. Podle statistiky jste už rok či více vdovou a zbývají vám ještě statisticky 4 roky života. Co s tím? Dům je veliký na úklid i topení. Důchod je teď už jen poloviční. Kdo to má všechno platit? Kamarádky bydlí spokojeně v domě pro seniory. Chodíte je navštěvovat, až vás jednoho dne společně přesvědčí, že pro vás a vaše děti je tohle to nejlepší řešení. A už se stěhujete na předposlední adresu svého života. Sbaleno máte, domov znáte, protože jste tam léta pracovali jako dobrovolník. Víte, co a jak. Znáte dokonce osmdesátprocent jeho obyvatel. Prostě je to teď k nim blíž, jen jedno nebo dvě patra.

Děti vám k vánocům dají zvětšené rodinné foto a vy si každou středu užíváte seniorskou jógu nebo bingo. Dál už snad ani pokračovat nebudu...

 

Když se vrátím k faktům:

Většina holandských žen pracuje dva a půl dne, jedná se tzv. „duo-baan“ (duo-zaměstnání, 2 ženy vykonávají stejnou funkci, každá půl týdne).

Minimální měsíční mzda je 1400 euro (plný úvazek). Ženy mající duo-baan vydělávají přibližně 800 euro měsícně.

Průměrná holandská rodina má tři děti. Matka děti vozí do školy a ze školy až do věku deseti let. Neexistuje, aby dítě chodilo samo. Škola je většinou do kilometru a půl od bydliště.

Výuka začíná obyčejně v 8:30 a končí, kromě středy, ve 14:30.

Do školy děti začínají chodit ve věku 4 let a to přesně. Když dítě oslaví 4.narozeniny, musí začít chodit do školy... třeba od února. Faktem je, že první tři roky se škola podobá více české školce, než škole. Ale je povinná. Do školy se  musí chodit až do 17 let.

Jesle – Kinderopvang, jsou neskutečně drahé. Kolem 1000 euro měsíčně. Navíc rodiče musí dítěti pár zabalit jídlo na celý den, plíny atd. Dítě lze do jeslí umístit  většinou od 7:00 do 18:00. Nejmladší jsou jen pár týdnů staré. V Nizozemí není mateřská dovolená, pouze nárok na 6 týdnů volna v rámci těhotenství a období po porodu. Ženy odchází na „mateřskou“ týden před vypočítaným porodem a po uplynutí 6 týdnů se musí vrátit zpět do zaměstnání nebo dát výpověď.

Návštěvu kamarádek nebo sousedek musíte předem naplánovat a podle diáře dohodnout. Nelze přijít je tak nezvaně. Je třeba alespoň pár hodin předem zatelefonovat.

Odchod do důchodu je pro každého stejný – ve věku 65 let. Vláda jej chce zvýšit na 67let. Každý dostane od státu stejné AOW (starobní důchod), jež je přibližně 1000 euro měsíčně. Na jeho výši nemá vliv, kolik byl váš poslední plat či odpracované roky. Všichni mají stějně. Většina holanďanů si jestě šetří v rámci penzijního připojištění.

Průměrný dožitý věk je u mužů 79 a u žen 84. Věk se neustále prodlužuje.

Domovy pro seniory nebo pro 55+ jsou velmi rozšířené a nabízí veškeré služby. Senioři/55+ bydlí v menších bytech, které jsou součástí obytného komplexu, kde je i lékařská péče, možnost stravování a ostatní péče. Svůj dům nebo byt většinou prodávají, minimálně se zde nemovitosti dědí. Neznají zde ani možnost – darování v rámci rodiny. Nemovitost buď musí svým dětem prodat (plné danění) nebo děti ji dědí až po jejich smrti.

V Nizozemí není zvykem bydlet dlouho společně s rodiči nebo o ně ve stáří pečovat. Mladí opouští rodiče ve věku asi 20 let. Každý má v Nizozemí nárok na samostatné bydlení (sociální byty, příspěvky na bydlení, studentské byty, chráněná bydlení).

Koningrijk der Nederlanden – Vítejte v Nizozemském království

„Rijkdom en dubbeltje kennen elkaar“ ( Bohatství a mědák se vzájemně znají. Kdo šetří, má za tři.)

Nejdříve než vůbec začnete cokoli číst o Nizozemí, měli byste znát alespoň základní data o tomto království. Ponořme se na chvilku do hodin zeměpisu a dějepisu, takové multi-edukativní hodiny.

Nizozemské království leží na úplném severozápadním okraji Evropy, t.j. na pobřeží Severního moře, a sousedí s Německou spolkouvou republikou a Belgií. Více sousedů na kontinentu nemá, možná ještě přes moře Spojené království Velké Británie.  Ale více jich opravdu nemají. Samozřejmě mají ještě pár koloniálních držav, ale ty nebudu detailně uvádět. Budeme se bavit pouze o Nizozemí, které leží v Evropě a jež je jedním z nejstarších členů Evropské unie.

Takže pozor, hodina zeměpisu začiná! Nejdříve je nutno si zapamatovat přený název země. V žádném případě nelze Nizozemí nazývat Holandskem. Chyba jako hrom! To je jako byste nazývali Českou republiku Čechami nebo Spojené království Velké Británie jenom Anglií. Takže správně se budeme bavit o Nizozemském království, nebo Nizozemí.

Proč ne Holandsko, když každý to říká? To jsou jen dvě současné provincie Jižní Holandsko ( Rotterdam) a Severní Holandsko (Haarlem) a historicky to byla pouze západní část dnešního území. Takže zpátky do hodiny zeměpisu!

Rozlohou je Nizozemí na 131.místě na světě. Přestože je celkem malé, asi  dvě třetiny českého území, t.j. 41.526 km², žije na tomhle malém kousku země, jež ještě z 18,41% zabírá voda, více než 16.850 mil. obyvatel. Ti, kdo jsou dobří v matematicce, už vědí, že zde žije 502 obyvatel na km². To posunulo Nizozemí na špičku světových statistických žebříčků a obsadili v disciplíně – hustota obyvatel, krásné 15.místo.  Pokud bychom hledali ještě další statisticko-ekonomicko-zeměpisné úspěchy, tak se musíme zmínit o hrubém domácím produktu, jež je 0,890 HDI a jež vynesl Nizozemí na 7.místo na světě. Prostě jsou šikovní a pracovití!

Samozřejmě na to nejsou sami. Království je plné přistěhovalců a cizinců. S těmi si tady vědí rady a něžně je nutí k procesu naturalizace, tzv. inburgering. Během pár let musíte jako cizinec složit zkoušku ze znalosti holandštiny, historie a pár základních společensko-historických dat. Pokud přicházíte z členské země EU (kde jsme si všichni rovni), tento proces podstupovat nemusíte. Výhoda i nevýhoda. Jak se na to podíváme! Nic nemusíte, ale pokud chcete v Nizozemí pohodlně a plnohodnotně žít, měli byste mluvit a hlavně rozumět holandsky. Kurzy, které jsou pro mimo-Eu cizince zdarma, jsou pro vás za peníze. Studijní materiál také něco stojí  a samotná zkouška z jazyka a reálií není pro nás bohužel zdarma. Takže suma-sumarum, pokud tady jako Eu občan chcete dlouhodobě žít, musíte za jazykové know-how platit. To takoví Marokánci, Turci, Indonésané či Antiliáni nemusí. Ti zase musí během 10 let složit inburgering-zkoušku. Co je lepší? Opravdu nevím.

Ale zpátky ke geografickým datům. Každý žák si musí pamatovat, jaké řeky zemí protékají, nejvyšší horu a podobně. Řek najdeme v Nizozemí několik, skoro žádná tady nepraní, ale přítékají z Německa, Francie či Švýcarska. Řekou číslo jedna je Rýn. Ten se zde potkává s francouzskou Maasou a nakonec ve spletité deltě končí v Severním moři. Nesmíme samozřejmě zapomenout na řeku Scheldu, jež tvoří hranici mezi Nizozemím a Belgií a která spojuje belgické Antwerpy s mořem. Pak je tu opravdu holandský IJssel. Ten sice nemá žádný pramen, ale je jedním z četných ramen Rýna. Řeky tady končí svou předlouhou cestu Evropou a vlévají se na několika místech do moře. Samozřejmě je podnikaví holandští mořeplavci využívají k lodní dopravě. Tak můžete lodí z Hoek van Holland doplout až do Basileje ve Švýcarsku nebo dovést uhlí do oblasi Porýní-Vestfálsko v SRN, či s malou motorou lodí doplout až do středozemního moře, do Marseille. Že to není možné? Ale ano. Poplujete několik dní proti proudu Maasy až do Francie, tam je kanál, který vám pomocí zdymadel a lodních výtahů pomůže vyjet na kopec a pak už sjedete „dolů“ k moři po Rhôně. Otázka pár týdnů a trochy peněz, ale pak už vám nic nebrání se opalovat na středozemských plážích.

Když už mluvím o těch kopcích ve Francii, v Nizozemí jich moc nenajdeme. V provincii Limburg (Maastricht) je naše nejvyšší hora – Vaalserberg, celých 321 m.n.m. Navíc se musíme o její vrchol dělit se svými sousedy, jedna třetina patří Belgii, jedna je Německa a ta poslední je Nizozemská. Ale... neplačte! Na vrchol vede sedačková lanovka, abyste se nemuseli do takového kopce trmácet po  svých. Nakonec uděláte ještě krok a jste v Belgii, kde se můžete kochat pohledem do kraje z místní rozhledny. Kromě kousku Arden, je Nizozemí placaté. Co chvíli váš pohled sice zacloní  nějaká hráz – tady ji říkáme dijk. Při svých turistických toulkách krajinou nejednou narazíte na vodu, bezpočet kanálů, řek a říčních ramen. Pak je třeba jít a jít po břehu a věřit, že objevíte někde most. V minulých stoletích to řešili dlouhým bidlem. To si každý farmář nosil na rameni s sebou a když musel překonat kanál, prostě přeskočil. Dneska už nejsme takoví sportovci a raději jdeme o pár kroků dál a přijdeme pohodlně po mostě. Voda je tady všude a je neodmyslitelnou součástí nizozemské kultury. Například pro slovo kanál/stoka odvádějící vodu mají holanďané několik slov, přesně podle její funkce a velikosti. Ale o  tom více v jiné kapitole věnované vodě.

Nadmořská výška se zde pohybuje kolem 0 metrů. Ale více než 30% území leží pod hladinou moře, tedy matematicky. Prakticky jsou ta místa suchá, protože je non-stop odčerpání vody udržuje suchými a trvale obytelnými. Nelze se rovněž nezmínit o nejnišším bodě království, jež se nachází v blízkosti Rotterdamu (míjíme jej po dálnici A20 směrem na Goudu) a jež leží 6,74 m. pod hladinou moře.  

Voda a stavilita podloží ovlivňuje i stavbu mostů a tunelů. Protože po řekách plujou i velké lodě, je lepší postavit pod řekou tunel než most přes ni. Také je mnohdy břeh řeky, hned za hrází, o několik metrů níže než je hladina vody v říčním korytě. To je samozřejmě nevýhoda pro fotografující turisty, kteří se těší na krásnou fotečku řeky Rýna nebo Maasy a místo toho, jedou tunelem a loď jim klidně pluje nad hlavou.

A co města? Jsou nad nebo pod vodou?

Hlavní město – Amsterdam má hustou síť odvodňovacích kanálů a tak je jen-tak-tak nad vodou. Domy stojí na dřevěných nebo modernějších betonových pilotech, sice se pomalu naklánějí na jednu nebo druhou stranu, ale zatím stojí. Turista se může kochat! Den Haag, město schované za dunami písku, poskytuje útočiště vládním orgánům, parlamentu, ministerstvům i královně samotné. Je zvláštní, že vláda ani královna nesídlí v hlavním městě, ale v Den Haagu (asi 50 km jižně od Amsterdamu). Tady se ve vodě zrcadlí storobylý palác parlamentu Het Binnenhof, pracovní pálác královny, reprezentativní královský palác Noordeinde, na předměstí je pak její soukromá rezidence - palác Soestdijk. Aby to nebylo tak jednoduché, tak má královna ještě několik dalších paláců po celé zemi.  

Královskou hrobku a temnější momenty holandské historie je třeba hledat ve městě Delfty, asi 15 km jižně od Den Haagu. To už je jen kousek od ekonomického srdce země  - města Rotterdam. To žije přístavem a obchodem. Vylož, nalož, prodej a něco na tom vydělej! Tady prodávají i košile s vyhrnutými rukávy, aby člověk neztrácel zbytečně čas. Rotterdam je moderní město, plné mrakodrapů a moderního designu. Vše je nové, fuknční, i když ne moc krásné. Inu přístav... funkčnost a rychlost výstavby je důležitější než nějaké ty ozdoby a super design.

Dalším městem, které si motorista zapamatuje je Utrecht. Ať jedete odkudkoli, na každém dálničním ukazateli je vždy Utrecht. To že se jinde říká, že všechny cesty vedou do Říma, tady neplatí. Všechny cesty vedou do Utrechtu! Ten leží v pomyslném středu království, a proto se tam sjíždějí všechny dálnice a železniční trati. Když je nějaká zemská výstava, je v Utrechtu. Když se koná konference, je tam také. Když je řeba se sejít s přáteli ze všech koutů země, kam jedeme? Ano, správně, do Utrechtu.  Popravdě řečeno, je to krásné starobylé město s idilickými terasami na břehu grachtu a noblesou univeristního města. Určitě stojí za návštěvu.

Takto bychom mohli pokračovat výčtem dalších a dalších měst, ale to si schovám do další kapitoli.

Po krátkém odpočinku na břehu grachtu, se vrhněme na nizozemské provincie. Co to je??? Přeci ekvivalent našich krajů. Nizozemí je rozděleno do celkem 12 provincií, jež mají každá svého Commissaris van de Koningin (funkce hejtmana, ale ten tady není zvolen ve volbách, ale je ustanovem na dobu 6 let ministry a samozřejmě skládá slib věrnosti královně). Jedinou vyjímku tvoří provincie Limburg, kde mají guvernéra (kdysi byla provincie Limburg polosamostatným knížectvím a dodnes to nikdo politicky nesrovnal). Provincie se od sebe vzájemně liší nejen skladbou obyvatelstva, ale i průmyslem a obchodem.

Provincie:             hl.město:
Groningen          Groningen
Friesland             Leeuwarden                                     vlastní jazyk – Fríština, provincie Fryslân
Flevoland            Lelystad                                              nejmladší provincie, od 1.1.1986
Drente                Assen                                                   nejvíce senionů
Overijssel           Zwolle
Noord-Holland    Haarlem                                           sem patří i hl.město Amsterdam                               Zuid-Holland     Rotterdam                                          největší přístav Evropy: Europoort
Utrecht              Utrecht                                                nejmenší provincie, arcibiskupství
Gelderland        Arnhem
Noord-Brabant   Den Bosch                                        pozor- Brabant je také v Belgii                               Zeeland              Middelburg                            nejvíce vodních ploch, vliv na jméno Nového Zélandu
Limburg             Maastricht                                         specifické postavení v rámci provincií

Každá provincie má několik měst a obcí, v holandštině nazývaných Gemeente. Těch po celém Nizozemí napočítáme celkem 415 a v čele každé stojí burgemeester (starosta). Ten spolupracuje jak se sousedními starosty, tak i s provincií a ministerstvy. Gemeente je nejmenší nizozemskou správní jednotkou a každý obyvatel, vyřizuje na radnici (gemeenthuis) své záležitosti a radnice se stará o pohodový život svých obyvatel. Starosta, který je nestraník a není volen (je vybrán na základě výběrového řízení a je to jeho zaměstnání, nikoli volená funkce), presentuje práci svých úředníků (amtenaar) a rádců (wethouder).

Zajímavou správní jednoutkou je tzv. Randstad, městská aglomerace kolem Rotterdamu, Den Haagu a Amsterdamu. Jedná se o úzkou spolupráci několika obcí, jež společně koordinují dopravu, policii a další rozvoj v tomto souměstí. Všichni dohromady se starají o blaho asi 7 milionů lidí.

Zvoní! Nebo došel benzín? Dobře, dobře, končím tuhle zeměpisnou kapitolu a vrhám se na dějiny a královskou rodinu.

Počasí - holandské téma dne

„Ergens de wind onder hebben“ ( Mít vítr pod sebou. Být šéfem situace)

Ptáte se proč holandské dámy a slečny chodí tak málo k holiči? Proč všechny nosí dlouhé vlasy – v mládí volně vlající ve větru, ve stáří pak pevně stažené do drdolu. To není jen jejich pověstná šetrnost, ale také  nemalý vliv počasí. Představte si, že jdete od holiče, krásně naondulované vlasy, trochu nalakované, aby účer držel. No, všechny to známe! Při odchodu zaplatíte svých 40 euro (i víc) a vykročíte správně hrdá na sebe samu ze dveří. Tam fouká vítr, rychlosti 5-6 (29-49 km/h, to pro muže techniky), lehce mrholí. Po pár krocích začne pršet. Co se stane s vaším účesem? Než dojedete na kole, jako správná holanďanka, domů, máte na hlavě už je pevně nalakovanou helmu a o krásném modelu, jež stál celé vaše týdenní kapesné, můžete jen snít. Večer příjde Váš manžel a děti a ti se ptají: Kdyže to jdeš k tomu holiči? S tímhle bys měla vážně něco dělat! Už je na čase! To už ani nedutáte a ani se neodvážíte říci, kolik jste za tuhle „krásu“ zaplatila.  Co uděláte přístě???

Za pouhých 10 euro si necháte zastříhnout konečky a vlasy nejprve sformovat do mikáda, později do culíku a nakonec vám dorostou do potřebné délky na drdol. Koupíte pár gumiček a vlásenek za pár eurocentů a hotovo. Krása, co stojí pár kaček a vydrží i vítr 8 ( pro muže 62-74 km/h).

To je to pověstné holandské počasí, jež má nemalý vliv na celou společnost a její návyky. Každé ráno každý správný holanďan poslouchá, ani nedutá, přepověď počasí. Tady nestačí se jen podívat z okna, tady musíte vědět přesně, co přijde za hodinu nebo odpoledne. Neznalost se neomlouvá! Kamkoli během dne přijdete, vždy se hovor po úvodní větě stočí na počasí a jako správný domorodec si musíte neustále stěžovat.... takže je buď moc teplo (teplota se vyšplhala ke 20 °C), moc zima (teplota klesla pod 18°C), moc fouká, nefouká...atd. Tohle všechno je pro nás cizince otázka těžkého a dlouhotrvajícího tréninku.

Takže pro náš „inburgering“ (naturalizační) trénink: Počasí v Nizozemí určuje vždy KNMI (Het Koninklijk Nederlands Meteorologisch Instituut – Královský nizozemský meteorologický institut), jež od 31.1.1854 sídlí v Utrechtu. Ti mají vždycky pravdu, ať se děje za okny, co chce. Vítr, který fouká většinou od moře, t.j. od západu, se tady měří v Beaufortově stupnici ( ta má 12 stupňů a každý se dá určitým klíčem přepočítat na m/s nebo km/h) a má nejčastěji hodnoty 3-5. Pro nás laiky mírný vítr až čerstvý vítr. Ten fouká prakticky každý den. Jen asi 6 dní v roce se můžeme těšit z bezvětří, zbytek roku nám vlasy počechrá holandský svěží větřík. Pak je tu samozřejmě otázka, co na sebe... teplota se v lednu pohybuje kolem +1,9°C a v červenci se vyšplhá až na průměrných 16,9°C, aby už v listopadu dosáhla  jen na 5,7°C. K tomu si ještě připočtěte variantu deště, kdy každý měsíc naprší asi 70 ml a za rok je to pak 750-850 ml srážek. Takže nezapomeňte na něco nepromokavého. Deštník??? Ten tady vydrží jen pár minut, pak ho vítr zničí. Nebrat! Nechte si ho do českého deštíku.

No a pro milovníky pobytu u moře, Holandsko má přeci moře, informace o slunečním svitu. Toho tu také moc není. Statistiky říkají, že v lednu máme pouhých 22 hodin za měsíc a v červenci máme snad nejvíce a to celých 42 hodin. V listopadu už je počasí ošklivější a nebe je skoro pořád pokryté mraky a sluníčko vykoukne jen asi na 23 hodin za celý měsíc. No, moc se nepředře. Když už mluvím o těch mracích, ty tu máme skoro každý den. Ale jsou úplně jiné, než ty české. Ty holandské jsou mladé, právě uhnětené nad mořem a tak po nebi rozpustile běhají sem a tam, jak vítr fouká a jsou celé rozevláté. Ty těžké české mraky se stříbrným okrajem tady nepotkáte. Ty prý jsou staré a klidné. Přece jen už urazily pořádný kus cesty od moře přes celé Německo až do Čech, a tak měly čas si vytvořit nějakou image.

Ale vraťme se zpátky do Nizozemí k předpovědi počasí. Pro nás cizince přeložím dvě verze přepovědi, které slýcháme každý den.

„Dnes bude zataženo, místy šance, že vysvitne na chvíli slunce. Bude foukat západní vítr.“

nebo

„Dnes bude slunečno, místy možné přeháňky či vytrvalý déšť. Očekáváme západní vítr.“

Takže... Jak bude? A proč tolik rozruchu, když je zdejší počasí skoro pořád stejné a ode všeho vždy trochu?

* Beaufortovu stupnici s detailním popisem najdete třeba na stránkách wikipedie. I v češtině.

 

 

Plážová kultura

„ Meewen op het land, onweer aan het strand“  (Racci ve vnitrozemí, mořská bouře se blíží)

Super! Holanďané mají moře! Ale to je totálně jiné, než my, Češi, známe z našich krásných dovolených v Itálii nebo Chorvatsku. Tady je bohužel Severní moře. Už název naznačuje jeho teplotu. Brrr... je hrozně studené.

Přesto se Holanďané nevzdávají své plážové kultury a snaží se ji během svého krátkého léta, které trvá od poloviny června do začátku září maximálně využít. Milují pobyty na pláži a nad jejich „dagje naar het strand“ (den na pláži) nedají dopustit. To se pak vyzbrojí dekou a piknikovým košem a hurá směr Scheveningen nebo Hoek van Holland. Plavat v moři se nemusí, to není přeci důležité, ale pobyt na pláži a drink nebo alespoň káva v „pavilonu“, to je IN! To je základním kámenem nizozemské plážové kultury.

Když Holanďan navrhne den na pláži, plavky úporně hledat nemusíte .... tady je to více o krásné procházce po pláži, kde šplouchají vlny, kde křičí racci a kde se můžete kochat pohledem na zaoceánské kontainerové lodě (Hoek van Holland, Vlissingen). Potřebujete jen dobré boty. Buď ty, co se lehce zouvají a nevadí jim písek, nebo vysoké turistické, které si nechate na nohou. Na každý pád v rámci vycházky musíte počítat s pískem. Ten je tady všude! Jemný a krásně hebký píseček, co zaleze do každé kapsy a záhybu vašeho oděvu. Tak jemný, že ho doma budete z těla sprchovat ještě dva dny. Tak tvárný, že malé děti (a nejen ty) z něho budou stavitelsky „úplně na větvi“, protože hrady na holandské pláži jdou tak jednoduše stavět a písek je ideální. Žádný kámen, žádné mušle.

To je ta horší zpráva pro nás turisty. Na holandských plážích najdete jen pár mušlí... nic moc sběratelsky úchvatného.  Jsou tu trochu tvarované ulity tzv. Scheerschelp - mušle-břitvy, jež jsou dlouhé, ale ne nijak zajímavě tvarované, pak jsou tu bratranci naší obyčejné slávky... také nic moc. Takže milovnící mušlí, nejezděte do Holandska!

Co tedy říci o nizozemských plážích? Ty jsou plné písku, lehce se svažující do moře, které není vůbec hluboké, ale studené. Uprostřed parného léta můžeme naměřit maximálně 18°C, to opravdu není na „labůžo-čvachtání“! Ona ani teplota vzduchu nějak intenzivně neláká k vodním radovánkám, průměrná teplota na holandské pláži je v srpnu 15-17°C. Takže, co  bychom tam měli hledat? Dá se dívat na pomalý příliv nebo odliv, který tvrdošíjně dodržuje interval 12 hodin a 25 minut a jež má v průměru 3 metry plus a mínus. Ani ten kdo se bojí hlubokých vod, tady nemusí mít na holandských plážích strach, moře je tady velice mělké. Průměrná hloubka Severního moře je 96 metrů, tedy jako několikapatrový dům, a pláže se velice pomalu svažují do moře. Je to jako u maďarského Balatonu, jdete a jdete a pořád žádná hloubka.

Jsou zde i nákladní zaoceánské lodě, jež míří do jednoho z 34 přístavů Severního moře nebo jež opustili jeden ze 12 nizozemských přístavů. Asi nejlepší místo na „ čumendu“ je molo v Hoek van Holland nebo nově vybudované Maasvlakte 2, případně město Vlissingen na Zeelandu, skoro až u Belgických hranic, kde lodě vplouvají na řece Scheldě do Antwerp (Belgie).

Pak jsou tady samozřejmě slečny v bikinách. Ty jsou objektem nehynoucího zájmu mladíků a díky web-kamerám se dnes kluci mohou předem rozhodnout, kam vyrazí. Je  zcela běžné, že teenageři nejdříve otevřou webcams servery, a pak vyráží směr ten a ten pavilon nebo pláž (inspirace www.scheveningenLive.nl, beachcam).  

Pro milovníky dobrodružství je zde občasný výjezd KNRM záchranářského týmu nebo helikoptéry s pilotem, jež navádí lodě do přístavu. Jen zcela vyjímečně můžeme zahlédnout naše plující daně – t.j. královské námořnictvo. Ty jsou nejčastěji k viděni v přistavu Den Helder, severně od Amsterdamu.

Ještě je snad třeba zmínit pár informací pro milovníky obchodu a businessu. Severní moře je velmi frekventované a Europoort Rotterdam je největším přístavem Evropy (na světě je až na 4.místě, ale před ním jsou jen Asiaté), pak tady najdeme i německý Hamburg či belgické Antwerpy, ale ti jsou proti Europoortu víc než poloviční. Samozřejmě, kdo dával ve škole pozor ví, že v Severním  moři se těží ropa. Ani Holanďani nejsou pozadu a od roku 1969 těží společnost Philips Petroleum Company ropu na Ekofiskolieveldu a spousty menších firem na dalších menších vrtech. Všichni společně věří, že i po roce 2050 bude co těžit a že dno nabídne i další, zatím neobjevená, ložiska. Tak jim držme palce! Vlastně - Držme si! Když nebude vlastní ropa, bude benzín na „šelkách“ zase o něco dražší!

Tak, jak to vidíte vy? Jdete nejdřív hledat dobré boty do písku nebo noteboo

Viva Holandia

Jelikož jsem byla požádána Hospodářskou komoru  o pomoc při tvorbě promočních materiálů o Holandsku, tedy hooodně správně o Nizozemí a holandštině, tak mi přijde opravdu líto se s Vámi nepodělit o moje postřehy a názory.

Samozřejmě ráda uvítám i postřehy a náměty k dalším článkům. Možná víte o něčem, co mne ani ve snu nenapadlo, abych o tom veřejně psala.

Takže: Viva Hollandia!!! Dřeváky na nohy a do ruky sýr.