Změna na nizozemském trůně

Dne 30.dubna 2013 došlo k historické zněmě ve vládě Nizozemského království. Po 33 letech vlády abdikovala nizozemská královna Beatrix ve prospěch svého nejstaršího syna prince Willema Alexandra.

Již několik let se spekulovalo, kdy ke změně na trůně dojde, odborníci sestavili seznam několika důležitých dat a nakonec se abdikace uskutečnila ve státní svátek – Koninginnedag, t.j. 30 dubna. Tento den národ slaví narozeniny matky královny Beatrix, královny Juliany (*30.4.1909-20.3.2004). V roce 2013 jsme tedy naposledy oslavili tento státní svátek a od roku 2014, budeme slavit tzv. Koningsdag, jež  je spojen s datem narození krále Wiléma Alexandra, 27.4.1967. Státní svátek se bude tedy slavit o několik dní dříve.

 

Dne 30.4.2013 v 10:07 královna Beatrix v paláci de Dam v Amsterdamu abdikovala. Celý proces abdikace byl historicky prvně přenášen kamerami a celý národ mohl vše sledovat v přímém přenosu. Když královna dokument podepsala, ozval se venku před palácem bouřlivý potlesk. Posléze museli dokument podepsat Willem-Alexander a jeho žena Maxima, zástupci parlamentu, provincie Severního Holandska, starosta Amsterdamu a  zástupci závislých území v Karibiku.

 

V odpoledních hodinách proběhl v kostele Nieuwekerk slavnostní ceremoniál uvedení nového krále Willema Alexandra a jeho ženy Maximy do úřadu. Bohužel tento proces není v protestanské zemi církevní, ale civilní. A tak král není korunován, ale pouze uveden do úřadu. Královská koruna a další insignie vlády jsou položeny na stole před králem a on pouze přísáhá věrnost a oddanost svým poddaným. Poté členové parlamentu jmenovitě skládají slib novému králi.

 

Tímto dnem se změnilo také postavení několika členů královské rodiny. Nejstarší dcera krále Willema Alexandra Catharina Amália (běžně nazývaná princezna Amália) se stala historicky první princeznou Oranžskou. Do roku 2012 se titul princ Oranžský vztahoval pouze na mužské potomky rodu, až v posledním roce došlo k parlemantem uznané změně. Abdikující královna Beatrix se stala momentem své abdikace princeznou van Nassou. Děti její sestry, princezny Margariet, jsou nyní vyloučeni z přímé posloupnosti dědictví nizozemského trůnu, jelikož tato možnost přešla na bratra Willema Alexandra, prince Constantijna a jeho tři děti.

 

Od 30.dubna je králem Willem Alexander Claus George Ferdinand van Oranje-Nassou a jeho žena Maxima je královnou. Willem Alexander se musel vzdát několika svých pracovních závazků. Několik let byl aktivním členem olympijského výboru, byl členem výboru pro mezinárodní vodní hospodářství při  OSN a dalších a dalších funkcí spojených především s watermanagementem a sportem.

Jeho dcera, dnes korunní princezna Amálie, nezměnila na svém životě příliš mnoho. Je jí teprve 10 let (nar. 7.12.2003), a tak bude jěště několik let povinně navštěvovat základní školu Bloemcampschool ve Wassenaaru, kde bydlí se svými rodiči a sestrami.

Celá rodina zůstane nadále bydlet ve Vile Eikenhorst ve Wassenaaru a ex-královna Beatrix se s radostí na „penzi“ přestěhuje do svého oblíbeného zámečku Draakenstein.

 

jak sehnat brigádu v Nizozemí

Tady je krátká odpověď na dotaz jedné čtenářky mého blogu.

Od května 2007 lze v Nizozemsku pracovat v rámci pravidel Evropské unie, není tedy třeba podstoupit proces tzv. Inburgering nebo požadavek tzv. Verblijfdokument (dokument zajišťující pobyt v Nizozemí). Co je třeba – burgersnummer , obdoba českého rodného čísla. O to se dá jednoduše zažádat na finančním úřadě Nizozemska – Belastingdienst. V rámci EU by oba úřady měly nějak spolupracovat a vyrovnat na konci finančního roku jednotlivé přeplatky. (*Moje zkušenost je, že spolu nejsou stále propojeny a je třeba uplatnit  daňové přiznání v obou zemích nezávisle na sebe. Je to i výhodnější. Pro úřad práce lze obě aktivity spojit, potom je počítají dohromady).

Brigáda se dá najít na různých adresách. Jde o to, co by  člověk chtěl dělat. V létě je velká šance na brigádu na překladišti ovoce a zeleniny v Barendrechtu. Zaměstnanci, většinou nejsou holandského původu, jedou na dovolenou a firmy hledají dočasný záskok. V tomto prostředí se člověk neprocvičí příliš v nizozemštině, ale v jiných evropských jazycích.... práce je většinou na směny a po směně lze procvičit svoji nizozemštinu jinde. Firmy většinou nezajištují ubytování a další zázemí.

Pro další info mne můžete kontaktovat na bstroosnijder@centrum.cz nebo na www.stedenbandbarendrecht.nl

 

Co bylo dřív: Nizozemská vlajka nebo trikolóra?

Všichni jistě víte, že nizozemská vlajka má 3 vodorovné, stejně široké pruhy. Nahoře je jasně červený, pod ním je čistě bílý a dole je kobaltově modrý. Tato vlajka je symbolem jednoty, samostatnosti a sounáležitosti Nizomenského království. Vlajka byla oficiálně přijata ústavním zákonem z roku 1937, kde byly popsány její barvy a rozměr byl stanovem pouze poměrem stran 2 : 3. Tzv. Vlaggenwet je  vůbec nejkratší zákon, který kdy nizozemský panovník podepsal. Má jen jednu řádku.

„ De kleuren van de vlag van het Koningrijk der Nederlanden zijn rood, wit en blauw.“ (královna Wilhemína, 19.2.1937)

Historie nizozemské vlajky se začala psát již v roce 1572, v dobách tzv. Osmdesátileté války. Tehdy severní nizozemské provincie pod vedením Wiléma Oranžského povstaly proti španělské nadvládě. Tehdy  byla ale barevná kombinace trochu jiná – oranžová, bílá a modrá. Oranžovou použil Wilém Oranžský podle svého jména, ale záhy ji námořníci změnili na červenou. Důvodů uvedli hned několik – červená je na moři lépe vidět, oranžová rychle bledne a navíc obarvit plátno na oranžovou barvu je velmi drahé, červené barvivo je levnější. Inu Holanďané. Za vším hledej peníze!

 

Tak se začaly použít dvě varianty vlajky – na moři s červeným pruhem a na souši s oranžovým. Pokud se podíváte na historická plátna ze 16. a 17. století, uvidíte na nich lodě s různými barevnými kombinacemi nizozemské vlajky. Na konci Osmdesátileté války (1648) Nizozemci mluví o své „Oranjevlag“, jež je ale již s červeným pruhem. A tak oranžový pruh zůstal jen výsadou panovníků z rodu Oranje  a stal se tzv. Prinsenvlag. V roce 1796 Generální stavy (nizozemský parlament) rozhodl, že se bude používat pouze jedna jediná vlajka a to s červeným pruhem.  Žádná jiná varianta nebyla přípustná, oranžová byla výslovně zakázána.

Tímto vznikla vlajka jako symbol nezávislosti a demokracie, první republikánská trikolora na světě. Jako symbol svobody dala základ všem dalším povstaleckým vlajkám a trikolórám. Podle ní vznikla snad nejznámější trikolóra francouzské revoluce. Podle nizozemské vlajky vytvořil ruský car Petr Veliký ruskou vlajku – jen červenou umístil až dolů. Podle ní tvořili slovanští obrozenci v 19.století svoje národní vlajky... dnes trikolórové barvy najdeme na slovenské, slovinské, srbské i chorvatské vlajce. A jakou barevnou kombinaci má ta česká??? Samozřejmě, bílo-červeno-modrá.

Ale zpět do Nizozemského království a jejich vlajce.  Od roku 1937 má vlajka kodifikované vlastnosti a je jen jedna pro použítí na moři, souši i pro panovníka. Přesto k ní občas přídávají Nizozemci oranžový praporec (wimpel). Ten se používá pouze v přímém spojení dané události a královské rodiny... např. královniny narozeniny, narozeniny dalších členů královské rodiny, návštěva královny/korunního prince atd.

 

Od roku 1980 existují také pevně stanovená pravidla použití vlajky a instrukce jejího rozvinutí a svinutí.  Vlajky mohou konstatně vlát nad státními budovami jako je Rijskmuzeum, ministerstva, parlament atd. Nad královskými paláci vlaje vlajka pouze v přítomnosti panovníka. Během roku je pak několik dat, kdy by měly vlajky zavlát po celé zemi, a to:

31.1/1.2.              Narozeniny královny Beatrix, s oranžovým praporcem

27.4./28.4.          Narozeniny prince van Oranje Wiléma Alexandra (od 30.4.2013 krále), s oranžovým praporcem

29.4./30.4.          Koninginnedag (od 2014 zrušeno), s oranžovým praporcem

4.5.                        Národní den smutku/ Uctění památky padlých, 18:00 do 21:10 na půl žerdi

5.5.                        Den osvobození

9.5.                        Den Evropy, společně s vlajkou EU

17.5/18.5.           narozeniny princezny Maximy (od 30.4.2013 královny), s oranžovým praporcem

Poslední sobota v červnu            Den nizozemských válečných veteránů

15.8/16.8.           formální konec Druhé světové války

3.úterý v září     otevření parlamentu – opening van de Staten-Generaal, pouze v Den Haagu

7.12/8.12.           narozeniny princezny Amalie, (od 30.4.2013 korunní princezna), s oranžovým praporcem

15.12/16.12.       Den království – Koninkrijksdag

 

Pokud nastanou další příležitosti zvláštního významu, vlajka se vyvěsí podle instrukcí. V tomto případě se jedná o královské svatby, pohřby, korunovace či státní návštěvy.

Podle protokolu, by vlajka neměla viset přes noc venku. Správně by se měla vyvěsit s ranním úsvitem a se soumrakem opět svěsit. Vlajka se nesmí dotknout země. Státní vlajka není součást standardní výzdoby, a proto by neměla být na školních aktovkách, jako výzdoba pokoje či na sportovním náčíní. Pokud vlajka visí společně s jinými, náleží jí místo napravo (stojíme-li zády k vlajkám). Pokud jsou vlajky tři, národní visí uprostřed.

Složit vlajku má také svá pevně stanovená pravidla. Inu jednou z barev je bílá a vlajka je vždy někde uložena, takže se nesmí bílá umazat. Dáme si malé cvičení ve skládání vlajky Nizozemského království.

1.       Připravíme se, samozřejmě potřebujeme pomocníka. Naše vlajka stále visí na žerdi. Pomalu ji spustíme a hlídáme, aby se nedotkla země.

2.       Na protilehlých koncích vlajku uchopíme jednou rukou na švu bílé a červené. Druhou rukou uchopíme šev modré a bílé.

3.       Vlajku složíme jako reporelo, do písmene Z. Tak je bílé pole uvnitř.

4.       Červené pole umístíme nahoru, potom ji na 2x přeložíme, tak se modrá dostane nahoru. Konec s úpony nebo zašivkou na žerď jsou nahoře celé složené vlajky.

5.       Vlajku uložíme na vhodné místo.

 

 

 

 

 

 

 

Nizozemské umění

Nizozemské umění

 

Často si klademe otázku, co je nizozemské a co je vlámské umění. Pro odpověď si musíme jít až do historie a náboženských rozdílů a směrů na historickém území Nizozemska.

Ačkoliv Jan van Eyck a jeho následovníci působili ve Flandrech (dnešní Belgie), bývají většinou považováni za nizozemské malíře. Do té doby jednotná kultura se již ve středověku začala vyvíjet značně odlišně a od poloviny 16.století mluvíme o rozdělění na jižní – katolickou a severní-protestantskou část. Od té doby se umění jižního Nizozemí pro odlišení od severního začalo označovat jako vlámské.

Nejznámnějším představitelem vlámského  malířství 14.století je Jan van Eyck (1390-1441), který se narodil v Maastrichtu a zemřel v Bruggách (Belgie). O jeho životě příliš nevíme, ale je jisté, že určité období působil v Haagu jako dvorský malíř a portrétista, později odešel na jih, do Belgie. Asi nejznámnějším plátnem van  Eycka je Svatba Arnilfiniů (k vidění v National Gallery Londýn). Obraz je ve skutečnosti dvojpoprtrétem mladého páru a okamžiku jejich zásnub. I tento moment je parodox, jelikož obraz byl velice drahý a málokdo si mohl dovolit nechat vymalovat svoji dceru v okamžiku jejích zásnub. Dalším přínosem obrazu je zachycení dobové módy a kultury bydlení. Nad zrcadlem je letopočet 1434 a celá scéna zobrazuje prolínání dvorské kultury a střízlivého městského stylu ranně kapitalistické společnosti.

Dalším mistrem štětce a symboliky je Hieronymus Bosch (1450-1516). Jeho obrazy jsou plné symboliky a dnes vše, co obrazy zachycují a vyjadřují,  plně nechápeme. H.Bosch se narodil roku 1450 v Severním Brabandu ve městě Den Hertogenbosch (Den Bosch) a tam také 1516 zemřel. Několik obrazů bylo namalováno pro katedrálu St.Jan v Den Boschi, ale v období obrazoborectví byly většinou zničeny. Většina pláten se týká náboženské tématiky a je spjato s katolickou církví.

H.Bosch pravděpodobně namaloval obraz Posledního soudu, který je dnes k vidění ve Vídni (Galerie der Akademie der Künste). Na střední a pravé desce vidíme velké množství detailů a převládá zde chaos, který přiřkl H.Bosch pouze peklu. Na levé desce, podle přání objednavatele krále Filipa, je ráj a tam panuje řád. V oblacích sedí Bůh Otec a pod ním bojuje zlo s dobrem. Paže  Ježiše Krista symbolizují váhy spravedlnosti a pak už zbývá jen pohled na lidstvo a jejich hříchy. Lidé jsou tím nejkrutějším způsobem mučeni a masakrováni. Nikde není úniku: lidé jsou nabodáváni a opékáni, rozemíláni a pronásledováni ptáky se špičatými zobáky či odsouzeni k absurdním činům. Rozdíl mezi peklem a rájem nemohl být výraznější. Ráj má strukturu a je prostě nudný. Žádný hororový výjev.

Noční hlídka (Rijksmuseum Amsterdam, 379 x 453cm) od mistra Rembrandta van Rijn (1606-1669) představuje překročení uměleckých hranic par excellence, jak formálně, tak i ikonograficky. Rembrandt zde zachycuje nejen skupinovou  fotografii (dala by se přirovnat k dnešní školní fotografii), ale i  historii. V dnešní době by již tolik zakázek neměl, jelikož většinu jeho děl by nahradila pasová nebo skupinová fotografie.

Označení Rembrandtova obrazu Noční hlídka je vlastně nepřesné, jelikož nezachycuje žádný noční výjev. Na obraze vidíme setninu setníka F.B.Cocqa a jeho poručíka W.van Ruytenburcha. Obraz vznikl na objednávku a každá osoba musela zaplatit určitou částku. Podle sumy, kterou dotyčný zaplatil, je na obraze namalován. Více peněz, větší postava a více vpředu. Finálně je na obraze více osob, než kolik jich za portrét zaplatilo. Celkový dojem z obrazu je trochu chaotický a nerealistický. V porovnání se skupinovými portréty té doby nevypadá Noční hlídka příliš reprezentativně. Skupina je nejednotně oblečena  a každý stojí, kde chce (pdle toho, kolik zaplatil). Prý existovaly menší kopie o velikosti velké fotografie pro každého platícího zákazníka.

Vincent van Gogh (1853-1890) byl vyjímečný malíř a blázen. Maloval neotřelé motivy krajiny, bytové interiéry i portréty. Za svého života prodal pouze jeden jediný obraz, i když jich namaloval více než 700. Nikdo jej neznal a nikdo si u něj nic neobjednával. Aby na sebe upoutal pozornost, jednoho dne si uřízl spodní část ucha. Jediným jeho finančním mecenášem byl jeho bratr Theo.

Obraz Ložnice v Arles (Rijksmuseum, Amsterdam) byl změněn přes noc z optimisticky laděného interiéru na prostor jednoduše a klidně, až příliš prostě, barevně laděný. V dopise bratrovi napsal: ...je tady zlomená červeň podlahy, jedovatá chrómová žluť židle a krvavě rudá pokrývka na posteli... Vincent byl za svůj život díky svým halucinacím několikrát hospitalizován na psychiatrii a dlouhodobě léčen. Umělecký svět jej, bohužel, pochopil a docenil až po jeho smrti. Obraz s Mečíky překonal v roce 1987 všechny rekordy a byl prodán za 49 milionů  liber.

 

Ne všechna umělacká díla jsou k vidění v nizozemských a světových galeriích, některá jsou součástí soukrommých sbírek. Ale i tak v Nizozemí můžeme navštívit pár instuticí, kde se Mistry minulých století můžeme pokochat. Asi nejlepší by bylo začít v Amsterdamu v Rijksmuseu, kde je od 14.4.2013 k vidění na 8.000 uměleckých děl ve více než 80 nově zrekonstruovaných sálech. Rijksmuseum bylo dlouhá léta uzavřeno z důvodů generální rekonstrukce a světově proslulá díla se tísnila v bočním křídle. Koncem března 2013 se konala v ulicích Amsterdamu neobvyklá akce, kdy se ve speciálním „kufru“ stěhovala Rembrandtova Noční hlídka. Její rozměry a váha ( 337 kg) nedovolily, aby byla přemístěna vnitřními chodbami, a tak byl zhotoven speciální vozík-kufr a obraz se stěhoval po ulici. Všichni se obávali deště a silného větru, ale naštěstí počasí této neobvyklé akci přálo.

Rijksmuseum nazvalo několik sálů „ Eregalerij“ (čestná galerie), kde visí všichni z top 10 nizozemského malířství ... Jan van Eyck, Jan Vermeer, Rembrandt van Rijn a další. Nejen museum žije znovuotevřením, ale i celý Amsterdam se snaží o P.R. muzea. Nejznámější nizozemský obchodní dům Bijenkorf (obdoba anglického The Harrod´s) vyzdobil své výlohy v duchu uměleckých sbírek muzea a královna Beatrix je slavnostně 15.dubna 2013 odhalila. Vše zve k návštěvě  a nabízí nevšední umělecké zažitky. Rijksmuzeum najdeme na ulici Museumstraat 1, 1071 CJ Amdsterdam nebo se můžeme virtulně pokochat na www.rijksmuseum.nl .

 

Hned přes náměstí stojí další významná galerie – Van Gogh Museum, jež je výhradně věnováno dílům Vincenta van Gogha (1853-1890). Tato galerie nabízí nejucelenější sbírku jeho děl a vše je vkusně a edukativně doprovázeno popisem jeho soukromého života, jež měl nezanedbatelný vliv na jeho tvorbu. Více informací najdete na www.vangoghmuseum.nl

 

Když už jsme se pokochali galeriemi v Amsterdamu, můžeme vlakem vyrazit do Den Haagu, kde najdeme  druhou nejznámější galerii země Mauritshuis. Ta bohužel na více než rok uzavřela své dveře, aby uvnitř mohla nerušeně proběhnout důkladná modernizace a rekonstrukce historické budovy. Nejznámější plátna se „přestěhovala“ do městského muzea, t.j. jen přes ulici. Zbytek se dočasně ubytoval ve skladech. Mauritshuis je především domov děl Jana Vermeera a jeho „Dívka s perlou“ se stala před lety oficiálním logem galerie. Mauritshuis se nachází v těsném sousedství parlamentu a Haagského hófu. Tak se můžeme pokochat nejen uměním uvnitř, ale i architekturou budov a i trochu nasát atmosféru vládních orgánů. Více o sbírkách a možnostech návstěvy najdeme na www.mauritshuis.nl. V tento moment si nemohu odpustit informaci o manželce bratra prince Maurice (česky Mořice). V té době se na Haagském dvoře pohybovala česká princezna Markéta, o které se říkalo, že do Nizozemí přineska kulturu a dvorské mravy. Už tehdy Češi nenápadně ovlivňovali vývoj v Evropě.

 

Zbytek dojmů z nizozemského umění a kultury nechám na vás, ať navštívíte sami tuto zem a uděláte si sami obrázek o mistrech štětce a pera. Jejich plátna rovněž visí ve Vídni, Londýně či v New Yorku.

 

 

Typická jídla a stravovací návyky Holanďanů

Ačkoli určitě čekáte nejdříve dlouhé vyprávění, co  a jak se v Nizozemí jí, začnu tentokráte netradičně receptem na typické nizozemské jídlo. Teprve až jej uvaříme a sníme, tak si popovídáme o tom, co je zde zvykem

 

 

Národní jídlo se jmenuje STAMPOT MET ANDIJVIE (ve volném překladu do češtiny, štouchané brambory se štěrbákem).  Recept je pro dvě osoby.

Potřebujeme:

750 gr oloupaných brambor

250 gr čerstvého štěrbáku (čekanka listová)

10 gr másla

1 dcl teplého mléka

Sůl, pepř, muškátový oříšek

*100 gr opečených malých kousků slaniny

*150 gr malých kostiček odleželého sýra (nejlepší Goudse kaas)

*300 gr mletého masa na masové karbanátky (větší masové noky)                                          *možnost, není třeba, ani pravidlem

Oloupané brambory nakrájíme na menší kousky a dáme vařit do osolené vody. Uvařené brambory scedíme a rozšťoucháme na kaši. Přidáme máslo a omytý, na kousky nakrájený štěrbák. Přilijeme teplé mléko (stejný postup jako u btypické bramborové kaše, akorát ji nešlaháme do jemna, ale necháme ji jen na hrubo). Přimícháme předem osmažené kousíčky slaniny, přidáme sůl, pepř a muškátový oříšek podle chuti. Do teplé směsi můžeme přimíchat malé kostičky sýra, které se postupně rozpustí. Podáváme s masovými noky – mleté vepřové a hovězí maso smíchané s kořením do mletého a 10-15 minut smažené na pánvi.

Dobrou chuť!!!

Už jste dojedli a umyli nádobí nebo alespoň sklidili ze stolu? Pak tedy můžeme pokračovat o nizozemských stravovacích návycích. Většina Nizozemců snídá nějaký ten sýr. Nejoblíbenější je buď starý - OUD nebo alespoň odleželý BELEGEN. Mladý JONG jedí prý jen přistěhovalci a Nizozemci jen používají spíše jen jako doplněk při vaření, jelikož nemá tak silné aroma. Pozor! Nizozemci neznají žádný plnohodnotný teplý pokrm ze sýra (jako např. smažený sýr) a jedí jej pouze za studena nebo maximálně jej použijí pro zapékané pokrmy.

Děti, ale nejen ty, rády posnídají chleba máslem a na to HAGELSLAG (česká varianta neexistuje, takové čokoládové bobky).  Druhou možnou sladkou variantou je CHOCOPASTA. Ta se vizuálně blíží české nutelle, ale má pouze kakaovou chuť. Podle Holanďanů se nedá nikde jinde na světě koupit, proto si ji také vozí  s sebou i na dovolenou. Bez ní to není to pravé ranní probuzení!

 

Po snídani si přichystají tzv. BH (booterham, ve slovníku oficiálně výraz pro podprsenku – pozor!), dva krajíce chleba a mezi nimi trochu sýra a trochu salámu a možná nějaké to máslo. Je zajímavé, že mazací sýr tady většinou nepoužívají! K tomu si přibalí nějaké ovoce nebo sušenky a jdou do školy nebo práce. Pracovní den samozřejmě začíná kávou z kantýny a sušenkou, např. speculaas. Kolem jedné hodiny se pohodlně usadí v kantýně a vyndají si svůj oběd – sáček s chlebem a případně lahvičku s mlékem. Nizozemci pijí hodně a rádi mléko, ať už normální nebo zakyslé. Děti nebo dospělí, všichni jej milují. Mléko si bez problémů můžete objednat i v restauraci jako každý jiný nápoj.  V zimě pak dávají přednost tzv. chocomelku (obdoba českého kakaa).

Pokud se zrovna pohybujete na jihu Nizozemí, třeba v Brabantsku, tak si jistě pochutnáte na CHOCOMELK MET SLACHROOM (čili kakau se šlehačkou) nebo si dáte kávu a k ní dostanete úplně malinkou skleničku s advocaatem (vaječný koňak) a šlehačkou. Ale na sever od řeky Maasy tuhle dobrůtku nečekejte. Tam je jen filtrovaná káva.

Jinak Nizozemci pijí kávu kdykoli kamkoli přijdou. Nejdříve si dají kávu, rozhlédnou se po „okolí“ od svého stolečku, a teprve potom se rozhodnou, co podniknou dál. To samé platí i o návštěvě, pracovním pohovoru či poradě. Káva se nabízí pouze jednou, řeknete-li  „NE“, už po zbytek návštěvy žádnou nedostanete. Ke kávě se obyčejně nabízí sušenka neboli tzv. KOEK. Ta je ukryta v dóze s víčkem. Víčko se otevře a nabídne se...jedna! Pak se dóza zase zavře a odnese do kuchyně nebo někam do poličky. Dlouho jsem přemýšlela, proč to tak dělají. Nejdříve jsem si myslela, že je to vliv kalvinismu, ale nakonec jsem zjistila, že je to opravdu třeba kvůli vzdušné vlhkosti. Pokud necháte sušenky nebo i brambůrky na misce na stole, za hodinu jsou lehce navlhlé a nejsou dobré. Tudíž se musí vše suché opravdu uchovávat v suchu.

Po kávě se pomalu blížíme k večeři. Ta je ve většině případů teplá a stoluje se převážně doma. Je přeci do nebe volající vyhazovat peníze za restauraci, když to samé si můžeme udělat sami doma. Maximálně si objednáme jídlo na donášku, tzv. AFHALEN SERVICE nebo TELECOOKING (objednávka telefonem s donáškou do domu).  To se pak nejčastěji jedná o nějaké čínské nebo indočínské pokrmy.

Nizozemci mají svá šťouchaná jídla – HUTSPOT, BLIKSEMPOT, STAMPOT. To jsou nejčastěji rozvařené brambory, nějaká ta zelenina a kousek točeného salámu – ROOKWORST (nejlepší je prý z obchodního domu HEMA). Občas se rozmačkané brambory posypou ještě sýrem a zalijou mlékem a dají se zapéct do trouby.  Tady je vidět silný vliv kalvinismu – člověk má jíst, aby byl živ a ne žít, aby jedl. Na druhou stranu je pravdou, že lidé v Nizozemí jedí obrovské množství zeleniny jako plnohodnotné přílohy. Nikoli jen jedno kolečko rajčete a jednu malou okurčičku, ale zeleniny je na talíři vždy víc než dost. Ostatně oni milují dušené fazolové lusky, čekanku, špenát a vše trochu zelené... to nejčastěji podusí a pojídají jako přílohu. České zelí zas tak moc nemusí a jedí jej pouze v zimě. Dokonce se nedá v létě ani v zelenině koupit. Asi největší překvapení je, že nejedí kedlubny. Mají všechnu možnou i nemožnou zeleninu světa a na trhu v Rotterdamu nevíte ani jméno ani jak dotyčný produkt upravit, ale kedlubnu byste tady nenašli. Prostě tu neznají a nemají ji rádi. (*Pokus na mým manželovi a známých v Čechách).

Co si naopak po jídle většina Holanďanů dopřává je jablečná přesnídávka – APPELMOES. Tu dostanete k jídlu i v restauraci. Tím se pozitivně proslavil řetězec restaurací pro „obyčejné lidi“ VAN DER VALK. Tam ke své nemalé porci dostanete pouřádnou misku appelmoes. A to vše za rozumné peníze! Je pravdou, že restaurace jsou zde drahé. Průměrná cena je 25 euro za osobu bez nápojů (r.2013), a to  není nic moc extra...obyčejný nizozemský standard bez polévky a předkrmu. Takže čtyřčlenné rodině sto euro sotva stačí.

Stravovací návyky jsou opravdu jiné. I když příjdete k někomu na návštěvu, pocítíte odlišnosti hned na prvním kroku. Nebudu již opakovat zvyk s kávou, tou se každá návštěva začíná. Ale čas je důležitý. Nikdy, pokud nejste výslovně pozváni, nechoďte  na návštěvu v době večeře, t.j. mezi 18:00- 19:30. To se považuje za velmi nevhodné. Pokud jste na návštěvě odpoledne, snažte se odejít hned po páté hodině. Zůstat nepozván na večeři se tady počítá za špatné vychování. Ale pokud příjdeme na návštěvu po půl osmé večer a vypijeme si svoji kávu, určitě nám hostitelka nabídne něco malého k snědku. Hrdě přinese tác s nakrájeným sýrem  nebo kousky salámu napíchané na párátku (někdy je párátko vedle a musíte si jej celý večer hlídat). S tácem obejde návštěvu a nabídne, tzv. rondje. Poté položí tác na stůl. To neznamená, že si můžete v průběhu večera dál brát. Ne, ne, ne! ... Musíte počkat, až hostitelka nazná a udělá druhé či třetí rondje. Vynechání a nic-si-nevzetí, znamená, že nic nepojíte.

S nápoji (víno, pivo, káva) je to skoro stejné. Hostitel nalije, nejčastěji v kuchyni, víno do skleniček a přinese je do společnosti. Pokud má někdo dopito, musí počkat, až hostitel nazná, že už uplynula dostatečná doba a dolije vám. Nejčastěji sesbírá skleničky se slovy: „pamatujte si, čí která byla“ a odejde do kuchyně, aby je naplnil. Během večera se tato situace neopakuje příliš často, proto musíte držet tempo s domácími a sledovat hladinu v jejich sklenkách. Českým zvykem je rovněž na návštěvu něco přinést. V Nizozemí se to moc nenosí a přináší se maximálně květiny... ty moc nestojí. Pokud donesete jako správný Čech láhev vína, buďte si jisti, že ji majitel umístí někam do kuchyně a vy ji neochutnáte. Ta se schová na přístě.

Teď si umím představit, že si v duchu říkáte, že nikdy nechcete za kamaráda Holanďana. Oni nejsou zlí, oni jsou tak vychovaní! A v posledních letech i zde se hodně mění a vliv přistěhovalců se stává pomalu patrným. Ona příslovečná slovanská pohostinnost to ještě není, ale pomalu opouštějí své kalvinistické zásady a pomalu se učí, že lze vše položit na stůl a nechat na každém z hostů, kolik si během večera vezme.

I jídelníček se jim mění. Když pominu všechny ty hamburgery a hranolky, je zde spouta italských a řeckých restaurací. Francouzská kuchyně představuje i Holandsku créme-della-créme, a navíc se každá hospodyňka snáží jít s dobou.

Takže EET SMAKELIJK, PROOST, LEKKER!... to jsou ta nejdůležitější slovíčka. (Překlad: Dobrou chuť, Na zdraví a Je to dobré/chutná mi to + zamáchání rukou kolem ucha a tváře, jako byste mávali na dítě).

 

Nyní trochu odbočím, ale i tak zůstanu de facto u jídla. Chci se zmínit o faktu jménem watervoetprint (Waterfootprint), jež  je novým trendem v posuzování spotřeby vody  ve společnosti. Poslední dobou se mluví o desítkách „otisků“ lidské společnosti na naši planetu, ale včera jsem našla článek v novinách o spotřebě vody v Nizozemí.  Je zajímavé, že Nizozemsko je posuzováno jako zem, která vodou mrhá a spotřebovává nepřiměřené množství. Ano, souhlasím, říkáte si, vždyť mají tolik vody, že ji musejí odčerpávat, ale s pitnou vodou je to jinak.

 

Průměrný Holanďan ročně spotřebuje 2.300m³ pitné vody (přibližně velikost olympijského plaveckého stadionu), přestože světový roční průměr je víc než poločních 1.385 m³. Jak odborníci přisšli k tak závratnému číslu? Je to objem veškeré pitné vody, jež se spotřebuje na blahobyt a životní potřeby jednoho občana, v našem případě - Nizozemce. Dokonce se sem započítává import potravin a dalších výrobků. To je v celkové nizozemské spotřebě celých 87%.  Říkáte si, jak se dá importovat voda...tak to není, ale dováží se káva, kakao, bavlna, maso... to vše potřebuje vodu.

Pro lepší představu uvedu několik příkladů spotřeby:

1 kg hovězího masa        ± 15.000 litrů pitné vody (množství, co kráva za svůj život vypije, děleno počtem kilogramů)

1 šálek čaje                        ± 30 litrů vody (množství, jež je třeba na zavlažování čajovníku za rok)

1 šálek kávy                       ± 140 litrů vody

1 sklenice piva                  ± 75 litrů vody

1 slenička vína                  ± 120 litrů vody

½ litru Coca-Coly              ±168 litrů vody

1 bavlněné tričko            2.700 litrů vody (potřebná zálivka bavlníku za rok)

 

Pro srovnání jedna sprcha po ránu je jen 50-60 litrů. Tedy úplné nic. Podle otisku spotřeby vody je patrno, že velké množství vody je třeba v zemědělství. Pro Nizozemce je to celých 67% celkové spotřeby pitné vody. Na druhém místě je průmysl – v NL 31%. A necelých 12% pitné vody se spotřebuje v domácnostnostech, tedy při mytí, vaření a používání toalety. Teď to zní rouhačsky, ale sprchování se o minutu méně nemá na celkovou spotřebu až tak velký vliv. Ale vyhazovaná potravin a celosvětová konzumace výdobytků a blahobytu, to je oblast, kde bychom měli začít.

Pokud vás toto téma více zaujalo a chcete se navíc procvičit v angličtině, dá se najít mnohem více na www.waterfootprint.org.

 

 

Amsterdam, osobité hlavní město

Obchodní a zároveň kulturní centrum Evropy.

Město, které nenuceně kombinuje měšťáckou vážnost s mladistvým radikalismem.

Amsterdam je dnes kompaktní pulsující město s více než miliónem obyvatel. Jeho typicky holandská čistota a úpravnost jako ze škatulky je v rozporu s tím, že je město považováno za hlavní centrum evropské alternativní kultury a jež je charakteristické uvolněnou atmosférou a místy, kde se otevřeně prodávají měkké drog, jež jsou dlouholetým sporem. Na jedné straně má vláda jisté příjmy z drog a kontrulu nad jejich uživately, na druhé straně společnost musí čelit chování jejich uživatelů. Paradoxem tzv. Coffeeshopů je fakt, že nikde v Nizozemí nelze oficiálně drogy koupit (není zde žádný velkosklad) či pěstovat, ale Coffeeshopy je mohou legálně prodávat. Hádanka zní: Jak se droga do obchodu dostane, aby mohla být legálně prodána?... odpovězte si sami.

Ale zpět k historii města na řece Amstel. Už víte odkud pochází její jméno? Ano, v údolí řeky Amstel byla okolo roku 1200 založena rybářská vesnice, jež byla výhodně umístěna na vnitrozemském pobřeží mořského zálivu Zuiderzee a chráněna před bouřemi.  Na druhé straně byla propojena se Severním mořem, a tak nic nebránilo rozvoji mořeplavectví a obchodu po moři. Brzy se tak Amsterdam stal vzkvétajícím přístavem. Okolo roku 1270 postavili zdejší obyvatelé přehradu (nizozemsky – dam), aby mohli efektivněji chránit svá obydlí před přílivovými vlnami, a ta dala městu jméno Amsterdam: Amstel (jméno místní řeky)+dam (hráz)+ trochu jazykové kreace. Již roku 1300 se Amsterdam stává městem a získává i městská práva, na druhé straně je osvobozeno od poplatků na holandských vodních kanálech. Amsterdam se ve 14.-16.století stává členem hanzy (jako např. Hamburk nebo Brémy) a stal se tak důžetým přístavem na trase do beldických Brugg. Holanďané tak začali obchodovat skoro se vším od obilí až po cenné látky a kovy.

Město rostlo a potřebovalo více a více místa, jenže kolem byla mokrá blata nebo moře. Tím byli obyvatelé přinuceni stavět hráze a vysušovat území uvnitř hrází. Tak vznikaly první poldery. Okolo roku 1380 bylo město zvětšeno, byl vykopán nový příkop a postaveny nové hradby. Starý příkop se stal vnitřním grachtem. Tento postup opakovali v historii města Nizozemci celkem pětkrát.

V roce 1602 byla založena pověstná Holandská východoindická společnost a krátce na to následoval bouřlivý rozvoj města a obchodu. V těchto letech zažívá Nizozemí tzv. Zlatý věk. V roce 1621 byla založena méně úspěšná Západoindická společnost, jejíž členové záhy zakládají na novém kontinentě Nový Amsterdam (dnes New York). Amsterdam den ode dne prospíval, zatímco belgické Antwerpy den ode dne upadaly. Náboženská tolerance města lákala příslušníky všech náboženských směrů, a tak město pomalu opanovali Židé z Portugalska, kteří z Amsterdamu udělali centrum obchodu s klenoty. Kromě spousty spotřebního zboží vyžadovali bohatí obyvatelé své portréty a obrazy ke zkrášlení svých luxusně vybavených domů. To sem přilákalo mnohé umělce, např. Rembrandta van Rijn, který se do Amsterdamu přistěhoval v roce 1631.

V roce 1655 město čítalo již neuvěřitelných 200 000 obyvatel a byla zde otevřena nová velkolepěpojatá radnice. Koncem 17.století končí i zlatý věk Holandska a nastává období okupace a úpadku. V roce 1806 bylo vytvořeno Holandské království a Napoleonův bratr Louis byl ustanoven králem. Usídlil se na nové radnici a prohlásil ji za královský palác. V roce 1815 bylo vytvořeno království nizozemské, ale obnovit obchod a intenzivní spojení s koloniemi se již nepodařilo v plné míře. Navíc lodě nemohly proplouvat přes mělký záliv Zuiderzee a přístav se přesunul do Rotterdamu, ležícím v ústí řek Rýna a Maasy.

Město si stále udržovalo svůj kolorit a snažilo se držet své prvenství v obchodování. Díky neutralitě během 1.světové války se Amsterdam nadále rozvíjel a poskytoval útočistě běžencům z celé Evropy. Za 2.světové války se město vyhnulo katastrofálnímu bombardování, jež postihlo Rotterdam, a tak si uchovalo svůj historický šarm a stalo se tak pozvánkou pro turisty z celého světa.

Dnes Amsterdam nabízí historické centrum s mnohými „nahnutými“ domy a grachty. Turista se může celý den toulat po ulicích a nábřežích, kochat se krásou holandských, tzv.amsterdamských domů, jež nejužší má pouhých 92cm fasády směřující do ulice.

Co v Amsterdamu navštívit? Určitě se vydáte na náměstí Dam, kde se odehrávají všechna důležitá shromáždějí lidu a demostrace nespokojených (takový nizozemský Václavák). Zde stojí i královský palác, který byl kdysi radnicí a jež Louis Bonaparte prohlásil za svůj palác. Dnešní královská rodina jej používá pouze k velmi oficiálním událostem, většinu času královna/král tráví v Den Haagu. K malebné procházce podél vody zvou kanál Singel, Herengracht a Prinsengracht. Dál může každý navštívit dům Rembrandta van Rijn či jedno z mnohých muzeí či galerií. Možností je nekonečné množství a každý si musí vybrat, co jej zajímá a co během svého krátkého pobytu stíhá.  Dnes lze navštívit Amsterdam letadlem tzv. „na otočku“ nebo na víkend. Z letiště vás doveze vlak až na hlavní nádraží, jež je v samém centru města.

Jediný den, který je trochu jiný, je tzv. Koninginedag (Den královniných narozenin), jež se slaví každoročně 30.dubna. Tento den se město promění v oranžový cirkus pod širým nebem a masa lidí je kontrolována a usměrňována policií. Mnohdy policie kontroluje nově přijíždějící hned na nádraží a většině mimo-Amsterdamských není dovolen vstup do města. V roce 2013 proběhne 30.dubna oficiální korunovace nového krále Willema-Alexandra, a tudíž se nebude slavit Koninginedag. Od roku 2014 budeme slavit Den králových narozenin, 26.4. Všichni předpokládáme, že oslavy budou ve stejném duchu jako doposud, ale na to si budeme muset počkat až do roku 2014.

Už máte letenku? A jste ready vyrazit do města na řece Amstel?

Moudrý muž stavěl dům na skále, ten druhý byl Holanďan

Ten stavěl dům na písku nebo na blatech. Jak jistě již víte, více než polovina Nizozemského území je buď vysušená delta řeky, takže vysušená blata, nebo je to oblast kolem velkých vodních toků, takže písečné podloží. S tímto podložím je opravdu hodně těžké něco udělat. Přesto se Nizozemci nevzdávají a po staletí budují své domy na písku. Aby jim nespadly hned příští zimu, zatloukají pod ně dlouhé piloty. Pilot může být jen pár metrů hluboko ( mluvím tady tak o 5-8 metrech), nebo se může jednat o hodně problematickou oblast a tam se pak zatlouká 32 metrů dlouhý pilíř v rozmezí 80 cm. To je samozřejmě důležitá finanční položka ve stavbě domu. Nizozemci nemají sklepy, ty by jim dělaly jen problémy, ale mají domy na kůlech. Každý dům má několik desítek pilotů v zemi a na nich je pak základová deska. Ta nese celou další stavbu domu. Proto také staví domy jako z lega. Nic složitého, žádné tlusté zdi, nic extra. To vše by přidalo váhu na desku a zvýšilo by se nebezpečí, že se dům začne naklánět nebo propadat.

Domy i kancelářské budovy se v Nizozemí staví velmi účelově. Co doslouží své funkci, se prostě ihned zbourá. Země je drahá a každý čtvereční metr je 10 krát využit. Rekonstrukce naklánějícího se domu je neuvěřitelně drahá a pokud se nejedná o památku Unesco, tak ji nemá cenu zachraňovat. Zbourat a postavit nové, je mnohem ekonomičtější a efektivnější.

Ale jak si postavit nějaký malý holandský domeček? Ten si jen tak sami nepostavíte. Tady je monopol radnice a velkých firem. Celý proces začíná již rozhodnutím provincie, která obec se stane tzv. vinix-oblastí, t.j. obcí, kde se může stavět. Potom rozhoduje radnice, který polder nebo pole se zastaví novou obytnou zónou, tzv.wijkem. Tady se netroškaří a plánuje se několik desítek domů najednou. Páni radní osloví nějakou projekční kancelář a ta vyprojektuje několik typů domů...velké, malé, levné i drahé, všechno hezky dohromady v jednom wijku, ať se nikdo před nikým nepovyšuje, ani neponižuje. S projektem v ruce se osloví stavební firmy a ty pak v neskutečně krátkém čase domy vystaví. Častokrát se stává, že domy na začátku ulice jsou již hotové a lidé se pomalu do nich stěhují a konec ulice je jedna velká díra plná vody. Domy se prodávají již před zahájením výstavby, v průběhu i po dokončení. Cena se pohybuje podle zájmu zvolna nahoru a dolů. Nejlevnější je si koupit dům na papíře. Tam si můžete i vznést vlastní připomínky a přání. Později je vše už na vás samotných.

Když se dům dokončí, přijde potencionální kupec a dům si koupí. Taková samoobsluha ve stavebnictví. Žádné soboty a neděle na stavbě. Prostě chvilku počkáte a dům stojí hotov, jen se do něj nastěhovat. O kvalitě a životnosti nebudeme tady mluvit. Dům má svoji funkci: jedna generace v něm bude bydlet maximálně tak 50 let. Pak se asi zbourá.

A kolik takový dům s mini zahrádkou stojí? Ceny se pohybují od 200.000 euro výše. Za tohle máte malý domeček, tak pro pejska a kočičku někde daleko od města. Realnější je cena tak kolem 450.000 euro. To už je dům se zahrádečkou. Krásná cena, že? A kde na něj vzít a nekrást? Jednoduše. Hypotéka. V Nizozemí je hypotéka vcelku dosažitelná pro každého, kdo v daný moment pracuje a má nějaké pravidelné příjmy. Hypotéka se uzavírá na 30-40 let, mnohdy i na déle. Je překvapivé, že zde dostane hypotéku i senior v důchodu. Banka pak jen řekne, že v případě smrti je nemovitost její a hotovo. No problem, at all! Podle posledních statistik bydlí pouze 10% Nizozemců ve vlastním domě, který není zatížený ani půjčkou, ani hypotékou. Šest z deseti obyvatel Nizozemí má na svůj dům hypotéku. Zbytek bydlí v obecních nebo najemních bytech.

Pokud bydlíte v bytě, jedná se často o pavlačový dům. Nikdo přeci nechce mít společnou chodbu. Tak mají společný balkon, na který prší a sněží. V nájmu pak platí úklidovou firmu, jež uklízí schody a okolí domu. Pokud má nájemce štěstí, má malou sklepní kóji na kolo a možná brašnu s nářadím. Pokud máte byt v přízemí, bývá obyčejně o trochu dražší, ale má malou zahrádku s terásečkou.

Další možností je bydlet v domě pro seniory, tzv.55+ bydlení. Tady si můžete pronajmout byt, až když je vám více než 55 let. Domy jsou většinou uzpůsobené snížené mobilitě nájemců a v blízkosti bývá dům s pečovatelskou službou, kam se člověk při větších potížích může přestěhovat.

Je zarážející, že každý Holanďan desetkrát obrátí každé euro, ale domy se tady nedědí, ani se nedarují v rámci rodiny. Syn nebo dcera si dům buď koupí nebo jej až po smrti rodičů dědí. To už většinou mají nějaký svůj a dům rodičů se prodá. Jak jsou šetřiví, tak mne tento fakt zarazil, že tady doslova mrhají penězi ve prospěch hypotéčních bank. Ale jiný kraj, jiný mrav.

 

A jak se staví kancelářské a průmyslové budovy? Úplně stejně. Provincie udělá studii a pak se začne stavět. Do výšky toho mnoho nemohou postavit, i když by rádi chtěli. Písečné nebo jílovité podloží jim to nedovoluje. I tak v Rotterdamu pomalu vzniká cityscape s mrakodrapy. Nejvyšší zatím do provozu uvedenou budovou v Nizozemí je Maastoren Rotterdam 165m, 2009. Euromast je potom nejvyšší nizozemská vež s restaurací s celkovou výškou 186 m (Rotterdam, 1960).  Jen pro srovnání Kingdom Tower, Saudská Arabie, má 1000m a postavila ji paradoxně nizozemská firma. Tady vidíte, že stavět se dá hodně vysoko, ale co je pod budovou samotnou, to pro nás kolemjdoucí neviditelně ovlivňuje její výšku. Jen krátce odbočím, v Rotterdamu je na Wileminapier starý terminál lodní dopravy Rotterdam-New York, dnes café New York. Na začátku 20.století to byla jedna z nejvyšších budov Rotterdamu, dnes je velmi těžké ji mezi ostatními mrakodrapy najít. Vše je pomíjivé, budovy i parníky do New Yorku nám za těch posledních sto let nějak moc vyrostly.

 

A závěrem? Co si tedy v Nizozemí postavíme? Asi jen hrad z písku na pláži nebo stan v kempu. Zbytek za nás postaví developerská firma a radnice, banka dodá peníze a my musíme jen dalších 40 let pilně pracovat.