Pracovní možnosti a příležitosti v Nizozemí

V Nizozemském království můžete kdykoli začít pracovat, jelikož zde platí úmluva rovných pracovních příležitostí v rámci EU. Jedinou podmínkou je, zajistit si na úřadě tzv. BURGERSNUMMER (po staru tomu stále říkají SO.FI nummer. Je to nizozemský ekvivalent českého rodného čísla). Pro uzavření pracovní smlouvy, budete samozřejmě potřebovat nějakou nizozemskou adresu pobytu a bankovní účet u jedné z místních bank. Zatím nelze použít bankovní účet založený u české banky. Zaměstnavatel většinou nepřistoupí na převod peněz mimo území státu. Po uplynutí pracovního poměru nebo na konci daňového období, je třeba podat daňové příznání z příjmu i u nizozemského finančního úřadu. Doposud nejsou úřady spolu propojeny. Pracovní smlouva se pravidelně uzavírá na 1 rok. To může zaměstnavatel opakovat 3krát, poté máte nárok na smlouvu na dobu neurčitou. Bohužel většina firem se snaží tuto situaci eliminovat a smlouvu prodlouží pouze 2krát. Pak Vás již nepotřebují nebo najdou něco, co neděláte úplně dobře. Výmluvou může být i nedokonalá znalost jazyka. Pokud získáte smlouvu na dobu neurčitou, tak to jste právně ochráněni mnohem lépe než v Čechách podle českého zákoníku práce. Pak máte vyhráno a jen tak Vás nikdo nepropustí z práce. Pokud samozřejmě firma nezkrachuje nebo se nezruší ono pracovní místo. Pak máte samozřejmě nárok na odstupné, tak jako v rodné zemi. Počet odpracovaných let se v rámci EU započítává do důchodu a pokud překročíte určitou hranici odpracovanyých let, máte nárok na důchodové zabezpečení nebo jeho procentuální podíl v Nizozemí. Jinak se vše sčítá a jednou bude na Vás samotných rozhodnutí, v které zemi budete pobírat svůj starobní důchod. Stejné pravidlo platí i pro podporu v nezaměstnanosti. Pokud jste pracovali v Česku a poté, bez nárokování podpory v rodném městě, odjeli do Nizozemí a zde pracovali minimálně 90 dní, máte nárok na podporu v nezaměstnanosti. Ta se poprvé vypočítává i s doloženými odpracovanými měsíci či roky v ČR. Doklady o dosaženém vzdělání je třeba nechat přeložit do nizozemštiny. Pokud se jedná o univerzitní vzdělání, je třeba požádat o jeho uznání a udělení ekvivalentu akademické hodnosti v Nizozemí. Místní úřady nepracují zrovna nejrychleji, a proto tuto akci doporučuji podstoupit v předstihu několika měsíců. Překladatelé pracují rychle, ale poněkud draze. Např. překlad rodného listu z češtiny do nizozemštiny stál v roce 2009 €85,-. Nizozemské úřady bohužel nepoužívají formuláře EU příliš často a většinou chtějí mít vše přeloženo do holandštiny. Pokud si necháte v ČR vystavit např. EU rodný list ( i ten je v domovině s příplatkem), musíte mít v NL holandskou verzi. Bohužel, byrokracie je tady veliká a úředníci nejsou kreativní a EU formuláře jim moc neříkají. Pokud v Nizozemském království legálně pracujete a onemocníte, musíte daný den zavolat zaměstnavateli, že jste nemocní a v nejbližších dnech navštívit lékaře. Pokud jste nemocni déle než 2 týdny, pozve si vás odborná lékařská komise na pohovor: jak moc jste nemocní a jak to vidíte do budoucna. Samozřejmě v průběhu nemoci může přijít kontrola. Ta většinou chodí až při delší nebo častější absenci. Když se cítíte zdráv, zavoláte den předem zaměstnavateli a řádně nastoupíte zpět do pracovního procesu. Při kratší době nemoci – tři nebo čtyři dny chřipka, není třeba navštěvovat lékaře. Zůstanete v klidu doma podle vlastního uvážení. Je možné, že Vám zaměstnavatel některý den zavolá, aby Vám popřál brzké uzdravení. Je zde také zvykem posílat pozdrav a přání rychlého uzdravení. Podle oblíbenosti v pracovním kolektivu jich můžete během týdne nemoci dostat i desítky. Pokud jste mladou dámou, která v průběhu pobytu v Nizozemí otěhotní a budete muset zůstat doma s miminkem, je zde jednoduché pravidlo. Máte nárok na celkem 8 týdnů mateřské dovolené. Můžete si vybrat pár dní nebo týdnů před porodem, a pak zbytek čerpáte po porodu. Po 8 týdnech se musíte vrátit do zaměstnání nebo jej ukončit – dát vypověď. Jesle tady samozřejmě fungují a jsou zařízeny i na ty úplně nejmenší (6 týdnů). Tady je důležité zvážit výši výdělku a cenu jeslí (většinou se pohybuje kolem €1.100 – 1.600 měsíčně, plus jídlo, pleny atd. musíte dodat sama). Tzv. hlídací babičky tady moc nefungují. Spíše je pravidlem, že žena zůstává doma a muž pracuje a finančně zabezpečí celou rodinu. Další varianta je, že oba rodiče pracují na částečný úvazek a o péči o dítě se dělí. Pro ženy s dětmi je zcela běžné, že pracují na tzv. „duo-baan“ (o jeden pracovní úvazek se dělí ještě s jednou nebo dvěma kolegyněmi), takže pracují cca 12 hodin týdně. Ale lze pracovat i 6 hodin týdně, záleží na každém. Někteří zaměstnavatelé přistoupí na možnost odpracovat si během jednoho pracovního dne více hodin než 8. Tak je možné odpracovat plný pracovní úvazek za 4 dny. Ale to nelze vždy. Jiní zaměstnavatele nabízejí možnost, pracovat několik hodin týdně z domova. Tyto možnosti zavisí na Vašem pracovním zařazení a důležitosti pro zaměstnavatele. Málem bych zapomněla na 13. A 14. plat. Tady mu neříkají takhle, ale peníze na dovolenou (vypláceno s květnovou výplatou) a na vánoce (vypláceno s listopadovou výplatou). Je to příjemné finanční zpestření, ale je třeba mít na paměti, že si tyto peníze celý rok spoříte. Zaměstnavatel Vám každý měsíc odečte poměrnou částku. To se stává i u sezonních a krátkodobých smluv. Pokud se do Nizozemí chystáte jen na letní brigádu, je třeba si tyto peníze při ukončení pracovního poměru u zaměstnavatele vyžádat dřív, než je pravidelný termín. Pokud na to zapomenete, zaměstnavatel Vám je pošle na účet v pravidelném termínu. Do práce se chodí včas nebo i o 15 minut dříve, abyste stihli vypít společnou kávu s kolegy. Ta bývá větčinou na pracovišti zdarma a ve neomezeném množství. Přestávky v práci jsou povinné, většinou pevně stanovené firmou a nezapočítávají se bohužel do pracovní doby.

pracovní schůzka a podnikání

Nizozemsko je vcelku jazykově homogenní, 90℅ obyvatel mluví holandsky, přestože nejsou všichni Nizozemci. V posledních desetiletích přibývá přistěhovalců a podnikatelů z Maroka, Turecka, Indonésie a Číny. Můžete narazit i na polské podnikatele nebo někoho ze Surinamu, Aruby či Ghany. Především v oblasti Randstad (souměstí kolem Rotterdamu a Den Haagu) potkáte mnoho „naturalizovaných“ přistěhovalců. Pokud se budeme zabývat nizozemskou obchodní kulturou, budeme vycházet z typických pravidel tradiční nizozemské firmy. Nizozemci jsou už od ranného středověku obchodníky. Nakoupit a obratem ruky prodat, nejlépe s maximálním ziskem, to je obchodní filosofie Holanďanů. Vše je podřízeno finanční stránce věci a obchodu. Holanďané nesmlouvají. Stanoví cenu a tváří se, že tak nízkou cenu už více snížit nemohou. Cena je, kromě burzy, opravdu pevná. Na pracovní schůzku je třeba dostavit se opravdu na čas. Dochvilnost je jedním z typických rysů obchodníků. Při vstupu se obě strany většinou představí při podání ruky a vyměny vizitek. Častokrát se stává, že při jednání používají pouze křestní jméno a oslovují se více přátelsky. Skoro vůbec nepoužívají akademické tituly. V běžném obchodním jednání se používá pouze jméno. Pokud dostanete tištěnou pozvánku na jednání, většinou z formy příjmení nepoznáte, zda se máte setkat s mužem či ženou. Někdy bývá před jménem uvedena zkratka Mw.Vliet (paní Vlietová), Dhr/heer Vliet (pan Vliet). I křestní jména mohou být zavádějící: na vizitce je uvedeno Jacoba, ale dotyčná dáma se Vám představí jako Coby. Nebo Rudolf a onen muž je Ruud. Sami Holanďané se Vás okamžitě zeptají jaké jméno je vaše tzv. ROEPNAAM (oslovovací jméno). Pro Čechy až na vyjímky typu Václav a Josef, se jména většinou shodují. Těžko někdo bude používat při obchodním jednání jméno Kačenka nebo Josífek (tak, jak ho volala kdysi babička k obědu). Na druhé straně se Vám může stát, že se Vám Holanďanka představí jako Katinka nebo Anuška. To je většinou jejich skutečné jméno, nikoli vzpomínka na dětství. Při jednání jsou přímí, až bezohledně otevření, což někdy působí urážlivě. Vše řeknou, tak jak si myslí a nebalí nic do „líbivého“ obalu. Jednání má pevně danou strukturu a většinou se jedná striktně a jasně. Jejich pracovní heslo je: „Kort, maar krachtig.“ (Krátce, ale úderně.) Důležitější rozhodnutí nečiní okamžitě a vyžádají si čas na rozmyšlenou a pročtení příslušných materiálů. I v tomto případě bude ale pevně na minutu stanovena příští schůzka nebo přesně stanovena varianta, jak sdělí protistraně své rozhodnutí. Při jednání nejsou příliš impulsivní a „akční“ a přehnaně impulsivní jednání odsuzují. Při jednání se často stírají rozdíly v pracovním zařazení a hyerarchii. Klidně oslovují ředitele velké firmy Jan. Mnohdy nepoznáte v tónu řeči a stylu jednání, kdo je ředitel a kdo sekretářka. V učitých situacích lze použít nějaký vtip, ale pozor na vtipy o náboženství. Ty jsou zde tabu! Na druhou stranu Nizozemci mají smysl pro humor a klidně se uprostřed jednání „od srdce“ zasmějí jazykovému přebreptu či proloží řeč něčím veselým. Jazykové vybavenosti nizozemské protistrany se obávat nemusíte. Nizozemci jsou jedni z nejlépe jazykově vybavených obchodníků. Většinou mluví bez problémů anglicky, často německy a případně francouzsky. Tyto jazyky mají povinné ve škole. Pokud bude třeba jiný jazyk nebývá většinou problém ve větší firmě najít někoho, kdo daným jazykem mluví. Tím mám na mysli především jazyky jako arabština, čínština, polština, španělština. Slovanské jazyky nejsou zrovna rozšířené. Jsou pro Nizozemce příliš obtížné a dlouhá léta je v obchodním styku nepotřebovali. Pozor na jazykovou past: ja, maar... (ano, ale....) nebo ja, nee... (ano, ne....). V těchto případech je třeba zvýšit pozornost a sledovat, zda je rozhodnutí kladné nebo záporné. Ono JA nemusí vždy znamenat přitakání, ale pouze slovní vatu. Tento zlozvyk si přenáší i do promluv v angličtině. Co se týče dress codu, tak jsou Nizozemci velmi tolerantní. Již dávno neplatí, že je třeba na jednání přijít v obleku a kravatě. Jsou okamžiky, kdy potkáte protistranu v džínách a košili. Ani ženy si s oblečením příliš nelámou hlavu. Nečekejte přehnaně škrobenou kulturu jednání. Před jakýmkoli jednáním mějte na paměti: „ Co Skot zahodí, to Holanďan sebere!“ a tím se řiďte. Pokud budete mít štěstí a pozve Vás protistrana na oběd nebo večeři, je pravidlo, že kdo zve platí. Poznámka závěrem: Jestliže se před jednáním naučíte v holandštině byť jen pozdravit, snadněji si pootevřete dveře a jednající naladíte na tu správnou vlnu. Goede dag. Dobrý den Hoe gaat het? Jak se máte? Dank je wel. Děkuji. Tot ziens. Naviděnou. Eet smakelijk. Dobrou chuť. Zbytek jazyka zní pro české uši jako mix angličtiny a němčiny s ještě něčím. Už chápete, proč jim jde ta angličtina mnohem lépe než Čechům?

Knihy pro volný čas a pohodu

Změna na nizozemském trůně

Dne 30.dubna 2013 došlo k historické zněmě ve vládě Nizozemského království. Po 33 letech vlády abdikovala nizozemská královna Beatrix ve prospěch svého nejstaršího syna prince Willema Alexandra.

Již několik let se spekulovalo, kdy ke změně na trůně dojde, odborníci sestavili seznam několika důležitých dat a nakonec se abdikace uskutečnila ve státní svátek – Koninginnedag, t.j. 30 dubna. Tento den národ slaví narozeniny matky královny Beatrix, královny Juliany (*30.4.1909-20.3.2004). V roce 2013 jsme tedy naposledy oslavili tento státní svátek a od roku 2014, budeme slavit tzv. Koningsdag, jež  je spojen s datem narození krále Wiléma Alexandra, 27.4.1967. Státní svátek se bude tedy slavit o několik dní dříve.

 

Dne 30.4.2013 v 10:07 královna Beatrix v paláci de Dam v Amsterdamu abdikovala. Celý proces abdikace byl historicky prvně přenášen kamerami a celý národ mohl vše sledovat v přímém přenosu. Když královna dokument podepsala, ozval se venku před palácem bouřlivý potlesk. Posléze museli dokument podepsat Willem-Alexander a jeho žena Maxima, zástupci parlamentu, provincie Severního Holandska, starosta Amsterdamu a  zástupci závislých území v Karibiku.

 

V odpoledních hodinách proběhl v kostele Nieuwekerk slavnostní ceremoniál uvedení nového krále Willema Alexandra a jeho ženy Maximy do úřadu. Bohužel tento proces není v protestanské zemi církevní, ale civilní. A tak král není korunován, ale pouze uveden do úřadu. Královská koruna a další insignie vlády jsou položeny na stole před králem a on pouze přísáhá věrnost a oddanost svým poddaným. Poté členové parlamentu jmenovitě skládají slib novému králi.

 

Tímto dnem se změnilo také postavení několika členů královské rodiny. Nejstarší dcera krále Willema Alexandra Catharina Amália (běžně nazývaná princezna Amália) se stala historicky první princeznou Oranžskou. Do roku 2012 se titul princ Oranžský vztahoval pouze na mužské potomky rodu, až v posledním roce došlo k parlemantem uznané změně. Abdikující královna Beatrix se stala momentem své abdikace princeznou van Nassou. Děti její sestry, princezny Margariet, jsou nyní vyloučeni z přímé posloupnosti dědictví nizozemského trůnu, jelikož tato možnost přešla na bratra Willema Alexandra, prince Constantijna a jeho tři děti.

 

Od 30.dubna je králem Willem Alexander Claus George Ferdinand van Oranje-Nassou a jeho žena Maxima je královnou. Willem Alexander se musel vzdát několika svých pracovních závazků. Několik let byl aktivním členem olympijského výboru, byl členem výboru pro mezinárodní vodní hospodářství při  OSN a dalších a dalších funkcí spojených především s watermanagementem a sportem.

Jeho dcera, dnes korunní princezna Amálie, nezměnila na svém životě příliš mnoho. Je jí teprve 10 let (nar. 7.12.2003), a tak bude jěště několik let povinně navštěvovat základní školu Bloemcampschool ve Wassenaaru, kde bydlí se svými rodiči a sestrami.

Celá rodina zůstane nadále bydlet ve Vile Eikenhorst ve Wassenaaru a ex-královna Beatrix se s radostí na „penzi“ přestěhuje do svého oblíbeného zámečku Draakenstein.

 

jak sehnat brigádu v Nizozemí

Tady je krátká odpověď na dotaz jedné čtenářky mého blogu.

Od května 2007 lze v Nizozemsku pracovat v rámci pravidel Evropské unie, není tedy třeba podstoupit proces tzv. Inburgering nebo požadavek tzv. Verblijfdokument (dokument zajišťující pobyt v Nizozemí). Co je třeba – burgersnummer , obdoba českého rodného čísla. O to se dá jednoduše zažádat na finančním úřadě Nizozemska – Belastingdienst. V rámci EU by oba úřady měly nějak spolupracovat a vyrovnat na konci finančního roku jednotlivé přeplatky. (*Moje zkušenost je, že spolu nejsou stále propojeny a je třeba uplatnit  daňové přiznání v obou zemích nezávisle na sebe. Je to i výhodnější. Pro úřad práce lze obě aktivity spojit, potom je počítají dohromady).

Brigáda se dá najít na různých adresách. Jde o to, co by  člověk chtěl dělat. V létě je velká šance na brigádu na překladišti ovoce a zeleniny v Barendrechtu. Zaměstnanci, většinou nejsou holandského původu, jedou na dovolenou a firmy hledají dočasný záskok. V tomto prostředí se člověk neprocvičí příliš v nizozemštině, ale v jiných evropských jazycích.... práce je většinou na směny a po směně lze procvičit svoji nizozemštinu jinde. Firmy většinou nezajištují ubytování a další zázemí.

Pro další info mne můžete kontaktovat na bstroosnijder@centrum.cz nebo na www.stedenbandbarendrecht.nl

 

Co bylo dřív: Nizozemská vlajka nebo trikolóra?

Všichni jistě víte, že nizozemská vlajka má 3 vodorovné, stejně široké pruhy. Nahoře je jasně červený, pod ním je čistě bílý a dole je kobaltově modrý. Tato vlajka je symbolem jednoty, samostatnosti a sounáležitosti Nizomenského království. Vlajka byla oficiálně přijata ústavním zákonem z roku 1937, kde byly popsány její barvy a rozměr byl stanovem pouze poměrem stran 2 : 3. Tzv. Vlaggenwet je  vůbec nejkratší zákon, který kdy nizozemský panovník podepsal. Má jen jednu řádku.

„ De kleuren van de vlag van het Koningrijk der Nederlanden zijn rood, wit en blauw.“ (královna Wilhemína, 19.2.1937)

Historie nizozemské vlajky se začala psát již v roce 1572, v dobách tzv. Osmdesátileté války. Tehdy severní nizozemské provincie pod vedením Wiléma Oranžského povstaly proti španělské nadvládě. Tehdy  byla ale barevná kombinace trochu jiná – oranžová, bílá a modrá. Oranžovou použil Wilém Oranžský podle svého jména, ale záhy ji námořníci změnili na červenou. Důvodů uvedli hned několik – červená je na moři lépe vidět, oranžová rychle bledne a navíc obarvit plátno na oranžovou barvu je velmi drahé, červené barvivo je levnější. Inu Holanďané. Za vším hledej peníze!

 

Tak se začaly použít dvě varianty vlajky – na moři s červeným pruhem a na souši s oranžovým. Pokud se podíváte na historická plátna ze 16. a 17. století, uvidíte na nich lodě s různými barevnými kombinacemi nizozemské vlajky. Na konci Osmdesátileté války (1648) Nizozemci mluví o své „Oranjevlag“, jež je ale již s červeným pruhem. A tak oranžový pruh zůstal jen výsadou panovníků z rodu Oranje  a stal se tzv. Prinsenvlag. V roce 1796 Generální stavy (nizozemský parlament) rozhodl, že se bude používat pouze jedna jediná vlajka a to s červeným pruhem.  Žádná jiná varianta nebyla přípustná, oranžová byla výslovně zakázána.

Tímto vznikla vlajka jako symbol nezávislosti a demokracie, první republikánská trikolora na světě. Jako symbol svobody dala základ všem dalším povstaleckým vlajkám a trikolórám. Podle ní vznikla snad nejznámější trikolóra francouzské revoluce. Podle nizozemské vlajky vytvořil ruský car Petr Veliký ruskou vlajku – jen červenou umístil až dolů. Podle ní tvořili slovanští obrozenci v 19.století svoje národní vlajky... dnes trikolórové barvy najdeme na slovenské, slovinské, srbské i chorvatské vlajce. A jakou barevnou kombinaci má ta česká??? Samozřejmě, bílo-červeno-modrá.

Ale zpět do Nizozemského království a jejich vlajce.  Od roku 1937 má vlajka kodifikované vlastnosti a je jen jedna pro použítí na moři, souši i pro panovníka. Přesto k ní občas přídávají Nizozemci oranžový praporec (wimpel). Ten se používá pouze v přímém spojení dané události a královské rodiny... např. královniny narozeniny, narozeniny dalších členů královské rodiny, návštěva královny/korunního prince atd.

 

Od roku 1980 existují také pevně stanovená pravidla použití vlajky a instrukce jejího rozvinutí a svinutí.  Vlajky mohou konstatně vlát nad státními budovami jako je Rijskmuzeum, ministerstva, parlament atd. Nad královskými paláci vlaje vlajka pouze v přítomnosti panovníka. Během roku je pak několik dat, kdy by měly vlajky zavlát po celé zemi, a to:

31.1/1.2.              Narozeniny královny Beatrix, s oranžovým praporcem

27.4./28.4.          Narozeniny prince van Oranje Wiléma Alexandra (od 30.4.2013 krále), s oranžovým praporcem

29.4./30.4.          Koninginnedag (od 2014 zrušeno), s oranžovým praporcem

4.5.                        Národní den smutku/ Uctění památky padlých, 18:00 do 21:10 na půl žerdi

5.5.                        Den osvobození

9.5.                        Den Evropy, společně s vlajkou EU

17.5/18.5.           narozeniny princezny Maximy (od 30.4.2013 královny), s oranžovým praporcem

Poslední sobota v červnu            Den nizozemských válečných veteránů

15.8/16.8.           formální konec Druhé světové války

3.úterý v září     otevření parlamentu – opening van de Staten-Generaal, pouze v Den Haagu

7.12/8.12.           narozeniny princezny Amalie, (od 30.4.2013 korunní princezna), s oranžovým praporcem

15.12/16.12.       Den království – Koninkrijksdag

 

Pokud nastanou další příležitosti zvláštního významu, vlajka se vyvěsí podle instrukcí. V tomto případě se jedná o královské svatby, pohřby, korunovace či státní návštěvy.

Podle protokolu, by vlajka neměla viset přes noc venku. Správně by se měla vyvěsit s ranním úsvitem a se soumrakem opět svěsit. Vlajka se nesmí dotknout země. Státní vlajka není součást standardní výzdoby, a proto by neměla být na školních aktovkách, jako výzdoba pokoje či na sportovním náčíní. Pokud vlajka visí společně s jinými, náleží jí místo napravo (stojíme-li zády k vlajkám). Pokud jsou vlajky tři, národní visí uprostřed.

Složit vlajku má také svá pevně stanovená pravidla. Inu jednou z barev je bílá a vlajka je vždy někde uložena, takže se nesmí bílá umazat. Dáme si malé cvičení ve skládání vlajky Nizozemského království.

1.       Připravíme se, samozřejmě potřebujeme pomocníka. Naše vlajka stále visí na žerdi. Pomalu ji spustíme a hlídáme, aby se nedotkla země.

2.       Na protilehlých koncích vlajku uchopíme jednou rukou na švu bílé a červené. Druhou rukou uchopíme šev modré a bílé.

3.       Vlajku složíme jako reporelo, do písmene Z. Tak je bílé pole uvnitř.

4.       Červené pole umístíme nahoru, potom ji na 2x přeložíme, tak se modrá dostane nahoru. Konec s úpony nebo zašivkou na žerď jsou nahoře celé složené vlajky.

5.       Vlajku uložíme na vhodné místo.

 

 

 

 

 

 

 

Nizozemské umění

Nizozemské umění

 

Často si klademe otázku, co je nizozemské a co je vlámské umění. Pro odpověď si musíme jít až do historie a náboženských rozdílů a směrů na historickém území Nizozemska.

Ačkoliv Jan van Eyck a jeho následovníci působili ve Flandrech (dnešní Belgie), bývají většinou považováni za nizozemské malíře. Do té doby jednotná kultura se již ve středověku začala vyvíjet značně odlišně a od poloviny 16.století mluvíme o rozdělění na jižní – katolickou a severní-protestantskou část. Od té doby se umění jižního Nizozemí pro odlišení od severního začalo označovat jako vlámské.

Nejznámnějším představitelem vlámského  malířství 14.století je Jan van Eyck (1390-1441), který se narodil v Maastrichtu a zemřel v Bruggách (Belgie). O jeho životě příliš nevíme, ale je jisté, že určité období působil v Haagu jako dvorský malíř a portrétista, později odešel na jih, do Belgie. Asi nejznámnějším plátnem van  Eycka je Svatba Arnilfiniů (k vidění v National Gallery Londýn). Obraz je ve skutečnosti dvojpoprtrétem mladého páru a okamžiku jejich zásnub. I tento moment je parodox, jelikož obraz byl velice drahý a málokdo si mohl dovolit nechat vymalovat svoji dceru v okamžiku jejích zásnub. Dalším přínosem obrazu je zachycení dobové módy a kultury bydlení. Nad zrcadlem je letopočet 1434 a celá scéna zobrazuje prolínání dvorské kultury a střízlivého městského stylu ranně kapitalistické společnosti.

Dalším mistrem štětce a symboliky je Hieronymus Bosch (1450-1516). Jeho obrazy jsou plné symboliky a dnes vše, co obrazy zachycují a vyjadřují,  plně nechápeme. H.Bosch se narodil roku 1450 v Severním Brabandu ve městě Den Hertogenbosch (Den Bosch) a tam také 1516 zemřel. Několik obrazů bylo namalováno pro katedrálu St.Jan v Den Boschi, ale v období obrazoborectví byly většinou zničeny. Většina pláten se týká náboženské tématiky a je spjato s katolickou církví.

H.Bosch pravděpodobně namaloval obraz Posledního soudu, který je dnes k vidění ve Vídni (Galerie der Akademie der Künste). Na střední a pravé desce vidíme velké množství detailů a převládá zde chaos, který přiřkl H.Bosch pouze peklu. Na levé desce, podle přání objednavatele krále Filipa, je ráj a tam panuje řád. V oblacích sedí Bůh Otec a pod ním bojuje zlo s dobrem. Paže  Ježiše Krista symbolizují váhy spravedlnosti a pak už zbývá jen pohled na lidstvo a jejich hříchy. Lidé jsou tím nejkrutějším způsobem mučeni a masakrováni. Nikde není úniku: lidé jsou nabodáváni a opékáni, rozemíláni a pronásledováni ptáky se špičatými zobáky či odsouzeni k absurdním činům. Rozdíl mezi peklem a rájem nemohl být výraznější. Ráj má strukturu a je prostě nudný. Žádný hororový výjev.

Noční hlídka (Rijksmuseum Amsterdam, 379 x 453cm) od mistra Rembrandta van Rijn (1606-1669) představuje překročení uměleckých hranic par excellence, jak formálně, tak i ikonograficky. Rembrandt zde zachycuje nejen skupinovou  fotografii (dala by se přirovnat k dnešní školní fotografii), ale i  historii. V dnešní době by již tolik zakázek neměl, jelikož většinu jeho děl by nahradila pasová nebo skupinová fotografie.

Označení Rembrandtova obrazu Noční hlídka je vlastně nepřesné, jelikož nezachycuje žádný noční výjev. Na obraze vidíme setninu setníka F.B.Cocqa a jeho poručíka W.van Ruytenburcha. Obraz vznikl na objednávku a každá osoba musela zaplatit určitou částku. Podle sumy, kterou dotyčný zaplatil, je na obraze namalován. Více peněz, větší postava a více vpředu. Finálně je na obraze více osob, než kolik jich za portrét zaplatilo. Celkový dojem z obrazu je trochu chaotický a nerealistický. V porovnání se skupinovými portréty té doby nevypadá Noční hlídka příliš reprezentativně. Skupina je nejednotně oblečena  a každý stojí, kde chce (pdle toho, kolik zaplatil). Prý existovaly menší kopie o velikosti velké fotografie pro každého platícího zákazníka.

Vincent van Gogh (1853-1890) byl vyjímečný malíř a blázen. Maloval neotřelé motivy krajiny, bytové interiéry i portréty. Za svého života prodal pouze jeden jediný obraz, i když jich namaloval více než 700. Nikdo jej neznal a nikdo si u něj nic neobjednával. Aby na sebe upoutal pozornost, jednoho dne si uřízl spodní část ucha. Jediným jeho finančním mecenášem byl jeho bratr Theo.

Obraz Ložnice v Arles (Rijksmuseum, Amsterdam) byl změněn přes noc z optimisticky laděného interiéru na prostor jednoduše a klidně, až příliš prostě, barevně laděný. V dopise bratrovi napsal: ...je tady zlomená červeň podlahy, jedovatá chrómová žluť židle a krvavě rudá pokrývka na posteli... Vincent byl za svůj život díky svým halucinacím několikrát hospitalizován na psychiatrii a dlouhodobě léčen. Umělecký svět jej, bohužel, pochopil a docenil až po jeho smrti. Obraz s Mečíky překonal v roce 1987 všechny rekordy a byl prodán za 49 milionů  liber.

 

Ne všechna umělacká díla jsou k vidění v nizozemských a světových galeriích, některá jsou součástí soukrommých sbírek. Ale i tak v Nizozemí můžeme navštívit pár instuticí, kde se Mistry minulých století můžeme pokochat. Asi nejlepší by bylo začít v Amsterdamu v Rijksmuseu, kde je od 14.4.2013 k vidění na 8.000 uměleckých děl ve více než 80 nově zrekonstruovaných sálech. Rijksmuseum bylo dlouhá léta uzavřeno z důvodů generální rekonstrukce a světově proslulá díla se tísnila v bočním křídle. Koncem března 2013 se konala v ulicích Amsterdamu neobvyklá akce, kdy se ve speciálním „kufru“ stěhovala Rembrandtova Noční hlídka. Její rozměry a váha ( 337 kg) nedovolily, aby byla přemístěna vnitřními chodbami, a tak byl zhotoven speciální vozík-kufr a obraz se stěhoval po ulici. Všichni se obávali deště a silného větru, ale naštěstí počasí této neobvyklé akci přálo.

Rijksmuseum nazvalo několik sálů „ Eregalerij“ (čestná galerie), kde visí všichni z top 10 nizozemského malířství ... Jan van Eyck, Jan Vermeer, Rembrandt van Rijn a další. Nejen museum žije znovuotevřením, ale i celý Amsterdam se snaží o P.R. muzea. Nejznámější nizozemský obchodní dům Bijenkorf (obdoba anglického The Harrod´s) vyzdobil své výlohy v duchu uměleckých sbírek muzea a královna Beatrix je slavnostně 15.dubna 2013 odhalila. Vše zve k návštěvě  a nabízí nevšední umělecké zažitky. Rijksmuzeum najdeme na ulici Museumstraat 1, 1071 CJ Amdsterdam nebo se můžeme virtulně pokochat na www.rijksmuseum.nl .

 

Hned přes náměstí stojí další významná galerie – Van Gogh Museum, jež je výhradně věnováno dílům Vincenta van Gogha (1853-1890). Tato galerie nabízí nejucelenější sbírku jeho děl a vše je vkusně a edukativně doprovázeno popisem jeho soukromého života, jež měl nezanedbatelný vliv na jeho tvorbu. Více informací najdete na www.vangoghmuseum.nl

 

Když už jsme se pokochali galeriemi v Amsterdamu, můžeme vlakem vyrazit do Den Haagu, kde najdeme  druhou nejznámější galerii země Mauritshuis. Ta bohužel na více než rok uzavřela své dveře, aby uvnitř mohla nerušeně proběhnout důkladná modernizace a rekonstrukce historické budovy. Nejznámější plátna se „přestěhovala“ do městského muzea, t.j. jen přes ulici. Zbytek se dočasně ubytoval ve skladech. Mauritshuis je především domov děl Jana Vermeera a jeho „Dívka s perlou“ se stala před lety oficiálním logem galerie. Mauritshuis se nachází v těsném sousedství parlamentu a Haagského hófu. Tak se můžeme pokochat nejen uměním uvnitř, ale i architekturou budov a i trochu nasát atmosféru vládních orgánů. Více o sbírkách a možnostech návstěvy najdeme na www.mauritshuis.nl. V tento moment si nemohu odpustit informaci o manželce bratra prince Maurice (česky Mořice). V té době se na Haagském dvoře pohybovala česká princezna Markéta, o které se říkalo, že do Nizozemí přineska kulturu a dvorské mravy. Už tehdy Češi nenápadně ovlivňovali vývoj v Evropě.

 

Zbytek dojmů z nizozemského umění a kultury nechám na vás, ať navštívíte sami tuto zem a uděláte si sami obrázek o mistrech štětce a pera. Jejich plátna rovněž visí ve Vídni, Londýně či v New Yorku.