Typická jídla a stravovací návyky Holanďanů

Ačkoli určitě čekáte nejdříve dlouhé vyprávění, co  a jak se v Nizozemí jí, začnu tentokráte netradičně receptem na typické nizozemské jídlo. Teprve až jej uvaříme a sníme, tak si popovídáme o tom, co je zde zvykem

 

 

Národní jídlo se jmenuje STAMPOT MET ANDIJVIE (ve volném překladu do češtiny, štouchané brambory se štěrbákem).  Recept je pro dvě osoby.

Potřebujeme:

750 gr oloupaných brambor

250 gr čerstvého štěrbáku (čekanka listová)

10 gr másla

1 dcl teplého mléka

Sůl, pepř, muškátový oříšek

*100 gr opečených malých kousků slaniny

*150 gr malých kostiček odleželého sýra (nejlepší Goudse kaas)

*300 gr mletého masa na masové karbanátky (větší masové noky)                                          *možnost, není třeba, ani pravidlem

Oloupané brambory nakrájíme na menší kousky a dáme vařit do osolené vody. Uvařené brambory scedíme a rozšťoucháme na kaši. Přidáme máslo a omytý, na kousky nakrájený štěrbák. Přilijeme teplé mléko (stejný postup jako u btypické bramborové kaše, akorát ji nešlaháme do jemna, ale necháme ji jen na hrubo). Přimícháme předem osmažené kousíčky slaniny, přidáme sůl, pepř a muškátový oříšek podle chuti. Do teplé směsi můžeme přimíchat malé kostičky sýra, které se postupně rozpustí. Podáváme s masovými noky – mleté vepřové a hovězí maso smíchané s kořením do mletého a 10-15 minut smažené na pánvi.

Dobrou chuť!!!

Už jste dojedli a umyli nádobí nebo alespoň sklidili ze stolu? Pak tedy můžeme pokračovat o nizozemských stravovacích návycích. Většina Nizozemců snídá nějaký ten sýr. Nejoblíbenější je buď starý - OUD nebo alespoň odleželý BELEGEN. Mladý JONG jedí prý jen přistěhovalci a Nizozemci jen používají spíše jen jako doplněk při vaření, jelikož nemá tak silné aroma. Pozor! Nizozemci neznají žádný plnohodnotný teplý pokrm ze sýra (jako např. smažený sýr) a jedí jej pouze za studena nebo maximálně jej použijí pro zapékané pokrmy.

Děti, ale nejen ty, rády posnídají chleba máslem a na to HAGELSLAG (česká varianta neexistuje, takové čokoládové bobky).  Druhou možnou sladkou variantou je CHOCOPASTA. Ta se vizuálně blíží české nutelle, ale má pouze kakaovou chuť. Podle Holanďanů se nedá nikde jinde na světě koupit, proto si ji také vozí  s sebou i na dovolenou. Bez ní to není to pravé ranní probuzení!

 

Po snídani si přichystají tzv. BH (booterham, ve slovníku oficiálně výraz pro podprsenku – pozor!), dva krajíce chleba a mezi nimi trochu sýra a trochu salámu a možná nějaké to máslo. Je zajímavé, že mazací sýr tady většinou nepoužívají! K tomu si přibalí nějaké ovoce nebo sušenky a jdou do školy nebo práce. Pracovní den samozřejmě začíná kávou z kantýny a sušenkou, např. speculaas. Kolem jedné hodiny se pohodlně usadí v kantýně a vyndají si svůj oběd – sáček s chlebem a případně lahvičku s mlékem. Nizozemci pijí hodně a rádi mléko, ať už normální nebo zakyslé. Děti nebo dospělí, všichni jej milují. Mléko si bez problémů můžete objednat i v restauraci jako každý jiný nápoj.  V zimě pak dávají přednost tzv. chocomelku (obdoba českého kakaa).

Pokud se zrovna pohybujete na jihu Nizozemí, třeba v Brabantsku, tak si jistě pochutnáte na CHOCOMELK MET SLACHROOM (čili kakau se šlehačkou) nebo si dáte kávu a k ní dostanete úplně malinkou skleničku s advocaatem (vaječný koňak) a šlehačkou. Ale na sever od řeky Maasy tuhle dobrůtku nečekejte. Tam je jen filtrovaná káva.

Jinak Nizozemci pijí kávu kdykoli kamkoli přijdou. Nejdříve si dají kávu, rozhlédnou se po „okolí“ od svého stolečku, a teprve potom se rozhodnou, co podniknou dál. To samé platí i o návštěvě, pracovním pohovoru či poradě. Káva se nabízí pouze jednou, řeknete-li  „NE“, už po zbytek návštěvy žádnou nedostanete. Ke kávě se obyčejně nabízí sušenka neboli tzv. KOEK. Ta je ukryta v dóze s víčkem. Víčko se otevře a nabídne se...jedna! Pak se dóza zase zavře a odnese do kuchyně nebo někam do poličky. Dlouho jsem přemýšlela, proč to tak dělají. Nejdříve jsem si myslela, že je to vliv kalvinismu, ale nakonec jsem zjistila, že je to opravdu třeba kvůli vzdušné vlhkosti. Pokud necháte sušenky nebo i brambůrky na misce na stole, za hodinu jsou lehce navlhlé a nejsou dobré. Tudíž se musí vše suché opravdu uchovávat v suchu.

Po kávě se pomalu blížíme k večeři. Ta je ve většině případů teplá a stoluje se převážně doma. Je přeci do nebe volající vyhazovat peníze za restauraci, když to samé si můžeme udělat sami doma. Maximálně si objednáme jídlo na donášku, tzv. AFHALEN SERVICE nebo TELECOOKING (objednávka telefonem s donáškou do domu).  To se pak nejčastěji jedná o nějaké čínské nebo indočínské pokrmy.

Nizozemci mají svá šťouchaná jídla – HUTSPOT, BLIKSEMPOT, STAMPOT. To jsou nejčastěji rozvařené brambory, nějaká ta zelenina a kousek točeného salámu – ROOKWORST (nejlepší je prý z obchodního domu HEMA). Občas se rozmačkané brambory posypou ještě sýrem a zalijou mlékem a dají se zapéct do trouby.  Tady je vidět silný vliv kalvinismu – člověk má jíst, aby byl živ a ne žít, aby jedl. Na druhou stranu je pravdou, že lidé v Nizozemí jedí obrovské množství zeleniny jako plnohodnotné přílohy. Nikoli jen jedno kolečko rajčete a jednu malou okurčičku, ale zeleniny je na talíři vždy víc než dost. Ostatně oni milují dušené fazolové lusky, čekanku, špenát a vše trochu zelené... to nejčastěji podusí a pojídají jako přílohu. České zelí zas tak moc nemusí a jedí jej pouze v zimě. Dokonce se nedá v létě ani v zelenině koupit. Asi největší překvapení je, že nejedí kedlubny. Mají všechnu možnou i nemožnou zeleninu světa a na trhu v Rotterdamu nevíte ani jméno ani jak dotyčný produkt upravit, ale kedlubnu byste tady nenašli. Prostě tu neznají a nemají ji rádi. (*Pokus na mým manželovi a známých v Čechách).

Co si naopak po jídle většina Holanďanů dopřává je jablečná přesnídávka – APPELMOES. Tu dostanete k jídlu i v restauraci. Tím se pozitivně proslavil řetězec restaurací pro „obyčejné lidi“ VAN DER VALK. Tam ke své nemalé porci dostanete pouřádnou misku appelmoes. A to vše za rozumné peníze! Je pravdou, že restaurace jsou zde drahé. Průměrná cena je 25 euro za osobu bez nápojů (r.2013), a to  není nic moc extra...obyčejný nizozemský standard bez polévky a předkrmu. Takže čtyřčlenné rodině sto euro sotva stačí.

Stravovací návyky jsou opravdu jiné. I když příjdete k někomu na návštěvu, pocítíte odlišnosti hned na prvním kroku. Nebudu již opakovat zvyk s kávou, tou se každá návštěva začíná. Ale čas je důležitý. Nikdy, pokud nejste výslovně pozváni, nechoďte  na návštěvu v době večeře, t.j. mezi 18:00- 19:30. To se považuje za velmi nevhodné. Pokud jste na návštěvě odpoledne, snažte se odejít hned po páté hodině. Zůstat nepozván na večeři se tady počítá za špatné vychování. Ale pokud příjdeme na návštěvu po půl osmé večer a vypijeme si svoji kávu, určitě nám hostitelka nabídne něco malého k snědku. Hrdě přinese tác s nakrájeným sýrem  nebo kousky salámu napíchané na párátku (někdy je párátko vedle a musíte si jej celý večer hlídat). S tácem obejde návštěvu a nabídne, tzv. rondje. Poté položí tác na stůl. To neznamená, že si můžete v průběhu večera dál brát. Ne, ne, ne! ... Musíte počkat, až hostitelka nazná a udělá druhé či třetí rondje. Vynechání a nic-si-nevzetí, znamená, že nic nepojíte.

S nápoji (víno, pivo, káva) je to skoro stejné. Hostitel nalije, nejčastěji v kuchyni, víno do skleniček a přinese je do společnosti. Pokud má někdo dopito, musí počkat, až hostitel nazná, že už uplynula dostatečná doba a dolije vám. Nejčastěji sesbírá skleničky se slovy: „pamatujte si, čí která byla“ a odejde do kuchyně, aby je naplnil. Během večera se tato situace neopakuje příliš často, proto musíte držet tempo s domácími a sledovat hladinu v jejich sklenkách. Českým zvykem je rovněž na návštěvu něco přinést. V Nizozemí se to moc nenosí a přináší se maximálně květiny... ty moc nestojí. Pokud donesete jako správný Čech láhev vína, buďte si jisti, že ji majitel umístí někam do kuchyně a vy ji neochutnáte. Ta se schová na přístě.

Teď si umím představit, že si v duchu říkáte, že nikdy nechcete za kamaráda Holanďana. Oni nejsou zlí, oni jsou tak vychovaní! A v posledních letech i zde se hodně mění a vliv přistěhovalců se stává pomalu patrným. Ona příslovečná slovanská pohostinnost to ještě není, ale pomalu opouštějí své kalvinistické zásady a pomalu se učí, že lze vše položit na stůl a nechat na každém z hostů, kolik si během večera vezme.

I jídelníček se jim mění. Když pominu všechny ty hamburgery a hranolky, je zde spouta italských a řeckých restaurací. Francouzská kuchyně představuje i Holandsku créme-della-créme, a navíc se každá hospodyňka snáží jít s dobou.

Takže EET SMAKELIJK, PROOST, LEKKER!... to jsou ta nejdůležitější slovíčka. (Překlad: Dobrou chuť, Na zdraví a Je to dobré/chutná mi to + zamáchání rukou kolem ucha a tváře, jako byste mávali na dítě).

 

Nyní trochu odbočím, ale i tak zůstanu de facto u jídla. Chci se zmínit o faktu jménem watervoetprint (Waterfootprint), jež  je novým trendem v posuzování spotřeby vody  ve společnosti. Poslední dobou se mluví o desítkách „otisků“ lidské společnosti na naši planetu, ale včera jsem našla článek v novinách o spotřebě vody v Nizozemí.  Je zajímavé, že Nizozemsko je posuzováno jako zem, která vodou mrhá a spotřebovává nepřiměřené množství. Ano, souhlasím, říkáte si, vždyť mají tolik vody, že ji musejí odčerpávat, ale s pitnou vodou je to jinak.

 

Průměrný Holanďan ročně spotřebuje 2.300m³ pitné vody (přibližně velikost olympijského plaveckého stadionu), přestože světový roční průměr je víc než poločních 1.385 m³. Jak odborníci přisšli k tak závratnému číslu? Je to objem veškeré pitné vody, jež se spotřebuje na blahobyt a životní potřeby jednoho občana, v našem případě - Nizozemce. Dokonce se sem započítává import potravin a dalších výrobků. To je v celkové nizozemské spotřebě celých 87%.  Říkáte si, jak se dá importovat voda...tak to není, ale dováží se káva, kakao, bavlna, maso... to vše potřebuje vodu.

Pro lepší představu uvedu několik příkladů spotřeby:

1 kg hovězího masa        ± 15.000 litrů pitné vody (množství, co kráva za svůj život vypije, děleno počtem kilogramů)

1 šálek čaje                        ± 30 litrů vody (množství, jež je třeba na zavlažování čajovníku za rok)

1 šálek kávy                       ± 140 litrů vody

1 sklenice piva                  ± 75 litrů vody

1 slenička vína                  ± 120 litrů vody

½ litru Coca-Coly              ±168 litrů vody

1 bavlněné tričko            2.700 litrů vody (potřebná zálivka bavlníku za rok)

 

Pro srovnání jedna sprcha po ránu je jen 50-60 litrů. Tedy úplné nic. Podle otisku spotřeby vody je patrno, že velké množství vody je třeba v zemědělství. Pro Nizozemce je to celých 67% celkové spotřeby pitné vody. Na druhém místě je průmysl – v NL 31%. A necelých 12% pitné vody se spotřebuje v domácnostnostech, tedy při mytí, vaření a používání toalety. Teď to zní rouhačsky, ale sprchování se o minutu méně nemá na celkovou spotřebu až tak velký vliv. Ale vyhazovaná potravin a celosvětová konzumace výdobytků a blahobytu, to je oblast, kde bychom měli začít.

Pokud vás toto téma více zaujalo a chcete se navíc procvičit v angličtině, dá se najít mnohem více na www.waterfootprint.org.

 

 

Amsterdam, osobité hlavní město

Obchodní a zároveň kulturní centrum Evropy.

Město, které nenuceně kombinuje měšťáckou vážnost s mladistvým radikalismem.

Amsterdam je dnes kompaktní pulsující město s více než miliónem obyvatel. Jeho typicky holandská čistota a úpravnost jako ze škatulky je v rozporu s tím, že je město považováno za hlavní centrum evropské alternativní kultury a jež je charakteristické uvolněnou atmosférou a místy, kde se otevřeně prodávají měkké drog, jež jsou dlouholetým sporem. Na jedné straně má vláda jisté příjmy z drog a kontrulu nad jejich uživately, na druhé straně společnost musí čelit chování jejich uživatelů. Paradoxem tzv. Coffeeshopů je fakt, že nikde v Nizozemí nelze oficiálně drogy koupit (není zde žádný velkosklad) či pěstovat, ale Coffeeshopy je mohou legálně prodávat. Hádanka zní: Jak se droga do obchodu dostane, aby mohla být legálně prodána?... odpovězte si sami.

Ale zpět k historii města na řece Amstel. Už víte odkud pochází její jméno? Ano, v údolí řeky Amstel byla okolo roku 1200 založena rybářská vesnice, jež byla výhodně umístěna na vnitrozemském pobřeží mořského zálivu Zuiderzee a chráněna před bouřemi.  Na druhé straně byla propojena se Severním mořem, a tak nic nebránilo rozvoji mořeplavectví a obchodu po moři. Brzy se tak Amsterdam stal vzkvétajícím přístavem. Okolo roku 1270 postavili zdejší obyvatelé přehradu (nizozemsky – dam), aby mohli efektivněji chránit svá obydlí před přílivovými vlnami, a ta dala městu jméno Amsterdam: Amstel (jméno místní řeky)+dam (hráz)+ trochu jazykové kreace. Již roku 1300 se Amsterdam stává městem a získává i městská práva, na druhé straně je osvobozeno od poplatků na holandských vodních kanálech. Amsterdam se ve 14.-16.století stává členem hanzy (jako např. Hamburk nebo Brémy) a stal se tak důžetým přístavem na trase do beldických Brugg. Holanďané tak začali obchodovat skoro se vším od obilí až po cenné látky a kovy.

Město rostlo a potřebovalo více a více místa, jenže kolem byla mokrá blata nebo moře. Tím byli obyvatelé přinuceni stavět hráze a vysušovat území uvnitř hrází. Tak vznikaly první poldery. Okolo roku 1380 bylo město zvětšeno, byl vykopán nový příkop a postaveny nové hradby. Starý příkop se stal vnitřním grachtem. Tento postup opakovali v historii města Nizozemci celkem pětkrát.

V roce 1602 byla založena pověstná Holandská východoindická společnost a krátce na to následoval bouřlivý rozvoj města a obchodu. V těchto letech zažívá Nizozemí tzv. Zlatý věk. V roce 1621 byla založena méně úspěšná Západoindická společnost, jejíž členové záhy zakládají na novém kontinentě Nový Amsterdam (dnes New York). Amsterdam den ode dne prospíval, zatímco belgické Antwerpy den ode dne upadaly. Náboženská tolerance města lákala příslušníky všech náboženských směrů, a tak město pomalu opanovali Židé z Portugalska, kteří z Amsterdamu udělali centrum obchodu s klenoty. Kromě spousty spotřebního zboží vyžadovali bohatí obyvatelé své portréty a obrazy ke zkrášlení svých luxusně vybavených domů. To sem přilákalo mnohé umělce, např. Rembrandta van Rijn, který se do Amsterdamu přistěhoval v roce 1631.

V roce 1655 město čítalo již neuvěřitelných 200 000 obyvatel a byla zde otevřena nová velkolepěpojatá radnice. Koncem 17.století končí i zlatý věk Holandska a nastává období okupace a úpadku. V roce 1806 bylo vytvořeno Holandské království a Napoleonův bratr Louis byl ustanoven králem. Usídlil se na nové radnici a prohlásil ji za královský palác. V roce 1815 bylo vytvořeno království nizozemské, ale obnovit obchod a intenzivní spojení s koloniemi se již nepodařilo v plné míře. Navíc lodě nemohly proplouvat přes mělký záliv Zuiderzee a přístav se přesunul do Rotterdamu, ležícím v ústí řek Rýna a Maasy.

Město si stále udržovalo svůj kolorit a snažilo se držet své prvenství v obchodování. Díky neutralitě během 1.světové války se Amsterdam nadále rozvíjel a poskytoval útočistě běžencům z celé Evropy. Za 2.světové války se město vyhnulo katastrofálnímu bombardování, jež postihlo Rotterdam, a tak si uchovalo svůj historický šarm a stalo se tak pozvánkou pro turisty z celého světa.

Dnes Amsterdam nabízí historické centrum s mnohými „nahnutými“ domy a grachty. Turista se může celý den toulat po ulicích a nábřežích, kochat se krásou holandských, tzv.amsterdamských domů, jež nejužší má pouhých 92cm fasády směřující do ulice.

Co v Amsterdamu navštívit? Určitě se vydáte na náměstí Dam, kde se odehrávají všechna důležitá shromáždějí lidu a demostrace nespokojených (takový nizozemský Václavák). Zde stojí i královský palác, který byl kdysi radnicí a jež Louis Bonaparte prohlásil za svůj palác. Dnešní královská rodina jej používá pouze k velmi oficiálním událostem, většinu času královna/král tráví v Den Haagu. K malebné procházce podél vody zvou kanál Singel, Herengracht a Prinsengracht. Dál může každý navštívit dům Rembrandta van Rijn či jedno z mnohých muzeí či galerií. Možností je nekonečné množství a každý si musí vybrat, co jej zajímá a co během svého krátkého pobytu stíhá.  Dnes lze navštívit Amsterdam letadlem tzv. „na otočku“ nebo na víkend. Z letiště vás doveze vlak až na hlavní nádraží, jež je v samém centru města.

Jediný den, který je trochu jiný, je tzv. Koninginedag (Den královniných narozenin), jež se slaví každoročně 30.dubna. Tento den se město promění v oranžový cirkus pod širým nebem a masa lidí je kontrolována a usměrňována policií. Mnohdy policie kontroluje nově přijíždějící hned na nádraží a většině mimo-Amsterdamských není dovolen vstup do města. V roce 2013 proběhne 30.dubna oficiální korunovace nového krále Willema-Alexandra, a tudíž se nebude slavit Koninginedag. Od roku 2014 budeme slavit Den králových narozenin, 26.4. Všichni předpokládáme, že oslavy budou ve stejném duchu jako doposud, ale na to si budeme muset počkat až do roku 2014.

Už máte letenku? A jste ready vyrazit do města na řece Amstel?