Ačkoli určitě čekáte nejdříve dlouhé vyprávění, co a jak se v Nizozemí jí, začnu tentokráte
netradičně receptem na typické nizozemské jídlo. Teprve až jej uvaříme a sníme,
tak si popovídáme o tom, co je zde zvykem
Národní jídlo se jmenuje STAMPOT MET ANDIJVIE (ve volném překladu do
češtiny, štouchané brambory se štěrbákem).
Recept je pro dvě osoby.
Potřebujeme:
750 gr oloupaných brambor
250 gr čerstvého štěrbáku (čekanka listová)
10 gr másla
1 dcl teplého mléka
Sůl, pepř, muškátový oříšek
*100 gr opečených malých kousků slaniny
*150 gr malých kostiček odleželého sýra (nejlepší Goudse kaas)
*300 gr mletého masa na masové karbanátky
(větší masové noky) *možnost, není třeba, ani pravidlem
Oloupané brambory nakrájíme na menší kousky a dáme vařit do osolené vody.
Uvařené brambory scedíme a rozšťoucháme na kaši. Přidáme máslo a omytý, na
kousky nakrájený štěrbák. Přilijeme teplé mléko (stejný postup jako u btypické
bramborové kaše, akorát ji nešlaháme do jemna, ale necháme ji jen na hrubo).
Přimícháme předem osmažené kousíčky slaniny, přidáme sůl, pepř a muškátový
oříšek podle chuti. Do teplé směsi můžeme přimíchat malé kostičky sýra, které
se postupně rozpustí. Podáváme s masovými noky – mleté vepřové a hovězí
maso smíchané s kořením do mletého a 10-15 minut smažené na pánvi.
Dobrou chuť!!!
Už jste dojedli a umyli nádobí nebo alespoň sklidili ze stolu? Pak tedy
můžeme pokračovat o nizozemských stravovacích návycích. Většina Nizozemců snídá
nějaký ten sýr. Nejoblíbenější je buď starý - OUD nebo alespoň odleželý
BELEGEN. Mladý JONG jedí prý jen přistěhovalci a Nizozemci jen používají spíše
jen jako doplněk při vaření, jelikož nemá tak silné aroma. Pozor! Nizozemci
neznají žádný plnohodnotný teplý pokrm ze sýra (jako např. smažený sýr) a jedí
jej pouze za studena nebo maximálně jej použijí pro zapékané pokrmy.
Děti, ale nejen ty, rády posnídají chleba máslem a na to HAGELSLAG (česká
varianta neexistuje, takové čokoládové bobky).
Druhou možnou sladkou variantou je CHOCOPASTA. Ta se vizuálně blíží
české nutelle, ale má pouze kakaovou chuť. Podle Holanďanů se nedá nikde jinde
na světě koupit, proto si ji také vozí s sebou
i na dovolenou. Bez ní to není to pravé ranní probuzení!
Po snídani si přichystají tzv. BH (booterham, ve slovníku oficiálně výraz
pro podprsenku – pozor!), dva krajíce chleba a mezi nimi trochu sýra a trochu
salámu a možná nějaké to máslo. Je zajímavé, že mazací sýr tady většinou nepoužívají!
K tomu si přibalí nějaké ovoce nebo sušenky a jdou do školy nebo práce.
Pracovní den samozřejmě začíná kávou z kantýny a sušenkou, např.
speculaas. Kolem jedné hodiny se pohodlně usadí v kantýně a vyndají si
svůj oběd – sáček s chlebem a případně lahvičku s mlékem. Nizozemci
pijí hodně a rádi mléko, ať už normální nebo zakyslé. Děti nebo dospělí,
všichni jej milují. Mléko si bez problémů můžete objednat i v restauraci jako
každý jiný nápoj. V zimě pak dávají přednost
tzv. chocomelku (obdoba českého kakaa).
Pokud se zrovna pohybujete na jihu
Nizozemí, třeba v Brabantsku, tak si jistě pochutnáte na CHOCOMELK MET
SLACHROOM (čili kakau se šlehačkou) nebo si dáte kávu a k ní dostanete
úplně malinkou skleničku s advocaatem (vaječný koňak) a šlehačkou. Ale na
sever od řeky Maasy tuhle dobrůtku nečekejte. Tam je jen filtrovaná káva.
Jinak Nizozemci pijí kávu kdykoli
kamkoli přijdou. Nejdříve si dají kávu, rozhlédnou se po „okolí“ od svého
stolečku, a teprve potom se rozhodnou, co podniknou dál. To samé platí i o
návštěvě, pracovním pohovoru či poradě. Káva se nabízí pouze jednou,
řeknete-li „NE“, už po zbytek návštěvy
žádnou nedostanete. Ke kávě se obyčejně nabízí sušenka neboli tzv. KOEK. Ta je
ukryta v dóze s víčkem. Víčko se otevře a nabídne se...jedna! Pak se
dóza zase zavře a odnese do kuchyně nebo někam do poličky. Dlouho jsem
přemýšlela, proč to tak dělají. Nejdříve jsem si myslela, že je to vliv
kalvinismu, ale nakonec jsem zjistila, že je to opravdu třeba kvůli vzdušné
vlhkosti. Pokud necháte sušenky nebo i brambůrky na misce na stole, za hodinu
jsou lehce navlhlé a nejsou dobré. Tudíž se musí vše suché opravdu uchovávat v suchu.
Po kávě se pomalu blížíme k večeři.
Ta je ve většině případů teplá a stoluje se převážně doma. Je přeci do nebe
volající vyhazovat peníze za restauraci, když to samé si můžeme udělat sami
doma. Maximálně si objednáme jídlo na donášku, tzv. AFHALEN SERVICE nebo
TELECOOKING (objednávka telefonem s donáškou do domu). To se pak nejčastěji jedná o nějaké čínské
nebo indočínské pokrmy.
Nizozemci mají svá šťouchaná jídla
– HUTSPOT, BLIKSEMPOT, STAMPOT. To jsou nejčastěji rozvařené brambory, nějaká
ta zelenina a kousek točeného salámu – ROOKWORST (nejlepší je prý z obchodního
domu HEMA). Občas se rozmačkané brambory posypou ještě sýrem a zalijou mlékem a
dají se zapéct do trouby. Tady je vidět
silný vliv kalvinismu – člověk má jíst, aby byl živ a ne žít, aby jedl. Na druhou
stranu je pravdou, že lidé v Nizozemí jedí obrovské množství zeleniny jako
plnohodnotné přílohy. Nikoli jen jedno kolečko rajčete a jednu malou okurčičku,
ale zeleniny je na talíři vždy víc než dost. Ostatně oni milují dušené fazolové
lusky, čekanku, špenát a vše trochu zelené... to nejčastěji podusí a pojídají
jako přílohu. České zelí zas tak moc nemusí a jedí jej pouze v zimě.
Dokonce se nedá v létě ani v zelenině koupit. Asi největší překvapení
je, že nejedí kedlubny. Mají všechnu možnou i nemožnou zeleninu světa a na trhu
v Rotterdamu nevíte ani jméno ani jak dotyčný produkt upravit, ale
kedlubnu byste tady nenašli. Prostě tu neznají a nemají ji rádi. (*Pokus na mým
manželovi a známých v Čechách).
Co si naopak po jídle většina
Holanďanů dopřává je jablečná přesnídávka – APPELMOES. Tu dostanete k jídlu
i v restauraci. Tím se pozitivně proslavil řetězec restaurací pro „obyčejné
lidi“ VAN DER VALK. Tam ke své nemalé porci dostanete pouřádnou misku
appelmoes. A to vše za rozumné peníze! Je pravdou, že restaurace jsou zde
drahé. Průměrná cena je 25 euro za osobu bez nápojů (r.2013), a to není nic moc extra...obyčejný nizozemský
standard bez polévky a předkrmu. Takže čtyřčlenné rodině sto euro sotva stačí.
Stravovací návyky jsou opravdu
jiné. I když příjdete k někomu na návštěvu, pocítíte odlišnosti hned na prvním
kroku. Nebudu již opakovat zvyk s kávou, tou se každá návštěva začíná. Ale
čas je důležitý. Nikdy, pokud nejste výslovně pozváni, nechoďte na návštěvu v době večeře, t.j. mezi 18:00-
19:30. To se považuje za velmi nevhodné. Pokud jste na návštěvě odpoledne,
snažte se odejít hned po páté hodině. Zůstat nepozván na večeři se tady počítá
za špatné vychování. Ale pokud příjdeme na návštěvu po půl osmé večer a
vypijeme si svoji kávu, určitě nám hostitelka nabídne něco malého k snědku.
Hrdě přinese tác s nakrájeným sýrem
nebo kousky salámu napíchané na párátku (někdy je párátko vedle a musíte
si jej celý večer hlídat). S tácem obejde návštěvu a nabídne, tzv. rondje.
Poté položí tác na stůl. To neznamená, že si můžete v průběhu večera dál
brát. Ne, ne, ne! ... Musíte počkat, až hostitelka nazná a udělá druhé či třetí
rondje. Vynechání a nic-si-nevzetí, znamená, že nic nepojíte.
S nápoji (víno, pivo, káva)
je to skoro stejné. Hostitel nalije, nejčastěji v kuchyni, víno do
skleniček a přinese je do společnosti. Pokud má někdo dopito, musí počkat, až
hostitel nazná, že už uplynula dostatečná doba a dolije vám. Nejčastěji sesbírá
skleničky se slovy: „pamatujte si, čí která byla“ a odejde do kuchyně, aby je
naplnil. Během večera se tato situace neopakuje příliš často, proto musíte
držet tempo s domácími a sledovat hladinu v jejich sklenkách. Českým zvykem
je rovněž na návštěvu něco přinést. V Nizozemí se to moc nenosí a přináší
se maximálně květiny... ty moc nestojí. Pokud donesete jako správný Čech láhev
vína, buďte si jisti, že ji majitel umístí někam do kuchyně a vy ji
neochutnáte. Ta se schová na přístě.
Teď si umím představit, že si v duchu
říkáte, že nikdy nechcete za kamaráda Holanďana. Oni nejsou zlí, oni jsou tak
vychovaní! A v posledních letech i zde se hodně mění a vliv přistěhovalců
se stává pomalu patrným. Ona příslovečná slovanská pohostinnost to ještě není,
ale pomalu opouštějí své kalvinistické zásady a pomalu se učí, že lze vše
položit na stůl a nechat na každém z hostů, kolik si během večera vezme.
I jídelníček se jim mění. Když
pominu všechny ty hamburgery a hranolky, je zde spouta italských a řeckých
restaurací. Francouzská kuchyně představuje i Holandsku créme-della-créme, a navíc
se každá hospodyňka snáží jít s dobou.
Takže EET SMAKELIJK, PROOST, LEKKER!... to jsou ta nejdůležitější
slovíčka. (Překlad: Dobrou chuť, Na zdraví a Je to dobré/chutná mi to +
zamáchání rukou kolem ucha a tváře, jako byste mávali na dítě).
Nyní trochu odbočím, ale i tak
zůstanu de facto u jídla. Chci se zmínit o faktu jménem watervoetprint (Waterfootprint), jež je novým trendem v posuzování spotřeby
vody ve společnosti. Poslední dobou se
mluví o desítkách „otisků“ lidské společnosti na naši planetu, ale včera jsem
našla článek v novinách o spotřebě vody v Nizozemí. Je zajímavé, že Nizozemsko je posuzováno jako
zem, která vodou mrhá a spotřebovává nepřiměřené množství. Ano, souhlasím,
říkáte si, vždyť mají tolik vody, že ji musejí odčerpávat, ale s pitnou vodou
je to jinak.
Průměrný Holanďan ročně spotřebuje
2.300m³ pitné vody (přibližně velikost olympijského plaveckého stadionu),
přestože světový roční průměr je víc než poločních 1.385 m³. Jak odborníci
přisšli k tak závratnému číslu? Je to objem veškeré pitné vody, jež se
spotřebuje na blahobyt a životní potřeby jednoho občana, v našem případě -
Nizozemce. Dokonce se sem započítává import potravin a dalších výrobků. To je v celkové
nizozemské spotřebě celých 87%. Říkáte si,
jak se dá importovat voda...tak to není, ale dováží se káva, kakao, bavlna,
maso... to vše potřebuje vodu.
Pro lepší představu uvedu několik příkladů spotřeby:
1 kg hovězího masa ± 15.000 litrů pitné vody (množství, co
kráva za svůj život vypije, děleno počtem kilogramů)
1 šálek čaje ± 30 litrů vody
(množství, jež je třeba na zavlažování čajovníku za rok)
1 šálek kávy ± 140 litrů vody
1 sklenice piva ± 75 litrů vody
1 slenička vína ± 120 litrů vody
½ litru Coca-Coly ±168 litrů vody
1 bavlněné tričko 2.700 litrů vody (potřebná zálivka
bavlníku za rok)
Pro srovnání jedna sprcha po ránu
je jen 50-60 litrů. Tedy úplné nic. Podle otisku spotřeby vody je patrno, že velké
množství vody je třeba v zemědělství. Pro Nizozemce je to celých 67% celkové
spotřeby pitné vody. Na druhém místě je průmysl – v NL 31%. A necelých 12%
pitné vody se spotřebuje v domácnostnostech, tedy při mytí, vaření a
používání toalety. Teď to zní rouhačsky, ale sprchování se o minutu méně nemá
na celkovou spotřebu až tak velký vliv. Ale vyhazovaná potravin a celosvětová
konzumace výdobytků a blahobytu, to je oblast, kde bychom měli začít.
Pokud vás toto téma více zaujalo a
chcete se navíc procvičit v angličtině, dá se najít mnohem více na
www.waterfootprint.org.
Žádné komentáře:
Okomentovat