Nizozemské silnice a dálnice

Pokud budete do Nizozemského království přijíždět po silnici, lépe řečeno po dálnici, setkáte se s nějakou tou odlišností od českých pravidel silničního provozu. Tedy těch pravidel, co na silnici platí a každodenně se používají. Nemyslím tím ta pravidla, co jsou napsána v učebnicích autoškol. Na úvod mého článku musím říci, že Nizozemsko má opravdu hustou a kvalitní dálniční síť. Ze strategických důvodů jejich síť má parametry 25 km na 25 km. Dálnice jsou pro Nizozemce únikové cesty v případě nebezpečí a rovněž každodenní spojnicí s městem a prací. Průměrný Nizozemec dojíždí do svého zaměstnání více než do 45 km vzdáleného města. Není žádnou výjímkou, že člověk z Bredy (skoro hranice s Belgií) denně cestuje do Amsterdamu a zpět. Denní vzdálenosti pro Nizozemce nejsou žádnou překážkou, navíc jim jejich zaměstnavatel proplácí náklady na cestu do a ze zaměstnání. Každý „pracovní“ kilometr je proplacen, tak proč necestovat autem do práce? Pak nastává otázka, zda i silnice a dálnice mají potřebnou kapacitu. Odpověď znáte jistě předem: nestačí. Dálnic je zde opravdu dost, místy mají 4-5 jízdních pruhů, ale i tak to nestačí. Tak se pro dojíždějící dálnice každý den ráno a večer mění v jedno velké pomalu-se-pohybujicí-parkoviště. Holandsky se dopravní zácpě říká FILE a na radiu slyšíte každé ráno přehled těch nej... V jiných zemích hrají po ránu topten z pop-music, ale tady hlásí topten FILE (zácpy). Já osobně to považuji za národní sport: „Kolik kilometrů FILE máme dneska? Oh, jenom 280km...nebo opravdu 750Km, to je opravdu hodně.“ Několikrát ročně se stane (hlavně v období prázdnin), že není žádná zácpa, pak si reporteři na FM-vlnách nevědí rady s volným časem a brblají něco jiného o dopravě. Tento fakt je dokonale vykolejí a oni v daný okamžik nevědí, co by místo 3 minut výčtu dopravní zácpy na dálnici té a té, říkali. Je to smutné, ale je to tak. Národní sport - stát v zácpě, jse stal skoro národní závislostí. I její každodenní účastníci si nevědí rady s nastalou situací...každý den ráno přeci v autě snídají, dolaďují přednášku nebo make-up, relaxují cestou domů, ale pokud není FILE, jsou jako nemocní, nestíhají a bloumají pomalu po dálnici. Dálnice, to je v dopravní špičce jeden velký autosalon. Pokud potřebujete nové auto, stačí pomalu popojíždět a koukat kolem sebe...určitě si nějaký model vyberete. Nejednou na radiu slyšíte poznámky o „kijkers“ (čumilech), co způsobili nějakou tu drobnou nehodu, protože koukali někam jinem než měli. Zpět ale k situaci, kdy dálnice funguje, jak má, tedy v mezičasech dopravní zácpy ( před 8:30, mezi 9:30-16:30, po 18:30). Dálnice mají dokonalé značení a na každé křižovatce máte směr na město Utrecht. To je pomyslný střed Nizozemska, a tak každá křižovatka ukazuje cestu právě tam. Ostatní směry jsou dokonale značeny, včetně přístavních mol Europoortu. Dálnice jsou dobře udržované a i za deště nemáte problémy. Tady se používá porézní asfalt, který propouští dešťovou vodu a za auty se netvoří žádný aerosolový oblak. To je prima, pokud nezačne mrznout. Potom se dálnice změní v jedno velké kluziště, jelikož porézní asfalt má v sobě vodu a ta zamrzá. Nizozemci nemusí ze zákona v zimě používat zimní pneumatiky, mohou v klidu jezdit na svých letních se super anti-aquapleing effektem, jež okamžitě změní kola na brusle bez brzd. I sebemenší kopeček je pro tato auto nesjízdný a po dálnici se klouzají zleva-do-prava. Posypové vozy nečekejte. V minulých letech jejichpočet sice stoupl na celých 10 kusů, ale i tak je to tolik kilometrů dálnic málo. Jedinou útěchou je snad jen fakt, že zimy jsou zde mírné a sněží tak 3 dny v roce a hned po obědě vše taje. Dalším překvapením pro českého motoristu jsou „kostičky“ na nájezdech na dálnici. Tady se připojují auta z nájezdu v plné rychlosti do průběžného pruhu. Pokud někomu neumožníte se „zipem“ připojit a dojde na nehodu/rozbité plechy, tak ten, kdo má rozbitou přední část auta je vinen. Ten neumožnil ostatním se plynule zapojit do dopravy. To je sice napsáno i v českých knihách, ale nikdo toto pravidlo zatím moc nedodržuje. V Nizozemsku je to strikní a neomluvitelné. Musíte vzít v úvahu, že je zde na malém kousku země mnohem více lidí a ti všichni se musí někam dostat. I frekvence dálničních nájezdů a sjezdů je mneho vyšší. Pozor, pokud přijíždíte z Německé spolkové republiky! Silnice nižší třídy nejsou již tak frekventované, ale i tak mají svá specifika. Silnice 1.třídy, označené zde jako N (Nizozemci označované jako Rijksweg) jsou prostorné a mají často uprostřed barevnou dělící čáru. Ta určuje povolenou maximální rychlost a možnosti předjíždění (ty nejsou tak časté jako v Čechách). Silnice nižší třídy jsou opravdu malé a často jedete po hrázi, jež je navíc lemována stromy a vodou. Chce to odvahu, když potkáte nákladní auto nebo nějaký ten zemědělský stroj. Ale odvážnému štěstí přeje! Kolem silnic není mnoho restaurací ani parkovišť, kde by se člověk občerstvil, tak jako v České republice nebo Německu. Nizozemci jsou šetřílkové a vozí si svoji svačinu s sebou. Na čerpacích staních si můžete něco koupit, ale počítejte s tím, že výběr není veliký a kvalita vysoká. Pohonné hmoty jsou v Nizozemí paradoxně dražší než v sousedních státech. Přestože firma Shell sídlí na předměstí Rottedamu, má domácí ceny mnohem výšší než ty zahraniční. Pokud se Vám při jízdě autem něco stane, zavolejte ANWB wegenwacht (žluté anděle), jejichž žluté autíčko Vám přijede na pomoc. Nizozemci jsou skoro hromadně pojištěni proti nějaké kolizi na silnici, ale i jako cizinic máte velkou šanci, že Vám okamžitě pomohou, i když ve Vašem případě za poplatek. Závěrem snad jen krátká poznámka o nizozemských řidičích. Asi nejsou špatní, jen jezdí velice blízko a okamžitě blikají, když nejedete podle jejich představ. Auto s cizí poznávací značkou má malou výhodu, Nizozemci jsou o trochu tolerantnější a drží o pár centimetrů větší odstup. Správa dálnic a silnic si v Nizozemí libuje v cedulích, kde je napsán skoro román-na-pokračování, a ani průměrný Nizozemec nemá šanci si přečíst celé sdělení, když v rychlosti 100km/h a víc míjí jejich informační cedule. Prostě v daném případě pozorujte okolí a jeďte jako oni. Často se jedná o objížďky a tzv. „WERKZAAMHEDEN“ (práce na silnici).

Jsou NS-nizozemské dráhy stejné jako ty české?

NS – Nederlandse spoorweg, je rovněž státním podnikem, který má po celé zemi monopol na dopravu lidí a zboží po kolejích. Tak jako v Čechách a na Moravě se jedná o obrovskou firmu, co stále hledá výmluvy, proč něco nefunguje, proč se musí zdražovat a na druhé straně se „bijí v prsa“ kolik lidí a zboží ročně přepraví. Prostě to samé, co české dráhy. Jen vyměňte název firmy v novinových titulcích a je to! Místo CD, čtěte NS! Ale zpět do Nizozemska. Jako turista bez auta, se určitě již záhy po vstupu do země setkáte se službami NS. Pokud přiletíte letadlem do Amsterdamu, můžete okamžitě sjet eskalátory na nástupiště NS. Jízdenku si ale musíte koupit již v příletové hale v automatu. NS dráhy šetří na každém kroku, a tak pokladny nahradily z 90% automaty. Na Schipholu (letiště Amsterdam) naštěstí automat mluví i anglicky a německy, ale pokud jste přistáli třeba v Maastrichtu nebo Eindhoevenu, tam je automat ryze lokální a mluví pouze holandsky. Takže aktivujte nejen svoji kreditní kartu, ale i svoje znalosti jazyků. Na druhou stranu je automat velice štědrý a nabídne Vám obrovskou škálu možností. Jaký lístek a za kolik si nakonec koupíte záleží jen a jen na Vás a Vašich jazykových schopnostech. Mé doporučení je „enkele reis“ (jednosměrná jízdenka) volwassen (dospělí). Pokud víte, že se během 24 hodin budete vracet, můžete si koupit dagretour (denní zpáteční), ale pozor platí pouze 24 hodin. Na druhou stranu, pokud podniknete krátký výlet do okolí je finančně mnohem výhodnější než jednosměrná jízdenka. Jízdenka je buď přímo označena automatem a nemusíte ji dále „znehodnocovat“ v turniketu nebo je bez data a času a musíte si ji označit v turniketu. Pokuty ve vlaku jsou opravdu vysoké a nelze si u průvodčího koupit standardní lístek. Ten prodává jen jízdenku s přirážkou (pokutou). V dopravní špičce je sice minimální šance jej potkat, protože i průvodčí je člověk a nechce se „rvát“ davy, takže v klidu počká, až špička opadne, a teprve pak zvolna prochází vlakem. Takže lístek už máme. No, za předpokladu, že máte tu správnou platební kartu. Ne všechny karty jsou automatem vítány a na mince a bankovky zapomeňte. Teď bychom se měli rozhodnout, kterým vlakem pojedeme. V nabídce je několik možností: stoptrein (osobní vlak), sneltrein (rychlík), Fyra (ekvivalent českého pendolína), Thalys (super rychlý vlak do Paříže). Stoptrein (osobní vlak) jezdí relativně pravidelně, každých 15-20 minut a staví na každé zastávce. Občas jej nazývají i Sprinter... příměstský vlak. Pozor, nemá vždy toalety a pokud cestujete např. z Haagu až do Bergen op Zoom (cca 2,5 hodiny) můžete mít problém. Pak není od věci někde vystoupit a dojít si, kam potřebujete, a v klidu nastoupit na další vlak. Jízdenky jsou poze časově označeny (místo nástupu a čas/den), takže máte 24 hodin na to docestovat do místa určení. Sneltrein (rychlík) má stejnou cenu jako osobní vlak, ale nestaví všude. Je třeba se předem informovat, zda stanice, kam jedete, je jeho zastávkou. Velikost města nebo obce nehraje v tomto směru příliš roli. I Nizozemské dráhy jsou konzervativní a řídí se velikostí osad v okolí stanic z období konce 19.století. Pokud při cestě zjistíte, že vlak na Vaší stanici nestaví, můžete vystoupit dřív, pak je to v ceně jízdného nebo později, pak si ovšem musíte koupit jízdenku zpět. Vlaky Fyra (ekvivalent českého pendolína) mají jinou barvu vagonů (šedo-růžové pruhy) a jsou v interiéru luxusnější. To samozřejmě znamená, že je zde příplatek k jízdnému. Vlaky nestaví všude. Pouze ve velkých městech a ostatní osady míjí po svých vlastních tratích. Ty jsou postaveny tak, aby vlak mohl jet rychleji a mnohem časově efektivněji. Stinnou stránkou je jejich kvalita. Tak jako české dráhy koupili svá pendolína od italské firmy, i vlaky Fyra pochází od Italů. Při posledním hloubkovém šetření na nich našli odborníci 28 závažných závad. Vlaky co chvíli zůstanou bez „ohlášení“ stát uprostřed luk a polí. Občas „jen-tak“ stojí hodinu v tunelu před Rotterdamem nebo Amsterdamem. Nikdo není zatím schopný odhadnout, kdy vlak sám od sebe zastaví a proč. Pokud jej chcete využít k cestě na letiště, promyslete si další kroky...za extra příplatek k jízdnému, můžete nečekaně řešit i otázku koupě nové letenky. Pokud vše funguje, jak má, jste z Rotterdamu na Schipolu (letiště Amsterdam) za 23 minut. To je skvělé, normálně tam vlakem jedete více než hodinu a půl. Ale pokud zůstanete někde nečekaně stát....minuty plynou a letadlo odlétá. Vlaky Fyra mají jezdit až do Bruselu, ale Belgičané je odmítají v posledních měsících zařadit do jízdních řádů, protože na ně není spolehnutí a belgické dráhy nechtějí platit zpět jízdné a dohadovat se s pasažery. Dalším a snad nejluxusnějším druhem vlaku je Thalys (rychlovlak mezi Amsterdamem a Paříží). Tady platí speciální ceník a jízdenku s místenkou je třeba si koupit pár dní předem. Vlak staví pouze v Amsterdamu, Schipolu (letiště Amsterdam), Rotterdamu, Antwerpách (Belgie), Bruselu (Belgie), Paříži (Francie). Vlak jezdí spolehlivě a relativně na čas. Luxus na palubě je zajištěn. Železniční síť je v Nizozmsku hustá a pokud necestujete zrovna do provincie Zeeland, máte šanci, že najdete vhodné spojení. Vlaky jezdí v pravidelných intervalech 15-20 minut, v dopravních špičkách a ve větších aglomeracích i častěji. Pokud cestujete směrem na jih – provincie Zeeland, tam musíte kombinovat vlak s autobusy, jelikož jzde je mnoho ostrovů a splavných vodních toků, a tak železniční síť je zde opravdu řídká. Avšak pozor v období pozdního podzimu a zimy! Pokud na trať spadne pár lístků ze stromů, vlaky nabírají neskutečná zpoždění a nebo nejedou vůbec. V zimě stačí pár sněhových vloček na výhybce a vlak nejede. Pak se dráhy vymlouvají na nepříznivé klimatické podmínky a okamžitě se srovnávají se Švýcarskem nebo jinými dráhami Evropy, co zrovna nejedou „na čas“. (Paradoxně nikdy neuvedli české dráhy, asi jezdí v zimě porměrně dobře podle jízdního řádu). V tomto období se Vám může stát, že se stanete obětí „nefunkčnosti“ NS a budete muset nouzově přenocovat v místě odjezdu. I tuto situaci Nizozemci šikovně využijí k cviření CO (civilní obrany) a vyšlou do místa „kalamity“ všechny záchranné sbory. Dostanete čaj, zubní kartáček a polní lůžko někde v koutě nádraží. Na pomocné autobusy nečekejte! Ty se tady nepoužívají. Pokud je „výluka“, tak se na dané trati nejezdí. Ani autobus, který relativně kopíruje trasu vlaku, není v plánu. Výluka je uzávěrka a Vy si musíte najít cestu obklikou sám. Tak držím palce a spoléhám na Vaše logistické myšlení: „Kde si koupím lístek, kam dojedu, kde přestoupím, kde přespím.........“

Nakonec Sinterklaas připlul i se Zwarte Pietem.

Po všech těch politických diskusích a kuloárních vyjednávání se nakonec náš Sinterklaas přeci jen rozhodl připlout se svým pomocníkem Zwartem Pietem (Černým Petrem). Riskoval velmi mnoho, jelikož byl před pár týdny nařčen, že je rasistou a zneužívá ubohého Maročana černé pleti. Pčiplouval jako největší kriminálník posledního desetiletí. Ale byl odvážný a nenechal se odradit. Sinterklaas byl statečný a odhodlaný i letos splnit všechna dětská přání. Proto podnikl opět tuto dlouhou plavbu po moři na svém starobylém parníku a zakotvil nečekaně daleko od vládních měst Amsterdam a Den Haag, až na dálném severu, ve městě Groningen. Plavba byla určitě složitá, protože v minulých dnech pobřeží západní Evropy bičoval silný vítr, místy síly až orkánu, déšť a chlad. Sinterklaas, jeho bělouš i Zwarte Piet to vydrželi a připluli s plnou parádou do přístavu, kde je již netrpěllivě očekávaly zástupy dětí. Někdo si sice stěžoval, že měli půl hodiny zpoždění, ale to je zanedbatelné. Nebo tak to vidím alespoň já, Středoevropan. Plout po moři ve větru a bouři, podstoupit tak dlouhou cestu z Biskajského zálivu až k severnímu pobřeží Nizozemského království, je hrdinský čin. Navíc Sinterklaas připlouvá jen a jen pro potěšení dětí a aby splnil jejich tajná přání. Od včerejšího večera se Sinterklaasovy pomocníci rozeběhli po celém království a shromažďují seznamy přání. Musí prolézt nespočet komínů, nakouknout za tisíce závěsů na oknech, sesbírat kila mrkve pro Sinterklaasova bělouše a nechat v botách nějakou tu malou dobrůtku. Prostě práce na plný úvazek a ještě přes čas. No, spíše hlavně přes čas, protože Zwarte Piet chodí pouze v noci, když je v domě klid. Až budou mít všechna přání pohromadě, musí nachystat všechny dárečky, zkotrolovat „knihu hříchů“ a naplánovat svoji cestu královstvím. Samozřejmě mají čas do 5.prosince, ale nezapomínejte, že v Nizozemském království žije více než 16 milionů obyvatel. A kolik z nich je dětí? Samozřejmě i dospěláci by uvítali nějaký ten dáreček.... Takže vyhrnout rukávy a do práce! Dovolená se rýsuje pro celou partu ve slunném Španělsku, ale až po 5.12.2013.