Nizozemské silnice a dálnice

Pokud budete do Nizozemského království přijíždět po silnici, lépe řečeno po dálnici, setkáte se s nějakou tou odlišností od českých pravidel silničního provozu. Tedy těch pravidel, co na silnici platí a každodenně se používají. Nemyslím tím ta pravidla, co jsou napsána v učebnicích autoškol. Na úvod mého článku musím říci, že Nizozemsko má opravdu hustou a kvalitní dálniční síť. Ze strategických důvodů jejich síť má parametry 25 km na 25 km. Dálnice jsou pro Nizozemce únikové cesty v případě nebezpečí a rovněž každodenní spojnicí s městem a prací. Průměrný Nizozemec dojíždí do svého zaměstnání více než do 45 km vzdáleného města. Není žádnou výjímkou, že člověk z Bredy (skoro hranice s Belgií) denně cestuje do Amsterdamu a zpět. Denní vzdálenosti pro Nizozemce nejsou žádnou překážkou, navíc jim jejich zaměstnavatel proplácí náklady na cestu do a ze zaměstnání. Každý „pracovní“ kilometr je proplacen, tak proč necestovat autem do práce? Pak nastává otázka, zda i silnice a dálnice mají potřebnou kapacitu. Odpověď znáte jistě předem: nestačí. Dálnic je zde opravdu dost, místy mají 4-5 jízdních pruhů, ale i tak to nestačí. Tak se pro dojíždějící dálnice každý den ráno a večer mění v jedno velké pomalu-se-pohybujicí-parkoviště. Holandsky se dopravní zácpě říká FILE a na radiu slyšíte každé ráno přehled těch nej... V jiných zemích hrají po ránu topten z pop-music, ale tady hlásí topten FILE (zácpy). Já osobně to považuji za národní sport: „Kolik kilometrů FILE máme dneska? Oh, jenom 280km...nebo opravdu 750Km, to je opravdu hodně.“ Několikrát ročně se stane (hlavně v období prázdnin), že není žádná zácpa, pak si reporteři na FM-vlnách nevědí rady s volným časem a brblají něco jiného o dopravě. Tento fakt je dokonale vykolejí a oni v daný okamžik nevědí, co by místo 3 minut výčtu dopravní zácpy na dálnici té a té, říkali. Je to smutné, ale je to tak. Národní sport - stát v zácpě, jse stal skoro národní závislostí. I její každodenní účastníci si nevědí rady s nastalou situací...každý den ráno přeci v autě snídají, dolaďují přednášku nebo make-up, relaxují cestou domů, ale pokud není FILE, jsou jako nemocní, nestíhají a bloumají pomalu po dálnici. Dálnice, to je v dopravní špičce jeden velký autosalon. Pokud potřebujete nové auto, stačí pomalu popojíždět a koukat kolem sebe...určitě si nějaký model vyberete. Nejednou na radiu slyšíte poznámky o „kijkers“ (čumilech), co způsobili nějakou tu drobnou nehodu, protože koukali někam jinem než měli. Zpět ale k situaci, kdy dálnice funguje, jak má, tedy v mezičasech dopravní zácpy ( před 8:30, mezi 9:30-16:30, po 18:30). Dálnice mají dokonalé značení a na každé křižovatce máte směr na město Utrecht. To je pomyslný střed Nizozemska, a tak každá křižovatka ukazuje cestu právě tam. Ostatní směry jsou dokonale značeny, včetně přístavních mol Europoortu. Dálnice jsou dobře udržované a i za deště nemáte problémy. Tady se používá porézní asfalt, který propouští dešťovou vodu a za auty se netvoří žádný aerosolový oblak. To je prima, pokud nezačne mrznout. Potom se dálnice změní v jedno velké kluziště, jelikož porézní asfalt má v sobě vodu a ta zamrzá. Nizozemci nemusí ze zákona v zimě používat zimní pneumatiky, mohou v klidu jezdit na svých letních se super anti-aquapleing effektem, jež okamžitě změní kola na brusle bez brzd. I sebemenší kopeček je pro tato auto nesjízdný a po dálnici se klouzají zleva-do-prava. Posypové vozy nečekejte. V minulých letech jejichpočet sice stoupl na celých 10 kusů, ale i tak je to tolik kilometrů dálnic málo. Jedinou útěchou je snad jen fakt, že zimy jsou zde mírné a sněží tak 3 dny v roce a hned po obědě vše taje. Dalším překvapením pro českého motoristu jsou „kostičky“ na nájezdech na dálnici. Tady se připojují auta z nájezdu v plné rychlosti do průběžného pruhu. Pokud někomu neumožníte se „zipem“ připojit a dojde na nehodu/rozbité plechy, tak ten, kdo má rozbitou přední část auta je vinen. Ten neumožnil ostatním se plynule zapojit do dopravy. To je sice napsáno i v českých knihách, ale nikdo toto pravidlo zatím moc nedodržuje. V Nizozemsku je to strikní a neomluvitelné. Musíte vzít v úvahu, že je zde na malém kousku země mnohem více lidí a ti všichni se musí někam dostat. I frekvence dálničních nájezdů a sjezdů je mneho vyšší. Pozor, pokud přijíždíte z Německé spolkové republiky! Silnice nižší třídy nejsou již tak frekventované, ale i tak mají svá specifika. Silnice 1.třídy, označené zde jako N (Nizozemci označované jako Rijksweg) jsou prostorné a mají často uprostřed barevnou dělící čáru. Ta určuje povolenou maximální rychlost a možnosti předjíždění (ty nejsou tak časté jako v Čechách). Silnice nižší třídy jsou opravdu malé a často jedete po hrázi, jež je navíc lemována stromy a vodou. Chce to odvahu, když potkáte nákladní auto nebo nějaký ten zemědělský stroj. Ale odvážnému štěstí přeje! Kolem silnic není mnoho restaurací ani parkovišť, kde by se člověk občerstvil, tak jako v České republice nebo Německu. Nizozemci jsou šetřílkové a vozí si svoji svačinu s sebou. Na čerpacích staních si můžete něco koupit, ale počítejte s tím, že výběr není veliký a kvalita vysoká. Pohonné hmoty jsou v Nizozemí paradoxně dražší než v sousedních státech. Přestože firma Shell sídlí na předměstí Rottedamu, má domácí ceny mnohem výšší než ty zahraniční. Pokud se Vám při jízdě autem něco stane, zavolejte ANWB wegenwacht (žluté anděle), jejichž žluté autíčko Vám přijede na pomoc. Nizozemci jsou skoro hromadně pojištěni proti nějaké kolizi na silnici, ale i jako cizinic máte velkou šanci, že Vám okamžitě pomohou, i když ve Vašem případě za poplatek. Závěrem snad jen krátká poznámka o nizozemských řidičích. Asi nejsou špatní, jen jezdí velice blízko a okamžitě blikají, když nejedete podle jejich představ. Auto s cizí poznávací značkou má malou výhodu, Nizozemci jsou o trochu tolerantnější a drží o pár centimetrů větší odstup. Správa dálnic a silnic si v Nizozemí libuje v cedulích, kde je napsán skoro román-na-pokračování, a ani průměrný Nizozemec nemá šanci si přečíst celé sdělení, když v rychlosti 100km/h a víc míjí jejich informační cedule. Prostě v daném případě pozorujte okolí a jeďte jako oni. Často se jedná o objížďky a tzv. „WERKZAAMHEDEN“ (práce na silnici).