Neklid na hraně Evropy

„ Het is Chinees voor mij.“ ( To je pro mne španělská vesnice)

Je vědecky dokázáno se lidstvo po zeměkouli pohybuje vždy směrem na západ. Tak jednoho dne přijde skupinka dobrodruhů až na kraj kontinentu. Tento pomyslný kraj světa najdeme i v Nizozemí, kde končí Evropa a začíná nekonečné moře. Tady se naši dobrodruzi a zlatokopové zastaví a hledají možnost, jak efektivně a suchou nohou pokračovat dál.

Tento historický fakt má vliv i na charakter obyvatelstva v dané lokalitě. Pokud budeme mluvit o Češích, tak určitě řekneme, že jsou to klidní a trpěliví lidé a hlavně mají vždy času dost. O Holanďanech toto neplatí. Ti jsou neklidní, věčně s něčím nespokojení, neurotičtí. Tady jsou potomci  těch, co došli až na kraj kontinentu a nemohli dál, i když by rádi šli dál. Vnitřní hlas je nabádá k dalším krokům, pohybu, ale okolní svět je brzdí a nenabízí jim dostatečnou šanci pokračovat. Jsou tady všichni pohromadě. Všichni, co opustili svoji „rodnou hroudu“, protože měli jiné názory, jiný pohled na svět, hledali lepší život.  Tady jsou ti, co museli ze své země prchnout a skrýt se na nehostinných blatech delty řek Maasy a Rýna. Tady je nikdo nehledal. O tenhle blátivý kus země historicky nikdo z velkých vladařáů moc nestál.

I velký Gaius Julius Caesar došel až k dnešnímu Maastrichtu (ten jeho vojáci založili), tam naznal, že dál jsou jen močály a písek, to nemá žádnou cenu dobývat, otočil se a šel domů. O pár století se pokusili si zem podmanit Habsburkové. Po místních potyčkách naznali, že jižní část (až po řeku Maasu) jim bude stačit a zbytek... deltu řek nechali být. Tam nic není, jen voda a bláto. Později přišli španělští Habsburkové. Ti viděli, že holanďani mezitím postavili pár hrází, zúrodnili několik polderů, a tak zabrali Holandsko až po Amsterdam. Dál to nemělo cenu... vítr, bláto a voda. Až Vilém Oranžský a jeho potomci si vymohli svou rodnou zemi zpět a přesvědčili zbytek Evropy, že Nizozemské království má určitou cenu a stojí za to, s ním v Evropě počítat. Přestože je ve stínu dvou velkých bratrů Francie a Německa, něco znamená a bude znamenat.

Pokud bych hodnotila místní obyvatelstvo a jeho ekonomický vývoj, tak musím říci, že Nizozemci jsou zemědělci, co se postupně stali obchodníky. Úrodné zemědělské půdy v Nizozemí příliš není, půda je zde buď jílovitá nebo písčitá, navíc neustále nasáklá vodou. Místní zemědělci se věnují spíše chovu dobytka – ovcí a krav. Ten se volně popásá venku a farmář je chodí jen přikrmovat a dojit. Tento fakt má vliv i na holandský jídelníček. V celé zemi nenajdete snad jediného „domorodce“, který by nejedl sýr alespoň 2krát denně, nepil mléko a neuměl jezdit na kole. To je opravdu  typicky holandské – kus tvrdého sýra v lednici a sklenice mléka k obědu.

Ale jak se z nich stali obchodníci? Jednoho dne objevili kouzlo mořeplavby, vystavěli přístavy a začali s obchodem pro zbytek Evropy. Došlo jim, že nemají žádné nerostné bohatství, takže něco vyrábět bude hodně těžké. Lesy spotřebovali na stavbu lodí, a tak už jim zbyl jen exotický náklad z Orientu. Proto se pokusili všechno prodat a ono to fungovalo! Od těch dob je nizozemská ekonomika postavena na modelu „koupím-prodám-vydělám“. Časem se natolik zdokonalili, že jsou opravdu schopni super výhodně prodat i svou matku a ještě se tvářit, že je to „kšeft“ století. Obchodovat s Holanďanem, to je není vůbec jednoduché! Každý cent otočí alespoň třikrát, všechno finančně promyslí a cenu stanoví tak, že vás málem omyjou a on se tváří, že je to minimum z minima.

V Holandsku se také zrodilo rčení „sedět na penězích“. To bylo v hlubokých dobách středověku, kdy Holanďani začínali s obchodem a banky ještě nefungovali. Každý obchodník měl doma křeslo s tajnou schránkou. Ta se otevírala zvednutím sedáku. Když přišel zákazník, obchodník seděl na své židli a byl si jist, že mu peníze nikdo v nestřežený okamžik neukradne. Tato židle byla v každé obchodnické domácnosti jen jedna a na ni mohl sedávat jen pán domu. Nikdo jiný. Byl to takový domácí trůn.

Dnes mají Nizozemci své banky a obchod funguje na jiné bázi než ve středověku. Přesto se snaží udržet si svoji prioritu nejen v Evropě. Aby se výrobky rychleji dostali k zákozníkovi, postavili Nizozemci Batavulijn, železniční trať pro nákladní rychlovlaky z Europoortu až k německým hranicím. Podle mezinárodního ujednání měli Němci pokračovat, aby vlaky z přístavu dojely do Porýní-Vestfálska v minimálním čase. Bohužel Německo tento gigantický projekt zatím odložilo, a tak vlak na hranicích zpomalí a jede po obyčejné železnici. Dalším dopravním prostředkem jsou letadla a nizozemský Schiphol je jedním z největších letišť Evropy. V jeho okolí se usídlily mezinárodní firmy, pro něž je výhodné mít svoji filiálku na evropském kontinentě a Nizozemí je díky svému daňovému systému ideální. Poslední obchodní tepnou jsou dálnice. Ty vytvořily po celém království hustou síť s „oky“ 25km na 25km. To je strategie úniku a plynulosti provozu. Pokud je jedna dálnice uzavřena, dá se to objet po další a není to až tak velká zajížďka. Ekonomické myšlení! Navíc se hlavní dálnice kříží v pomyslném středobodu Nizozemí, v Utrechtu. Tak se vám, jako turistovi může zdát, že na každé křižovatce je vždy směrovka na Utrecht. Ať jedete, kam a kudy chcete.

Nizozemí není jen zemí, kde se lidé loučí, ale i kam přicházejí. Díky velkému přístavu, do Rotterdamu připlouvají i nezvaní hosté z Afriky a Asie. Ti se postupně usazují v Rotterdamu a okolí. Našetří peníze na letenku pro zbývající rodinné příšlušníky a všechny je pozvou do „země zaslíbené“. Tak se z Rotterdamu stává tzv. melting-pot, kde žije na 83 národností a původní (opravdoví) Holanďané jsou v menšině (48%). Před několika lety zde byl uveden do úřadu první starosta království neholandského původů. Velká změna a nekonečné diskuse. Skupina obyvatel tomuto trendu fandí a cítí satifakci za všechny cizince, co se pokouší integrovat a v Nizozemí nalezli druhý domov. Druhá skupina je silně proti. Bojuje za znovunalezení národní identity a vyhoštění cizinců. Oba směry mají své dobré i špatné názory. Pokud se jejich aktivity drží v mírumilovných hranicích, je to ku prospěchu celé společnosti. Pokud to někdo  vyhrotí, je to  problém. Asi nejextremnějším je hnutí PVV(Partij voor vrijheid - Strana svobody) G.Wilderse. Upřímně řečeno, trochu mi připomíná M.Sládka, ale to jen můj subjektivní názor.

Pro cizince tady mají jasná pravidla integrace. Každý cizinec musí složit během 15 let zkoušku z holandštiny a dějin Nizozemí. V každém městě je večerní jazykový kurz. Ten je skoro bezplatný a funguje pod ministerstvem školství. Jen obyvatele zemí EU musí za své jazykové vzdělání platit. Ti totiž nemají onu povinnost, jelikož v rámci Eu jsme si všichni rovni. Pro získání holandského pasu musíte složit jazykovou zkoušku nebo jako občan Eu se provdat za Nizozemce a žít zde alespoň 4 roky. Ale většina z euroobyvatel netouží po holandském pase, jelikož je úplně stejný jako český nebo německý. Člověk má stejná práva a povinnosti po celé Unii.

Příliv cizinců má samozřejmě negativní vliv na jazyk. Podle filologů se holanština mění a krajový dialekt nese slyšitelné známky vlivu jiných jazyků. V okolí Rotterdamu je v holandštině slyšet čím dál tím více arabských slov. V Den Haagu mají zase slova z jazyků Indonesie. Každé město nebo obec má svoje jazykové specifikum. O vlivu angličtiny se snad ani nemusím zmiňovat... poholandšťování anglických slov a tvorba vlastních sloves je kouzelná. Slovesa jako googelen, esemesen a pingen, není třeba ani překládat. Sama čeština má svá skoro stejná čengliš slova. Občas Holanďani jsou tak daleko, že změní výslovnost a zamění „G“ za „CH“ . (např. hrát golf – golfen , výslovnost CHOLFEN). Hrůza!

Od jazyka se vraťme zpátky k obchodu. Díky přistěhovalcům, kteří chtějí jíst ty samé potraviny, na které byli zvyklí doma, obchody a hlavně tržistě ve velkých městech nabízí skoro všechno. Od pravé turecké pizzy, ještě teplé z turecké pekárny až po ovoce Jackie (myslím, že to je ovoce) a další, jejichž jména neznám a ani nevím, jak bych je měla jíst. Možné je koupit skoro všechno, ale český chléb a knedlíky(ani ingredience na ně) nikoli. Česká menšina je tady miniaturní a Češi nejsou asi takoví obchodníci. Tak nám nezbývá než žádat známé o zásilky z Čech.

Přestěhovalci mají vliv i na místní kulturu a náboženství. Není výjimkou, když vedle kostela stojí mešita. Když v pátek je muslimský svátek, v sobotu hindu a v neděli pak křesťanský. Vše dohromady, a přesto tak nějak samostatně. Tady jsou křehké hranice mezi rasismem a tolerancí, mezi oer-holandským a allochtonen (cizinci), mezi křesťanstvím a dalšími náboženskými směry. Vše se vzájemně ovlivňuje, doplňuje i vyzývá k diskusím.

To je to známé holandské koloniální myšlení a obchodování v jednom.

Kontrolní otázka: znáte alespoň 5 Holanďanů?

Víte, že historickým vlivem, nizozemská hymna má pořád slova, kde lid slibuje poslušnost španělskému králi? Dodnes to nějak nestihli opravit. Inu chybička se vloudí.

*

Slavní Holanďané: Erasmus Rotterdamský (filosof), Abel Tasman (mořeplavec a objevitel), Rembrandt van Rijn (malíř), Vincent van Gogch (malíř), P.J.H. Cuypers (architekt), Willem van Oranje  - Vilém I. Mlčenlivý (panovník), Anthony Fokker (letecký konstruktér), Huge de Groot (filosof), Albert Heijn (obchodník), otec Abrahám (šmoulové), Anna Frank ( deník židovské dívky).

Záchranný ekonomický balíček pro Řecko

Představte si klidnou řeckou vesnici. Sobotní odpoledne. Slunce svítí, teploměr ve stínu ukazuje příjemných 32°C,  na ulici nikdo není. Všude klid a pohoda. Najednou přijede do vesnice velké auto s nizozemskou poznávací značkou. Projíždí křivolakými uličkami až k malebnému hotýlku u pláže.

Hotelová hala je prázdná, a tak pomocí malého zvonečku přivolá holandský pár majitele. Zeptají se, zda zde mají volný pokoj a zda si jej mohou na jednu nebo dvě noci pronajmout. Odpověď zní: „Ano, samozřejmě, máme krásný pokoj s vyhlídkou na moře.....první patro.“

Holandský turista položí na recepci stoeurovou bankovku a jde si se ženou prohlédnout pokoj v patře. Hoteliér vezme peníze a běží k řezníkovi, kterému už delší čas dlužil. Zaplatí 100 euro a dluh je smazán. Řezník vezme onu bankovku a běží k pekaři, kterému už přes měsíc dlužil. Zaplatí a dluh je smazán. Pekař usmívajíce se zastrčí bankovku do kapsy u kalhot a pospíchá do autodílny. Tam vyhledá mechanika, kterému dluží za poslední opravu své stařičké pekařské dodávky. Šťasten a bez dluhu se vrací domů.

Mechanik, místní alkoholik, popadne peníze a vykročí  směrem na náves, do hospody. Hospodský udiveně sebere peníze a dluh smaže. Mechanik si radostně poručí jednu malou rakii a pak se zvesela vrací do své dílny. Hned , co se za ním zavřely dveře, hospodský popadne onu stoeurovku a podá ji decentně prostitutce, co sedí na baru a jež ještě trochu dluží za její služby. Ta, celá štastná, zastrčí peníze do výstřihu a slíbí hospodskému, že se může zase někdy stavit. Sama pak seskočí z barové stoličky a běží do hotelu, kde dluží za pronájem pokojíku v podkroví. Hoteliér zrovna není  přítomen, asi ve skladu rovná zboží, tak položí zelenou bankovku se vzkazem na recepci vedle telefonu a vrací se zpátky do hospody, aby nepropásla nějakého potencionálního zákazníka.
 

V tom schází ze schodů onen holandský pár. Zvonkem přivolá hoteliéra a sdělí mu, že pokoj je malý, má špatný výhled a vesnice je bohem zapomenutá, takže bohužel se rozhodli pokračovat dále na jih. Vyžádá si svou stoeurovku, kterou prve zaplatil zálohu a s omluvou odchází k autu.

Vesnice je stále zalita sluncem, pohodou a teď i radostí ze splacených dluhů. Není nad zahraniční pomoc!

I takhle nezištně pomáhá Nizozemí členům EU.

Náboženství a Holanďané

„Help uzelf, zo helpt u God“ (udělej svoji práci sám. Pomož si sám, tak pomůžeš Bohu)

Přestože je tato brožura věnována Čechům, nemohu se nezmínit o náboženství v Nizozemí. Může se nám zdát, že to není třeba, že si každý najde ten svůj kostel nebo se zařídí pohodlně jako ateista. Bohužel církev má nemalý, byť relativně nenápadný, vliv na zdejší každodenní život.

Nizozemí je rozděleno zhruba v polovině (řeka Maasa) na katolický jih a protestantský sever. Tato pomyslná čára má vliv i na způsob života v jednotlivých provinciích. Jih je převážně katolický, tedy přesně řečeno římsko-katolický. Toto je pozůstatek ještě z dob Habsburků, kdy jih Holandska patřil pod jejich nadvládu a ti byli, jak z hodin dějepisu víme, katolíci. Katolická víra nabízí systém odpůstků a jiných „vymazání“ nebo zmírnění hříchů, takže jih žije. Lidé se chodí bavit, tancují, slaví karneval. Užívají si života, jak jen to jde. V neděli ráno navštíví kostel a urovnají své případné prohřešky.

Sever je protestantský. Tam není žádná možnost, aby člověk smazal nebo zjemnil svůj hříh. Ten si každý nese s sebou celý život. Proto i život zde je mnohem střízlivější a v našich očích i nudnější. Tady se nechodí tancovat, do hospody se také jen tak jít nedá a užívat si opulentně života, to už teprve ne. Tady lidé zasvětili život práci, rodině a církvi. Nemrhají svými prostředky na nějakou plytkou zábavu nebo zbytečně nevyhazují své těžce vydělaná eura ze večeři v restauraci, když se o hodně levněji mohou najíst doma. Tady není moc příležitostí se pobavit a zatančit si, na to zapomeňte úplně!

Ačkoliv Holanďané tvrdí, že jsou nábožensky tolerantní, měli byste jako jejich hosté dodržovat pár pravidel. Když se večer sejde rodina ke společné večeři, je třeba věnovat 2-3 minuty ticha motlitbě. Kdo se modlit nemusí (ateisté), je potichu a počká, až zbytek spoluhodovníků vysloví buť slovo „Amen“ nebo „ Eet smakelijk“ (Dobrou chuť), potom začneme společně jíst. V některých rodinách mají ještě krátký rituál po jídle – poděkování za jídlo.

Dalším nestandardním momentem je nedělní ráno – Den páně. V neděli dopoledne je nepsanými zákony zakázáno pracovat a dělat jakýkoli hluk. Takže jako cizinec zapomeňte na sekání trávy, mytí auta a podobně. To jste měli udělat v sobotu nebo jiný den! V neděli je dopoledne zasvědceno návštěvě kostela nebo sportu, v žádném případě práci nebo nakupování. To není ve většině měst ani možné. Většina obchodů je v neděli zavřená. I takové nákupní giganty jako je Ikea nebo Mark&Spencer musí mít v Nizozemí v neděli zavřeno. Tento zvyk má i svou  druhou positivní stránku, v neděli se můžete dolibosti vyspat a neruší vás žádné sekačky na trávu, ždímající pračka sousedů nebo křičící děti na ulici. Do 12:00 je všude klid.

Až doposud jsem nezmínila o jaké církve se vlastně jedná. Nizozemí se rádo chlubí, že je tolerantní zemí a že je zde na 300 různých náboženských organizací, uskupení a směrů. Každý, kdo má potřebu, založit vlastní náboženský směr, tak může učinit. Přesto jsou v království tři základní církve – Římsko-katolická 30%, Nederlandse Hervormde Kerk 14% a Gereformeerde kerken 7% (poslední dvě jsou protestantské).  Poslední zmíněná je velmi striktní a nutí své věřící v neděli nepoužívat dopravní prostředky (do kostela se dá dojít pěšky), nežít si luxusně, zbytečně neutrácet za holiče (ženy nosí vlasy sepnuté do drdolu), jsou nevýrazné a trvale  žijí ve stínu svého manžela. V těchto rodinách není výjimkou ani 8 dětí. Všichni žijí velmi skromně. Také by neměli mít televizi –tu ďáblovu bedýnku. Někteří ji mají schovanou tajně na půdě v TV-skříňce s neprůhlednými dvířky.

Přes veškerou snahu církví se modernizovat a otevřít dveře přistěhovalcům či mladší generaci, návštěvníků kostela – tzv. kerkgangers, ubývá. Ještě v roce 2001 šest z deseti chodilo pravidelně na bohoslužby. Dnes se číslo otočilo a do kostela pravidelně zavítají jen čtyři z deseti dospělých. Přesto se církve nevzdávají a mají stále spoje politické strany zastoupené ve vládě, TV a radiostanice, noviny.

 

 

Zde je krátký přehled:

                                protestanti                        řím.katolíci

Pol.strana           ARP, CDA                            KVP -) CDA  

TV/radio             NCRV, VPRO                     KRO

Odbory               CNV                                      NKV -) FNV

Noviny                 Trouw                                  Volkskrant

                               Friesch Dagblad

Universita          Vrije Universiteit             Kath.Universiteit Nijmegen*

                               Amsterdam

*Pokud katolík chce studovat na protestantské universitě, musí požádat církev o svolení. V zemi jsou samozřejmě i státní university bez náboženské orientace. I některé základní a střední školy jsou nábožensky orientované. V těchto školách je i po učitelých požadováno dané náboženské vyznání a den se obyčejně zahajuje čtením z bible a krátkým komentářem. Finta pro nás ateisty: neříkejte, že jste ateista, ale že jste humanista. Je to skoro to samé, ale humanisté mají k náboženství blíž.

Pokud bych hledala dál, čím je náboženství pro holandskou společnost přínosné, musím se zmínit o hluboce zakořeněném pocitu viny. Nizozemí je celosvětově známo svými fondy a dobročinnými akcemi na podporu čehokoli. Od fondu na ochranu ohrožených zvířat až po organizaci na pomoc utečencům na konci světa. V ústavě je zaneseno, že každý týden může jedna organizace vybírat „dům-od-domu“ peníze. Takhle se ročně vybere 5,2 miliard euro. Stinnou stránkou věci je, že vám skoro každý týden někdo zazvoní u dveří s kasičkou. I kdybyste každémudal jen jedno euro, je to 52 euro ročně. Plus akce v církevní obci a v rámci vašeho sportovního klubu, zaměstnání, školy. Ony se ty peníze v našich kapsách najdou!

V dnešním Nizozemí najdeme i silnou komunitu muslimů (především v Rotterdamu), židovskou obec (Amsterdam) a Hindu náboženské směry (Dordrecht).

Ptáte se, zda i královna má povinnost být členem nějaké církve? Samozřejmě. Všichni členové královské rodiny musí být členy protestantské církve. Pokud někdo z nich chce přestoupit na katolickou či jinou víru, není již členem  královské rodiny (např. bývalá princezna Irene, sestra královny Beatrix, která se vdala za španělského prince carlos de Bourbon de Parma a přestoupila na římsko-katolickou víru). I obrácený postup je znám – princezna Maxima byla původně katolička a před sňatkem s princem Willemem Alexanderem přestoupila na protestantskou víru.

Pokud si někdo z vás ve volných chvílích čte v turistických průvodcích, najde zde výraz BIBLE-BELT (pás bible). Jedná se o pomyslné rozdělení Nizozemí na dvě různá náboženství. Pás se táhne od provincie Zeeland až po provincii Overijssel. Severně jsou protestanti (gereformeerden kerken, tzv.zwartekauzen kerk – církev černých punčoch) a jižně katolíci. Tato pomyslná hranice vznikla kolem roku 1867, kdy se vyhrotila politická situace v zemi a naplno propuklo hnutí za politickou a církevní identitu. Města Biblebeltu mají největší církevní komunity a nejstriktněji dodržují daná církevní pravidla. Jedním z nich je i Barendrecht (partnerské město Loun).

Ale hlavu vzůru, nikdo vás v Nizozemí do ničeho nutit nebude a záleží jen a jen na vás, jak se přizpůsobíte místním pravidlům.

 

Sinterklaas

Dnes je přesně 5.prosince a to nelze se nezmínit o holandském Mikuláši. Dnes večer skoro každý dostane nějaký ten dárek a čokoládu, dnes večer vrcholí tradice obdarovávání svých přátel a rodinných příslušníků.

Podle statistik v Sinterklaase věří 65% obyvatel a každý obchod nebo organizace tento svátek samozřejmě podporuje. Sinterklaas se velice podobá českému  Mikuláši a americkému Santa Clausovi. Historicky je samozřejmě spojován s Mikulášem z Myry, tak jako u nás v Čechách. Nizozemí pravidelně navštěvuje od roku 1850. Sinterklaas není na všechnu práci sám, to by samozřejmě nezvládl. Na pomoc má alespoň jednoho Zwarte Pieta (Černého Petra).

A jak se tento pakjesdag (Den dárků) v Nizozemí slaví? V polovině listopadu připlouvá Sinterklaas s partou svých pomocníků na parníku ze Španělska, kde bydlí přes rok. V každém městě a vesnici zakotví, sedne na svého bělouše a jede se přivítat se starostou města a jeho obyvateli. Ten den, kdy Sinterklaas do města důstojně vstoupí se všechny děti začínají chovat o 100% lépe, plní své úkoly, pomáhají rodičům, uklízí si své hračky.

Od tohoto dne může každý napsat svůj seznam přání a dát jej do boty přede dveře. Pozor musí ke svému seznamu přidat ještě mrkev! V noci pak Sinterklaas objíždí město na svém koni (proto ta mrkev), a sbírá seznamy. Jednotlivá přání pak zapisuje do své knihy, kde má každý svoji stránku. Tam se také dopisuje, co člověk udělal dobrého a co špatného. V mezičase pošle své pomocníky, aby okny nahlíželi do domácností a kontrolovali chovaní dětí i dospělých. Své informace předávají samozřejmě ihned Sinterklaasovi a ten je dopisuje do knihy. Zwarte Piet je ale také pěkné kvítko. Nic nenechá na pokoji a vyvádí vám tajně všelijaké lumpárny. Nejčastějším jeho vtipem jsou ráno svázané tkaničky od bot. Ale může vám klidně potiskat celý pokoj svými obrázky, sníst nějakou dobrůtku nebo schovat tašku do školy. Prostě Zwarte Piet může dělat, co si zamane. Když už je to příliš, Sinterklaas ho usměrní a napomene. V ten moment se Piet tváří zkroušeně a slibuje nápravu. Ale už za minutku divoce tancuje s dětmi. Je prostě nepolepšitelný!

Večer 5.prosince se ale přeci jen trochu polepší a kráčí vedle Sinterklaase a jeho bělouše. Nese těžký pytel plný dárků a pomáhá Sinterklaasovi hledat v jeho knize. Když Sintaklaas přijde na návštěvu, většinou se důstojně usadí do křesla, pozdraví všechny přítomné a začně listovat ve své knize. Pak  postupně volá všechny děti, později i dospělé, a ptá se, co za uplynulý rok udělali a čeho případně litují. Tyto informace kontroluje ve své knize a ptá se na nápravu. Nakonec, po dohodě se Zwarte Pietem rozhodne, kolik dárků a jaké dostanete. Pokud někho hoooooodně moc zlobil, vezmou ho s sebou, aby se polepšil. To ho potom musí Zwarte Piet strčit do pytle a odnést na loď.

Následující den Sinterklaas slavnostně odplouvá zpátky do Španělska a všichni ho vyprovázejí písničkou. Už teď se těší na jeho návštěvu zase za rok. Zpívání písniček je vůbec v tomto období důležité, protože jednotlivými písničkami přilákáte pozornost buď Zwarte Pieta nebo samotného Sinterklaase.

Kromě tradičních dárků se dávají velká čokoládová písmena, každému podle jeho jména. Nejtěžší je sehnat písmeno A a M (nejčastější holandská jména). Zwarte Piet zase rozhazuje tzv.Strooigoed (malé Kruidennoten – perníčky a jiné bombóny), na stole je v každé domácnosti napečený Speculaas různé velkosti a tvaru (varianta perníku, ale o hodně tvrdšího).

Aby i k vám přišel Sinterklaas, tak tady jsou slova jedné z písniček:  „Koukni, támhle připlouvá parník“

 Zie ginds komt de stoomboot,                                 Koukni, támhle připlouvá parník,
uit Spanje weer aan.                                                    až z dalekého Španělska.
Hij brengt ons Sint Nicolaas,                                      Přiváží nám sv.Mikuláše,
ik zie hem al staan.                                                        už ho vídím, jak tam stojí.
Hoe huppelt zijn paardje                                            Jak se po palubě pohupuje
het dek op en neer.                                                      sem a tam jeho kůň.
Hoe waaien de wimpels,                                            Jak vlajou sem a tam
al heen en al weer.                                                       vlajky.
Zijn knecht staat te lachen                                         Jeho pomocník stojí a směje se,
en roept ons reeds toe:                                                              pořád na nás volá:
‘‘Wie zoet is krijgt lekkers,                                         “Kdo je hodný, dostane něco dobrého,
wie stout is de roe!’’                                                    kdo zlobil, dostane rákoskou.”
Oh, lieve Sint Nicolaas,                                                 Oh, milý Sv.Mikuláši
kom ook eens bij mij.                                                   přijď také k nám
En rijd toch niet stilletjes                                            a neprojeď tajně kolem našeho domu.
ons huisje voorbij!

A písničku, kterou vyprovázíme Sinterkaase na jeho cestě do rodného Španělska:

Dag Sinterklaasje,                                                         Ahoj Sinterklaasi,
dáág, dáág, dáág, dáág Zwarte Piet.                       Ahoooj,ahoooj Zwarte Piet,
Dag Sinterklaasje,                                                          Ahoj Sinterklaasi,
dáág, dáág, luister naar ons afscheidslied.          ahoooj, ahooj poslechni si naši píseň na rozloučenou.

(opakuje se alespoň 4x, dokud loď nezmizí za obzorem)

Tyto dva týdny plné napětí a očekávání máme v televizi speciální program o Sinterklaasovi a jeho pomocnících. Co dělají, co kde provedli a jak střádají dárky a informace do své knihy. Děti je každý den napjatě sledují a věří, že opravdu existují. Nádhera! Když na ulici slyšíte, co všechno Zwarte Piet ve škole provedl. A co teprve doma!

 

*Zwarte Piet, je původně Maur/černoch v tradičním španělském oděvu ze 17.století. Obdoba českého čerta. Anděla bohužel s sebou nemají. V loňském roce bohužel zachvátila Nizozemí diskuse na téma rasismus – zda Zwarte Piet není rasistická postava a znevažování černochů. Naštěstí nápad s xenofobním řešením neprošel.

**Pokud si chcete poslechnout Sinterklaasovské písničky, najdete je na www.sinterklaasliedjes.nl  i s textem.