„ Het is Chinees voor mij.“
( To je pro mne španělská vesnice)
Je vědecky dokázáno se lidstvo po zeměkouli pohybuje vždy směrem na západ. Tak
jednoho dne přijde skupinka dobrodruhů až na kraj kontinentu. Tento pomyslný kraj
světa najdeme i v Nizozemí, kde končí Evropa a začíná nekonečné moře. Tady
se naši dobrodruzi a zlatokopové zastaví a hledají možnost, jak efektivně a
suchou nohou pokračovat dál.
Tento historický fakt má vliv i na charakter obyvatelstva v dané lokalitě.
Pokud budeme mluvit o Češích, tak určitě řekneme, že jsou to klidní a trpěliví
lidé a hlavně mají vždy času dost. O Holanďanech toto neplatí. Ti jsou neklidní,
věčně s něčím nespokojení, neurotičtí. Tady jsou potomci těch, co došli až na kraj kontinentu a nemohli
dál, i když by rádi šli dál. Vnitřní hlas je nabádá k dalším krokům,
pohybu, ale okolní svět je brzdí a nenabízí jim dostatečnou šanci pokračovat. Jsou
tady všichni pohromadě. Všichni, co opustili svoji „rodnou hroudu“, protože
měli jiné názory, jiný pohled na svět, hledali lepší život. Tady jsou ti, co museli ze své země prchnout
a skrýt se na nehostinných blatech delty řek Maasy a Rýna. Tady je nikdo
nehledal. O tenhle blátivý kus země historicky nikdo z velkých vladařáů
moc nestál.
I velký Gaius Julius Caesar došel až k dnešnímu Maastrichtu (ten jeho
vojáci založili), tam naznal, že dál jsou jen močály a písek, to nemá žádnou
cenu dobývat, otočil se a šel domů. O pár století se pokusili si zem podmanit Habsburkové.
Po místních potyčkách naznali, že jižní část (až po řeku Maasu) jim bude stačit
a zbytek... deltu řek nechali být. Tam nic není, jen voda a bláto. Později
přišli španělští Habsburkové. Ti viděli, že holanďani mezitím postavili pár
hrází, zúrodnili několik polderů, a tak zabrali Holandsko až po Amsterdam. Dál
to nemělo cenu... vítr, bláto a voda. Až Vilém Oranžský a jeho potomci si vymohli
svou rodnou zemi zpět a přesvědčili zbytek Evropy, že Nizozemské království má určitou
cenu a stojí za to, s ním v Evropě počítat. Přestože je ve stínu dvou
velkých bratrů Francie a Německa, něco znamená a bude znamenat.
Pokud bych hodnotila místní obyvatelstvo a jeho ekonomický vývoj, tak musím
říci, že Nizozemci jsou zemědělci, co se postupně stali obchodníky. Úrodné zemědělské
půdy v Nizozemí příliš není, půda je zde buď jílovitá nebo písčitá, navíc
neustále nasáklá vodou. Místní zemědělci se věnují spíše chovu dobytka – ovcí a
krav. Ten se volně popásá venku a farmář je chodí jen přikrmovat a dojit. Tento
fakt má vliv i na holandský jídelníček. V celé zemi nenajdete snad
jediného „domorodce“, který by nejedl sýr alespoň 2krát denně, nepil mléko a
neuměl jezdit na kole. To je opravdu
typicky holandské – kus tvrdého sýra v lednici a sklenice mléka k obědu.
Ale jak se z nich stali obchodníci? Jednoho dne objevili kouzlo
mořeplavby, vystavěli přístavy a začali s obchodem pro zbytek Evropy.
Došlo jim, že nemají žádné nerostné bohatství, takže něco vyrábět bude hodně
těžké. Lesy spotřebovali na stavbu lodí, a tak už jim zbyl jen exotický náklad
z Orientu. Proto se pokusili všechno prodat a ono to fungovalo! Od těch
dob je nizozemská ekonomika postavena na modelu „koupím-prodám-vydělám“. Časem se
natolik zdokonalili, že jsou opravdu schopni super výhodně prodat i svou matku
a ještě se tvářit, že je to „kšeft“ století. Obchodovat s Holanďanem, to
je není vůbec jednoduché! Každý cent otočí alespoň třikrát, všechno finančně
promyslí a cenu stanoví tak, že vás málem omyjou a on se tváří, že je to
minimum z minima.
V Holandsku se také zrodilo rčení „sedět
na penězích“. To bylo v hlubokých dobách středověku, kdy Holanďani
začínali s obchodem a banky ještě nefungovali. Každý obchodník měl doma
křeslo s tajnou schránkou. Ta se otevírala zvednutím sedáku. Když přišel
zákazník, obchodník seděl na své židli a byl si jist, že mu peníze nikdo v nestřežený
okamžik neukradne. Tato židle byla v každé obchodnické domácnosti jen
jedna a na ni mohl sedávat jen pán domu. Nikdo jiný. Byl to takový domácí trůn.
Dnes mají Nizozemci své banky a obchod funguje na jiné bázi než ve
středověku. Přesto se snaží udržet si svoji prioritu nejen v Evropě. Aby
se výrobky rychleji dostali k zákozníkovi, postavili Nizozemci Batavulijn,
železniční trať pro nákladní rychlovlaky z Europoortu až k německým hranicím.
Podle mezinárodního ujednání měli Němci pokračovat, aby vlaky z přístavu dojely
do Porýní-Vestfálska v minimálním čase. Bohužel Německo tento gigantický
projekt zatím odložilo, a tak vlak na hranicích zpomalí a jede po obyčejné
železnici. Dalším dopravním prostředkem jsou letadla a nizozemský Schiphol je
jedním z největších letišť Evropy. V jeho okolí se usídlily
mezinárodní firmy, pro něž je výhodné mít svoji filiálku na evropském
kontinentě a Nizozemí je díky svému daňovému systému ideální. Poslední obchodní
tepnou jsou dálnice. Ty vytvořily po celém království hustou síť s „oky“ 25km
na 25km. To je strategie úniku a plynulosti provozu. Pokud je jedna dálnice
uzavřena, dá se to objet po další a není to až tak velká zajížďka. Ekonomické
myšlení! Navíc se hlavní dálnice kříží v pomyslném středobodu Nizozemí, v Utrechtu.
Tak se vám, jako turistovi může zdát, že na každé křižovatce je vždy směrovka
na Utrecht. Ať jedete, kam a kudy chcete.
Nizozemí není jen zemí, kde se lidé loučí, ale i kam přicházejí. Díky
velkému přístavu, do Rotterdamu připlouvají i nezvaní hosté z Afriky a
Asie. Ti se postupně usazují v Rotterdamu a okolí. Našetří peníze na
letenku pro zbývající rodinné příšlušníky a všechny je pozvou do „země
zaslíbené“. Tak se z Rotterdamu stává tzv. melting-pot, kde žije na 83
národností a původní (opravdoví) Holanďané jsou v menšině (48%). Před
několika lety zde byl uveden do úřadu první starosta království neholandského
původů. Velká změna a nekonečné diskuse. Skupina obyvatel tomuto trendu fandí a
cítí satifakci za všechny cizince, co se pokouší integrovat a v Nizozemí nalezli
druhý domov. Druhá skupina je silně proti. Bojuje za znovunalezení národní
identity a vyhoštění cizinců. Oba směry mají své dobré i špatné názory. Pokud
se jejich aktivity drží v mírumilovných hranicích, je to ku prospěchu celé
společnosti. Pokud to někdo vyhrotí, je
to problém. Asi nejextremnějším je hnutí
PVV(Partij voor vrijheid - Strana svobody) G.Wilderse. Upřímně řečeno, trochu
mi připomíná M.Sládka, ale to jen můj subjektivní názor.
Pro cizince tady mají jasná pravidla integrace. Každý cizinec musí složit
během 15 let zkoušku z holandštiny a dějin Nizozemí. V každém městě
je večerní jazykový kurz. Ten je skoro bezplatný a funguje pod ministerstvem
školství. Jen obyvatele zemí EU musí za své jazykové vzdělání platit. Ti totiž
nemají onu povinnost, jelikož v rámci Eu jsme si všichni rovni. Pro
získání holandského pasu musíte složit jazykovou zkoušku nebo jako občan Eu se
provdat za Nizozemce a žít zde alespoň 4 roky. Ale většina z euroobyvatel netouží
po holandském pase, jelikož je úplně stejný jako český nebo německý. Člověk má
stejná práva a povinnosti po celé Unii.
Příliv cizinců má samozřejmě negativní vliv na jazyk. Podle filologů se
holanština mění a krajový dialekt nese slyšitelné známky vlivu jiných jazyků. V okolí
Rotterdamu je v holandštině slyšet čím dál tím více arabských slov. V Den
Haagu mají zase slova z jazyků Indonesie. Každé město nebo obec má svoje
jazykové specifikum. O vlivu angličtiny se snad ani nemusím zmiňovat...
poholandšťování anglických slov a tvorba vlastních sloves je kouzelná. Slovesa
jako googelen, esemesen a pingen, není třeba ani překládat. Sama čeština má svá
skoro stejná čengliš slova. Občas Holanďani jsou tak daleko, že změní
výslovnost a zamění „G“ za „CH“ . (např. hrát golf – golfen , výslovnost
CHOLFEN). Hrůza!
Od jazyka se vraťme zpátky k obchodu. Díky přistěhovalcům, kteří chtějí
jíst ty samé potraviny, na které byli zvyklí doma, obchody a hlavně tržistě ve
velkých městech nabízí skoro všechno. Od pravé turecké pizzy, ještě teplé z turecké
pekárny až po ovoce Jackie (myslím, že to je ovoce) a další, jejichž jména
neznám a ani nevím, jak bych je měla jíst. Možné je koupit skoro všechno, ale
český chléb a knedlíky(ani ingredience na ně) nikoli. Česká menšina je tady
miniaturní a Češi nejsou asi takoví obchodníci. Tak nám nezbývá než žádat známé
o zásilky z Čech.
Přestěhovalci mají vliv i na místní kulturu a náboženství. Není výjimkou,
když vedle kostela stojí mešita. Když v pátek je muslimský svátek, v sobotu
hindu a v neděli pak křesťanský. Vše dohromady, a přesto tak nějak
samostatně. Tady jsou křehké hranice mezi rasismem a tolerancí, mezi
oer-holandským a allochtonen (cizinci), mezi křesťanstvím a dalšími
náboženskými směry. Vše se vzájemně ovlivňuje, doplňuje i vyzývá k diskusím.
To je to známé holandské koloniální myšlení a obchodování v jednom.
Kontrolní otázka: znáte alespoň 5 Holanďanů?
Víte, že historickým vlivem, nizozemská hymna má pořád slova, kde lid
slibuje poslušnost španělskému králi? Dodnes to nějak nestihli opravit. Inu
chybička se vloudí.
*
Slavní Holanďané: Erasmus Rotterdamský (filosof), Abel Tasman (mořeplavec a
objevitel), Rembrandt van Rijn (malíř), Vincent van Gogch (malíř), P.J.H.
Cuypers (architekt), Willem van Oranje -
Vilém I. Mlčenlivý (panovník), Anthony Fokker (letecký konstruktér), Huge de Groot
(filosof), Albert Heijn (obchodník), otec Abrahám (šmoulové), Anna Frank (
deník židovské dívky).
Žádné komentáře:
Okomentovat