Představte si klidnou řeckou vesnici. Sobotní odpoledne. Slunce svítí,
teploměr ve stínu ukazuje příjemných 32°C, na ulici nikdo není. Všude klid a pohoda. Najednou
přijede do vesnice velké auto s nizozemskou poznávací značkou. Projíždí
křivolakými uličkami až k malebnému hotýlku u pláže.
Hotelová hala je prázdná, a tak pomocí malého zvonečku přivolá holandský pár
majitele. Zeptají se, zda zde mají volný pokoj a zda si jej mohou na jednu nebo
dvě noci pronajmout. Odpověď zní: „Ano, samozřejmě, máme krásný pokoj s vyhlídkou
na moře.....první patro.“
Holandský turista položí na recepci stoeurovou bankovku a jde si se ženou
prohlédnout pokoj v patře. Hoteliér vezme peníze a běží k řezníkovi,
kterému už delší čas dlužil. Zaplatí 100 euro a dluh je smazán. Řezník vezme
onu bankovku a běží k pekaři, kterému už přes měsíc dlužil. Zaplatí a dluh
je smazán. Pekař usmívajíce se zastrčí bankovku do kapsy u kalhot a pospíchá do
autodílny. Tam vyhledá mechanika, kterému dluží za poslední opravu své stařičké
pekařské dodávky. Šťasten a bez dluhu se vrací domů.
Mechanik, místní alkoholik, popadne peníze a vykročí směrem na náves, do hospody. Hospodský
udiveně sebere peníze a dluh smaže. Mechanik si radostně poručí jednu malou rakii
a pak se zvesela vrací do své dílny. Hned , co se za ním zavřely dveře,
hospodský popadne onu stoeurovku a podá ji decentně prostitutce, co sedí na
baru a jež ještě trochu dluží za její služby. Ta, celá štastná, zastrčí peníze
do výstřihu a slíbí hospodskému, že se může zase někdy stavit. Sama pak seskočí
z barové stoličky a běží do hotelu, kde dluží za pronájem pokojíku v podkroví.
Hoteliér zrovna není přítomen, asi ve
skladu rovná zboží, tak položí zelenou bankovku se vzkazem na recepci vedle
telefonu a vrací se zpátky do hospody, aby nepropásla nějakého potencionálního
zákazníka.
V tom schází ze schodů onen holandský pár. Zvonkem přivolá hoteliéra a
sdělí mu, že pokoj je malý, má špatný výhled a vesnice je bohem zapomenutá, takže
bohužel se rozhodli pokračovat dále na jih. Vyžádá si svou stoeurovku, kterou
prve zaplatil zálohu a s omluvou odchází k autu.
Vesnice je stále zalita sluncem, pohodou a teď i radostí ze splacených
dluhů. Není nad zahraniční pomoc!
I takhle nezištně pomáhá Nizozemí členům EU.
Žádné komentáře:
Okomentovat