Nizozemi je zemí vody a nesčetných kanálů

jak si s tím umí poradit!

Obecně se říká, že kdyby nizozemci nepumpovali vodu po tři dny, tak by většina jejich úzení zmizela pod vodou. Nizozemci sami o sobě  říkají, že Bůh stvořil Zemi a oni si postavili Holandsko.

Je pravda, že v holandštině existuje nepřeberné množství slov na pojmenování jednotlivých vodních toků a jejich hrází. Při překladu do češtiny se tato slova „zdrcnou“ na malou skupinku a mnohdy je český výraz  nepřesný, ale nic lepšího naše květnatá čestina neskýtá. Asi se stejným problémem by se potýkal překladatel z laponštiny při textu o sněhu. Tak se pokusím o maximálně přesné vyjádření a překlad.

 

Území Nizozemského království z více než 18% pokrývá voda, to je způsobeno tím, že se Nizozemí rozkládá v deltě hned dvou velkých evropských řek – Rýna a Maasy. Celá delta byla kdysi jednou velkou bažinou s mnohými říčními rameny, všude čvachtala voda a nebylo zde moc místa na stavbu měst. Už G.J.Caesar se u Maastrichtu rozhodl, že dál na sever to nemá cenu jít, jelikož tam jsou jen bažiny, vlhko, voda, a tak se otočil směrem na Anglii.

Nizozemci záhy přišli na efektevní metodu výstavby ochranných hrází a vysušování půdy za nimi. Pomalu vysušili blata, zúrodnili půdu a postavili první osady. I tak neustále měli problémy se spodní vodou. Tak přišli na systém odčerpávání vody pomocí větrných mlýnů. Oni sami neříkají odčerpávání nebo pumpování, ale mletí vody. Každý větrný mlýn dokázal „zvednout vodu“ maximálně o 50 centimetrů, takže jich občas potřebovali několik v řadě, aby dosáhli na hladinu řeky, která byla někdy i o několik metrů výše. A tak vznikl typický holandský venkovský kolorit – desítky větrných mlýnů. Tehdy nejvyšší stavby v krajině byly dobrými orientačními body a nikdo je nepokládal za „znečišťovatele obzoru“ jako my dnes. Ze skupiny 10 větrných mlýnů, 8 pumpovalo vodu a pouze dva byly určeny k mletí mouky. Dnes staré mlýny nahradily moderní pumpy, které je postupně vytlačily z krajiny. Pokud jako turista přijíždíte do Nizozemí od Arnhemu, musíte ujet 57 km po dálnici A15, abyste si mohli vyfotit první větrný mlýn. To by se v 18.století určitě nestalo.

 

Ale to je historie. Jak je to s vodou v dnešním Nizozemí?

Dnes je vše v rukou dvou státních organizací, a to Unie van Waterschappen a Rijkswaterstaat (dnes součást Ministerstva infreastruktury a životního prostředí). Tyto dvě organizece se dnem i nocí starají, aby voda, jež do země přiteče nebo naprší, byla v přiměřeném množství odčerpána. Aby voda neohrozila obyvatelstvo a kdyby náhodou k nějaké katastrofě přeci jen došlo, aby dokázali včas zajistit únikové cesty a odvést obyvatele do bezpečí. Samozřejmě také minimalizovat škody a zničení země. V případě nebezpečí je každý  občan dle ústavy povinnen uposlechnout jejich příkazy a podle svých možností jim pomáhat.

 

Waterschap, česky Vodohospodářská správa, funguje lokálně a je vždy vázána na určitý počet polderů. Hranice působnosti se úplně neshodují s hranicemi obcí ani provincií. Jsou dány sítí odvodných kanálů, vodních cest a dijků. Vždy se jedná o jednu ucelenou jednotku. Jinak by to asi nešlo. Představte si, že by se dělili se sousedy o hráz, ta by se protrhla skoro na hranici, jak by se asi dohadovali, kdo za to může a kdo co musí udělat. Během jejich dohad by voda v polderu stoupala a zaplavovala majetky obyvatel. Tak je to uděláno jednoduššeji, celý polder je jedna jednotka.

 

V čele každého waterschapu stojí dijskgraaf (dijkový hrabě) nebo watergraaf (vodní hrabě), ale to jen v případě, že v regionu nejsou žádné důžité dijky. Ten spolupracuje s přestavenstvem - Hoogheemraden. Členové představenstva mají ze zákona funkce a pravomoci jako radní na městském úřadě a jsou do svého úřadu voleni. Volby probíhají každé 4 roky a obyvatelé daného polderu volí jednotlivé zástupce. Zde nehraje žádnou roli politika, ale osobní image jednotlivých kandidátů. Dnes i dijksgraaf je volen na dobu 6 let. Od roku 2008 volby do waterschapu probíhají digitálně a každý, kdo se chce zúčastnit může tak učinit z domova. Nejsou tu žádné volební komise a volební místnosti.

Dnes  je v Nizozemí 25 vodohospodářských správ,  jež jsou různě velké. Ty jsou pak dohromady sdruženy do Unie van Waterschappen a samozřejmě spolupracují i s Rijkswaterstaat. Tyto jednotky jsou základními prvky tzv. poldermodelu. To znamená, že obyvatelé jednoho polderu musí společně zajistit efektivní správu hladiny vody, zajistit non-stop odčerpání přebytečné vody do sběrného kanálu, řeky nebo moře. Pod jejich správu spadá i každodenní čištění odpadních vod a zajištění potřebného množství pitné vody (rezervoáry s pitnou vodou). Dále musí pečovat o dijky (hráze), podle pořeby je opravovat, dostavovat či zvyšovat. Samozřejmě každoročně čistí všechny vodní kanály, stoky a grachty. Dříve museli ještě pečovat o větrné mlýny, jež čerpaly vodu, ale ty jsou dnes už jen památkami a patří pod ministerstvo kultury. Všechny tyto úkoly je třeba koordinovat a seznámit s nimi obyvatele polderu, případně jim přidělit úkoly (např. noční hlídky na hrázi při povodňovém nebezpečí). Samozřejmě se musí neustále starat i o přístupové cesty a cyklostezky, které nejsou ve vlastnictví obce nebo jiné organizace. Silnice musí být sjízdné a kdykoli použitelné v případě nouze. Obyvatele je standardně využívají ke své každodenní přepravě do zaměstnání či do školy.

Než stát založil vodohospodářskou zprávu a podložil její pravomoci zákony a ustanoveními, fungoval skoro stejný model na bázi dobrovolné spolupráce farmářů, nižších šlechticů a místních obyvatel v polderu. Nejstarší Waterschap uskupení je Hoogheemraadschap van Rijnland, které v roce 1255 založil  hrabě Willem II. van Holland. Tady je vidět, kolik staletí je již boj s vodou v Nizozemí organizován a regulován.

Každá aktivita a stavba něco stojí. Kde waterschap bere peníze na svoje činnosti? V Nizozemí je povinná daň z vody, která se dělí na několik podskupin. Každý obyvatel je povinnen platit daň z odpadních vod a daň z odčerpávání vody z polderu. Každá vodohospodářská správa má svůj ceník, který se každoročně mění, podle finančního plánu a počtu obyvatel. Čím více lídí na km², tím nižší cena. Čím nižší nadmořská výška, tím vyšší cena (musí se intenzivněji čerpat, postavit vyšší hráze a je v dané lokalitě větší výškový rozdíl mezi polderem a řekou). Tuto daň platí všichni obyvatelé, jež v daném místě bydlí a majitelé nemovitostí jako jsou pole, louky, průmyslové zóny, firemní pozemky. O odpuštění daně je možno požádat v případě, že Vaše příjmy jsou trvale pod hranicí životního minima. V  Nizozemí je minimum území, kde se tato daň neplatí. Jsou to především oblasti u německých hranic, kde je nadmořská výška už v plusových hodnotách a pod nohami máte pevnou zem.

Jako příklad uvedu čísla z Waterschap Hollandse Delta (jižně od Rotterdamu – např.Barendrecht, Oud Beijeland, Dordrecht, Ijsselmonde) za rok 2013. Tato správa získala na daních 137,5 milionů euro, to znamená, že každá domácnost v průměru zaplatila 248 euro za rok. T.j. € 0,68 denně nás stojí bezpečný a suchý život v okolí řeky Maasy. V této lokalitě spotřebuje  jeden obyvatel zhruba 130 litrů vody denně.

Pokud jsou příjmy, musíme zmínit i výdaje organizace. Nejsou to jsou jen platy a nájmy budov, ale i další investice:

1)      Výstavba a údržba dijků

2)      Stavba a údržba nábřeží, jezů, splavů, přehrad

3)      Péče o vodní cesty, t.j.  kanály, stoky, grachty

4)      Péče o vodní pumpy a čerpací stanice

5)      Péče o přírodní břehy a nejbližší okolí vodních ploch (pravidelné sekání trávy, čištění, prořez stromů, nutné úpravy)

6)      Hlavní péče o stav hladiny vody – tzv. péče „o suché nohy“ obyvatel

7)      Péče o čistotu vody. Zajištění pitné vody, vyčištění odpadních vod, provoz čistících stranic, rozvod a svod vody v potrubí

8)      Péče o silnice a cyklostezky ve svém vlastnictví. Údržba přístupových cest a zajištění únikových cest v případě nebezpečí.

Toto je jen v krátkosti o funkci a pozici vodohospodářské služby v nizozemské společnosti. Více lze najít na webových stránkách organizace. Další národní organizací je Rijkswaterstaat, který je součástí ministerstva infrastruktury a životního prostředí (až do roku 2010 se ministerstvo jmenovalo – ministerstvo dopravy a vody), jež bylo založeno v roce 1798 pod názvam Bureau voor der Waterstaat. Tato organizace není nijak malá, zaměstnává na 9.000 zaměstnanců a má 10 regionálních, plus několik dalších profilově specifikovaných středisek. Hranice působnosti jednotlivých regionálních center se neshoduje stoprocentně s hranicemi provincií a je stanovena podobně jako hranice vodohospodářských správ. I tady se začíná šetřit a některé provincie mají jedno středisko dohromady. Tak například středisko Noord-Nederland Rijkswaterstaat spravuje dokonce 3 provincie najednou – Groningen, Friesland a Drente. Hlavní sídlo je samozřejmě v Haagu.

 

Rijkswaterstaat má na starosti vodní i pozemní cesty. Vodní znamená hlavní vodní toky (řeky, kanály, moře, přístavy), kde se stará o údržbu a hlavně bagrování naplaveného písku, opravuje hráze a zabezpečuje sběr dat pro bezpečnou plavbu. Samozřejmě neustále sleduje hladinu vody a včas hlásí případná povodňová či ekologická nebezpečí. Koordinuje lodní a silniční dopravu – časové harmonogramy otevírání mostů, výstavby nových tunelů či dalších aktivit zasahujících do plynulého provozu.

V silniční dopravě má na starosti výstavbu a údržbu dálnic A, silnic 1.třídy – tzv.Rijkswegen N, výstavby mostů, tunelů, akvaduktů atd. I zde zajisťuje plynulost dopravy, sbírá data o hustotě silničního provozu a posléze reguluje dopravní zácpy.

Tato organizacetaké neustále  pracuje na vylepšení a zefektivnění obecných životních podmínek, působení dopravy na obyvatelstvo a plynulosti všech druhů dopravy. Vypracovává strategické plány úniku v případě katastrov. Kotroluje a shromažduje data o všech dijcích, kanálech a vodních tocích. V případě katastrofy vyhlašuje stav ohrožení a organizuje záchranné akce na celostátní úrovni. V tento moment má Rijkswaterstaat neomezené pravomoci a všichni jsou povinni je uposlechnout.

Jen pro ilustraci, jaké katastrofy mohou Nizozemí potkat: protržení hráze, nadměrný přítok vody z tajícího sněhu v Alpách a místní čerpací stanice ji nestačí odčerpávat do moře, extrémní vzedmutí mořské hladiny/mořská bouře a vzedmutí hladiny řek proti proudu, požár nějaké z továren (např. Shell), požár vrtu na zemní plyn atd. Možná Vás napadnou další, ale lepší na to ani nemyslet. Je jen jediná celosvětově diskutovaná živelná katastrofa, které se Nizozemci nebojí... a to je zvyšování hladin světových moří. Prý jen zvýší dijky a je to vyřešené!

Na závěr bych pro zjednodušení pole působnosti Rijkswaterstaatu shrnula do třech základních oblastí:

1.       Správa a výstavba silniční sítě (dnes je hustota dálnic zhruba čtverec 20 x 20 km, jsou vzájemně propojené)

2.       Správa sítě splavných toků pro vodní dopravu

3.       Správa sítě páteřních odvodňovacích kanálů

 

Slovníček pojmů užitých v textu:

Polder – území obehnané hrází a vysušené, dnes obydlené nebo se zemědělským využitím

Dijk – hráz oddělující nejčastěji vodní tok a polder. Vyskytují se i dijky oddělující dva poldery od sebe, tzv. spící hráze.

Dijksgraaf – správce jedné waterschap , dříve se jednalo o nižšího šlechtice. Překlad hrabě na dijku

Watergraaf – správce jedné waterschap, stejné jako dijksgraaf, jen tato oblast nemá žádný důležitý dijk, jedná se třeba o oblast kolem řek nebo za dunami moře. Překlad hrabě na vodě.

Waterschap – vodohospodářská správa

Gracht – vodní kanál, sloužící k odvodnění polderu, nejčastěji se tento název používá ve městech.

Sloot, stoka – odvodňovací kanál, nebývá hluboký.

Kanál – uměle vytvořený kanál buď na odvádění vody nebo na propojení dvou řek

Rijkswaterstaat – ministerstvo vody, nejvyšší státní organizace na správu a koordinaci dopravy a vody.