Nizozemské školství

                V očích každého průměrného českého studenta se může nizozemské školství zdát mnohem lepší a pohodovější, ale otázkou zůstává, co se člověk za tolik let strávených ve školní lavici naučí. Holandské školství je mnohem uvolněnější a prostupnější. Nabízí každému tisíce šancí a bezpočet možností přestupovat mezi jednotlivými úrovněmi i studijními zaměřeními. Když vám něco nejde, přestoupíte na nižší úroveň, pak se třeba zlepšíte a studijně rozjedete a můžete v dalším školním roce udělat zkoušku a přestoupit na úroveň vyšší. Studium si můžete různě kombinovat a hledat si tu nejoptimálnější cestu. Po několika letech z vás bude to, co jste si přáli. Pomalu nebo rychle získáte „ diplom“, to je holandské slovo  pro všechny typy osvědčení a vysvědčení. Vytrvalost a ono vysokoškolské „uchodit to“, přinese nakonec kýžený výsledek.

                Navíc nesmíme zapomínat, že každý student pro školu představuje balíček peněz, jež si bude škola po celý školní rok náležitě hýčkat. Možná před závěrečnými zkouškami se se svým balíčkem peněz rozloučí, aby to neuškodilo její image. Přeci jen vysoké počty úspěšně složených zkoušek lákají více dalších studentů. A příjde tak do školního rozpočtu více peněz.

 

Školy nejsou nijak malinkaté, jak jsme zvyklí v české kotlině. Malá škola čítá okolo 1.500 studentů a průměrná má více než 2.000. Výjímkou nejsou školy o 3.000 a více žácích. Tam už je každý student jen studijní číslo a učitel není schopen si jej nebo ji zapamatovat. Pak už se ve sborovně neřeší ono známé: Jak je na tom u tebe ten Novák (tedy tady spíše ten Jong)? Tady učitel vidí jen masu studentů, ta se navíc každý kvartál mění a není tudíž třeba si je pamatovat.

I studenti se nezatěžují si pamatovat své vyučující celým jménem. Jelikož novodobá nizozemština užívá formy vykaní velmi sporadicky, je učitel často jen Cees nebo Tamara. Jaké mají příjmení či akademický titul, to nikoho nezajímá. Bohužel. Takhle zaniká respekt k vyučujícímu a žák může skoro všechno. Můj otec kdysi říkal: „ ty vole jde v pohodě říci, ale Vy vole nezní vůbec dobře!“  Tahle věta vám určitě pomůže domalovat obrázek nizozemské vyučovací hodiny, když si k tomu ještě přidáte fakt, že každý student postupuje samostaně, svým tempem, a učitel je pouze konzultant a poradce...máte jasný obrázek. Navíc každá učebnice má převážně doplňovací cvičení a vzadu klíč. Co dělá standardní student? Pilně opisuje z klíče. Proč by se namáhal, když cílem je mít vyplněná cvičení. Někdy je učebnice doplněna e-learningem. Tam se pak neomezeně kliká myší, dokud cvičení není vyplněné. Kdy a kde se studenti něco naučí je mi i po tolika letech ve školství záhadou.

Jednu věc nizozemské školy nemají... a to jsou přestávky mezi předměty. Ale řešení existuje, protože se studenti musí přemístit mezi učebnou A a B. Učitelé rovněž. Takže ke konci hodiny si balí své věci už tak 5 minut před koncem a zvolna odcházejí, do další hodiny dorazí s 5 a více minutovým zpožděním. Na rtech mají standardní větu: „sem musel dodělat něco v matice, ne? A vyšlapat ty patra, vy máte výtah!“  Žádná omluva za pozdní příchod, učitel má být vlastně rád, že na jeho hodinu vůbec dorazil. Když to tak počítám, tak klasická hodina má 50 minut, ale odečteme-li 5 minut na konci a 5 minut na začátku, je jen 40ti minutová. Jen učitel přebíhá ze třídy do třídy jako blázen, aby byl na místě včas. Co kdyby si žáci šli stěžovat, že přišel do hodiny pozdě.

Testy a zkoušky jsou předem naplánované, a tak studenta nečeká žádné překvapení. Na začátku každého čtvrtletí dostane každý student detailní rozpis látky a testů. Nepřipadá v úvahu, že by studenta potkal nečekaný testík nebo zkoušení. Pohoda! Známkovací škála je také širší. V Nizozemí se používá známkovaní od 1-10, kdy 10 je známka nejvyšší a odpovídá znalostem na 100%. Je zcela běžné, že z testu dostanete 5,2 nebo 7,2. V tom prvním případě jste v testu neuspěli a máte nedostatečnou, v druhé mátě hezkou známku. Ambice studentů nesahají příliš vysoko. Známka 5,5 dokonale stačí. ( To je hned nad hranicí úspěšného zvládnutí látky). Na druhou stranu známku 10 dostanete jen párkrát za život, někdo možná nikdy.

A jak je nizozemské školství postavené? Do školy se nastupuje v den dovršení 4.narozenin. Takže žádný slavnostní nástup do školy, jako známe my. Prostě přijdete v průběhu školního roku. První dva roky se více méně podobají české mateřské škole. Děti si ve škole zvykají na určité povinnosti a studijní navyky. Ve škole si spíše hrají, ale nespí tam jako v české školce. Také je rodiče nemohou vzít domů „poo“. Od 6 let, tzv. groep 3, začíná výuka jako u nás v první třídě – čtení, psaní, počítání. Tady je jedna velká odlišnost způsobena konstrukcí jazyka, děti se neučí číst po písmenkách ( Máma mele – tohle všichni známe), ale po slovech. De fakto se od začátku učí krátká slova, jak vypadají a jak je správně přečíst. Později k nim přidávají delší a delší slova, až nakonec jsou schopni přečíst cokoli. Psát se učí až později, nikoli současně s písmenky.  Postupně se předávají i další předměty a v 10/11 letech končí své základní vzdělání a odchází na střední školu, do tzv. brugklas. Třída, kde jsou pro všechny předměty stále stejné, a student má čas si zvyknout na určitou formu samostudia a vyššího tempa. Na základě výsledků v brugklase, se pak rozejdou do různých úrovní studia – vwo (gymnázium, atheneum, trvá 6 let), havo (trvá 5 let), vmbo (trvá 4 roky). Tento studijní směr se ještě dělí na onderbouw (mladší studenti, první 2 roky včetně brugklasu) a bovenbouw (starší studenti, další roky). Celé studium je zakončeno státní zkoužkou. Ta je pouze písemná a koná se v květnu a červnu se studenti dozví výsledky. Státní zkouška je ze 7 a více předmětů a je založena na znalostech, co se studenti naučili za uplynulá léta. Pro mnohé  je to velký šok, protože tady není žádný klíč k řešením, a tak minimálně 25% zkoušku nebo její část opakuje.

Dále mohou studenti pokračovat na mbo/vakschool – profilová škola nabízející určité povolání, obdoba čekých odborných škol a učilišť. Absolventi vwo mohou pokračovat na HBO (vyšší odborná škola) nebo univerzitě. Nikam se nedělají přijímací zkoušky, pouze vstupní pohovor o motivaci studenta. Na vysokou školu přijímají studenta podle studijních výsledků. Pokud se určitý studijní obor na univerzitě přihlásí příliš mnoho studentů, studenti se losují. Všichni mají stejnou šanci náhody.

Samozřejmě student může svoje štěstí zkusit další rok znovu nebo zkusit přípravný ročník a podobně. Systém vzdělávání je velmi otevřený a vede přes něj buď přímá a krátká cesta nebo cesta klikaká a kombinovaná, ale ta je o několik let delší.

Musím se také zmínit o studiu pro cizince a přistěhovalce. V tomto směru musím nizozemské školství pochválit. Pro cizince mají speciální školy, kde se vyučuje nizozemština a společenské vědy spojené s procesem Inburgering (naturalizace). Každý cizinec přicházející ze země mimo EU je povinnen do 10 let složit jazykovou zkoušku z nizozemštiny a nizozemské kultury. Občané EU tuto zkoušku dělat nemusí. Na druhou stranu jsou pro ně jazykové kurzy za peníze (ostatní je mají buď zcela zdarma nebo za symbolický poplatek) a musí čekat na konci pořadníku na volné místo v kurzu. I tady se v posledních letech šetří a kursů je méně a méně. Pro děti přistěhovalců jsou ve velkých městech otevřeny ISK třídy. Kde více než 50% vyučovacích hodin zabírá nizozemština- het Nederlands. Každý rok se mohou přihlásit ke zkoužce z NT2 (Nederlands als Twede taal, nizozemština jako druhý jazyk) a po úspěšném složení mohou pokračovat na standardní škole.

 

V těchto třídách je velmi zajímavé učit, protože ve třídě je 15 studentů a 15 národností světa. V ISK třídách jsem rok učila angličtinu. Představte si hodinu konverzace na téma počasí. Jaký je podle vás teplý a krásný den? Odpovídá studentka z Ghany: Když prší a je je 40 stupňů. Student z ruské Sibiře: Když svítí sluníčko je 15 stupňů, když není sníh. Studentka z Ghany se nesměle zeptá: A co je sníh?. Nastává složité vysvětlování ve všech jazycích světa. No úplný Babylon. Nakonec všichni rezignují a Ženja to rozsvítí hláškou: Počkej do zimy a koukni se na Eurosport, tam to uvidíš. A je to!

O škole a životě studentů by se dal napsat nejeden román, ale v nejlepším se má přestat. Pokud jste zvědaví , můžete se přihlásit na letní jazykový kurz nebo si zažádat o studijní grand do Nizozemí.