Neklid na hraně Evropy

„ Het is Chinees voor mij.“ ( To je pro mne španělská vesnice)

Je vědecky dokázáno se lidstvo po zeměkouli pohybuje vždy směrem na západ. Tak jednoho dne přijde skupinka dobrodruhů až na kraj kontinentu. Tento pomyslný kraj světa najdeme i v Nizozemí, kde končí Evropa a začíná nekonečné moře. Tady se naši dobrodruzi a zlatokopové zastaví a hledají možnost, jak efektivně a suchou nohou pokračovat dál.

Tento historický fakt má vliv i na charakter obyvatelstva v dané lokalitě. Pokud budeme mluvit o Češích, tak určitě řekneme, že jsou to klidní a trpěliví lidé a hlavně mají vždy času dost. O Holanďanech toto neplatí. Ti jsou neklidní, věčně s něčím nespokojení, neurotičtí. Tady jsou potomci  těch, co došli až na kraj kontinentu a nemohli dál, i když by rádi šli dál. Vnitřní hlas je nabádá k dalším krokům, pohybu, ale okolní svět je brzdí a nenabízí jim dostatečnou šanci pokračovat. Jsou tady všichni pohromadě. Všichni, co opustili svoji „rodnou hroudu“, protože měli jiné názory, jiný pohled na svět, hledali lepší život.  Tady jsou ti, co museli ze své země prchnout a skrýt se na nehostinných blatech delty řek Maasy a Rýna. Tady je nikdo nehledal. O tenhle blátivý kus země historicky nikdo z velkých vladařáů moc nestál.

I velký Gaius Julius Caesar došel až k dnešnímu Maastrichtu (ten jeho vojáci založili), tam naznal, že dál jsou jen močály a písek, to nemá žádnou cenu dobývat, otočil se a šel domů. O pár století se pokusili si zem podmanit Habsburkové. Po místních potyčkách naznali, že jižní část (až po řeku Maasu) jim bude stačit a zbytek... deltu řek nechali být. Tam nic není, jen voda a bláto. Později přišli španělští Habsburkové. Ti viděli, že holanďani mezitím postavili pár hrází, zúrodnili několik polderů, a tak zabrali Holandsko až po Amsterdam. Dál to nemělo cenu... vítr, bláto a voda. Až Vilém Oranžský a jeho potomci si vymohli svou rodnou zemi zpět a přesvědčili zbytek Evropy, že Nizozemské království má určitou cenu a stojí za to, s ním v Evropě počítat. Přestože je ve stínu dvou velkých bratrů Francie a Německa, něco znamená a bude znamenat.

Pokud bych hodnotila místní obyvatelstvo a jeho ekonomický vývoj, tak musím říci, že Nizozemci jsou zemědělci, co se postupně stali obchodníky. Úrodné zemědělské půdy v Nizozemí příliš není, půda je zde buď jílovitá nebo písčitá, navíc neustále nasáklá vodou. Místní zemědělci se věnují spíše chovu dobytka – ovcí a krav. Ten se volně popásá venku a farmář je chodí jen přikrmovat a dojit. Tento fakt má vliv i na holandský jídelníček. V celé zemi nenajdete snad jediného „domorodce“, který by nejedl sýr alespoň 2krát denně, nepil mléko a neuměl jezdit na kole. To je opravdu  typicky holandské – kus tvrdého sýra v lednici a sklenice mléka k obědu.

Ale jak se z nich stali obchodníci? Jednoho dne objevili kouzlo mořeplavby, vystavěli přístavy a začali s obchodem pro zbytek Evropy. Došlo jim, že nemají žádné nerostné bohatství, takže něco vyrábět bude hodně těžké. Lesy spotřebovali na stavbu lodí, a tak už jim zbyl jen exotický náklad z Orientu. Proto se pokusili všechno prodat a ono to fungovalo! Od těch dob je nizozemská ekonomika postavena na modelu „koupím-prodám-vydělám“. Časem se natolik zdokonalili, že jsou opravdu schopni super výhodně prodat i svou matku a ještě se tvářit, že je to „kšeft“ století. Obchodovat s Holanďanem, to je není vůbec jednoduché! Každý cent otočí alespoň třikrát, všechno finančně promyslí a cenu stanoví tak, že vás málem omyjou a on se tváří, že je to minimum z minima.

V Holandsku se také zrodilo rčení „sedět na penězích“. To bylo v hlubokých dobách středověku, kdy Holanďani začínali s obchodem a banky ještě nefungovali. Každý obchodník měl doma křeslo s tajnou schránkou. Ta se otevírala zvednutím sedáku. Když přišel zákazník, obchodník seděl na své židli a byl si jist, že mu peníze nikdo v nestřežený okamžik neukradne. Tato židle byla v každé obchodnické domácnosti jen jedna a na ni mohl sedávat jen pán domu. Nikdo jiný. Byl to takový domácí trůn.

Dnes mají Nizozemci své banky a obchod funguje na jiné bázi než ve středověku. Přesto se snaží udržet si svoji prioritu nejen v Evropě. Aby se výrobky rychleji dostali k zákozníkovi, postavili Nizozemci Batavulijn, železniční trať pro nákladní rychlovlaky z Europoortu až k německým hranicím. Podle mezinárodního ujednání měli Němci pokračovat, aby vlaky z přístavu dojely do Porýní-Vestfálska v minimálním čase. Bohužel Německo tento gigantický projekt zatím odložilo, a tak vlak na hranicích zpomalí a jede po obyčejné železnici. Dalším dopravním prostředkem jsou letadla a nizozemský Schiphol je jedním z největších letišť Evropy. V jeho okolí se usídlily mezinárodní firmy, pro něž je výhodné mít svoji filiálku na evropském kontinentě a Nizozemí je díky svému daňovému systému ideální. Poslední obchodní tepnou jsou dálnice. Ty vytvořily po celém království hustou síť s „oky“ 25km na 25km. To je strategie úniku a plynulosti provozu. Pokud je jedna dálnice uzavřena, dá se to objet po další a není to až tak velká zajížďka. Ekonomické myšlení! Navíc se hlavní dálnice kříží v pomyslném středobodu Nizozemí, v Utrechtu. Tak se vám, jako turistovi může zdát, že na každé křižovatce je vždy směrovka na Utrecht. Ať jedete, kam a kudy chcete.

Nizozemí není jen zemí, kde se lidé loučí, ale i kam přicházejí. Díky velkému přístavu, do Rotterdamu připlouvají i nezvaní hosté z Afriky a Asie. Ti se postupně usazují v Rotterdamu a okolí. Našetří peníze na letenku pro zbývající rodinné příšlušníky a všechny je pozvou do „země zaslíbené“. Tak se z Rotterdamu stává tzv. melting-pot, kde žije na 83 národností a původní (opravdoví) Holanďané jsou v menšině (48%). Před několika lety zde byl uveden do úřadu první starosta království neholandského původů. Velká změna a nekonečné diskuse. Skupina obyvatel tomuto trendu fandí a cítí satifakci za všechny cizince, co se pokouší integrovat a v Nizozemí nalezli druhý domov. Druhá skupina je silně proti. Bojuje za znovunalezení národní identity a vyhoštění cizinců. Oba směry mají své dobré i špatné názory. Pokud se jejich aktivity drží v mírumilovných hranicích, je to ku prospěchu celé společnosti. Pokud to někdo  vyhrotí, je to  problém. Asi nejextremnějším je hnutí PVV(Partij voor vrijheid - Strana svobody) G.Wilderse. Upřímně řečeno, trochu mi připomíná M.Sládka, ale to jen můj subjektivní názor.

Pro cizince tady mají jasná pravidla integrace. Každý cizinec musí složit během 15 let zkoušku z holandštiny a dějin Nizozemí. V každém městě je večerní jazykový kurz. Ten je skoro bezplatný a funguje pod ministerstvem školství. Jen obyvatele zemí EU musí za své jazykové vzdělání platit. Ti totiž nemají onu povinnost, jelikož v rámci Eu jsme si všichni rovni. Pro získání holandského pasu musíte složit jazykovou zkoušku nebo jako občan Eu se provdat za Nizozemce a žít zde alespoň 4 roky. Ale většina z euroobyvatel netouží po holandském pase, jelikož je úplně stejný jako český nebo německý. Člověk má stejná práva a povinnosti po celé Unii.

Příliv cizinců má samozřejmě negativní vliv na jazyk. Podle filologů se holanština mění a krajový dialekt nese slyšitelné známky vlivu jiných jazyků. V okolí Rotterdamu je v holandštině slyšet čím dál tím více arabských slov. V Den Haagu mají zase slova z jazyků Indonesie. Každé město nebo obec má svoje jazykové specifikum. O vlivu angličtiny se snad ani nemusím zmiňovat... poholandšťování anglických slov a tvorba vlastních sloves je kouzelná. Slovesa jako googelen, esemesen a pingen, není třeba ani překládat. Sama čeština má svá skoro stejná čengliš slova. Občas Holanďani jsou tak daleko, že změní výslovnost a zamění „G“ za „CH“ . (např. hrát golf – golfen , výslovnost CHOLFEN). Hrůza!

Od jazyka se vraťme zpátky k obchodu. Díky přistěhovalcům, kteří chtějí jíst ty samé potraviny, na které byli zvyklí doma, obchody a hlavně tržistě ve velkých městech nabízí skoro všechno. Od pravé turecké pizzy, ještě teplé z turecké pekárny až po ovoce Jackie (myslím, že to je ovoce) a další, jejichž jména neznám a ani nevím, jak bych je měla jíst. Možné je koupit skoro všechno, ale český chléb a knedlíky(ani ingredience na ně) nikoli. Česká menšina je tady miniaturní a Češi nejsou asi takoví obchodníci. Tak nám nezbývá než žádat známé o zásilky z Čech.

Přestěhovalci mají vliv i na místní kulturu a náboženství. Není výjimkou, když vedle kostela stojí mešita. Když v pátek je muslimský svátek, v sobotu hindu a v neděli pak křesťanský. Vše dohromady, a přesto tak nějak samostatně. Tady jsou křehké hranice mezi rasismem a tolerancí, mezi oer-holandským a allochtonen (cizinci), mezi křesťanstvím a dalšími náboženskými směry. Vše se vzájemně ovlivňuje, doplňuje i vyzývá k diskusím.

To je to známé holandské koloniální myšlení a obchodování v jednom.

Kontrolní otázka: znáte alespoň 5 Holanďanů?

Víte, že historickým vlivem, nizozemská hymna má pořád slova, kde lid slibuje poslušnost španělskému králi? Dodnes to nějak nestihli opravit. Inu chybička se vloudí.

*

Slavní Holanďané: Erasmus Rotterdamský (filosof), Abel Tasman (mořeplavec a objevitel), Rembrandt van Rijn (malíř), Vincent van Gogch (malíř), P.J.H. Cuypers (architekt), Willem van Oranje  - Vilém I. Mlčenlivý (panovník), Anthony Fokker (letecký konstruktér), Huge de Groot (filosof), Albert Heijn (obchodník), otec Abrahám (šmoulové), Anna Frank ( deník židovské dívky).

Záchranný ekonomický balíček pro Řecko

Představte si klidnou řeckou vesnici. Sobotní odpoledne. Slunce svítí, teploměr ve stínu ukazuje příjemných 32°C,  na ulici nikdo není. Všude klid a pohoda. Najednou přijede do vesnice velké auto s nizozemskou poznávací značkou. Projíždí křivolakými uličkami až k malebnému hotýlku u pláže.

Hotelová hala je prázdná, a tak pomocí malého zvonečku přivolá holandský pár majitele. Zeptají se, zda zde mají volný pokoj a zda si jej mohou na jednu nebo dvě noci pronajmout. Odpověď zní: „Ano, samozřejmě, máme krásný pokoj s vyhlídkou na moře.....první patro.“

Holandský turista položí na recepci stoeurovou bankovku a jde si se ženou prohlédnout pokoj v patře. Hoteliér vezme peníze a běží k řezníkovi, kterému už delší čas dlužil. Zaplatí 100 euro a dluh je smazán. Řezník vezme onu bankovku a běží k pekaři, kterému už přes měsíc dlužil. Zaplatí a dluh je smazán. Pekař usmívajíce se zastrčí bankovku do kapsy u kalhot a pospíchá do autodílny. Tam vyhledá mechanika, kterému dluží za poslední opravu své stařičké pekařské dodávky. Šťasten a bez dluhu se vrací domů.

Mechanik, místní alkoholik, popadne peníze a vykročí  směrem na náves, do hospody. Hospodský udiveně sebere peníze a dluh smaže. Mechanik si radostně poručí jednu malou rakii a pak se zvesela vrací do své dílny. Hned , co se za ním zavřely dveře, hospodský popadne onu stoeurovku a podá ji decentně prostitutce, co sedí na baru a jež ještě trochu dluží za její služby. Ta, celá štastná, zastrčí peníze do výstřihu a slíbí hospodskému, že se může zase někdy stavit. Sama pak seskočí z barové stoličky a běží do hotelu, kde dluží za pronájem pokojíku v podkroví. Hoteliér zrovna není  přítomen, asi ve skladu rovná zboží, tak položí zelenou bankovku se vzkazem na recepci vedle telefonu a vrací se zpátky do hospody, aby nepropásla nějakého potencionálního zákazníka.
 

V tom schází ze schodů onen holandský pár. Zvonkem přivolá hoteliéra a sdělí mu, že pokoj je malý, má špatný výhled a vesnice je bohem zapomenutá, takže bohužel se rozhodli pokračovat dále na jih. Vyžádá si svou stoeurovku, kterou prve zaplatil zálohu a s omluvou odchází k autu.

Vesnice je stále zalita sluncem, pohodou a teď i radostí ze splacených dluhů. Není nad zahraniční pomoc!

I takhle nezištně pomáhá Nizozemí členům EU.

Náboženství a Holanďané

„Help uzelf, zo helpt u God“ (udělej svoji práci sám. Pomož si sám, tak pomůžeš Bohu)

Přestože je tato brožura věnována Čechům, nemohu se nezmínit o náboženství v Nizozemí. Může se nám zdát, že to není třeba, že si každý najde ten svůj kostel nebo se zařídí pohodlně jako ateista. Bohužel církev má nemalý, byť relativně nenápadný, vliv na zdejší každodenní život.

Nizozemí je rozděleno zhruba v polovině (řeka Maasa) na katolický jih a protestantský sever. Tato pomyslná čára má vliv i na způsob života v jednotlivých provinciích. Jih je převážně katolický, tedy přesně řečeno římsko-katolický. Toto je pozůstatek ještě z dob Habsburků, kdy jih Holandska patřil pod jejich nadvládu a ti byli, jak z hodin dějepisu víme, katolíci. Katolická víra nabízí systém odpůstků a jiných „vymazání“ nebo zmírnění hříchů, takže jih žije. Lidé se chodí bavit, tancují, slaví karneval. Užívají si života, jak jen to jde. V neděli ráno navštíví kostel a urovnají své případné prohřešky.

Sever je protestantský. Tam není žádná možnost, aby člověk smazal nebo zjemnil svůj hříh. Ten si každý nese s sebou celý život. Proto i život zde je mnohem střízlivější a v našich očích i nudnější. Tady se nechodí tancovat, do hospody se také jen tak jít nedá a užívat si opulentně života, to už teprve ne. Tady lidé zasvětili život práci, rodině a církvi. Nemrhají svými prostředky na nějakou plytkou zábavu nebo zbytečně nevyhazují své těžce vydělaná eura ze večeři v restauraci, když se o hodně levněji mohou najíst doma. Tady není moc příležitostí se pobavit a zatančit si, na to zapomeňte úplně!

Ačkoliv Holanďané tvrdí, že jsou nábožensky tolerantní, měli byste jako jejich hosté dodržovat pár pravidel. Když se večer sejde rodina ke společné večeři, je třeba věnovat 2-3 minuty ticha motlitbě. Kdo se modlit nemusí (ateisté), je potichu a počká, až zbytek spoluhodovníků vysloví buť slovo „Amen“ nebo „ Eet smakelijk“ (Dobrou chuť), potom začneme společně jíst. V některých rodinách mají ještě krátký rituál po jídle – poděkování za jídlo.

Dalším nestandardním momentem je nedělní ráno – Den páně. V neděli dopoledne je nepsanými zákony zakázáno pracovat a dělat jakýkoli hluk. Takže jako cizinec zapomeňte na sekání trávy, mytí auta a podobně. To jste měli udělat v sobotu nebo jiný den! V neděli je dopoledne zasvědceno návštěvě kostela nebo sportu, v žádném případě práci nebo nakupování. To není ve většině měst ani možné. Většina obchodů je v neděli zavřená. I takové nákupní giganty jako je Ikea nebo Mark&Spencer musí mít v Nizozemí v neděli zavřeno. Tento zvyk má i svou  druhou positivní stránku, v neděli se můžete dolibosti vyspat a neruší vás žádné sekačky na trávu, ždímající pračka sousedů nebo křičící děti na ulici. Do 12:00 je všude klid.

Až doposud jsem nezmínila o jaké církve se vlastně jedná. Nizozemí se rádo chlubí, že je tolerantní zemí a že je zde na 300 různých náboženských organizací, uskupení a směrů. Každý, kdo má potřebu, založit vlastní náboženský směr, tak může učinit. Přesto jsou v království tři základní církve – Římsko-katolická 30%, Nederlandse Hervormde Kerk 14% a Gereformeerde kerken 7% (poslední dvě jsou protestantské).  Poslední zmíněná je velmi striktní a nutí své věřící v neděli nepoužívat dopravní prostředky (do kostela se dá dojít pěšky), nežít si luxusně, zbytečně neutrácet za holiče (ženy nosí vlasy sepnuté do drdolu), jsou nevýrazné a trvale  žijí ve stínu svého manžela. V těchto rodinách není výjimkou ani 8 dětí. Všichni žijí velmi skromně. Také by neměli mít televizi –tu ďáblovu bedýnku. Někteří ji mají schovanou tajně na půdě v TV-skříňce s neprůhlednými dvířky.

Přes veškerou snahu církví se modernizovat a otevřít dveře přistěhovalcům či mladší generaci, návštěvníků kostela – tzv. kerkgangers, ubývá. Ještě v roce 2001 šest z deseti chodilo pravidelně na bohoslužby. Dnes se číslo otočilo a do kostela pravidelně zavítají jen čtyři z deseti dospělých. Přesto se církve nevzdávají a mají stále spoje politické strany zastoupené ve vládě, TV a radiostanice, noviny.

 

 

Zde je krátký přehled:

                                protestanti                        řím.katolíci

Pol.strana           ARP, CDA                            KVP -) CDA  

TV/radio             NCRV, VPRO                     KRO

Odbory               CNV                                      NKV -) FNV

Noviny                 Trouw                                  Volkskrant

                               Friesch Dagblad

Universita          Vrije Universiteit             Kath.Universiteit Nijmegen*

                               Amsterdam

*Pokud katolík chce studovat na protestantské universitě, musí požádat církev o svolení. V zemi jsou samozřejmě i státní university bez náboženské orientace. I některé základní a střední školy jsou nábožensky orientované. V těchto školách je i po učitelých požadováno dané náboženské vyznání a den se obyčejně zahajuje čtením z bible a krátkým komentářem. Finta pro nás ateisty: neříkejte, že jste ateista, ale že jste humanista. Je to skoro to samé, ale humanisté mají k náboženství blíž.

Pokud bych hledala dál, čím je náboženství pro holandskou společnost přínosné, musím se zmínit o hluboce zakořeněném pocitu viny. Nizozemí je celosvětově známo svými fondy a dobročinnými akcemi na podporu čehokoli. Od fondu na ochranu ohrožených zvířat až po organizaci na pomoc utečencům na konci světa. V ústavě je zaneseno, že každý týden může jedna organizace vybírat „dům-od-domu“ peníze. Takhle se ročně vybere 5,2 miliard euro. Stinnou stránkou věci je, že vám skoro každý týden někdo zazvoní u dveří s kasičkou. I kdybyste každémudal jen jedno euro, je to 52 euro ročně. Plus akce v církevní obci a v rámci vašeho sportovního klubu, zaměstnání, školy. Ony se ty peníze v našich kapsách najdou!

V dnešním Nizozemí najdeme i silnou komunitu muslimů (především v Rotterdamu), židovskou obec (Amsterdam) a Hindu náboženské směry (Dordrecht).

Ptáte se, zda i královna má povinnost být členem nějaké církve? Samozřejmě. Všichni členové královské rodiny musí být členy protestantské církve. Pokud někdo z nich chce přestoupit na katolickou či jinou víru, není již členem  královské rodiny (např. bývalá princezna Irene, sestra královny Beatrix, která se vdala za španělského prince carlos de Bourbon de Parma a přestoupila na římsko-katolickou víru). I obrácený postup je znám – princezna Maxima byla původně katolička a před sňatkem s princem Willemem Alexanderem přestoupila na protestantskou víru.

Pokud si někdo z vás ve volných chvílích čte v turistických průvodcích, najde zde výraz BIBLE-BELT (pás bible). Jedná se o pomyslné rozdělení Nizozemí na dvě různá náboženství. Pás se táhne od provincie Zeeland až po provincii Overijssel. Severně jsou protestanti (gereformeerden kerken, tzv.zwartekauzen kerk – církev černých punčoch) a jižně katolíci. Tato pomyslná hranice vznikla kolem roku 1867, kdy se vyhrotila politická situace v zemi a naplno propuklo hnutí za politickou a církevní identitu. Města Biblebeltu mají největší církevní komunity a nejstriktněji dodržují daná církevní pravidla. Jedním z nich je i Barendrecht (partnerské město Loun).

Ale hlavu vzůru, nikdo vás v Nizozemí do ničeho nutit nebude a záleží jen a jen na vás, jak se přizpůsobíte místním pravidlům.

 

Sinterklaas

Dnes je přesně 5.prosince a to nelze se nezmínit o holandském Mikuláši. Dnes večer skoro každý dostane nějaký ten dárek a čokoládu, dnes večer vrcholí tradice obdarovávání svých přátel a rodinných příslušníků.

Podle statistik v Sinterklaase věří 65% obyvatel a každý obchod nebo organizace tento svátek samozřejmě podporuje. Sinterklaas se velice podobá českému  Mikuláši a americkému Santa Clausovi. Historicky je samozřejmě spojován s Mikulášem z Myry, tak jako u nás v Čechách. Nizozemí pravidelně navštěvuje od roku 1850. Sinterklaas není na všechnu práci sám, to by samozřejmě nezvládl. Na pomoc má alespoň jednoho Zwarte Pieta (Černého Petra).

A jak se tento pakjesdag (Den dárků) v Nizozemí slaví? V polovině listopadu připlouvá Sinterklaas s partou svých pomocníků na parníku ze Španělska, kde bydlí přes rok. V každém městě a vesnici zakotví, sedne na svého bělouše a jede se přivítat se starostou města a jeho obyvateli. Ten den, kdy Sinterklaas do města důstojně vstoupí se všechny děti začínají chovat o 100% lépe, plní své úkoly, pomáhají rodičům, uklízí si své hračky.

Od tohoto dne může každý napsat svůj seznam přání a dát jej do boty přede dveře. Pozor musí ke svému seznamu přidat ještě mrkev! V noci pak Sinterklaas objíždí město na svém koni (proto ta mrkev), a sbírá seznamy. Jednotlivá přání pak zapisuje do své knihy, kde má každý svoji stránku. Tam se také dopisuje, co člověk udělal dobrého a co špatného. V mezičase pošle své pomocníky, aby okny nahlíželi do domácností a kontrolovali chovaní dětí i dospělých. Své informace předávají samozřejmě ihned Sinterklaasovi a ten je dopisuje do knihy. Zwarte Piet je ale také pěkné kvítko. Nic nenechá na pokoji a vyvádí vám tajně všelijaké lumpárny. Nejčastějším jeho vtipem jsou ráno svázané tkaničky od bot. Ale může vám klidně potiskat celý pokoj svými obrázky, sníst nějakou dobrůtku nebo schovat tašku do školy. Prostě Zwarte Piet může dělat, co si zamane. Když už je to příliš, Sinterklaas ho usměrní a napomene. V ten moment se Piet tváří zkroušeně a slibuje nápravu. Ale už za minutku divoce tancuje s dětmi. Je prostě nepolepšitelný!

Večer 5.prosince se ale přeci jen trochu polepší a kráčí vedle Sinterklaase a jeho bělouše. Nese těžký pytel plný dárků a pomáhá Sinterklaasovi hledat v jeho knize. Když Sintaklaas přijde na návštěvu, většinou se důstojně usadí do křesla, pozdraví všechny přítomné a začně listovat ve své knize. Pak  postupně volá všechny děti, později i dospělé, a ptá se, co za uplynulý rok udělali a čeho případně litují. Tyto informace kontroluje ve své knize a ptá se na nápravu. Nakonec, po dohodě se Zwarte Pietem rozhodne, kolik dárků a jaké dostanete. Pokud někho hoooooodně moc zlobil, vezmou ho s sebou, aby se polepšil. To ho potom musí Zwarte Piet strčit do pytle a odnést na loď.

Následující den Sinterklaas slavnostně odplouvá zpátky do Španělska a všichni ho vyprovázejí písničkou. Už teď se těší na jeho návštěvu zase za rok. Zpívání písniček je vůbec v tomto období důležité, protože jednotlivými písničkami přilákáte pozornost buď Zwarte Pieta nebo samotného Sinterklaase.

Kromě tradičních dárků se dávají velká čokoládová písmena, každému podle jeho jména. Nejtěžší je sehnat písmeno A a M (nejčastější holandská jména). Zwarte Piet zase rozhazuje tzv.Strooigoed (malé Kruidennoten – perníčky a jiné bombóny), na stole je v každé domácnosti napečený Speculaas různé velkosti a tvaru (varianta perníku, ale o hodně tvrdšího).

Aby i k vám přišel Sinterklaas, tak tady jsou slova jedné z písniček:  „Koukni, támhle připlouvá parník“

 Zie ginds komt de stoomboot,                                 Koukni, támhle připlouvá parník,
uit Spanje weer aan.                                                    až z dalekého Španělska.
Hij brengt ons Sint Nicolaas,                                      Přiváží nám sv.Mikuláše,
ik zie hem al staan.                                                        už ho vídím, jak tam stojí.
Hoe huppelt zijn paardje                                            Jak se po palubě pohupuje
het dek op en neer.                                                      sem a tam jeho kůň.
Hoe waaien de wimpels,                                            Jak vlajou sem a tam
al heen en al weer.                                                       vlajky.
Zijn knecht staat te lachen                                         Jeho pomocník stojí a směje se,
en roept ons reeds toe:                                                              pořád na nás volá:
‘‘Wie zoet is krijgt lekkers,                                         “Kdo je hodný, dostane něco dobrého,
wie stout is de roe!’’                                                    kdo zlobil, dostane rákoskou.”
Oh, lieve Sint Nicolaas,                                                 Oh, milý Sv.Mikuláši
kom ook eens bij mij.                                                   přijď také k nám
En rijd toch niet stilletjes                                            a neprojeď tajně kolem našeho domu.
ons huisje voorbij!

A písničku, kterou vyprovázíme Sinterkaase na jeho cestě do rodného Španělska:

Dag Sinterklaasje,                                                         Ahoj Sinterklaasi,
dáág, dáág, dáág, dáág Zwarte Piet.                       Ahoooj,ahoooj Zwarte Piet,
Dag Sinterklaasje,                                                          Ahoj Sinterklaasi,
dáág, dáág, luister naar ons afscheidslied.          ahoooj, ahooj poslechni si naši píseň na rozloučenou.

(opakuje se alespoň 4x, dokud loď nezmizí za obzorem)

Tyto dva týdny plné napětí a očekávání máme v televizi speciální program o Sinterklaasovi a jeho pomocnících. Co dělají, co kde provedli a jak střádají dárky a informace do své knihy. Děti je každý den napjatě sledují a věří, že opravdu existují. Nádhera! Když na ulici slyšíte, co všechno Zwarte Piet ve škole provedl. A co teprve doma!

 

*Zwarte Piet, je původně Maur/černoch v tradičním španělském oděvu ze 17.století. Obdoba českého čerta. Anděla bohužel s sebou nemají. V loňském roce bohužel zachvátila Nizozemí diskuse na téma rasismus – zda Zwarte Piet není rasistická postava a znevažování černochů. Naštěstí nápad s xenofobním řešením neprošel.

**Pokud si chcete poslechnout Sinterklaasovské písničky, najdete je na www.sinterklaasliedjes.nl  i s textem.

Když Holanďané dobývají svět

Aby Holanďané mohli pohodlně dobývat svět, založili několik velkých obchodně-logistických společností. Asi tou nejznámější novodobou je jejich letecká společnost KLM – Koninglijke Luchtvaart Maatschappij, nebo její mnohem známější anglické jméno: Royal Dutch Airlines (Královská letecká společnost). Jejich domovským letištěm  je samozřejmě letiště na předměstí Amsterdamu – Schiphol.

Dne 7.10.1919 byla společnost založena a její základní kapitál čítal 1,2 miliony guldenů. Královna Vilemína viděla v letecké dopravě budoucnost a tušila, že za pár let bude KLM důležitou nizozemskou firmou, proto ihned přidala k jejich názvu přívlastek Královský. První komerční let se uskutečnil již za půl roku po vzniku společnosti a to z Amsterdamu do Londýna dne 17.5.1920. Letadla se tehdy vyráběla i v Nizozemí a prvním stojem byl samozřejmě domácí letoun Fokker. Od května se postupně rozletěla letedla po celé Evropě. KLM jako první letecká společnost získávala ta nejlepší místa a časy. Už 1.řijna 1924 se letedla s pasažery na palubě vydala do nizozemských kolonií a zamířila směrem do Asie do Batávie, Nizozemské Indonésie, Jakarty a dalších. Ve spolupráci s Brity zavedla KLM po druhé světové válce lety i do britských kolonií (Indie, dnešní Vietnam a další). V roce 1945 začíná spolupracovat s PanAm , leteckou společností USA a zavádí lety i na západní polokouli.

Poptávka roste a požadavky cestujících se více a více specializují. V roce 1966 KLM uvádí novou dceřinnou společnost NLM (Nederlandse Luchtvaart Maatschappij) s tzv. Cityhoppery. Krátké lety po Evropě, nejen do hlavních měst, ale do menších měst. Linka byla určena především obchodníkům, kteří ráno vyrazili např.do Frankfurtu a večer museli být zpátky. Tyto služby NLM nabízí dodnes. K nim v roce 2003 přibyla další dceřinná společnost Transavia a ve 2008 ještě Martinair. Tyto dvě společnosti nabízí lety do turisticky zajímavých distinací za minimální cenu. Navíc pružně reagují na poptávku a sezónu. V létě většina letů míří někam k moři a v zimě se létá na hory. V mezičase je pak možné si za pár kaček zaletět si nakoupit do Glasgow nebo Brna.

I počet letadel roste. Dnes na letišti najdeme nejen malé Cityhoppery, ale i obrovská Jumba. V roce 1971 vzlétl z Amsterdamu první Boeing 747, pak do flotily KLM přibyl i Concord, ale záhy jej vystřídala celá škála Airbusů a dalších letadel a letadýlek. Dnes bychom domácích napočítali 115, plus nákladní letedla KML-Cargo.

Pokud si tento článek čte nějaký senzacechtivý turista, musím ho zklamat. KLM za svoji historii příliš mnoho leteckých neštěstí nezaznamenala. Nejsmutnějším rokem je r.1977, kdy za husté mlhy došlo ke katastrofě na ostrově Tenerife. Tehdy se letadlo KLM chystalo vzlétnout a lidskou chybou došlo k desinformaci. Na stejné runway bylo i letadlo PanAm.To ještě rolovalo a díky mlze pilot minul sjezd 3. Během pár sekund je zachytil podvozek právě vzlétajícího KLM stroje. O život přišlo 583 lidí, vracejících se po dovolené domů. Jako bezpečnostní prvek byl všem letištím v Evropě předepsán pozemní radar. (Systém, který se dříve používal pouze pro lodní dopravu a jež předcházel dnešní auto-navigaci).

KLM už od svého začátku mělo zajímavé reklamy a snažilo se přesvědčit „turisty“, že letecká doprava je rychlejší a pohodlnější. Nejstarší reklamní plakát pochází už z roku 1919, ale nejznámnější je reklamní kampaň z roku 1947, která uvedla do života příběh létajícího Holanďana „ De Vleigende Hollander/ The Flying Dutchman“. Tuhle přezdívky najdeme dodnes na každém stroji – nad předním kolem, pod cockpitem, v KLM modré barvě. Společnost vyžila později i sběratelskou vlastnost Holanďanů a v roce 1952 zavádí sběratelkou sérii modrých porcelánových Grachtových domů (Amsterdamské domy kolem centrálních grachtů). Ty lze buď hodně draze koupit na letišti nebo zdarma získat při cestě KLM Business třídou. 

Co říci o letišti Schiphol? Jedná se domovský přístav KLM a jedním z největších v Evropě. Ve světovém měřítku je přitom až na 15.místě. Ve srovnání s letišti v Bankoku či v New Yorku je to opravdový trpaslík. Přestože budovy i runway se nachází v – 5 metrech nadmořšké výšky, ročně přivítá 49,75 milionů pasažerů a odbaví 437.082 letadel. Na to samozřejmě nestačí jedna runway. Proto jich je zde několik. Pro stavební firmy to byl opravdový designerský oříšek, protože kolem letiště vedou hned 2 frekventované dálnice A4 a A5, ze severu se na polder Schiphol tlačí Amsterdam. Řešením byl tunel a most, a tak si jedete po dálnici a nad vámi prosviští křídlo letadla. Jedna runway vede souběžně podle dálnice. Ta se nejčastěji používá k přistávání, a tak jedete po silnici s divným pocitem, že proti Vám přístává á 3 minuty letadlo. Buďte stateční, letadla znají svoji cestu a ještě se nikdo nepokusil přistát na dálnici. Některé dráhy mají časové omezení, jelikož končí v blízkosti obydlených oblastí, a smí se používat jen za dne. V noci letadla neruší klidný spánek obyvatel ani Amsterdamu ani Aalsmeeru.

Dnes můžeme se společností KLM cestovat i z jiných nizozemských měst. Na severu je Lelystad, pro Randstad aglomeraci je letiště Rotterdam se šalamounských názvem The Hague, pro Braband je Eindhoeven a na samém jihu, sdílíme letiště v Maastrichtu/Aachen s Německou spolkovou republikou.  Pár slovy se vrátím k letišti v Rotterdamu. To není v provozu pro veřejnost až tak dlouho, ale před oficiálním otevřením se o něj vedly dlouhé spory. Letiště leží v katastru obce Rotterdam, ale relativně daleko od centra směrem na Delfty a Den Haag. Vláda, která sídlí v Haagu si myslela, že by pro návštěvníky Nizozemí bylo zajímavější letět do druhého nejdůležijtějšího města... tak chtěli mít letiště v Den Haagu. Ale jak to vyřešit? Nakonec padlo šalamounské řešení. Letiště je v Rotterdamu, ale jmenuje se anglicky The Haque. Chudák turista, ani neví přesně, kam letí! V Maastrichtu letiště řešili čistě ekonomicky. Dohodli se s německou stranou, letiště postavili na hranicích a záleží na pasažérech, který vchod použijí – Maastricht nebo Aachen. I cestování leteckou dopravou po tak malé zemi, jako je Nizozemí, je občas náročné.

 

Další gigantickou firmou, která přesáhla na dlouhá staletí hranice Nizozemského království je VOC – Vereenigde Oostindische Compagnie. Dnes se o ní dočteme jen v učebnicích dějepisu nebo si vyslechneme vzpomínání na zlaté časy kolonialismu. V roce 1602 Státy Zeelandu (dnešní provincie Nizozemí – Zeeland) a Státy Hollandu (dnešní provincie Severní a Jižní Holandsko) založili společnost na dovoz koření ze zemí Orientu a Afriky. Společnost by se dnes dala nazvat akciovou společností, protože si každý obchodník nebo firma mohl ve společnosti koupit svůj podíl. VOC měla monopol na dovážení pepře, nuškátového oříšku, vanilky, opia, porcelánu, hedvábí a bavlny do Evropy.

VOC zažívala svůj největší rozkvět v 17. a 18.století, kdy pokrývala veškerý obchod s koloniemi v Africe, Asii a později i v Americe. Společnost se v počátcích soustředila na obchod s kořením a otroky. Pozdějí přibyla i přeprava cestujících a státních úředníků. V koliniích mělo Nizozemí své guvernéry a ti museli občas zpět do Evropy nebo je jela navštívit rodina.  Města, která VOC pronajala své přístavy, z obchodu také profitovala. Ne nadarmo byl Amsterdam, Rotterdam, Middelburg, Enkhuizen, Delfty a Hoorn jedním z nejbohatších měst a nejluxusnější zboží se v minulých staletích dalo pořídit právě tady.

Samozřejmě VOC měla i své obchodní konkurenty – Velkou Británii nebo Španělsko. Nikdy ji však nezastínily a VOC prosperovala dál. Podle záznamů společnost vlastnila na 1772 lodí, z nichž se 629 lodí nikdy nevrátilo.  Námořníci a obchodníci ovlivnili kulturu a jazyk několika zemí. Bývalé nizozemské kolonie mají stavby v holandském stylu, jejich jazyk obsahuje slova z holandštiny a v Jihoafrické republice se dodnes holandsky mluví. Tedy zvláštní jazykovou mutací z 18. a 19. století. V Indonesii a v Bengálsku dodnes potkáme holandské vývěsní štíty a názvy administrativních institucí ve zkomolené holandštině.

VOC nebyl jen úspěch a přepych plynoucí z obchodu. Byla to také doba obchodu s otroky, neomezeného rabování podmaněných území, rozšiřování nemocí a násilí na domorodcích. Vše, co stojí v dějinách za zmínku, má vždy i negativní dopady. Bez VOC bychom si tak snadno nezvykli na kořeněná jídla, kávu, čaj, měkké hedvábí. Nestal by se pro nás tento luxus něčím obyčejným a relativně dostupným.

VOC ukončila svoji činnost v 50.letech 20.století, kdy obchod zvolil jiné strategie a doprava se stala jednodušší. Přesto je každý Holanďan hrdý na zlaté doby Východoindické společnosti. Doby, kdy holandský  trh byl přeplněn luxusním zbožím a kdy jedna cibulka tulipánu stála jako celý dům na náměstí.

Abych nemluvila pouze o firmách, které expandovaly do světa a ten si podrobovaly, je čas se zmínit o Europoort/Poort of Rotterdam, největším přístavu Evropy (www.portofrotterdam.com). Přístav se nachází v deltě řeky Maasy, mezi městy Rotterdam a Hoek van Holland. Lodě připlouvají buď z Německa po řekách Maase a Rýnu, nebo ze Severního moře přes Eurogeul (speciálně vyhlouvený kanál pro vplutí do přístavu), dalo by se říci – dálnice pro zaoceánské lodě. Podvodní kanál je 24m hluboký a 24m široký, přesto musí být pravidelně vybagrováván a čištěn, aby mohly superkontainerové lodě bezpečně vplout do přístavu. Když se očekává nějaký ten kontainerový otesánek, nejčastěji z Číny, tak se čas vplutí naplánuje na moment maximálního přílivu, Eurogeul se čerstvě vybagruje a loď může připlout. To se bohužel poslední dobou stává častěji a častěji, a tak se vláda rozhodla rozšířit přístav o Maasvlakte 2, kam bude hlubší přístup a kde bude více místa na kontainery a pod.

Přístav je zhruba 40 km dlouhý (měříme-li vzdušnou čárou po vodě do vnitrozemí), má 57km přístavních mol, jež jsou každých 100 metrů očíslovaná. To je nejen pro orientaci lodí, kam složit náklad, ale i pro kamióny, kam si pro svůj kontainer dojet. Nad dálnicemi A15 a A12 jsou uvedena nejen jména měst, ale i čísla přístavních mol Europoort. Je to stejný systém jako uliční číslování domů: levý břeh-sudá, pravý břeh – lichá čísla.

Pokud bychom statisticky propočítali, kolik lodí se ročně naloží a vyloží, došli bychom k hodnotě – jedna loď se naloží a vyloží za 14 minut. To je sice nesmysl, jelikož jede souběžně několik stovek přístavních jeřábů a dalších zařízení. Také nelze dnes skládat uhlí a pomeranče na jedno místo. A tak máme uhelný přístav, přístav na kovy, přístavistě na pomerančovou šťávu, ropu atd. Přístav funguje 24 hodin denně a 365 dní v roce, „dag-nacht“ , bez přestávky. Každá překážka (např. potopená nebo uvízlá loď) stojí přístav milióny ušlého zisku. Jen jednou v roce se doprava zpomalí a na půl dne se zavřou vrata protipovodňové hráze Measlantkering. To se děje vždy jako technická kontrola zajištění bezpečnosti přístavu před možnými přívalovými bouřkami ze Severního moře, jež hrozí většinou v únoru. Za svůj pobyt jsem tento stav „nouze“ zažila jen jednou a to na jeden den.

Již jsem se zmiňovala, že Europoort je největším evropských přístavem, který zaměstnává 87.111 zaměstnanců a rozkládá se na 12.440 ha pevniny a 7.718 ha vody. Přístav  ročně navštíví 29.720 (2011) zaoceánských a 95.780 (2011) lodí říční dopravy.  V přístavu ročně vyloží 6.099.586 TEU kontainerů a naloží 5.777.336 TEU, celkem tedy 11.876.921 TEU za rok 2011. Pro srovnání uvedu počty mil.tun v jiných přístavech.

1.       Rotterdam         434,6 mil.tun/2011

2.       Antwerpy           187,2

3.       Hamburg            132,2

4.       Novosibirsk       116,2

5.       Amsterdam         92,9

*Algeciras (E) 8.místo, 76,9 mil.tun/2011

A jak je to s Rotterdamem v rámci světových přístavů?

1.       Schanghai                          Čína                       721,6 mil.tun/2011

2.       Ningbo/Zhoushan          Čína                       691,0

3.       Singapure                          Singapure           531,6

4.       Taujin                                  Čína                       451,0

5.       Rotterdam                         Nizozemí             434,6

11. Hong Kong                          Čína                       272,4

17. Los Angeles                        USA                       203,9

18. Antwerpy                           Belgie                   187,2

*V první desítce světových přístavů je 8 čínských. Jejich objem roste a další se tlačí do top-ten světa.

**TEU kontainer- Twenty feet Equivalent Unit, 20ft dlouhý, 8ft vysoký a 8ft široký. V Lounském Legiosu se staví vagóny, kam se vejdou 2 TEU kontainery naráz.

 

Nákupy a renomované nizozemské firmy

Ať v Nizozemském království žijeme nebo zda přijedeme jen na krátkou návštěvu, určitě se nevyhneme potřebě nákupu. Ale kam jít nakoupit a kdy, to je otázkou číslo jedna. Samozřejmě i Nizozemí má řadu obchodů, jež jsou stejné nebo skoro stejné jako v Čechách. Je jen otázkou, zda jsou ovetřeny, protože v každé zemi platí jiná pravidla pro otevírací dobu.

Pokud pominu tuiristická centra a obchody se suvenýry, tak je potřeba počítat s tím, že obchody jsou zde otevřeny  od pondělí odpoledne do soboty večera. Standardní otevírací doba je 9:00 až 17:00 hodin, většinou bez polední pauzy. Supermarkety jsou většinou otevřeny od 8:30 do 19:30, každý den kromě neděle. V neděli jsou obchody z 99,9% zavřeny, a to náboženských důvodů. I takové nadnárodní nákupní centra jako je Ikea, musí v neděli být zavřeny. Vyjímkou jsou předvánoční neděle a víkend kolem velikonoc. To jsou potom specialní „koopdag“ (nakupovací dny) nebo jsou ve větších městech tzv.“koopavonden“ (nakupovací večery), kdy obchodní centra jsou otevřena v pátek až do 21:00. V ostatní dny je vždy třeba pamatovat, že nakupovat nelze kdykoli jako v Čechách.

A kam půjdeme nakoupit? Nelze nezačít nejznámějším holandským ochodním řetězcem, a to supermarketem Albert Heijn. Ten najdeme v každé obci, vždy skoro v centru. To je také podniková strategie, AH je určen především pro ženy v domácnosti, které chodí denně nakupovat, většinou pěšky nebo na kole. Ráno odvedou děti do školy, a pak se cestou domů staví pro nákup. Tam samozřejmě potkají další známé a během chvilky čekání u pokladny ví vše, co je nového. Důležitý zdroj informací. Nebo se pletu?

Ale vraťme se zpátky do historie, kde se v Nizozemí Albert Heijn vzal. V roce 1887 v obci Oolzaan, dnes skoro předměstí Amsterdamu, otevřel pan Albert Heijn obchod se smíšeným sbožím. Aby přilákali více zákazníků rozhodli se, že budou péci vlastní speciální KOEK (koláč) a budou pražit kávu přímo v obchodě, aby si zákazník mohl odnést domů voňavou kávu. Postupem času se rozhodl otevřít další a další obchody v okolí. Ty nabízely to samé zboží, měly i stejný interiér. Navíc postupně nasmlouvaly výhradní dodavatele zboží, jež nabízeli i pevnou cenu. V roce 1952 firma otevřela v Schiedamu první samoobsluhu, kde kromě běžného sortimentu nabízeli i čerstvé maso a zeleninu. Od roku 1956 si může každá hospodyňka každý měsíc počíst ve firemním časopise AllerHande, jež je zdarma. Pro Holanďany super lákavé. Zde jsou kromě speciálních nabídek i recepty, tipy pro hospodyňky, zajímavosti, nové filiálky AH nebo nové spořící akce. Jedním slovem vše, co je třeba vědět.

Když v roce 1987 firma Albert Heijn oslavila 100 let existence, dostala od královny přídomek – královský dodavatel. Tímto čestným titulem se honosí jen pár společností a ty mají práva zásobovat královské paláce a vládní budovy. Samozřejmě se společnost vyvijí, a tak vznikají nové varianty obchodu, starý klasický supermarket už nestačí. Od roku 2001 je On-line AH (kde si nákup lze objednat on-line a ve stanovenou dobu vám nákup přivezou až domů). V roce 2002 vzniká tzv. GO-winkel. Jedná se mnohem menší samoobsluhu AH, jež nabízí malá balení a větší výběr svačinek a potravin k rychlému zakousnutí. Samozřejmě i jejich umístění je jiné. Go-winkel je v okolí autobusového nebo vlakového nádraží, v oblasti s vysokým výskytem kanceláří... všude tam, kde lidé spěchají a kde mají během dne hlad nebo chuť. Tyto obchody jsou o trochu dražší a mají speciální mini-sortiment.

Firma má samozřejmě i své logo -  vzájemně propletené AH ve speciální albertovské bleděmodré barvě. V regálech pak najdeme i vlastní sortiment, vlastní obchodní značky Euroshopper, které jsou výrazně levnější. To způsobilo v minulosti několik obchodních bitev, kdy renomované firmy jako Coca-Cola, Unilerver, Grolsch si stěžovali, že výrobky AH jsou výrazně dotovány a že se jedná o nerovný boj o zákazníka. Ale Albert Heijn vyšel vždy z konkurenčního boje se vztyčenými vlajkami a jeho výrobky zůstaly na svých místech.

Dalším obchodním trikem holdingu A-Hold jsou zákaznické karty. Když kartu používáte pravidelně, dostáváte na určité výrobky slevu, plus si šetříte body. Za každých 490 bodů dostane 52 euro v hotovosti(490 bodů á €0,10 je €49, plus €3 věrnostní bonus). V rámci karty si můžete také spořit body na speciální výrobky či hračky pro děti. Tato obchodní strategie funguje již od dob nizozemského guldenu(měna užívaná v NL před zavedením eura).

Samozřejmě i v Čechách najdeme supermarkety Albert, a tak si můžeme být jisti, že v obchodě nezabloudíme a najdeme tam svých 20.000 výrobků, na které jsme zvyklí. Tedy až na krajové odlišnosti. Teď již zbývá navštívit jednu z 856 holandských filiálek. Pokud musíme nakupovat v neděli, tak musíme více hledat, protože z celkového množství je otevřeno jen 150 obchodů se speciálním nedělním povolením.

Jeden tip pro mladé dámy, pokud chcete vypadat, že pracujete a potkat pracujícího muže, musíte jít na kupovat až po 17:00 hodině a dobře se dívat do košíků. Pak je úspěch zaručen.

Když už jsme v tom nakupování, tak se podívejme i do obchodu s textilem a logem „ Zeeman kleedt je voor een beetje“ (Zeeman tě oblékne za pár kaček). Ano uhodli jste, jedná se o obchod Zeeman, jež byl založen roku 1967 panem Janem Zeemanem ve městě Alpen aan de Rijn. Od té doby na území království bylo otevřeno více než 1.000 obchodů s křiklavě žluto-modrým logem námořníka (Zeeman). Díky svým cenám je Zeeman populární i v Německu, Belgii, Francii a Luxembursku.

Dnešní doba přeje více nakupovaní on-line. Takovým dědečkem on-line obchodů je v Nizozemí Kijkshop. V roce 1973 se parta nadšenců rozhodla otevřít obchod s minimálními náklady na personál a prostor. Obchod má vitríny, kde je vystaveno zboží s detailní popiskou a kódem. Zákazník si zboží prohlédne, napíše si kód a zboží si u poklady objedná a zaplatí. Během platby je kód odeslán do skladu, kde výrobek nachystají k odběru. Tak je v obchodě pouze jeden nebo dva pokladní a ve skladu pár skladníků. Sklad je většinou ve sklepě nebo v patře. Ve 100 filiálkách si můžete zakoupit všechno možné kromě jídla. Od roku 1999 funguje Kijkshop i on-line. Pak Vám zboží přijde poštou. Chytné, inu obchodníci a šetřílci v jednom!

Ale jaká obchodní značna je ta „echt“ holandská? Je jich hned několik a ty nejznámnější se pokusím krátce představit.

Začněme vůní kávy a čaje – firmou Douwe Egberts. V roce 1753 zavoněla prvně káva v obchodě ve fríské vsi Joure a pan a paní Egberts k ní přidali nějaký ten koláček. Rodina doplnila do svého obchodu se smíšeným zbožím luxusní artikl – čaj, kávu a tabák. Vše pod vlastní značkou. Jejich syn v roce 1780 rozšířil obchod o další filiálky a zaměstnal pár obchodních cestovatelů, kteří nabízeli jejich kávu, čaj a tabák v dalších obchodech. Tak postupně rostla firma, jež nese jméno zakladatele. Po 2.světové válce firma překročila hranice a začala se šířit po Evropě a později na další kontinenty. Dnes není na světě nikdo, kdo by neznal kávu Douwe Egberts.

Aby si firma zajistila více zákazníků a odběratalů, zavedla systém věrnostních karet, kdy si s každým nákupem spoříte body a jednoho dne si můžete zakoupit kávovou soupravu, překapávač na kávu s logem DE nebo třeba jen jeden hrneček. Existuje i designová řada výrobků DE od předních nizozemských designerů. Tyto výrobky jsou dnes předměty drahocených sbírek milovníků DE. 

Firma DE byla několik let součástí amerického holdingu Sara Lee, ale v roce 2012 se vrátila zpět do holandských rukou. Ta má v součastnosti 7.000 zaměstnanců po celém světě a její zisk za rok 2011 byl € 2,6 miliard (netto zisk €331 milionů).

Firma má několik dodavatelů kávy a čaje v rozvojových zemích. Tady je speciální projekt DE Foundation 2002, který zajišťuje podporu místních zemědělců – producentů a bojuje proti práci dětí. Se sociálním projektem začala firma již ve 40.letech 20.století, kdy v rámci ekonomické krize vysadila firma u Joure Haulsterbossen, tzv.sirkový les. Tehdy ještě vyráběli a prodávali tabákové výrobky a potřebovali dřevo na sirky. Bohužel nebo bohudík, tabák se dnes tolik neprodává a les pořád stojí. Sirky se vyrábí asi někde jinde.

Další firmou, kterou každý zná je Heineken. Není třeba říkat, že se jedná o výrobce piva a nápojů. Ve 178 zemích světa mohou dnes lidé zahnat žízeň jedním z nápojů. Všichni si hned představíme ono zelené logo se smějícím se E a jen znalci si přidají firemní motto „heerlijk, helder, Heineken“ ( Freddy Heiniken: dobroučký, čirý, Heineken). Už z názvu vyplývá, že se původně jednalo o rodinný pivovar, jež byl 15.2.1864  otevřen 22-letým G.A.Heineken v Amsterdamu. Od té doby se firma rozrostla o dalších  140 pivovarů a majitely není jen rodina Heinekenů, ale jsou jimi i akcionáři, mimo jiné i královna. Pokud firmu převedu do ekonomického aspektu, tak s každým douškem piva platíme nejen DPH, ale i pár centíků královně. Dnes Heineken zaměstnává 70.000 lidí po celém světě a se svými 164,6 miliony hektolitrů (2011) patří k největšímu výrobci piva na světě. 

Unilever je další firmou, která ovlivňuje náš každodenní život. Dnes se jedná o nadnárodnostní koncern, který vyrábí potraviny – salámy, potravinové doplňky – instantní polévky, drogerijní výrobky – prášek na praní. Firma oficiálně vznikla k 1.1.1930 sloučením několika firem, kdy její jméno je kombinací slova Unie (Margarine unie) a jména Lever (William H.Lever, výrobce mýdla). Ti společně uzavřeli smlouvu a otevřeli firmu, jež vyrábí vše chemické. Hlavními produkty té doby byl margarín a mýdlo z palmového oleje (olej pocházel z plantáží v Belgickém Kongu, dnešní Republika Kongo). Postupně se přidávali další a další výrobky. Dnes bychom napočítali 160 různých produktů a ty objevili v obchodech v Evropě, Severní a Střední Ameriky, Afriky. Jejich U je prostě skoro všude.

Kdo z vás nezná: Blue Band margarín ( od 1923), Calvé serie (1929), Omo prací prášek (1952), Dove kosmetika (1956), Unox salámy a buřty (1957), Iglo mražené výrobky (1958), Cup-a-Soup (1972), kosmetika Axe (1983). Další výrobky, které najdeme i  českých obchodech jsou Cif, Timotei, Lux, Rexona, Sunlight, Magnum, Hellman´s, Knorr, Lipton a desítky dalších.

Dnes firma zaměstnává 179.000 lidí a se svým hlavním sídlem v Rotterdamu a druhým pro speciální produktovou řadu v Londýně, je jedním z největších chemických podniků v Evropě.  

Koninglijk Philips Electronics, jednoduše Philips, je rodinná firma v Eindhovenu, kterou roku 1891 založil Gerard Philips se svým otcem pod obchodním jménem Philips & Co. Historie a strategie firmy by se dala přirovnat k Baťovu Zlínu. V Eindhovenu nevznikla jenom továrna, ale i školy pro techniky, knihovna, zaměstnanecké domy, centra volného času atd. Vše s přívlastkem Philips (např. Philips biblioteek). Jen fotbalový stadion má trochu jiné jméno PSV. (Ale co znamená P ve zkratce fotbalového klubu, kde kdysi hrál i J.Chovanec? Ano,ano... Philips). Navíc firma nabízela zaměstnancům výhodné penzijní připojištění a další finanční výhody. Za více než sto let je tento fond jeden z největších nestátních fin.fondůnejen v Nizozemí.

G.Philips začal vyrábět žárovky, později přidal jednoduché domácí elektrické spotřebiče. Největším přelomem v historii firmy byla nová výrobní řada – elektrické holící strojky (od 1939), později přibyla výroba televizorů, zdravotnických přístrojů, lamp, rentgenů a dalších. Jelikož firma vždy dbala na vlastní design, potřebovala vlastního dodavatele bakelitu, obalových materiálů, metalických součástí, a tak postupně k továrně přibývají papírny, slévárny, sklárny a další. Inu český Baťa a holandský Philips museli být určitě přáteli.

Dnes je Philips největším evropským výrobcem TL trubic a 3. na světě ve výrobě spotřební elektroniky (až za firmou Panasonic a Sony).

Když už máme pěkný holící strojek a plazmovou televizi od Philipsu, tak musíme mít i auto. I tady je holandská firma – DAF, Van Doorne´s Aanhangwegenfabriek. My v Čechách známe jen nákladní auta, ale kdysi tady byla výrobní linka i na osobáky. Těmi také Hub van Doorne roku 1953 rozšířil svoji nabídku výrobků.  Firma od roku 1932 vyrábí nákladní auta, v období kolem válek rozšíříli výrobu o armádní vozy, jež se vyrábí bohužel dodnes. Přelomovým rokem v historii byl 1958, kdy do výroby uvedli první dvouválcový čtyřtaktní motor a variomatickou převodovku. Tehdy se vyrábělo osobní auto podobné německému trabantu, které umělo jet stejně rychle dopředu jako dozadu.  Bohužel roku 1975 kupuje výrobní řadu osobních aut švédská firma Volvo a od té domy mizí Dafíci (bratranci trabanta) z nizozemských silnic. Od 70.let firma vyrábí jen nákladní auta a menší rozvážkové modely, později zavádí výrobu autobusů Bova a vylepšuje vozidla pro armádu. Dnes je DAF na 4. Místě ve výrobě nákladních aut ( Scania, Volvo, Man), přesto se nevzdává a od roku 2013 chce zavést hybridní nákladní auto LF Hybrid 12t na rozvážku zboží ve městech s elektrickým 44kW motorem místo naftového 118kW motoru. Tak uvidíme, protože ho neuslyšíme ani neucítíme.

A teď musíme do našeho auta natankovat. Kde? U holandské Royal Dutch Shell, holandsko-anglická firma, která byla založena již roku 1890. V roce 1899 našli na Sumatře, v tehdejší holandské kolonii, ropu. Dva bratři Deteringové byli u toho, hned je napadl strategický plán: dovážet a zpracovávat ropu v Evropě. Samozřejmě tehdy ještě nebyla poptávka po benzínu, ale po oleji do lamp a kamínek. Henry Detering neváhal a začal podnikat. Jeho bratr, žijící v Anglii, měl firmu na dovážení mušlí do Velké Británie, a tak Henry využil bratrova podnikání a jako logo firmy vybral mušli (jakubská mušle). Dnes má firma 90.000 zaměstnanců a ve 140 zemích světa má své pobočky. Shell benzín nebo naftu můžete natankovat kdekoli po Evropě a Africe. Firma není již jen rodinnou firmou, ale má spousty akcionářů. Vždy se věřilo, že nizozemská královská rodina je většinovým podílníkem Shellu, ale později – při zavedení pravidla nahlásit 5% a více akcionáře firmě se nikdo z královské rodiny nepřihlásil. Ale i tak poddaní královny v to pořád věří. 

Firma je pravidelně vystavena útokům organizacím chránící životní prostředí a každoročně je obléhána aktivisty Greenpeace a dalších.  V mediích se to bere jako skrytá reklama Shellu a nikdo si z troho velkou hlavu nedělá. Navíc firma sídlí v průmyslové zóně Europoortu Rotterdam, kde není žádná obydlená zóna. A co víc, firma Shell je firmou s největším ročním ziskem v Nizozemí, tak proč si podřezávat větev blahobytu.

Když už máme auto a benzín, musíme být šik. Tak je tu čas na módní ateliér Viktor&Rolf. Holandské návrhářské duo, které se proslavilo svojí extravagantností a nevšedními modely. Firma vznikla roku 2005 a její filosofií je příběh Alenky v říši divů. Vše je prostě naruby. I jejich obchody jsou atypické – lustr visí od podlahy, schody nikam nevedou, vše jako v říši za zrcadlem. Jejich modely jsou nevšední, ale přesto si najdou své zákazníky. Mezi ně patří i členové královské rodiny. Když se vdávala princezna Mabel, měla svatební šaty právě od nich. Tady si nemohu nechat ujít zmínit jejich webovou stránku, opravdu stojí za vidění... takže jdeme googlovat www.viktor-rolf.com a hledat něco na sebe.

Stějně si průměrný Holanďan půjde koupit něco na sebe k Zeemanovi a do sebe do Albert Heijn. Tak štastné pořízení při nákupech!