Když Holanďané dobývají svět

Aby Holanďané mohli pohodlně dobývat svět, založili několik velkých obchodně-logistických společností. Asi tou nejznámější novodobou je jejich letecká společnost KLM – Koninglijke Luchtvaart Maatschappij, nebo její mnohem známější anglické jméno: Royal Dutch Airlines (Královská letecká společnost). Jejich domovským letištěm  je samozřejmě letiště na předměstí Amsterdamu – Schiphol.

Dne 7.10.1919 byla společnost založena a její základní kapitál čítal 1,2 miliony guldenů. Královna Vilemína viděla v letecké dopravě budoucnost a tušila, že za pár let bude KLM důležitou nizozemskou firmou, proto ihned přidala k jejich názvu přívlastek Královský. První komerční let se uskutečnil již za půl roku po vzniku společnosti a to z Amsterdamu do Londýna dne 17.5.1920. Letadla se tehdy vyráběla i v Nizozemí a prvním stojem byl samozřejmě domácí letoun Fokker. Od května se postupně rozletěla letedla po celé Evropě. KLM jako první letecká společnost získávala ta nejlepší místa a časy. Už 1.řijna 1924 se letedla s pasažery na palubě vydala do nizozemských kolonií a zamířila směrem do Asie do Batávie, Nizozemské Indonésie, Jakarty a dalších. Ve spolupráci s Brity zavedla KLM po druhé světové válce lety i do britských kolonií (Indie, dnešní Vietnam a další). V roce 1945 začíná spolupracovat s PanAm , leteckou společností USA a zavádí lety i na západní polokouli.

Poptávka roste a požadavky cestujících se více a více specializují. V roce 1966 KLM uvádí novou dceřinnou společnost NLM (Nederlandse Luchtvaart Maatschappij) s tzv. Cityhoppery. Krátké lety po Evropě, nejen do hlavních měst, ale do menších měst. Linka byla určena především obchodníkům, kteří ráno vyrazili např.do Frankfurtu a večer museli být zpátky. Tyto služby NLM nabízí dodnes. K nim v roce 2003 přibyla další dceřinná společnost Transavia a ve 2008 ještě Martinair. Tyto dvě společnosti nabízí lety do turisticky zajímavých distinací za minimální cenu. Navíc pružně reagují na poptávku a sezónu. V létě většina letů míří někam k moři a v zimě se létá na hory. V mezičase je pak možné si za pár kaček zaletět si nakoupit do Glasgow nebo Brna.

I počet letadel roste. Dnes na letišti najdeme nejen malé Cityhoppery, ale i obrovská Jumba. V roce 1971 vzlétl z Amsterdamu první Boeing 747, pak do flotily KLM přibyl i Concord, ale záhy jej vystřídala celá škála Airbusů a dalších letadel a letadýlek. Dnes bychom domácích napočítali 115, plus nákladní letedla KML-Cargo.

Pokud si tento článek čte nějaký senzacechtivý turista, musím ho zklamat. KLM za svoji historii příliš mnoho leteckých neštěstí nezaznamenala. Nejsmutnějším rokem je r.1977, kdy za husté mlhy došlo ke katastrofě na ostrově Tenerife. Tehdy se letadlo KLM chystalo vzlétnout a lidskou chybou došlo k desinformaci. Na stejné runway bylo i letadlo PanAm.To ještě rolovalo a díky mlze pilot minul sjezd 3. Během pár sekund je zachytil podvozek právě vzlétajícího KLM stroje. O život přišlo 583 lidí, vracejících se po dovolené domů. Jako bezpečnostní prvek byl všem letištím v Evropě předepsán pozemní radar. (Systém, který se dříve používal pouze pro lodní dopravu a jež předcházel dnešní auto-navigaci).

KLM už od svého začátku mělo zajímavé reklamy a snažilo se přesvědčit „turisty“, že letecká doprava je rychlejší a pohodlnější. Nejstarší reklamní plakát pochází už z roku 1919, ale nejznámnější je reklamní kampaň z roku 1947, která uvedla do života příběh létajícího Holanďana „ De Vleigende Hollander/ The Flying Dutchman“. Tuhle přezdívky najdeme dodnes na každém stroji – nad předním kolem, pod cockpitem, v KLM modré barvě. Společnost vyžila později i sběratelskou vlastnost Holanďanů a v roce 1952 zavádí sběratelkou sérii modrých porcelánových Grachtových domů (Amsterdamské domy kolem centrálních grachtů). Ty lze buď hodně draze koupit na letišti nebo zdarma získat při cestě KLM Business třídou. 

Co říci o letišti Schiphol? Jedná se domovský přístav KLM a jedním z největších v Evropě. Ve světovém měřítku je přitom až na 15.místě. Ve srovnání s letišti v Bankoku či v New Yorku je to opravdový trpaslík. Přestože budovy i runway se nachází v – 5 metrech nadmořšké výšky, ročně přivítá 49,75 milionů pasažerů a odbaví 437.082 letadel. Na to samozřejmě nestačí jedna runway. Proto jich je zde několik. Pro stavební firmy to byl opravdový designerský oříšek, protože kolem letiště vedou hned 2 frekventované dálnice A4 a A5, ze severu se na polder Schiphol tlačí Amsterdam. Řešením byl tunel a most, a tak si jedete po dálnici a nad vámi prosviští křídlo letadla. Jedna runway vede souběžně podle dálnice. Ta se nejčastěji používá k přistávání, a tak jedete po silnici s divným pocitem, že proti Vám přístává á 3 minuty letadlo. Buďte stateční, letadla znají svoji cestu a ještě se nikdo nepokusil přistát na dálnici. Některé dráhy mají časové omezení, jelikož končí v blízkosti obydlených oblastí, a smí se používat jen za dne. V noci letadla neruší klidný spánek obyvatel ani Amsterdamu ani Aalsmeeru.

Dnes můžeme se společností KLM cestovat i z jiných nizozemských měst. Na severu je Lelystad, pro Randstad aglomeraci je letiště Rotterdam se šalamounských názvem The Hague, pro Braband je Eindhoeven a na samém jihu, sdílíme letiště v Maastrichtu/Aachen s Německou spolkovou republikou.  Pár slovy se vrátím k letišti v Rotterdamu. To není v provozu pro veřejnost až tak dlouho, ale před oficiálním otevřením se o něj vedly dlouhé spory. Letiště leží v katastru obce Rotterdam, ale relativně daleko od centra směrem na Delfty a Den Haag. Vláda, která sídlí v Haagu si myslela, že by pro návštěvníky Nizozemí bylo zajímavější letět do druhého nejdůležijtějšího města... tak chtěli mít letiště v Den Haagu. Ale jak to vyřešit? Nakonec padlo šalamounské řešení. Letiště je v Rotterdamu, ale jmenuje se anglicky The Haque. Chudák turista, ani neví přesně, kam letí! V Maastrichtu letiště řešili čistě ekonomicky. Dohodli se s německou stranou, letiště postavili na hranicích a záleží na pasažérech, který vchod použijí – Maastricht nebo Aachen. I cestování leteckou dopravou po tak malé zemi, jako je Nizozemí, je občas náročné.

 

Další gigantickou firmou, která přesáhla na dlouhá staletí hranice Nizozemského království je VOC – Vereenigde Oostindische Compagnie. Dnes se o ní dočteme jen v učebnicích dějepisu nebo si vyslechneme vzpomínání na zlaté časy kolonialismu. V roce 1602 Státy Zeelandu (dnešní provincie Nizozemí – Zeeland) a Státy Hollandu (dnešní provincie Severní a Jižní Holandsko) založili společnost na dovoz koření ze zemí Orientu a Afriky. Společnost by se dnes dala nazvat akciovou společností, protože si každý obchodník nebo firma mohl ve společnosti koupit svůj podíl. VOC měla monopol na dovážení pepře, nuškátového oříšku, vanilky, opia, porcelánu, hedvábí a bavlny do Evropy.

VOC zažívala svůj největší rozkvět v 17. a 18.století, kdy pokrývala veškerý obchod s koloniemi v Africe, Asii a později i v Americe. Společnost se v počátcích soustředila na obchod s kořením a otroky. Pozdějí přibyla i přeprava cestujících a státních úředníků. V koliniích mělo Nizozemí své guvernéry a ti museli občas zpět do Evropy nebo je jela navštívit rodina.  Města, která VOC pronajala své přístavy, z obchodu také profitovala. Ne nadarmo byl Amsterdam, Rotterdam, Middelburg, Enkhuizen, Delfty a Hoorn jedním z nejbohatších měst a nejluxusnější zboží se v minulých staletích dalo pořídit právě tady.

Samozřejmě VOC měla i své obchodní konkurenty – Velkou Británii nebo Španělsko. Nikdy ji však nezastínily a VOC prosperovala dál. Podle záznamů společnost vlastnila na 1772 lodí, z nichž se 629 lodí nikdy nevrátilo.  Námořníci a obchodníci ovlivnili kulturu a jazyk několika zemí. Bývalé nizozemské kolonie mají stavby v holandském stylu, jejich jazyk obsahuje slova z holandštiny a v Jihoafrické republice se dodnes holandsky mluví. Tedy zvláštní jazykovou mutací z 18. a 19. století. V Indonesii a v Bengálsku dodnes potkáme holandské vývěsní štíty a názvy administrativních institucí ve zkomolené holandštině.

VOC nebyl jen úspěch a přepych plynoucí z obchodu. Byla to také doba obchodu s otroky, neomezeného rabování podmaněných území, rozšiřování nemocí a násilí na domorodcích. Vše, co stojí v dějinách za zmínku, má vždy i negativní dopady. Bez VOC bychom si tak snadno nezvykli na kořeněná jídla, kávu, čaj, měkké hedvábí. Nestal by se pro nás tento luxus něčím obyčejným a relativně dostupným.

VOC ukončila svoji činnost v 50.letech 20.století, kdy obchod zvolil jiné strategie a doprava se stala jednodušší. Přesto je každý Holanďan hrdý na zlaté doby Východoindické společnosti. Doby, kdy holandský  trh byl přeplněn luxusním zbožím a kdy jedna cibulka tulipánu stála jako celý dům na náměstí.

Abych nemluvila pouze o firmách, které expandovaly do světa a ten si podrobovaly, je čas se zmínit o Europoort/Poort of Rotterdam, největším přístavu Evropy (www.portofrotterdam.com). Přístav se nachází v deltě řeky Maasy, mezi městy Rotterdam a Hoek van Holland. Lodě připlouvají buď z Německa po řekách Maase a Rýnu, nebo ze Severního moře přes Eurogeul (speciálně vyhlouvený kanál pro vplutí do přístavu), dalo by se říci – dálnice pro zaoceánské lodě. Podvodní kanál je 24m hluboký a 24m široký, přesto musí být pravidelně vybagrováván a čištěn, aby mohly superkontainerové lodě bezpečně vplout do přístavu. Když se očekává nějaký ten kontainerový otesánek, nejčastěji z Číny, tak se čas vplutí naplánuje na moment maximálního přílivu, Eurogeul se čerstvě vybagruje a loď může připlout. To se bohužel poslední dobou stává častěji a častěji, a tak se vláda rozhodla rozšířit přístav o Maasvlakte 2, kam bude hlubší přístup a kde bude více místa na kontainery a pod.

Přístav je zhruba 40 km dlouhý (měříme-li vzdušnou čárou po vodě do vnitrozemí), má 57km přístavních mol, jež jsou každých 100 metrů očíslovaná. To je nejen pro orientaci lodí, kam složit náklad, ale i pro kamióny, kam si pro svůj kontainer dojet. Nad dálnicemi A15 a A12 jsou uvedena nejen jména měst, ale i čísla přístavních mol Europoort. Je to stejný systém jako uliční číslování domů: levý břeh-sudá, pravý břeh – lichá čísla.

Pokud bychom statisticky propočítali, kolik lodí se ročně naloží a vyloží, došli bychom k hodnotě – jedna loď se naloží a vyloží za 14 minut. To je sice nesmysl, jelikož jede souběžně několik stovek přístavních jeřábů a dalších zařízení. Také nelze dnes skládat uhlí a pomeranče na jedno místo. A tak máme uhelný přístav, přístav na kovy, přístavistě na pomerančovou šťávu, ropu atd. Přístav funguje 24 hodin denně a 365 dní v roce, „dag-nacht“ , bez přestávky. Každá překážka (např. potopená nebo uvízlá loď) stojí přístav milióny ušlého zisku. Jen jednou v roce se doprava zpomalí a na půl dne se zavřou vrata protipovodňové hráze Measlantkering. To se děje vždy jako technická kontrola zajištění bezpečnosti přístavu před možnými přívalovými bouřkami ze Severního moře, jež hrozí většinou v únoru. Za svůj pobyt jsem tento stav „nouze“ zažila jen jednou a to na jeden den.

Již jsem se zmiňovala, že Europoort je největším evropských přístavem, který zaměstnává 87.111 zaměstnanců a rozkládá se na 12.440 ha pevniny a 7.718 ha vody. Přístav  ročně navštíví 29.720 (2011) zaoceánských a 95.780 (2011) lodí říční dopravy.  V přístavu ročně vyloží 6.099.586 TEU kontainerů a naloží 5.777.336 TEU, celkem tedy 11.876.921 TEU za rok 2011. Pro srovnání uvedu počty mil.tun v jiných přístavech.

1.       Rotterdam         434,6 mil.tun/2011

2.       Antwerpy           187,2

3.       Hamburg            132,2

4.       Novosibirsk       116,2

5.       Amsterdam         92,9

*Algeciras (E) 8.místo, 76,9 mil.tun/2011

A jak je to s Rotterdamem v rámci světových přístavů?

1.       Schanghai                          Čína                       721,6 mil.tun/2011

2.       Ningbo/Zhoushan          Čína                       691,0

3.       Singapure                          Singapure           531,6

4.       Taujin                                  Čína                       451,0

5.       Rotterdam                         Nizozemí             434,6

11. Hong Kong                          Čína                       272,4

17. Los Angeles                        USA                       203,9

18. Antwerpy                           Belgie                   187,2

*V první desítce světových přístavů je 8 čínských. Jejich objem roste a další se tlačí do top-ten světa.

**TEU kontainer- Twenty feet Equivalent Unit, 20ft dlouhý, 8ft vysoký a 8ft široký. V Lounském Legiosu se staví vagóny, kam se vejdou 2 TEU kontainery naráz.

 

Nákupy a renomované nizozemské firmy

Ať v Nizozemském království žijeme nebo zda přijedeme jen na krátkou návštěvu, určitě se nevyhneme potřebě nákupu. Ale kam jít nakoupit a kdy, to je otázkou číslo jedna. Samozřejmě i Nizozemí má řadu obchodů, jež jsou stejné nebo skoro stejné jako v Čechách. Je jen otázkou, zda jsou ovetřeny, protože v každé zemi platí jiná pravidla pro otevírací dobu.

Pokud pominu tuiristická centra a obchody se suvenýry, tak je potřeba počítat s tím, že obchody jsou zde otevřeny  od pondělí odpoledne do soboty večera. Standardní otevírací doba je 9:00 až 17:00 hodin, většinou bez polední pauzy. Supermarkety jsou většinou otevřeny od 8:30 do 19:30, každý den kromě neděle. V neděli jsou obchody z 99,9% zavřeny, a to náboženských důvodů. I takové nadnárodní nákupní centra jako je Ikea, musí v neděli být zavřeny. Vyjímkou jsou předvánoční neděle a víkend kolem velikonoc. To jsou potom specialní „koopdag“ (nakupovací dny) nebo jsou ve větších městech tzv.“koopavonden“ (nakupovací večery), kdy obchodní centra jsou otevřena v pátek až do 21:00. V ostatní dny je vždy třeba pamatovat, že nakupovat nelze kdykoli jako v Čechách.

A kam půjdeme nakoupit? Nelze nezačít nejznámějším holandským ochodním řetězcem, a to supermarketem Albert Heijn. Ten najdeme v každé obci, vždy skoro v centru. To je také podniková strategie, AH je určen především pro ženy v domácnosti, které chodí denně nakupovat, většinou pěšky nebo na kole. Ráno odvedou děti do školy, a pak se cestou domů staví pro nákup. Tam samozřejmě potkají další známé a během chvilky čekání u pokladny ví vše, co je nového. Důležitý zdroj informací. Nebo se pletu?

Ale vraťme se zpátky do historie, kde se v Nizozemí Albert Heijn vzal. V roce 1887 v obci Oolzaan, dnes skoro předměstí Amsterdamu, otevřel pan Albert Heijn obchod se smíšeným sbožím. Aby přilákali více zákazníků rozhodli se, že budou péci vlastní speciální KOEK (koláč) a budou pražit kávu přímo v obchodě, aby si zákazník mohl odnést domů voňavou kávu. Postupem času se rozhodl otevřít další a další obchody v okolí. Ty nabízely to samé zboží, měly i stejný interiér. Navíc postupně nasmlouvaly výhradní dodavatele zboží, jež nabízeli i pevnou cenu. V roce 1952 firma otevřela v Schiedamu první samoobsluhu, kde kromě běžného sortimentu nabízeli i čerstvé maso a zeleninu. Od roku 1956 si může každá hospodyňka každý měsíc počíst ve firemním časopise AllerHande, jež je zdarma. Pro Holanďany super lákavé. Zde jsou kromě speciálních nabídek i recepty, tipy pro hospodyňky, zajímavosti, nové filiálky AH nebo nové spořící akce. Jedním slovem vše, co je třeba vědět.

Když v roce 1987 firma Albert Heijn oslavila 100 let existence, dostala od královny přídomek – královský dodavatel. Tímto čestným titulem se honosí jen pár společností a ty mají práva zásobovat královské paláce a vládní budovy. Samozřejmě se společnost vyvijí, a tak vznikají nové varianty obchodu, starý klasický supermarket už nestačí. Od roku 2001 je On-line AH (kde si nákup lze objednat on-line a ve stanovenou dobu vám nákup přivezou až domů). V roce 2002 vzniká tzv. GO-winkel. Jedná se mnohem menší samoobsluhu AH, jež nabízí malá balení a větší výběr svačinek a potravin k rychlému zakousnutí. Samozřejmě i jejich umístění je jiné. Go-winkel je v okolí autobusového nebo vlakového nádraží, v oblasti s vysokým výskytem kanceláří... všude tam, kde lidé spěchají a kde mají během dne hlad nebo chuť. Tyto obchody jsou o trochu dražší a mají speciální mini-sortiment.

Firma má samozřejmě i své logo -  vzájemně propletené AH ve speciální albertovské bleděmodré barvě. V regálech pak najdeme i vlastní sortiment, vlastní obchodní značky Euroshopper, které jsou výrazně levnější. To způsobilo v minulosti několik obchodních bitev, kdy renomované firmy jako Coca-Cola, Unilerver, Grolsch si stěžovali, že výrobky AH jsou výrazně dotovány a že se jedná o nerovný boj o zákazníka. Ale Albert Heijn vyšel vždy z konkurenčního boje se vztyčenými vlajkami a jeho výrobky zůstaly na svých místech.

Dalším obchodním trikem holdingu A-Hold jsou zákaznické karty. Když kartu používáte pravidelně, dostáváte na určité výrobky slevu, plus si šetříte body. Za každých 490 bodů dostane 52 euro v hotovosti(490 bodů á €0,10 je €49, plus €3 věrnostní bonus). V rámci karty si můžete také spořit body na speciální výrobky či hračky pro děti. Tato obchodní strategie funguje již od dob nizozemského guldenu(měna užívaná v NL před zavedením eura).

Samozřejmě i v Čechách najdeme supermarkety Albert, a tak si můžeme být jisti, že v obchodě nezabloudíme a najdeme tam svých 20.000 výrobků, na které jsme zvyklí. Tedy až na krajové odlišnosti. Teď již zbývá navštívit jednu z 856 holandských filiálek. Pokud musíme nakupovat v neděli, tak musíme více hledat, protože z celkového množství je otevřeno jen 150 obchodů se speciálním nedělním povolením.

Jeden tip pro mladé dámy, pokud chcete vypadat, že pracujete a potkat pracujícího muže, musíte jít na kupovat až po 17:00 hodině a dobře se dívat do košíků. Pak je úspěch zaručen.

Když už jsme v tom nakupování, tak se podívejme i do obchodu s textilem a logem „ Zeeman kleedt je voor een beetje“ (Zeeman tě oblékne za pár kaček). Ano uhodli jste, jedná se o obchod Zeeman, jež byl založen roku 1967 panem Janem Zeemanem ve městě Alpen aan de Rijn. Od té doby na území království bylo otevřeno více než 1.000 obchodů s křiklavě žluto-modrým logem námořníka (Zeeman). Díky svým cenám je Zeeman populární i v Německu, Belgii, Francii a Luxembursku.

Dnešní doba přeje více nakupovaní on-line. Takovým dědečkem on-line obchodů je v Nizozemí Kijkshop. V roce 1973 se parta nadšenců rozhodla otevřít obchod s minimálními náklady na personál a prostor. Obchod má vitríny, kde je vystaveno zboží s detailní popiskou a kódem. Zákazník si zboží prohlédne, napíše si kód a zboží si u poklady objedná a zaplatí. Během platby je kód odeslán do skladu, kde výrobek nachystají k odběru. Tak je v obchodě pouze jeden nebo dva pokladní a ve skladu pár skladníků. Sklad je většinou ve sklepě nebo v patře. Ve 100 filiálkách si můžete zakoupit všechno možné kromě jídla. Od roku 1999 funguje Kijkshop i on-line. Pak Vám zboží přijde poštou. Chytné, inu obchodníci a šetřílci v jednom!

Ale jaká obchodní značna je ta „echt“ holandská? Je jich hned několik a ty nejznámnější se pokusím krátce představit.

Začněme vůní kávy a čaje – firmou Douwe Egberts. V roce 1753 zavoněla prvně káva v obchodě ve fríské vsi Joure a pan a paní Egberts k ní přidali nějaký ten koláček. Rodina doplnila do svého obchodu se smíšeným zbožím luxusní artikl – čaj, kávu a tabák. Vše pod vlastní značkou. Jejich syn v roce 1780 rozšířil obchod o další filiálky a zaměstnal pár obchodních cestovatelů, kteří nabízeli jejich kávu, čaj a tabák v dalších obchodech. Tak postupně rostla firma, jež nese jméno zakladatele. Po 2.světové válce firma překročila hranice a začala se šířit po Evropě a později na další kontinenty. Dnes není na světě nikdo, kdo by neznal kávu Douwe Egberts.

Aby si firma zajistila více zákazníků a odběratalů, zavedla systém věrnostních karet, kdy si s každým nákupem spoříte body a jednoho dne si můžete zakoupit kávovou soupravu, překapávač na kávu s logem DE nebo třeba jen jeden hrneček. Existuje i designová řada výrobků DE od předních nizozemských designerů. Tyto výrobky jsou dnes předměty drahocených sbírek milovníků DE. 

Firma DE byla několik let součástí amerického holdingu Sara Lee, ale v roce 2012 se vrátila zpět do holandských rukou. Ta má v součastnosti 7.000 zaměstnanců po celém světě a její zisk za rok 2011 byl € 2,6 miliard (netto zisk €331 milionů).

Firma má několik dodavatelů kávy a čaje v rozvojových zemích. Tady je speciální projekt DE Foundation 2002, který zajišťuje podporu místních zemědělců – producentů a bojuje proti práci dětí. Se sociálním projektem začala firma již ve 40.letech 20.století, kdy v rámci ekonomické krize vysadila firma u Joure Haulsterbossen, tzv.sirkový les. Tehdy ještě vyráběli a prodávali tabákové výrobky a potřebovali dřevo na sirky. Bohužel nebo bohudík, tabák se dnes tolik neprodává a les pořád stojí. Sirky se vyrábí asi někde jinde.

Další firmou, kterou každý zná je Heineken. Není třeba říkat, že se jedná o výrobce piva a nápojů. Ve 178 zemích světa mohou dnes lidé zahnat žízeň jedním z nápojů. Všichni si hned představíme ono zelené logo se smějícím se E a jen znalci si přidají firemní motto „heerlijk, helder, Heineken“ ( Freddy Heiniken: dobroučký, čirý, Heineken). Už z názvu vyplývá, že se původně jednalo o rodinný pivovar, jež byl 15.2.1864  otevřen 22-letým G.A.Heineken v Amsterdamu. Od té doby se firma rozrostla o dalších  140 pivovarů a majitely není jen rodina Heinekenů, ale jsou jimi i akcionáři, mimo jiné i královna. Pokud firmu převedu do ekonomického aspektu, tak s každým douškem piva platíme nejen DPH, ale i pár centíků královně. Dnes Heineken zaměstnává 70.000 lidí po celém světě a se svými 164,6 miliony hektolitrů (2011) patří k největšímu výrobci piva na světě. 

Unilever je další firmou, která ovlivňuje náš každodenní život. Dnes se jedná o nadnárodnostní koncern, který vyrábí potraviny – salámy, potravinové doplňky – instantní polévky, drogerijní výrobky – prášek na praní. Firma oficiálně vznikla k 1.1.1930 sloučením několika firem, kdy její jméno je kombinací slova Unie (Margarine unie) a jména Lever (William H.Lever, výrobce mýdla). Ti společně uzavřeli smlouvu a otevřeli firmu, jež vyrábí vše chemické. Hlavními produkty té doby byl margarín a mýdlo z palmového oleje (olej pocházel z plantáží v Belgickém Kongu, dnešní Republika Kongo). Postupně se přidávali další a další výrobky. Dnes bychom napočítali 160 různých produktů a ty objevili v obchodech v Evropě, Severní a Střední Ameriky, Afriky. Jejich U je prostě skoro všude.

Kdo z vás nezná: Blue Band margarín ( od 1923), Calvé serie (1929), Omo prací prášek (1952), Dove kosmetika (1956), Unox salámy a buřty (1957), Iglo mražené výrobky (1958), Cup-a-Soup (1972), kosmetika Axe (1983). Další výrobky, které najdeme i  českých obchodech jsou Cif, Timotei, Lux, Rexona, Sunlight, Magnum, Hellman´s, Knorr, Lipton a desítky dalších.

Dnes firma zaměstnává 179.000 lidí a se svým hlavním sídlem v Rotterdamu a druhým pro speciální produktovou řadu v Londýně, je jedním z největších chemických podniků v Evropě.  

Koninglijk Philips Electronics, jednoduše Philips, je rodinná firma v Eindhovenu, kterou roku 1891 založil Gerard Philips se svým otcem pod obchodním jménem Philips & Co. Historie a strategie firmy by se dala přirovnat k Baťovu Zlínu. V Eindhovenu nevznikla jenom továrna, ale i školy pro techniky, knihovna, zaměstnanecké domy, centra volného času atd. Vše s přívlastkem Philips (např. Philips biblioteek). Jen fotbalový stadion má trochu jiné jméno PSV. (Ale co znamená P ve zkratce fotbalového klubu, kde kdysi hrál i J.Chovanec? Ano,ano... Philips). Navíc firma nabízela zaměstnancům výhodné penzijní připojištění a další finanční výhody. Za více než sto let je tento fond jeden z největších nestátních fin.fondůnejen v Nizozemí.

G.Philips začal vyrábět žárovky, později přidal jednoduché domácí elektrické spotřebiče. Největším přelomem v historii firmy byla nová výrobní řada – elektrické holící strojky (od 1939), později přibyla výroba televizorů, zdravotnických přístrojů, lamp, rentgenů a dalších. Jelikož firma vždy dbala na vlastní design, potřebovala vlastního dodavatele bakelitu, obalových materiálů, metalických součástí, a tak postupně k továrně přibývají papírny, slévárny, sklárny a další. Inu český Baťa a holandský Philips museli být určitě přáteli.

Dnes je Philips největším evropským výrobcem TL trubic a 3. na světě ve výrobě spotřební elektroniky (až za firmou Panasonic a Sony).

Když už máme pěkný holící strojek a plazmovou televizi od Philipsu, tak musíme mít i auto. I tady je holandská firma – DAF, Van Doorne´s Aanhangwegenfabriek. My v Čechách známe jen nákladní auta, ale kdysi tady byla výrobní linka i na osobáky. Těmi také Hub van Doorne roku 1953 rozšířil svoji nabídku výrobků.  Firma od roku 1932 vyrábí nákladní auta, v období kolem válek rozšíříli výrobu o armádní vozy, jež se vyrábí bohužel dodnes. Přelomovým rokem v historii byl 1958, kdy do výroby uvedli první dvouválcový čtyřtaktní motor a variomatickou převodovku. Tehdy se vyrábělo osobní auto podobné německému trabantu, které umělo jet stejně rychle dopředu jako dozadu.  Bohužel roku 1975 kupuje výrobní řadu osobních aut švédská firma Volvo a od té domy mizí Dafíci (bratranci trabanta) z nizozemských silnic. Od 70.let firma vyrábí jen nákladní auta a menší rozvážkové modely, později zavádí výrobu autobusů Bova a vylepšuje vozidla pro armádu. Dnes je DAF na 4. Místě ve výrobě nákladních aut ( Scania, Volvo, Man), přesto se nevzdává a od roku 2013 chce zavést hybridní nákladní auto LF Hybrid 12t na rozvážku zboží ve městech s elektrickým 44kW motorem místo naftového 118kW motoru. Tak uvidíme, protože ho neuslyšíme ani neucítíme.

A teď musíme do našeho auta natankovat. Kde? U holandské Royal Dutch Shell, holandsko-anglická firma, která byla založena již roku 1890. V roce 1899 našli na Sumatře, v tehdejší holandské kolonii, ropu. Dva bratři Deteringové byli u toho, hned je napadl strategický plán: dovážet a zpracovávat ropu v Evropě. Samozřejmě tehdy ještě nebyla poptávka po benzínu, ale po oleji do lamp a kamínek. Henry Detering neváhal a začal podnikat. Jeho bratr, žijící v Anglii, měl firmu na dovážení mušlí do Velké Británie, a tak Henry využil bratrova podnikání a jako logo firmy vybral mušli (jakubská mušle). Dnes má firma 90.000 zaměstnanců a ve 140 zemích světa má své pobočky. Shell benzín nebo naftu můžete natankovat kdekoli po Evropě a Africe. Firma není již jen rodinnou firmou, ale má spousty akcionářů. Vždy se věřilo, že nizozemská královská rodina je většinovým podílníkem Shellu, ale později – při zavedení pravidla nahlásit 5% a více akcionáře firmě se nikdo z královské rodiny nepřihlásil. Ale i tak poddaní královny v to pořád věří. 

Firma je pravidelně vystavena útokům organizacím chránící životní prostředí a každoročně je obléhána aktivisty Greenpeace a dalších.  V mediích se to bere jako skrytá reklama Shellu a nikdo si z troho velkou hlavu nedělá. Navíc firma sídlí v průmyslové zóně Europoortu Rotterdam, kde není žádná obydlená zóna. A co víc, firma Shell je firmou s největším ročním ziskem v Nizozemí, tak proč si podřezávat větev blahobytu.

Když už máme auto a benzín, musíme být šik. Tak je tu čas na módní ateliér Viktor&Rolf. Holandské návrhářské duo, které se proslavilo svojí extravagantností a nevšedními modely. Firma vznikla roku 2005 a její filosofií je příběh Alenky v říši divů. Vše je prostě naruby. I jejich obchody jsou atypické – lustr visí od podlahy, schody nikam nevedou, vše jako v říši za zrcadlem. Jejich modely jsou nevšední, ale přesto si najdou své zákazníky. Mezi ně patří i členové královské rodiny. Když se vdávala princezna Mabel, měla svatební šaty právě od nich. Tady si nemohu nechat ujít zmínit jejich webovou stránku, opravdu stojí za vidění... takže jdeme googlovat www.viktor-rolf.com a hledat něco na sebe.

Stějně si průměrný Holanďan půjde koupit něco na sebe k Zeemanovi a do sebe do Albert Heijn. Tak štastné pořízení při nákupech!

 

 

šmoulové a jejich Otec Abraham

   Abych neustále nepsala  o seriozních a „dospěláckých“ tématech, tak tady je malá změna. Šmoulové a jejich šmoulí historie. Asi je nemusím zdlouhavě představovat, všichni je z televize a časopisů známe. Jsou to malí modří mužíčkové, jen 2 palce vysocí, nosí bílé kalhoty, z nichž jim kouká jejich bílý ocásek. Na hlavě mají bílou, šmouláckou čepičku. Jen Taťka Šmoula má všechno červené, inu šéf se musí trochu odlišovat. Pokud se ptáte, kde bydlí, tak odpověď je jednoduchá – ve šmoulí vesnici, kdesi v lese, kde je normální člověk bez jejich pomoci není schopen najít. Jakýsi odborník tvrdí, že bydlí v Irsku, ale tomu zas tolik nevěřím. Jedním z jejich otců je Otec Abraham – Vader Abraham (civilním jménem Pier Kartner), který strávil celý svůj život v holandském Brabandu ve městě Breda. Proč by tedy své šmouly stěhoval někam za moře? Jen jim pohádkově přidal to, čeho je v Nizozemí málo – hluboké lesy a kopce.

   Šmoulové si v klidu bydlí ve své vesnici a celé dny šmoulují. Staví šmoulí domečky, chodí na šmoulí výpravy a vymýšlí šmoulí vynálezy. Prostě všechno je se slovem šmoulí nebo jeho jazykovou variantou. V holandštině je to pak dlouhý seznam slov, jež všechny začínají na slovo Smurf.dyž dáme všechna slova dohromady, to se pak už jedná o celý šmoulí jazyk – smurfentaal, který obsahuje speciální přídavná a podstatná jména a smurfí slovesa.

   Asi největším literárním počinem je ve šmoulím světě jejich Smurfenlied (šmoulí písnička). Dalo by se říci skoro šmoulí hymna. Tu složil Otec Abraham v roce 1977 a okamžitě se stala, i přes zkrytý boj Gargamela a Azraëla, hitem číslo jedna. Jen v Nizozemí se držely celých 17 týdnů na předních místech národní hitparády a v daném roce se prodalo na 450.000 SP desek. Záhy byla písnička přeložena do desítek světových jazyků, a tak si Němci mohou broukat svoji „Lied der Schlümpfe“ a Angličani zase „The Smurf song“. Samozřejmě došlo i menšinové či exotické jazyky, jako je čeština, švědština, islandština nebo čínština. Prostě a jednoduše, brabandské šmouly zná celý svět a jejich písnička se nedá ani ve stáří zapomenout.

   My Češi je známe od roku 1988, kdy se prvně objevili v české televizi, tehdy v dětském pořadu Magion. Kdo by je každé úterý nehltal a neznal celý detailní životopis Taťky Šmouly (holandsky Grote Smurf), Šmoulinky (Smurfin), Mrzouta (Moppersmurf), Nešiky (Klungelsmurf) anebo dalších 97 Šmoulů. Tak jako české děti museli na srandovně-hrdinské příběhy pár let čekat, čekali i holandské. Nizozemská media shledala sérii Smurfen nevhodnou, a tak Otec Abraham prodal své příběhy do Belgie a do Francie a až s odstupem let, přišli modří mužíčkové konečně i do Nizozemí.

   Od té doby už uplynulo hodně vody ve šmoulí řece, ale Smurfen-Šmoulové na své popularitě nezrácejí. Občas se v televizi nebo na koncertě objeví Otec Abraham a společně s celým sálem si zazpívá Smurfenlied. A nejen tu. Vždy přidá i další ze šmoulácké hitparády.

   Kdo je tedy ten Otec Abraham? Jedná se holandského zpěváka, skladatele a vydavatele populárních písniček, které slouží k pobaví obecenstva a vždy vypráví nějaký ten příběh. Dal by se možná přirovnat k českému skladatelskému duu Uhlíř-Svěrák. Otec Abraham, správně Pier Kartner se narodil v Bredě, Severní Braband, 11.dubna 1935 a od padesátých let je znám po celém nizozemském království díky svému image – buřinka a plnovous, a písničkám. Svět jej možná jménem nezná, ale děti si zpívají jeho Smurfenlied a dospěláci si pobrukují lokální jazykovou variantu písně „Het kleine café aan de haven“, v Čechách známou jako „Hospůdko má...“.. Takže jedna, dva, tři, všichni sborem:

„Umí se smát i prát
a každý má je rád,
i vy je račte znát - Šmouly!“

nebo v originále

„Waar komen jullie toch vandaan?              Odkud přicházíte?
Waar de smurfenhuisjes staan                     Tam,  kde stojí šmoulí domečky
Hebben jullie ook een eigen taal?                 Máte vlastní jazyk?

Ja, die spreken wij allemaal!”                                   Ano, tím všichni mluvíme

Protože se text musel vždy pro děti přizpůsobit místnímu jazyku, slova se trochu liší, ale obsah celé písničky nakonec vyzní stejně.

Svět dívky a ženy v Nizozemí.

„ Stuivertjes wisselen“  (výměna mědáků. Výměna názorů a zkušeností– v pozitivním slova smyslu).

Dlouho jsem hledala, co obsahuje svět holandských dívek a žen. Prolistovala jsem spousty „holčičích“ časopisů, vypila litry kávy se svými kamarádkami a sousedkami, abych se dozvěděla, o čem bych měla správně psát. ... bohužel moc toho není. Myslím toho „echt“ holandského.

Začnu tím, co hýbe světem dívek. Když pominu kluky a ICT techniku, tak zbývá už jen móda a diety. Móda je v Nizozemí tak volná a lze tu nosit opravdu skoro všechno, co po tmě najdete ve skříni. Přestože je zde několik designerských škol a asi nejznámnějšími designery je tvůrčí duo Viktor &Rolf, nelze o typickém holandském módním stylu ani mluvit, ani psát... tady se sází na pohodlí.

Jak přemýšlí náctiletá studentka po ránu u své přeplněné skříně? Venku fouká, jako ostatně kadý den, takže kalhoty – jeansy. Co k tomu? Tričko s potiskem nebo halenku? Hmm, halenku ne, ta není vyžehlená. Přes triko se dá dát také pásek a nějaká mikina...super, do větru a deště je to OK. Do uší pár náušnic, pořádně blyštivých a pěkně velkých, aby je bylo vidět, když do nich investovala celé své týdenní kapesné. Tašku s učivem přes ruku. Nějaký ten voděodolný make-up, vlasy do culíku a hurá (brr) do školy.

Tento styl ovlivňuje samozřejmě několik dalších faktorů. Kromě počasí, je to ještě jízda do školy na kole a tělocvik společně s klukama. Možná i výše kapesného a roční období. Samozřejmě po období „výprodeje - uitverkoop“, kdy je šatník bohatší o pár kousků, se slečny oblékají jinak. Dočasná kreativita, oblouznění výkladními skříněmi a touha předvést se v něčem novém hraje svou roli. Po pár týdnech tenhle stav pomíjí a slečny se pomalu vrací ke své uniformě – jeansy a tričko. Až do léta holčičí módu pak ovlivňují už jen malé detaily, jako nové náušnice nebo nová taška.

Když mladé dámy chodí do školy, mají sny o super zaměstnání, o managerské pozici a pracovním úspěchu. Když je jim přes dvacet, začnou přemýšlet o krásném vlastním domě nebo alespoň bytě, který si zařídí nábytkem z IKEAi a určitě jinak než jejich „trapná a staromódní“ matka. Sní o tom, jak jednoho dne půjdou nakupovat ten skvělý nábytek, co viděly v posledním katalogu, plus (podle jejich lásky) potřebné audio-soupravy a hi-tech televize. Na tu trapně malou, co mají doma, se nedá už dívat!

Když je jim kolem třicítky, začnou snít o dětech a rodině. Nějaký ten šikovný kolega, co vydělá víc než ony, by byl skoro ideální. Dům nebo byt už mají, malé autíčko přede dveřmi, takže akce – otec mých dětí. Tady je holandské specifikum... když se vdáte, můžete v klidu  zůstat doma jako žena v domácnosti nebo pracovat pár hodin týdně. Řekněme tak 2 a půl dne, aby zbyl čas i na ostatní věci.

Manžel vydělává peníze na chod domácnosti, na hypotéku, na povinné platby a školní poplatky. Vy se staráte o děti a domácnost. Vozíte děti do školy. To je zodpovědná práce... ráno v 8:15 do školy a odpoledne asi tak ve 14:30 je vyzvednout. Mezitím musíte stihnout další důležité věci, jako je káva u kamarádky nebo sousedky, nákup a návštěva fitness-centra. Na úklid domu máte po čase „paní na úklid“ . Přeci nebudete uklízet sama! Žádná vaše kamarádka to nedělá, tak vy nebudete přeci jediná. Jen zlehka přejedete byt prachovkou a vysavačem, pár minut před tím, než přijde vaše hospodyně... to aby vás nepomluvila u dalších, že jste rodina špindírů. A pak úsměv číslo jedna a otevřít dveře své „thuishulp“.

Tady se musím vrátit k módě. Občas totiž máte podnikový večírek nebo jdete s manželem na večeři. Co na sebe? Doba jeansů a trička už pominula. I kdepak! Když k naší staré módě přidáme kozačky, vyměníme velké náušnice za menší a školní brašnu za kabelku, tak můžeme směle vyrazit do ulic. Občas najdeme na dně skříně sukni a někde i lodičky, ale to už musí být.... třeba svatba někoho z rodiny.  Protože skoro denně musíme vozit a vyzvedávat děti ze školy, kde na ně venku a za každého počasí dlouho čekáme, nelze chodit za dámu a designového oblečení je škoda. Zbytek dne trávíme nákupy a sportem či společenskou konverzací. Tam se dá něco „in“ vzít na sebe, ale nesmíme to přehánět! Jinak nás ostatní za zády pomluví.

Když je mladé dámě kolem čtyřiceti. Má skoro všechno: manžela, děti, bydlení, auto. Co více si přát? Je čas začít řešit exotickou dovolenou, aby bylo u kávy o čem vyprávět. Když se blíží padesátka, začíná dáma přemýšlet o nějakém koníčku, který by se dal možná spojit i s nějakou užitečnou dobrovolnickou prací. A tak dnes již matka teenagerů chodí na pár hodin pomáhat do domova důchodců nebo prodávat do krámku UNICEF, aby měla klid a cítila se společensky potřebná.  Peníze na domácnost vydělává manžel a jí její kapesné bohatě stačí. Každá z jejích kamarádek dělá něco „užitečného“, tak nemůže být pozadu. Domácnost ji stále uklízí její Karin, děti už do školy jezdí sami a doma je nuda. Pořádné zaměstnání už v tomhle věku nenajde, takže škoda sil a papíru na CV (životopis). Byt je zařízen, jen ta kuchyňská linka by chtěla pomalu už vyměnit.

Když už mladá dáma není mladá a na posledním dortu bylo 50 svíček, má skoro všechen čas pro sebe. Děti už bydlí sami a zastaví se maximálně jednou týdně na večeři. Dál pokračuje v práci a hledá další hobby. Už se těší, jak mažel ve svých 65 letech půjde do důchodu a pojedou spolu někam do ciziny nebo si koupí „stacaravan“ (velký karavan zaparkovaný na trvalo v kempu, obdoba české chatky v zahrádkářské kolonii). Na ten tajně šetřila a teď  nastal ten správný moment. K 55-sátinám si pořídí společně s manželem karavan a jako dárky posbírá fin.poukázky do Ikei, aby si mohla karavan zařídit podle svého. Mezitím si stěžuje na zastarou kuchyň, která už dávno dosloužila. A tak jednoho dne manžel svolí k velké investici... nová kuchyň značky Bruynzeel, s maximálním počtem moderních spotřebičů je na dohled. Velká akce, pár týdnů se vaří jako o dovolené v kempu, ale ta kuchyň bude super a „helemaal in“! Po 4 až 5 týdnech je vše hotové. Kamarádky přijdou na kávu a nestačí žasnout!

Pomalu se blíží šedesátka a čas důchodu. I ty dva pracovní dny dámu pomalu zmáhají a tak nenápadně sníží svůj úvazek na jeden a půl dne, později na dvakrát půl dne a pak... už je doma. Spolu se svým mužem si užívají důchodu, plánují cesty a sní o všem možném i nemožném.  Najednou telefon, jeden z jejich potomků má miminko a kdo bude hlídat? Jesle jsou drahé, člověk by půl měsíčního platu zaplatil jen za ně. „Mami ty máš přeci čas, budeš nám hlídat, že jo?“ V takovém momentě nelze říci NE. Nyní se váš týden dělí na dvakrát týdně hlídaní, dvakrát pomoc v domově pro seniory, pak káva a hobby. Už nemáte žádný volný den, abyste se vypravili na venkov do stylově zařízeného karavanu. Na dovolenou... to už se přeci nebudete štvát na letiště a pak někde v tropech trpět vedrem a nepohodlím.

Tak to jde rok za rokem, až se vám blíží osmdesátka. Podle statistiky jste už rok či více vdovou a zbývají vám ještě statisticky 4 roky života. Co s tím? Dům je veliký na úklid i topení. Důchod je teď už jen poloviční. Kdo to má všechno platit? Kamarádky bydlí spokojeně v domě pro seniory. Chodíte je navštěvovat, až vás jednoho dne společně přesvědčí, že pro vás a vaše děti je tohle to nejlepší řešení. A už se stěhujete na předposlední adresu svého života. Sbaleno máte, domov znáte, protože jste tam léta pracovali jako dobrovolník. Víte, co a jak. Znáte dokonce osmdesátprocent jeho obyvatel. Prostě je to teď k nim blíž, jen jedno nebo dvě patra.

Děti vám k vánocům dají zvětšené rodinné foto a vy si každou středu užíváte seniorskou jógu nebo bingo. Dál už snad ani pokračovat nebudu...

 

Když se vrátím k faktům:

Většina holandských žen pracuje dva a půl dne, jedná se tzv. „duo-baan“ (duo-zaměstnání, 2 ženy vykonávají stejnou funkci, každá půl týdne).

Minimální měsíční mzda je 1400 euro (plný úvazek). Ženy mající duo-baan vydělávají přibližně 800 euro měsícně.

Průměrná holandská rodina má tři děti. Matka děti vozí do školy a ze školy až do věku deseti let. Neexistuje, aby dítě chodilo samo. Škola je většinou do kilometru a půl od bydliště.

Výuka začíná obyčejně v 8:30 a končí, kromě středy, ve 14:30.

Do školy děti začínají chodit ve věku 4 let a to přesně. Když dítě oslaví 4.narozeniny, musí začít chodit do školy... třeba od února. Faktem je, že první tři roky se škola podobá více české školce, než škole. Ale je povinná. Do školy se  musí chodit až do 17 let.

Jesle – Kinderopvang, jsou neskutečně drahé. Kolem 1000 euro měsíčně. Navíc rodiče musí dítěti pár zabalit jídlo na celý den, plíny atd. Dítě lze do jeslí umístit  většinou od 7:00 do 18:00. Nejmladší jsou jen pár týdnů staré. V Nizozemí není mateřská dovolená, pouze nárok na 6 týdnů volna v rámci těhotenství a období po porodu. Ženy odchází na „mateřskou“ týden před vypočítaným porodem a po uplynutí 6 týdnů se musí vrátit zpět do zaměstnání nebo dát výpověď.

Návštěvu kamarádek nebo sousedek musíte předem naplánovat a podle diáře dohodnout. Nelze přijít je tak nezvaně. Je třeba alespoň pár hodin předem zatelefonovat.

Odchod do důchodu je pro každého stejný – ve věku 65 let. Vláda jej chce zvýšit na 67let. Každý dostane od státu stejné AOW (starobní důchod), jež je přibližně 1000 euro měsíčně. Na jeho výši nemá vliv, kolik byl váš poslední plat či odpracované roky. Všichni mají stějně. Většina holanďanů si jestě šetří v rámci penzijního připojištění.

Průměrný dožitý věk je u mužů 79 a u žen 84. Věk se neustále prodlužuje.

Domovy pro seniory nebo pro 55+ jsou velmi rozšířené a nabízí veškeré služby. Senioři/55+ bydlí v menších bytech, které jsou součástí obytného komplexu, kde je i lékařská péče, možnost stravování a ostatní péče. Svůj dům nebo byt většinou prodávají, minimálně se zde nemovitosti dědí. Neznají zde ani možnost – darování v rámci rodiny. Nemovitost buď musí svým dětem prodat (plné danění) nebo děti ji dědí až po jejich smrti.

V Nizozemí není zvykem bydlet dlouho společně s rodiči nebo o ně ve stáří pečovat. Mladí opouští rodiče ve věku asi 20 let. Každý má v Nizozemí nárok na samostatné bydlení (sociální byty, příspěvky na bydlení, studentské byty, chráněná bydlení).

Koningrijk der Nederlanden – Vítejte v Nizozemském království

„Rijkdom en dubbeltje kennen elkaar“ ( Bohatství a mědák se vzájemně znají. Kdo šetří, má za tři.)

Nejdříve než vůbec začnete cokoli číst o Nizozemí, měli byste znát alespoň základní data o tomto království. Ponořme se na chvilku do hodin zeměpisu a dějepisu, takové multi-edukativní hodiny.

Nizozemské království leží na úplném severozápadním okraji Evropy, t.j. na pobřeží Severního moře, a sousedí s Německou spolkouvou republikou a Belgií. Více sousedů na kontinentu nemá, možná ještě přes moře Spojené království Velké Británie.  Ale více jich opravdu nemají. Samozřejmě mají ještě pár koloniálních držav, ale ty nebudu detailně uvádět. Budeme se bavit pouze o Nizozemí, které leží v Evropě a jež je jedním z nejstarších členů Evropské unie.

Takže pozor, hodina zeměpisu začiná! Nejdříve je nutno si zapamatovat přený název země. V žádném případě nelze Nizozemí nazývat Holandskem. Chyba jako hrom! To je jako byste nazývali Českou republiku Čechami nebo Spojené království Velké Británie jenom Anglií. Takže správně se budeme bavit o Nizozemském království, nebo Nizozemí.

Proč ne Holandsko, když každý to říká? To jsou jen dvě současné provincie Jižní Holandsko ( Rotterdam) a Severní Holandsko (Haarlem) a historicky to byla pouze západní část dnešního území. Takže zpátky do hodiny zeměpisu!

Rozlohou je Nizozemí na 131.místě na světě. Přestože je celkem malé, asi  dvě třetiny českého území, t.j. 41.526 km², žije na tomhle malém kousku země, jež ještě z 18,41% zabírá voda, více než 16.850 mil. obyvatel. Ti, kdo jsou dobří v matematicce, už vědí, že zde žije 502 obyvatel na km². To posunulo Nizozemí na špičku světových statistických žebříčků a obsadili v disciplíně – hustota obyvatel, krásné 15.místo.  Pokud bychom hledali ještě další statisticko-ekonomicko-zeměpisné úspěchy, tak se musíme zmínit o hrubém domácím produktu, jež je 0,890 HDI a jež vynesl Nizozemí na 7.místo na světě. Prostě jsou šikovní a pracovití!

Samozřejmě na to nejsou sami. Království je plné přistěhovalců a cizinců. S těmi si tady vědí rady a něžně je nutí k procesu naturalizace, tzv. inburgering. Během pár let musíte jako cizinec složit zkoušku ze znalosti holandštiny, historie a pár základních společensko-historických dat. Pokud přicházíte z členské země EU (kde jsme si všichni rovni), tento proces podstupovat nemusíte. Výhoda i nevýhoda. Jak se na to podíváme! Nic nemusíte, ale pokud chcete v Nizozemí pohodlně a plnohodnotně žít, měli byste mluvit a hlavně rozumět holandsky. Kurzy, které jsou pro mimo-Eu cizince zdarma, jsou pro vás za peníze. Studijní materiál také něco stojí  a samotná zkouška z jazyka a reálií není pro nás bohužel zdarma. Takže suma-sumarum, pokud tady jako Eu občan chcete dlouhodobě žít, musíte za jazykové know-how platit. To takoví Marokánci, Turci, Indonésané či Antiliáni nemusí. Ti zase musí během 10 let složit inburgering-zkoušku. Co je lepší? Opravdu nevím.

Ale zpátky ke geografickým datům. Každý žák si musí pamatovat, jaké řeky zemí protékají, nejvyšší horu a podobně. Řek najdeme v Nizozemí několik, skoro žádná tady nepraní, ale přítékají z Německa, Francie či Švýcarska. Řekou číslo jedna je Rýn. Ten se zde potkává s francouzskou Maasou a nakonec ve spletité deltě končí v Severním moři. Nesmíme samozřejmě zapomenout na řeku Scheldu, jež tvoří hranici mezi Nizozemím a Belgií a která spojuje belgické Antwerpy s mořem. Pak je tu opravdu holandský IJssel. Ten sice nemá žádný pramen, ale je jedním z četných ramen Rýna. Řeky tady končí svou předlouhou cestu Evropou a vlévají se na několika místech do moře. Samozřejmě je podnikaví holandští mořeplavci využívají k lodní dopravě. Tak můžete lodí z Hoek van Holland doplout až do Basileje ve Švýcarsku nebo dovést uhlí do oblasi Porýní-Vestfálsko v SRN, či s malou motorou lodí doplout až do středozemního moře, do Marseille. Že to není možné? Ale ano. Poplujete několik dní proti proudu Maasy až do Francie, tam je kanál, který vám pomocí zdymadel a lodních výtahů pomůže vyjet na kopec a pak už sjedete „dolů“ k moři po Rhôně. Otázka pár týdnů a trochy peněz, ale pak už vám nic nebrání se opalovat na středozemských plážích.

Když už mluvím o těch kopcích ve Francii, v Nizozemí jich moc nenajdeme. V provincii Limburg (Maastricht) je naše nejvyšší hora – Vaalserberg, celých 321 m.n.m. Navíc se musíme o její vrchol dělit se svými sousedy, jedna třetina patří Belgii, jedna je Německa a ta poslední je Nizozemská. Ale... neplačte! Na vrchol vede sedačková lanovka, abyste se nemuseli do takového kopce trmácet po  svých. Nakonec uděláte ještě krok a jste v Belgii, kde se můžete kochat pohledem do kraje z místní rozhledny. Kromě kousku Arden, je Nizozemí placaté. Co chvíli váš pohled sice zacloní  nějaká hráz – tady ji říkáme dijk. Při svých turistických toulkách krajinou nejednou narazíte na vodu, bezpočet kanálů, řek a říčních ramen. Pak je třeba jít a jít po břehu a věřit, že objevíte někde most. V minulých stoletích to řešili dlouhým bidlem. To si každý farmář nosil na rameni s sebou a když musel překonat kanál, prostě přeskočil. Dneska už nejsme takoví sportovci a raději jdeme o pár kroků dál a přijdeme pohodlně po mostě. Voda je tady všude a je neodmyslitelnou součástí nizozemské kultury. Například pro slovo kanál/stoka odvádějící vodu mají holanďané několik slov, přesně podle její funkce a velikosti. Ale o  tom více v jiné kapitole věnované vodě.

Nadmořská výška se zde pohybuje kolem 0 metrů. Ale více než 30% území leží pod hladinou moře, tedy matematicky. Prakticky jsou ta místa suchá, protože je non-stop odčerpání vody udržuje suchými a trvale obytelnými. Nelze se rovněž nezmínit o nejnišším bodě království, jež se nachází v blízkosti Rotterdamu (míjíme jej po dálnici A20 směrem na Goudu) a jež leží 6,74 m. pod hladinou moře.  

Voda a stavilita podloží ovlivňuje i stavbu mostů a tunelů. Protože po řekách plujou i velké lodě, je lepší postavit pod řekou tunel než most přes ni. Také je mnohdy břeh řeky, hned za hrází, o několik metrů níže než je hladina vody v říčním korytě. To je samozřejmě nevýhoda pro fotografující turisty, kteří se těší na krásnou fotečku řeky Rýna nebo Maasy a místo toho, jedou tunelem a loď jim klidně pluje nad hlavou.

A co města? Jsou nad nebo pod vodou?

Hlavní město – Amsterdam má hustou síť odvodňovacích kanálů a tak je jen-tak-tak nad vodou. Domy stojí na dřevěných nebo modernějších betonových pilotech, sice se pomalu naklánějí na jednu nebo druhou stranu, ale zatím stojí. Turista se může kochat! Den Haag, město schované za dunami písku, poskytuje útočiště vládním orgánům, parlamentu, ministerstvům i královně samotné. Je zvláštní, že vláda ani královna nesídlí v hlavním městě, ale v Den Haagu (asi 50 km jižně od Amsterdamu). Tady se ve vodě zrcadlí storobylý palác parlamentu Het Binnenhof, pracovní pálác královny, reprezentativní královský palác Noordeinde, na předměstí je pak její soukromá rezidence - palác Soestdijk. Aby to nebylo tak jednoduché, tak má královna ještě několik dalších paláců po celé zemi.  

Královskou hrobku a temnější momenty holandské historie je třeba hledat ve městě Delfty, asi 15 km jižně od Den Haagu. To už je jen kousek od ekonomického srdce země  - města Rotterdam. To žije přístavem a obchodem. Vylož, nalož, prodej a něco na tom vydělej! Tady prodávají i košile s vyhrnutými rukávy, aby člověk neztrácel zbytečně čas. Rotterdam je moderní město, plné mrakodrapů a moderního designu. Vše je nové, fuknční, i když ne moc krásné. Inu přístav... funkčnost a rychlost výstavby je důležitější než nějaké ty ozdoby a super design.

Dalším městem, které si motorista zapamatuje je Utrecht. Ať jedete odkudkoli, na každém dálničním ukazateli je vždy Utrecht. To že se jinde říká, že všechny cesty vedou do Říma, tady neplatí. Všechny cesty vedou do Utrechtu! Ten leží v pomyslném středu království, a proto se tam sjíždějí všechny dálnice a železniční trati. Když je nějaká zemská výstava, je v Utrechtu. Když se koná konference, je tam také. Když je řeba se sejít s přáteli ze všech koutů země, kam jedeme? Ano, správně, do Utrechtu.  Popravdě řečeno, je to krásné starobylé město s idilickými terasami na břehu grachtu a noblesou univeristního města. Určitě stojí za návštěvu.

Takto bychom mohli pokračovat výčtem dalších a dalších měst, ale to si schovám do další kapitoli.

Po krátkém odpočinku na břehu grachtu, se vrhněme na nizozemské provincie. Co to je??? Přeci ekvivalent našich krajů. Nizozemí je rozděleno do celkem 12 provincií, jež mají každá svého Commissaris van de Koningin (funkce hejtmana, ale ten tady není zvolen ve volbách, ale je ustanovem na dobu 6 let ministry a samozřejmě skládá slib věrnosti královně). Jedinou vyjímku tvoří provincie Limburg, kde mají guvernéra (kdysi byla provincie Limburg polosamostatným knížectvím a dodnes to nikdo politicky nesrovnal). Provincie se od sebe vzájemně liší nejen skladbou obyvatelstva, ale i průmyslem a obchodem.

Provincie:             hl.město:
Groningen          Groningen
Friesland             Leeuwarden                                     vlastní jazyk – Fríština, provincie Fryslân
Flevoland            Lelystad                                              nejmladší provincie, od 1.1.1986
Drente                Assen                                                   nejvíce senionů
Overijssel           Zwolle
Noord-Holland    Haarlem                                           sem patří i hl.město Amsterdam                               Zuid-Holland     Rotterdam                                          největší přístav Evropy: Europoort
Utrecht              Utrecht                                                nejmenší provincie, arcibiskupství
Gelderland        Arnhem
Noord-Brabant   Den Bosch                                        pozor- Brabant je také v Belgii                               Zeeland              Middelburg                            nejvíce vodních ploch, vliv na jméno Nového Zélandu
Limburg             Maastricht                                         specifické postavení v rámci provincií

Každá provincie má několik měst a obcí, v holandštině nazývaných Gemeente. Těch po celém Nizozemí napočítáme celkem 415 a v čele každé stojí burgemeester (starosta). Ten spolupracuje jak se sousedními starosty, tak i s provincií a ministerstvy. Gemeente je nejmenší nizozemskou správní jednotkou a každý obyvatel, vyřizuje na radnici (gemeenthuis) své záležitosti a radnice se stará o pohodový život svých obyvatel. Starosta, který je nestraník a není volen (je vybrán na základě výběrového řízení a je to jeho zaměstnání, nikoli volená funkce), presentuje práci svých úředníků (amtenaar) a rádců (wethouder).

Zajímavou správní jednoutkou je tzv. Randstad, městská aglomerace kolem Rotterdamu, Den Haagu a Amsterdamu. Jedná se o úzkou spolupráci několika obcí, jež společně koordinují dopravu, policii a další rozvoj v tomto souměstí. Všichni dohromady se starají o blaho asi 7 milionů lidí.

Zvoní! Nebo došel benzín? Dobře, dobře, končím tuhle zeměpisnou kapitolu a vrhám se na dějiny a královskou rodinu.