Svět dívky a ženy v Nizozemí.

„ Stuivertjes wisselen“  (výměna mědáků. Výměna názorů a zkušeností– v pozitivním slova smyslu).

Dlouho jsem hledala, co obsahuje svět holandských dívek a žen. Prolistovala jsem spousty „holčičích“ časopisů, vypila litry kávy se svými kamarádkami a sousedkami, abych se dozvěděla, o čem bych měla správně psát. ... bohužel moc toho není. Myslím toho „echt“ holandského.

Začnu tím, co hýbe světem dívek. Když pominu kluky a ICT techniku, tak zbývá už jen móda a diety. Móda je v Nizozemí tak volná a lze tu nosit opravdu skoro všechno, co po tmě najdete ve skříni. Přestože je zde několik designerských škol a asi nejznámnějšími designery je tvůrčí duo Viktor &Rolf, nelze o typickém holandském módním stylu ani mluvit, ani psát... tady se sází na pohodlí.

Jak přemýšlí náctiletá studentka po ránu u své přeplněné skříně? Venku fouká, jako ostatně kadý den, takže kalhoty – jeansy. Co k tomu? Tričko s potiskem nebo halenku? Hmm, halenku ne, ta není vyžehlená. Přes triko se dá dát také pásek a nějaká mikina...super, do větru a deště je to OK. Do uší pár náušnic, pořádně blyštivých a pěkně velkých, aby je bylo vidět, když do nich investovala celé své týdenní kapesné. Tašku s učivem přes ruku. Nějaký ten voděodolný make-up, vlasy do culíku a hurá (brr) do školy.

Tento styl ovlivňuje samozřejmě několik dalších faktorů. Kromě počasí, je to ještě jízda do školy na kole a tělocvik společně s klukama. Možná i výše kapesného a roční období. Samozřejmě po období „výprodeje - uitverkoop“, kdy je šatník bohatší o pár kousků, se slečny oblékají jinak. Dočasná kreativita, oblouznění výkladními skříněmi a touha předvést se v něčem novém hraje svou roli. Po pár týdnech tenhle stav pomíjí a slečny se pomalu vrací ke své uniformě – jeansy a tričko. Až do léta holčičí módu pak ovlivňují už jen malé detaily, jako nové náušnice nebo nová taška.

Když mladé dámy chodí do školy, mají sny o super zaměstnání, o managerské pozici a pracovním úspěchu. Když je jim přes dvacet, začnou přemýšlet o krásném vlastním domě nebo alespoň bytě, který si zařídí nábytkem z IKEAi a určitě jinak než jejich „trapná a staromódní“ matka. Sní o tom, jak jednoho dne půjdou nakupovat ten skvělý nábytek, co viděly v posledním katalogu, plus (podle jejich lásky) potřebné audio-soupravy a hi-tech televize. Na tu trapně malou, co mají doma, se nedá už dívat!

Když je jim kolem třicítky, začnou snít o dětech a rodině. Nějaký ten šikovný kolega, co vydělá víc než ony, by byl skoro ideální. Dům nebo byt už mají, malé autíčko přede dveřmi, takže akce – otec mých dětí. Tady je holandské specifikum... když se vdáte, můžete v klidu  zůstat doma jako žena v domácnosti nebo pracovat pár hodin týdně. Řekněme tak 2 a půl dne, aby zbyl čas i na ostatní věci.

Manžel vydělává peníze na chod domácnosti, na hypotéku, na povinné platby a školní poplatky. Vy se staráte o děti a domácnost. Vozíte děti do školy. To je zodpovědná práce... ráno v 8:15 do školy a odpoledne asi tak ve 14:30 je vyzvednout. Mezitím musíte stihnout další důležité věci, jako je káva u kamarádky nebo sousedky, nákup a návštěva fitness-centra. Na úklid domu máte po čase „paní na úklid“ . Přeci nebudete uklízet sama! Žádná vaše kamarádka to nedělá, tak vy nebudete přeci jediná. Jen zlehka přejedete byt prachovkou a vysavačem, pár minut před tím, než přijde vaše hospodyně... to aby vás nepomluvila u dalších, že jste rodina špindírů. A pak úsměv číslo jedna a otevřít dveře své „thuishulp“.

Tady se musím vrátit k módě. Občas totiž máte podnikový večírek nebo jdete s manželem na večeři. Co na sebe? Doba jeansů a trička už pominula. I kdepak! Když k naší staré módě přidáme kozačky, vyměníme velké náušnice za menší a školní brašnu za kabelku, tak můžeme směle vyrazit do ulic. Občas najdeme na dně skříně sukni a někde i lodičky, ale to už musí být.... třeba svatba někoho z rodiny.  Protože skoro denně musíme vozit a vyzvedávat děti ze školy, kde na ně venku a za každého počasí dlouho čekáme, nelze chodit za dámu a designového oblečení je škoda. Zbytek dne trávíme nákupy a sportem či společenskou konverzací. Tam se dá něco „in“ vzít na sebe, ale nesmíme to přehánět! Jinak nás ostatní za zády pomluví.

Když je mladé dámě kolem čtyřiceti. Má skoro všechno: manžela, děti, bydlení, auto. Co více si přát? Je čas začít řešit exotickou dovolenou, aby bylo u kávy o čem vyprávět. Když se blíží padesátka, začíná dáma přemýšlet o nějakém koníčku, který by se dal možná spojit i s nějakou užitečnou dobrovolnickou prací. A tak dnes již matka teenagerů chodí na pár hodin pomáhat do domova důchodců nebo prodávat do krámku UNICEF, aby měla klid a cítila se společensky potřebná.  Peníze na domácnost vydělává manžel a jí její kapesné bohatě stačí. Každá z jejích kamarádek dělá něco „užitečného“, tak nemůže být pozadu. Domácnost ji stále uklízí její Karin, děti už do školy jezdí sami a doma je nuda. Pořádné zaměstnání už v tomhle věku nenajde, takže škoda sil a papíru na CV (životopis). Byt je zařízen, jen ta kuchyňská linka by chtěla pomalu už vyměnit.

Když už mladá dáma není mladá a na posledním dortu bylo 50 svíček, má skoro všechen čas pro sebe. Děti už bydlí sami a zastaví se maximálně jednou týdně na večeři. Dál pokračuje v práci a hledá další hobby. Už se těší, jak mažel ve svých 65 letech půjde do důchodu a pojedou spolu někam do ciziny nebo si koupí „stacaravan“ (velký karavan zaparkovaný na trvalo v kempu, obdoba české chatky v zahrádkářské kolonii). Na ten tajně šetřila a teď  nastal ten správný moment. K 55-sátinám si pořídí společně s manželem karavan a jako dárky posbírá fin.poukázky do Ikei, aby si mohla karavan zařídit podle svého. Mezitím si stěžuje na zastarou kuchyň, která už dávno dosloužila. A tak jednoho dne manžel svolí k velké investici... nová kuchyň značky Bruynzeel, s maximálním počtem moderních spotřebičů je na dohled. Velká akce, pár týdnů se vaří jako o dovolené v kempu, ale ta kuchyň bude super a „helemaal in“! Po 4 až 5 týdnech je vše hotové. Kamarádky přijdou na kávu a nestačí žasnout!

Pomalu se blíží šedesátka a čas důchodu. I ty dva pracovní dny dámu pomalu zmáhají a tak nenápadně sníží svůj úvazek na jeden a půl dne, později na dvakrát půl dne a pak... už je doma. Spolu se svým mužem si užívají důchodu, plánují cesty a sní o všem možném i nemožném.  Najednou telefon, jeden z jejich potomků má miminko a kdo bude hlídat? Jesle jsou drahé, člověk by půl měsíčního platu zaplatil jen za ně. „Mami ty máš přeci čas, budeš nám hlídat, že jo?“ V takovém momentě nelze říci NE. Nyní se váš týden dělí na dvakrát týdně hlídaní, dvakrát pomoc v domově pro seniory, pak káva a hobby. Už nemáte žádný volný den, abyste se vypravili na venkov do stylově zařízeného karavanu. Na dovolenou... to už se přeci nebudete štvát na letiště a pak někde v tropech trpět vedrem a nepohodlím.

Tak to jde rok za rokem, až se vám blíží osmdesátka. Podle statistiky jste už rok či více vdovou a zbývají vám ještě statisticky 4 roky života. Co s tím? Dům je veliký na úklid i topení. Důchod je teď už jen poloviční. Kdo to má všechno platit? Kamarádky bydlí spokojeně v domě pro seniory. Chodíte je navštěvovat, až vás jednoho dne společně přesvědčí, že pro vás a vaše děti je tohle to nejlepší řešení. A už se stěhujete na předposlední adresu svého života. Sbaleno máte, domov znáte, protože jste tam léta pracovali jako dobrovolník. Víte, co a jak. Znáte dokonce osmdesátprocent jeho obyvatel. Prostě je to teď k nim blíž, jen jedno nebo dvě patra.

Děti vám k vánocům dají zvětšené rodinné foto a vy si každou středu užíváte seniorskou jógu nebo bingo. Dál už snad ani pokračovat nebudu...

 

Když se vrátím k faktům:

Většina holandských žen pracuje dva a půl dne, jedná se tzv. „duo-baan“ (duo-zaměstnání, 2 ženy vykonávají stejnou funkci, každá půl týdne).

Minimální měsíční mzda je 1400 euro (plný úvazek). Ženy mající duo-baan vydělávají přibližně 800 euro měsícně.

Průměrná holandská rodina má tři děti. Matka děti vozí do školy a ze školy až do věku deseti let. Neexistuje, aby dítě chodilo samo. Škola je většinou do kilometru a půl od bydliště.

Výuka začíná obyčejně v 8:30 a končí, kromě středy, ve 14:30.

Do školy děti začínají chodit ve věku 4 let a to přesně. Když dítě oslaví 4.narozeniny, musí začít chodit do školy... třeba od února. Faktem je, že první tři roky se škola podobá více české školce, než škole. Ale je povinná. Do školy se  musí chodit až do 17 let.

Jesle – Kinderopvang, jsou neskutečně drahé. Kolem 1000 euro měsíčně. Navíc rodiče musí dítěti pár zabalit jídlo na celý den, plíny atd. Dítě lze do jeslí umístit  většinou od 7:00 do 18:00. Nejmladší jsou jen pár týdnů staré. V Nizozemí není mateřská dovolená, pouze nárok na 6 týdnů volna v rámci těhotenství a období po porodu. Ženy odchází na „mateřskou“ týden před vypočítaným porodem a po uplynutí 6 týdnů se musí vrátit zpět do zaměstnání nebo dát výpověď.

Návštěvu kamarádek nebo sousedek musíte předem naplánovat a podle diáře dohodnout. Nelze přijít je tak nezvaně. Je třeba alespoň pár hodin předem zatelefonovat.

Odchod do důchodu je pro každého stejný – ve věku 65 let. Vláda jej chce zvýšit na 67let. Každý dostane od státu stejné AOW (starobní důchod), jež je přibližně 1000 euro měsíčně. Na jeho výši nemá vliv, kolik byl váš poslední plat či odpracované roky. Všichni mají stějně. Většina holanďanů si jestě šetří v rámci penzijního připojištění.

Průměrný dožitý věk je u mužů 79 a u žen 84. Věk se neustále prodlužuje.

Domovy pro seniory nebo pro 55+ jsou velmi rozšířené a nabízí veškeré služby. Senioři/55+ bydlí v menších bytech, které jsou součástí obytného komplexu, kde je i lékařská péče, možnost stravování a ostatní péče. Svůj dům nebo byt většinou prodávají, minimálně se zde nemovitosti dědí. Neznají zde ani možnost – darování v rámci rodiny. Nemovitost buď musí svým dětem prodat (plné danění) nebo děti ji dědí až po jejich smrti.

V Nizozemí není zvykem bydlet dlouho společně s rodiči nebo o ně ve stáří pečovat. Mladí opouští rodiče ve věku asi 20 let. Každý má v Nizozemí nárok na samostatné bydlení (sociální byty, příspěvky na bydlení, studentské byty, chráněná bydlení).